38. lekce - Biblický pohled na manželství

Evangelium pro dnešek - kurz studia Bible

1. Původ a smysl manželství - Gn 1,27-28; 2,18-24; Ef 5,21-33
2. Rodinný život - Mal 4,6; Př 22,6; Ef 6,1-4
3. Manželská věrnost - L 16,18; Ř 7,2-3; Mt 19,3-9

Manželství a rodina jsou kolébkou lidstva. Jsou jeho jádrem. Lidská společnost je taková, jaké jsou rodiny. Manželství a rodina mají klíčovou a nezaměnitelnou roli. Nedají se nahradit žádnou jinou institucí.

1. Původ a smysl manželství - Gn 1,27-28; 2,18-24; Ef 5,21-33

Autorem manželství je Bůh (Gn 1,27.28). Manželství pochází z ráje (podobně jako sobota). Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, tzn. jako sexuální bytosti. Tato pohlavnost člověka je Božím darem a jeho dobrým dílem (Gn 1,31 ). Muž i žena jsou Božím obrazem a oba mají nést Boží obraz (Gn 1,27).
Bůh manželskému páru požehnal. Boží požehnání je konkrétní a týká se také plození dětí. Rozmnožování je Boží stvořitelský řád (Gn 1,28).
Manželka je darem od Hospodina (Gn 2,18-24; Př 18,22). Není mužovým majetkem nebo jeho kořistí. Když Bůh Adamovi přivedl Evu, byl Adam tak šťastný, že svou radost vyjádřil v poezii (Gn 2,23). Dá se říct, že poezie vznikla díky ženě, neboť když Adam spatřil Evu, vyjádřil své pocity a dojmy poprvé básnickým jazykem. Správná manželka je a má být pro muže inspirací.

Manželé jsou partneři. Eva byla stvořena z Adamova žebra - boku. "Ne z hlavy, aby muži vládla, ne z paty, aby po ní muž šlapal, ale z boku, aby si byli vzájemnou pomocí." (Augustin)
Žena je dána muži jako "pomoc". To je výsada a ne něco podřadného nebo nižšího. Bůh Otec, Ježíš Kristus i Duch svatý jsou v Písmu označeni za pomoc nebo pomocníka (např. Ž 121,1.2; 1 J 2,1; J 15,26; 14,26; 16,7). Bůh dává muži pomoc, která mu je "rovna" (Gn 2,18). Adam vidí v Evě bytost sobě rovnou.
Homileticky řečeno, chce-li mít Adam pomoc, musí dávat. Tato zásada platí v manželství. Pravá láska staví na předpokladu oběti. Dávání je podmínkou přijímání.
Muž i žena se v manželství "stanou jedním tělem" (Gn 2,24). Každý z nich je samostatnou bytostí, ale jako manželé spolu vytvářejí novou jednotu (1 + 1=1), nové stvoření. Tato nerozlučná jednota je podstatou manželství. Hned v ráji se staví před manžele jasný princip - nerozlučitelnost manželství. Ježíš Kristus v tomto smyslu vysvětlil Boží výrok "stanou se jedním tělem". Prohlásil: "Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj. "(Mt 19,5) Manželství je tedy Boží stvořitelský řád. V Novém zákoně je vztah mezi manželem a manželkou přirovnán ke vztahu mezi Kristem a církví (Ef 5,21-33). Tento vztah je ideální.

Mezi manželi má panovat vzájemná láska a podřízení se jednoho druhému. Důraz však apoštol Pavel klade u mužů na lásku: "Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev." Kristova láska je mírou a vzorem pro každého manžela: "Sám se za ni obětoval." Denně potřebujeme prosit o takovou lásku, abychom jí byli naplněni a mohli ji rozdávat a pěstovat správný vztah lásky.
Manželkám apoštol Pavel zdůrazňuje jejich podřízenost, tj. úctu k manželovi: "Jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům... Žena ať má před mužem úctu." Podřízenost ženy je v Písmu přirovnána k podřízenosti církve Pánu Ježíši. Pravé podřízení může existovat jen tam, kde vládne láska. Věřící muž hraje v tomto Pavlově přirovnání úlohu Krista a žena úlohu církve. Harmonie a soulad se mohou v manželství projevovat jen tehdy, když je každý z partnerů věrný své roli a plní svůj úkol.

Muž a žena jsou si před Bohem rovni, protože jsou oba Božími dětmi (Ga 3,26-28). V tomto smyslu "není už rozdíl mezi mužem a ženou, všichni jste jedno v Kristu Ježíši". Přestože jsou si muž a žena rovni a jsou v manželství partnery, neznamená to, že mají oba stejný úkol a stejnou funkci. Muž má jinou úlohu než žena a žena má odlišný úkol než muž. Každý z nich má nenahraditelné poslání. Vzájemně se mají doplňovat a vytvářet nerozlučnou jednotu. Jako rovnocenní partneři vstoupili do celoživotního svazku a každý v něm má uplatnit své přednosti a plnit své povinnosti.
Smyslem manželství není plození dětí. Je to pouze jedna možná náplň manželství, i když velmi důležitá. Manželé mají pěstovat hluboký vzájemný vztah, v němž mají stále růst. Do tohoto vztahu patří i jejich intimní život (1 K 7,2-6), který může být prožíván krásně jen tam, kde vládne opravdová láska.

2. Rodinný život - Mal 4,6; Př 22,6; Ef 6,1-4

Plození dětí je na místě tam, kde se mají manželé rádi, rostou ve vzájemném vztahu a znají svou zodpovědnost. Děti jsou darem od Hospodina (Ž 127,3-5; 128,3-4).
Rodiče nesou zodpovědnost za výchovu svých dětí. Mají je vést k tomu, aby se naučily milovat a poslouchat Boha. Tomu se naučí tím, že milují a poslouchají své rodiče. Vztah úcty k rodičům přináší do života štěstí (Ef 6,1-3). Rodiče mají své děti vést k užitečnému, nesobeckému životu, aby žily prospěšně pro druhé a pro blaho společnosti. Kázeň mají vést v lásce, avšak důsledně. Láska a řád musí jít vždy ruku v ruce (Ef 6,4).
Vztah rodičů k dětem se odrazí na vztahu dětí k rodičům. V Písmu jsou rodiče vyzýváni, aby svá srdce obrátili ke svým dětem, to znamená, aby jim dali opravdovou lásku a věnovali jim svůj čas a zájem, aby byly děti pozitivně ovlivněny (Mal 3,24; Př 17,6; Dt 6,4-9; Kaz 11,1.6). Identita dítěte se vytváří v praxi rodinných návyků a činností, a nikoli na základě slov. Slova poučují, ale příklady táhnou. Vysvětlování, poučování, hodnocení, napomínání a povzbuzování je ve výchově důležité a nesmí se zanedbat. Avšak pro výchovu dětí je v rodinném životě klíčový osobní příklad, životní orientace a nasměrování rodičů. To, co děti doma vidí, má na ně větší vliv než to, co se jim říká, že by měly dělat.

3. Manželská věrnost - L 16,18; Ř 7,2-3; Mt 19,3-9

Vztah mezi manželi je výlučný a má být trvalý. Manželství je principiálně nerozlučitelné až do smrti jednoho z partnerů (Ř 7,2.3; L 16,18). Jejich vzájemný vztah a růst hluboce nabourává nevěra, násilí, sobectví, chorobná žárlivost a různé zvrácené sexuální vztahy. Proto se v Bibli jednoznačně hovoří o partnerské věrnosti (Ex 20,14). Pravá láska je zodpovědná, trpělivá a soucitná, nezávidí, není sobecká, nepočítá křivdy, raduje se z pravdy a přikrývá hřích, pokud v něm partner nesetrvává (viz charakteristiku pravé lásky v 1 K 13,4-7; Př I0,12;1 Pt 4,8). Pravá láska dělá rozdíl mezi hříchem a hříšníkem - člověka miluje, kdežto zlo nenávidí.

Bůh má odpor k rozvodu (Mal 2,16). Rozvrat s Bohem plodí i rozkol s nejbližším člověkem. Bůh nenávidí porušení manželské smlouvy, protože je jejím svědkem.
Život nicméně přináší mnohé složité situace. Hřích narušuje mezilidské vztahy. Co dělat, jestliže dojde k nevěře manželskému slibu lásky a věrnosti? Jestliže dojde k hluboké, nepřeklenutelné krizi v manželství, je možné se rozvést a uzavřít nový sňatek?
Za Pánem Ježíšem jednou přišli farizeové se zvláštní otázkou, která je zajímala: "Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?" (Viz celý oddíl Mt 19,3-9.) Ježíšova odpověď zdůrazňuje nejdříve princip nerozlučitelnosti manželství. Tím své posluchače odkazuje k ideálu ráje. Farizeové namítají (s odvoláním na Dt 24,1-4): "Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?" Pán Ježíš odpovídá: "Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo." Kristus se jasně odvolává na situaci ráje. Bůh ustanovil manželství v zahradě Eden jako celoživotní svazek. Mojžíš dovoluje rozvod, protože lidská srdce jsou zatvrzelá a vzpurná vůči Bohu.
Dalším výrokem Pán Ježíš odpovídá na základní otázku položenou farizei. Zmiňuje se o jediném důvodu rozvodu, jímž je smilství. Říká: "Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží." Výrok Pána Ježíše tedy hovoří nejen o možnosti rozvodu, ale také o opětném sňatku "nevinné", tj. "necizoložící" strany. V případě smilství Ježíš připouští rozvod, aniž by nevinná strana musela nést hanlivou pečeť nevěry. Kristus zná složitost a problematiku hříchu a jím způsobenou trhlinu v mezilidských vztazích. Přestože nový sňatek není ideální, je legální.

Výkladové poznámky

1. Apoštol Pavel vyzývá Kristovy následovníky: "Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími." (2 K 6,14.15) Ze souvislosti, v níž je tento výrok vysloven, je zřejmé, že se jedná o výzvu křesťanům, aby nevstupovali do manželského svazku s nevěřícími. To s sebou totiž vždy přináší velké problémy.

2. Svatba má své místo. Je to vnější společensko-právní vyjádření vztahu lásky mezi mužem a ženou. Sňatek je projevem zodpovědnosti v partnerských vztazích, které mají mít trvalý charakter a mají vydržet až do smrti jednoho z manželů.

3. Bůh je Tvůrcem intimního života. Chce, aby vztah mezi milujícími se manželi byl krásný a hluboký, aby mohli prožívat lásku bez falešných tónů. Sexuální život má být vrcholným prožitkem pozitivních vztahů mezi manžely. Proto nás Písmo varuje před každým projevem, který narušuje integritu člověka, snižuje ho na úroveň věci a brání mu ve vytváření smysluplného vztahu, v němž je potenciál růstu. Staví se proti předmanželskému intimnímu styku, polygamii, flirtování, životu "na hromádce", nevěře, homosexualitě a jakýmkoli zvráceným vztahům.

4. Kristus dovoluje rozvod a opětný sňatek v případě smilství (Mt 19,9; srovnej s Mt 5,32). Bible dělá rozdíl mezi smilstvím ("porneia") a cizoložstvím ("moicheia"). Běžně se má za to, že termín "smilství" označuje nelegitimní pohlavní styk mezi svobodnými lidmi a "cizoložství" znamená nelegitimní pohlavní styk ženatých a vdaných. Toto dělení je však nepřesné.
Smilství je obecné označení jakéhokoli nelegitimního pohlavního styku. Je v něm zahrnut např. předmanželský styk (1 K 7,2), krvesmilství (1 K 5,1), prostituce (1 K 6,16-18), manželská nevěra (1 Te 4,3-5), homosexualita (Ju 7) atd. Termín "smilství" má tedy široký význam a jsou v něm zahrnuty všechny mimomanželské a nepřirozené pohlavní styky. To znamená, že cizoložství je prakticky zahrnuto v pojmu smilství. Proto se někdy používají tyto dva pojmy jako synonyma.
Pán Ježíš dovoluje rozvod tam, kde mezi manželi došlo ke ztrátě lásky a kde jeden z nich provozuje zvrácené vztahy a setrvává v nich. Do nich může patřit i nevěra, která je projevem hluboké manželské krize a zjevuje narušené manželské vztahy. Pohlavní zvrácenost je případem, v němž nelze trvat na udržení manželství. Tam, kde tato zvrácenost existuje, je možno hovořit o rozvodu a pak o novém sňatku nevinné strany. Jinými slovy, nevěra (cizoložství) ještě nemusí být důvodem k rozvodu, ale může se jím stát, jestliže tímto činem byl vzájemný vztah manželů natolik rozvrácen, že další společný život není možný.
Řečeno ještě jinak: každý rozhovor o rozvodu nesmíme nikdy začínat zkoumáním, zda je rozvod oprávněný, ale hledáním cest, jak manželství zachránit. Je třeba udělat vše pro záchranu manželství. To je prvořadý úkol. Ježíš vyzývá i v této složité oblasti k odpuštění, nápravě a novému životu. Rozvod je vždy bolestnou záležitostí, proto je nutno tento krok zvážit na modlitbách.

5. Křesťan pěstuje úctu k životu, a to i k ještě nenarozenému životu. Bůh je dárcem života. Stvořil nás se schopností rozmnožování. Je na nás, abychom tento úžasný dar používali uvážlivě a k požehnání. Principiálně se dá říct, že se Bůh staví proti umělému přerušení těhotenství. To je možné jen ve velmi vážných, krizových situacích, například je-li ohrožen život matky, došlo-li k početí vlivem znásilnění nebo je-li plod defektní a podobně. K takovému výjimečnému kroku je nutno vždy přistupovat zodpovědně.

6. I bezdětná manželství mohou být krásná a smysluplná. Prvořadým smyslem manželství není mít děti, ale rozvíjet vztah mezi dvěma milujícími se lidmi, kteří se vzájemně obohacují, aby pak obohacovali druhé a sloužili jim.

Praktický důsledek

1. Jestliže se manželství uzavírá na celý život, je třeba se na ně dobře připravit, stejně jako na rodičovství. Význam takovéto přípravy nelze nikdy dostatečně zdůraznit.

2. Manželé mají rozvíjet vzájemnou lásku. Láska je křehká květinka, kterou je třeba denně pěstovat. V lásce je nutné být vynalézavý. V šedi denních povinností je třeba vždy znovu překvapovat maličkostmi a drobnostmi, které druhého potěší. Mít rád je jedna věc a naučit se tuto lásku vhodně vyjadřovat je věc druhá a velmi náročná. Správné komunikaci v manželství a rodině je třeba se učit. Není nám to totiž vrozené. Nejde jen o to být spolu, ale jedná se o to patřit jeden druhému a myslí i citem vnímat tuto nepostradatelnou jednotu.

3. V manželství je třeba mít rád a brát toho druhého takového, jaký je, nechtít ho změnit podle svých představ. Láska není záležitostí pouze citu, ale našeho rozhodnutí, naší vůle.

4. V manželství je třeba se učit umění odpouštět. Je nutné pěstovat vzájemnou úctu a respekt. K tomu je třeba vést i děti. Manželé by se neměli spokojit s málem, ale měli by si postavit vysokou laťku. Je třeba být přísný na sebe a důsledný v tomto postoji, ale shovívavý a trpělivý k druhým.

5. Nezapomínejme také na správný vztah k svobodným lidem, kteří jsou součástí širší lidské rodiny. Naší pozornosti a péči by neměli uniknout ti, kdo přišli o svého životního partnera nebo jsou v nelehké pozici svobodné matky či žijí v neúplné rodině. Zvláštní péči potřebují rozvedení a ti, jejichž manželství prožívá krizi a rozvádějí se.

6. Život často přináší velké problémy. Nelze si myslet, že se nám vyhnou. Nic v životě nejde ideálně. Také v manželství a v rodině je třeba někdy začít znovu. Každý den může být dnem nových začátků. Morální nároky na manželství rodinu jsou vysoké. S Kristem se nám může podařit vytvořit krásné manželství a šťastnou rodinu. Ježíš dává sílu k životu a chuť začít znovu. S ním je možno prožívat harmonické vztahy v manželství a rodině.