23. lekce - Mravní a obřadní zákon

Evangelium pro dnešek - kurz studia Bible

1. Původ obřadního zákona - Ex 20,22; Lv 1,1; Gn 26,5
2. Obsah obřadního zákona - Gn 17,10-14; Ex 25,8; Ex 23,14-16
3. Smysl obřadního zákona - 1 K 5,7; Ko 2,17
4. Platnost mravního zákona - Ř 3,31; 1 K 7,19; Ž 111,7-8
5. Co zrušil golgotský kříž - Da 9,27; Ef 2,15

V této lekci Evangelia pro dnešek bychom se chtěli zaměřit především na souvislost mezi Božím mravním zákonem - Desaterem a obřadními zákony Starého zákona a ukázat na jejich vzájemný vztah a důsledky, které z toho plynou pro náš život.

1. Původ obřadního zákona - Ex 20,22; Lv 1,1; Gn 26,5
Autorem obřadního zákona je Bůh. Bůh zjevil obřadní zákony Mojžíšovi, který je předal starozákonnímu Božímu lidu. Celé kapitoly líčí, jak Pán Bůh prostřednictvím Mojžíše vyučoval věřící lidi, aby věděli, jak mají jednat v souladu s Boží vůlí (např. Ex 20,21-23.33; 25,1-30.38; Lv 1-7.11-16; apod.)
Obřadní zákon vznikl až po pádu člověka do hříchu. Už Kain a Ábel obětovali Bohu (Gn 4,3-5). Avšak teprve Abraham (Gn 26,5), a zvláště pak Mojžíš dostali od Hospodina speciální zákony, které se týkaly různých oblastí života jednotlivce i celého izraelského národa, který si Bůh vyvolil, aby na něm ukázal, kdo je a jaká je jeho vůle.

2. Obsah obřadního zákona - Gn 17,10-14; Ex 25,8; Ex 23,14-16
Obřadní zákon sestával z různých nařízení: z ustanovení obřízky, z obětního systému, který byl vázán na svatyni, a ze slavení různých svátků v ročním cyklu židovského kalendáře.

a) Obřízka
Obřízku ustanovil Pán Bůh jako znamení pro svůj lid, přestože tento úkon prováděl i u jiných národů Předního Orientu, jako například u Egypťanů. Bůh dal tento příkaz poprvé Abrahamovi na důkaz stvrzení smlouvy, kterou s ním uzavřel (Gn 17,10-14.23; 21,4). Každé dítě mužského pohlaví mělo být osmého dne po narození obřezáno (Gn 17,12; 21,4). Bylo to vnější znamení toho, že dítě náleží do pospolitosti věřících lidí, ktří dbají na Hospodina. Nešlo však jen o obřízku těla, ale předně o obřízku srdce (Gt 10,16). Věřící lid měl dobrovolně, ochotně a z lásky následovat Boha.
V Novém zákoně byla obřízka jako vnější znamení poslušnosti k Božímu lidu zrušena. To dobře dosvědčuje jeruzalémský koncil (Sk 15,1.2.9-11) a mnohé Pavlovy výroky, jako například Ga 5,2.3.5.6. a 1 K 7,19.

b) Obětní systém
Obětní systém se skládal z denních a ročních obětí. Každý den byly přinášeny oběti ráno i večer a rovněž hříšník mohl přinášet své oběti. Celý svatyňový obětní systém vrcholil v roční slavnosti Dne smíření (L 16). Denní oběti vykonával kněz, výroční obětování mohl provádět pouze velekněz. Obětními zvířaty byly hlavně beránek, ovečka, kozel nebo býček.
Existovalo pět hlavních druhů obětí: zápalná (Lv 1,1-17; 6,1-6), přídavná (Lv 2,1-16; 6,7-11), pokojná (Lv 3,1-17; 7,11-21), za hřích (Lv 4,1-5; 6,17-23) a za vinu (Lv 5,14-26; 7,1-10). Smyslem těchto obětí nebylo naklonit si Pána Boha, dát mu nějaké dárky, přemluvit ho nebo ho uplatit, ale přitakat k Bohem stanovenému způsobu, jak se vypořádat s hříchem. Určité oběti vyjadřovaly hříšníkovu vděčnost, oddanost a lásku vůči Bohu. Celý tento obětní systém ukazoval na Pána Ježíše, protože on byl obětí, která byla jednou provždy přinesena na golgotském kříži (Žd 9,28; 1 K 5,7). Celý obřadní zákon, všechny úkony ve svatyni a také předměty, které v ní byly, ukazovaly na Mesiáše a na jeho činnost a službu pro lidstvo. Svatyně byla názornou lekcí pro starozákonního věřícího člověka, aby si na ní mohl viditelně představit Boží plán spásy pro člověka.

c) Svátky
Třikrát do roka musel každý Izraelec přijít do Jeruzaléma, aby se zúčastnil svátků (Ex 23,14-17; Dt 16,16). V izraelském kultu byly tyto tři hlavní svátky:
Velikonoce, které se slavily v nisanu, prvním měsíci židovského kalendáře, což připadlo na březen až duben každého roku (Lv 23,5-14). Tento svátek se zachovával na památku Božího milostivého a mocného činu vysvobození Izraele z egyptského otroctví.
Letnice, které se slavily 50 dnů po Velikonocích, po sklizni obilí z pole (Lv 23,15-21; Ex 34,22).
Svátek stánků, který se slavil v polovině měsíce tišri, což byl sedmý měsíc židovského kalendáře, který připadal na naše září až říjen (Lv 13,33-43). Tehdy se skončila sklizeň oliv, vinné révy a ovoce (Lv 23,39).
Součástí obřadního zákona byly i jiné svátky, jako například Nový rok, tj. Den troubení, který se slavil vždy prvního dne měsíce tišri, a Den smíření, který připadal na 10. tišri a uzavíral roční obětní systém v izraelské svatyni.

Tyto různé svátky obsahovaly také sedm ceremoniálních sobot, které se slavily navíc vedle týdenních sobot. Tyto obřadní soboty byly fixně určeny na některý den v měsíci, proto se zachovávaly v různých dnech týdne. Svátkem bylo také "novoluní", které se slavilo na začátku každého měsíce (2 Kr 4,23).
Později v dějinách Izraele se přidávaly další svátky, jako např. svátek purim (na památku vysvobození Izraele z rukou Peršanů v době královny Ester) a svátek světel (který se každoročně slavil na památku znovuvysvěcení jeruzalémského chrámu v roce 164 př. Kr., po jeho předchozím znesvěcení Antiochem IV. Epifanem v makabejské době).
Jednotlivé svátky učily Izraelce, jak má správně přistupovat k Bohu. Učily ho vděčnosti za vše, co v životě přijímal. Zároveň tímto názorným způsobem Bůh svému lidu připomínal své mocné spasitelné činy v minulosti, které byly předobrazem Božích vykupitelských činů v budoucnosti, když přijde Mesiáš, aby v něm lidé našli plné odpočinutí.

3. Smysl obřadního zákona - 1 K 5,7; Ko 2,17
Pán Bůh chtěl přebývat se svým lidem (Iz 57,15), a proto dal také nařízení o stavbě svatyně (Ex 25,8). Různými obřadními zákony chtěl do mysli starozákonního člověka vštípit svou svatost. Aby mohl člověka spasit, musel mu ukázat, jak hrozný je hřích a jak lze tento strašný problém řešit. Všechny úkony ve svatyni a jednotlivé svátky ukazovaly na Kirista a jeho dílo. Oběti za hřích a vinu zjevovaly, jak je hřích Bohu odporný a jak ho Hospodin odsuzuje. Nevinné zvířátko muselo zemřít, aby člověku mohlo být odpuštěno a hřích mohl být smazán. Tyto oběti, jako například obětovný beránek, byly typem na Krista (1 K 5,7). Celá svatyňová služba a svátky názorným způsobem vysvětlovaly Boží plán záchrany a přibližovaly Kristovo dílo pro člověka. Tímto jedinečným způsobem Bůh ukazoval, jak řeší problém hříchu a zla a učil Izraelce, jak mají myslet a jak se mají chovat, aby mohli žít a radovat se z plného společenství s Bohem (Dt 10,12-13).
Tento pozemský obřadní systém však nebyl schopen udělat to, co pak přišel vykonat samotný Kristus. To vše bylo jen stínem budoucích věcí (Ko 2,17). Krev ovcí a býků nemohla zahladit hřích. To mohl udělat jen Kristus svou vlastní obětí (Žd 9,19-22.25-28; 10,1.4; 7,18-19; Dt 10,12-13). Smrt obětních zvířat ukazovala na Boží soud nad hříchem a také oznamovala, jak drahou milostí bude člověk vykoupen (J 3,16).

4. Platnost mravního zákona - Ř 3,31; 1 K 7,19; Ž 111,7-8
Mravní zákon je výrazem Boží povahy (Ř 7,12) a je věčný, tak jako je věčný Bůh. Od věčnosti existují mravní principy, na kterých je postaven život v celém vesmíru. Vlastní vyjádření tohoto věčného Božího zákona lásky pak bylo dáno v čase a slovníkem, který odpovídal potřebám člověka v jeho situaci. Pán Bůh dal Mojžíšovi Desatero na hoře Sinaj (Ex 20,1-17), přestože jeho principy už předtím dávno existovaly a byly známy (např. Gn 2,3.15-17; 6,5; 15,6; 26,5 atd.). V Desateru Pán Bůh vyjadřuje svou vůli, zjevuje, jaký je a na jakých zákonech je postaven plnohodnotný život.
Stálá platnost mravního zákona je zřetelně doložena i v Novém zákoně. Pán Ježíš prohlásil: "Nebe a země pominou, ale má slova nepominou." (Mt 24,35) Ve svém kázání na hoře zdůraznil: "Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane." (Mt 5,17-18).
Apoštol Pavel také dosvědčuje, že víra neruší zákon, ale potvrzuje jej (Ř 3,31; srovnej s Ž 111,7-8). V dopise věřícím v Korintu zdůrazňuje: "Nezáleží na tom, zda je někdo obřezán nebo není, ale na tom, zda zachovává Boží přikázání." (1 K 7,19) Jakub pak říká, že ten, kdo by přestoupil byť jen jedno přikázání, je vlastně přestupníkem všech (Jk 2,10). Jakub hovoří o mravním zákonu, který nazývá zákonem svobody nebo královským zákonem (Jk 2,8.12). Jan ve Zjevení upozorňuje na lidi, kteří v závěrečném sporu mezi dobrem a zlem, pravdou a lží "zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši" (Zj 14,12).

5. Co zrušil golgotský kříž - Da 9,27; Ef 2,15
Moc kříže můžeme vidět na jeho důsledcích. Pán Ježíš na kříži zrušil obřadní zákony. Tuto skutečnost předpověděl už prorok Daniel, když napsal, že Mesiáš svou smrtí zapříčiní zrušení obětí a obětního daru (Da 9,27). Důkazem toho, že se tato předpověď naplnila, bylo roztržení chrámové opony ve chvíli, kdy Kristus zemřel na Golgotě (Mt 27,50-51). Apoštol Pavel to v listu Efezským potvrdil těmito slovy: "Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil mír." (Ef 2,14-15) Totéž vyjádřil v dopise věřícím v Kolosách (Ko 2,16-17).
Pán Ježíš svým bezhříšným životem i svou smrtí mravní zákon vyvýšil. Kdyby byl Boží zákon (Desatero) zrušen, nemusel by Kristus zemřít. Ve svém kázání na hoře prohloubil a zniternil zákon, aby ukázal, že nejde jen o literu zákona, ale o jeho princip, o "ducha" zákona. Řekl například, že zabít neznamená jenom vzít do ruky zbraň a někoho zavraždit, ale že zabít můžeme i nenávistí nebo nelaskavým slovem (Mt 5,21-22). O vztazích mezi mužem a ženou prohlásil, že hřích cizoložství nespočívá pouze v tom, že se dva spolu vyspí, ale že o cizoložství se jedná i tehdy, když je partner snížen na úroveň věci, kterou chceme využít pro sobecké zájmy nebo pro uspokojení svých vášní. Proto už chování myšlenek, které snižují druhého a nepěstují správný vztah úcty a respektu k němu, je vlastně hříchem (Mt 5,27-28).
Ten, kdo zavrhuje Boží mravní zákon, zavrhuje v podstatě i Zákonodárce. Člověk, který si váží Golgoty, bude mít v úctě také Sinaj. Kdo si neváží Sinaje, bude si stěží opravdově vážit Kristova díla na kříži. Tam se totiž objala Boží láska se spravedlností, milost se zákonem. Mezi Kristem a jeho mravním zákonem není žádný rozpor. Jsme osvobozeni od hříchu, ale ne od zachovávání zákona (Ř 6,18.22). Ten, kdo skutečně poznal význam Golgoty, se nemůže stavět proti platnosti Božího zákona jako vyjádření Boží vůle, ale vždy jen proti zneužití zákona jako cesty spásy.
Desatero ukazuje lidem na hřích. Obřadní zákon zjevoval, jak je hřích Bohu odporný a že k tomu, aby člověka mohl zachránit, musí za vinného zástupně zemřít nevinný. Obřadní zákon také ukazoval, jak je možno zbavit se hříchu: je třeba, aby byla prolita krev; smrt zachraňuje.

Výkladové poznámky

1. Srovnání mravního a obřadního zákona.
a)
MZ - Vydán samotným Bohem na Sinaji (Dt 4,12-13)
OZ - Dán Bohem prostřednictvím Mojžíše (Ex 25,1)
b)
MZ - Vyhlásil sám Bůh (Ex 21)
OZ - Oznamoval Mojžíš na základě Božího zjevení (Lv 1,1)
c)
MZ - Nacházel se v truhle smlouvy (Dt 10,5; Ga 3,10)
OZ - Byl dán vedle truhly smlouvy (Dt 31,24-26; Joz 8,30-32)
d)
MZ - Napsán na kamenné desky (Dt 4,12-13)
OZ - Napsán do knihy (na svitek) (Dt 31,9.24; 4,14)
e)
MZ - Věčný (Iz 51,4)
OZ - Dán po pádu do hříchu (Žd 9,6-14)
f)
MZ - Dokonalý (Ž 19,8)
OZ - Nedokonalý (Žd 7,8-19)
g)
MZ - Svatý, spravedlivý a dobrý (Ř 4,12)
OZ - Mdlý a neužitečný (Žd 7,18-19)
h)
MZ - Nazván zákonem svobody nebo zákonem královským (Sk 13,39)
OZ - Nazván zákonem Mojžíšovým (Jk 2,8)
i)
MZ - Lehký (Mt 11,29-30)
OZ - Považován za břemeno (Sk 15,18; Žd 17,16-19; 10,1)
j)
MZ - Kristus nezrušil (Ž 89,35; Mt 5,17)
OZ - Kristus zrušil (Ef 2,14-15; Ko 2,14)

Z daného přehledu jasně vyplývá, že Boží mravní zákon je lepší a dokonalejší než zákon obřadní. Ten měl jen dočasnou funkci, protože ukazoval na Krista. Když Kristus přišel, obřadní zákon byl naplněn, a proto zrušen. Mravní zákon však platil, platí a bude platit vždy. Jeho principy jsou základem Boží vlády v celém vesmíru, proto mají svou stálou platnost i na naší zemi.

2. Apoštol Pavel v listu Koloským (2,14-16) píše o tzv. koloské herezi. Byla to směs gnostických prvků přejatých z řecké filozofie, některých židovských důrazů postavených na starozákonních obřadních příkazech a určitých křesťanských prvků. Proti této synkretické nauce apoštol Pavel vystoupil. Tito lidé stavěli svou víru na určitých praktikách přejatých ze starozákonní svatyňové služby a tvrdili, že je třeba zachovávat tato nařízení i v křesťanské církvi. Jednalo se o zachovávání různých židovských svátků, obětování, obřadní zachovávání soboty, nařízení o jídle a pití ve vztahu ke svatyňové službě atd. Pavel říká, že nikdo nemůže křesťany odsuzovat za to, že tyto věci nedělají, protože byly jenom stínem toho, co ukazovalo na Krista. Podstatou je Ježíš, proto víra v něho ruší všechny snahy zajistit si obřadní způsobem spasení a právě tak i snahu získat spasení plněním Božího zákona.
Apoštol Pavel zde tedy nemluví proti zachovávání Božího zákona. Neruší platnost svěcení soboty, ale staví se jen proti falešnému, formálnímu zachovávání soboty. Sobota má svůj smysl jedině tehdy, když je prožívána ve vztahu s Kristem. Sobota bez Krista ztrácí své opodstatnění. Je to jen čas jako každý jiný. Prožívání soboty tak, aby Kristus byl Pánem tohoto dne a abychom s ním pěstovali úzké společenství, je oprávněné, dává smysl a je přínosem pro toho, kdo tento den zachovává jako den odpočinku.

3. Ve starozákonní době dal Bůh svému lidu kromě mravního zákona také jiné zákony: obřadní, občanské, zemědělské a zdravotní. O zdravotních nebo hygienických zákonech pojednáme později v některé z dalších lekcí Evangelia pro dnešek. Platnost občanských zákonů skončila s ukončením existence Izraele jako Božího vyvoleného lidu. Je třeba si však uvědomit, že principy občanského zákoníku, zemědělských zákonů, obřadních zákonů atd. mají svou stálou platnost i přesto, že jednotlivá dílčí nařízení, zvláště ta, která byla spojena s obětováním, očišťováním nebo jinými kultickými úkony, pozbyla smysl. Naším úkolem dnes je zjistit, jaké principy se skrývají za těmito různými zákony. Ty pak můžeme podržet, poučit se z nich a praktikovat je, aniž bychom se vázali různými nařízeními, která měla jen dočasný charakter.

4. Epištola Židům zřetelně vysvětluje vztah křesťana k obřadnímu zákonu. Pisatel tohoto listu vysvětluje, že Ježíš Kristus je víc než obětní systém, víc než svatyně, víc než jednotlivé obřady, víc než kněz. Kristus je naším veleknězem. Je obětí, ale zároveň i knězem, který obětuje. Ježíš je smyslem a cílem všeho toho, co se dělo v obřadním systému Starého zákona. Křesťané těmito obřady už nejsou vázáni, protože mají Krista, který zemřel za ně a za jejich hříchy. On nás spojuje s nebeským Otcem.

Praktický důsledek

1. Po Kristově kříži už nemusíme přinášet oběti zvířat. Nepotřebujeme krev beránků a býků, abychom dosáhli odpuštění hříchů a měli přístup k Božímu trůnu. Skrze Krista máme přímý přístup k Bohu (Žd 4,16). On je pro nás vším.

2. Ke Kristu se můžeme směle obracet ve svých modlitbách, protože on je naším jediným prostředníkem, knězem, který nás spojuje s Bohem (Žd 7,25). Položil za nás svůj život, ukazuje nám, jak nás má rád a že chce přebývat s člověkem, který má pokorné srdce. Ten, kdo s ním pěstuje úzké společenství, už nepotřebuje nic víc, aby mohl být spasen, protože všechno má v něm. Nepotřebuje žádné prostředníky, žádné svaté, žádné kněze. Proto přijímáme protestantský princip všeobecného křesťanství (1 Pt 2,9)

3. Celý obřadní zákon nám ukazuje, jak odporný je hřích a jaký soud Pán Bůh vynáší nad hříchem. Bůh našel způsob, jak problém zla vyřešit. Tímto jediným řešením je Ježíš Kristus. Proto pěstování přátelství s Ježíšem je to hlavní v našem životě. Jen on nám může odpustit hříchy, dát sílu k poslušnosti, ke každodennímu vítěznému životu a obdarovat nás věčným životem.

4. Celý obřadní zákon a různé zákony Starého zákona, které pozbyly platnost golgotským křížem nebo zánikem izraelského národa jako celku, nám ukazují, že je třeba dbát na principy, které Pán Bůh dal svému lidu ve starozákonní době. Moudrost a naučení, která jsou v nich obsažena, jsou pro naše dobro a prospěch. Dbát na ně přináší člověku užitek. Je proto třeba denně žít ve společenství s Kristem a z moci golgotského kříže.

Diskuse