„Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk, poklekl před ním a ptal se ho: 'Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?'" (Mk 10,17)
Mladík, který položil Ježíšovi tuto otázku, patřil k vládnoucí vrstvě. Byl velmi bohatý a měl vysoké postavení. Viděl, s jakou láskou se Ježíš chová k dětem, které k němu přinášeli, jak vlídně je přijímá a bere do náručí. Spasitel se mu velmi zalíbil. Pocítil touhu stát se jeho učedníkem. Kristus jej natolik zaujal, že když odcházel, mladík se za ním rozběhl a vrhl se mu k nohám. Se vší vážností a upřímností se ho zeptal: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?" Byla to pro něho, a vlastně pro každého člověka, nesmírně důležitá otázka.
„Ježíš mu řekl: 'Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.'" (Mk 10,18) Ježíš chtěl vyzkoušet upřímnost bohatého mladíka a zpochybnit měřítka, podle nichž jej považoval za dobrého. Uvědomoval si vůbec, že hovoří s Božím Synem? Co ve skutečnosti cítil? Mladý muž si velmi zakládal na vlastní spravedlnosti. Ani jej nenapadlo, že by mu snad něco chybělo. Přesto však nebyl úplně spokojený. Toužil po něčem, co neměl. Nemohl by mu Ježíš požehnat, jako žehnal dětem, a uspokojit tak potřebu jeho duše?
Ježíš mu odpověděl, že chce-li získat věčný život, musí zachovávat Boží přikázání. Potom citoval ta, která hovoří o vztahu člověka k jeho bližním. Mladík s ním souhlasil: „Mistře, to všecko jsem dodržoval od svého mládí." (Mk 10,20) Kristus se mu zahleděl do tváře, jako by četl v jeho životě a zkoumal jeho povahu. Měl jej rád a chtěl mu dát pokoj, milost i radost, aby se mohl změnit. „Jedno ti schází," řekl. „Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!" (Mk 10,21)
Kristus byl mladému muži velmi nakloněn. Věděl, že ujištění: „To všecko jsem dodržoval od svého mládí," myslí upřímně. Spasitel si však přál, aby poznal, že je třeba odevzdat Bohu srdce, a pochopil podstatu křesťanské dobroty. Chtěl v něm probudit pokoru a potřebu pokání, chtěl, aby si uvědomil, že na prvním místě má milovat Boha, a pokud to nedokáže, má svoji nedokonalost přikrýt Kristovou dokonalostí.
Ježíš viděl, že kdyby se bohatý mladík rozhodl pro práci v jeho díle, byl by právě takovým pomocníkem, jakého potřeboval. Kdyby se podřídil Kristovu vedení, mohl vykonat mnoho dobrého. Mohl se stát významným představitelem Krista a ve spolupráci s ním působit jako Boží nástroj mezi lidmi. Kristus znal jeho povahu a měl ho rád. I v srdci mladého muže se probudila láska ke Spasiteli, láska totiž plodí lásku. Ježíš si přál, aby se zapojil do jeho díla. Chtěl, aby byl jako on, aby se v něm zrcadlil Boží obraz. Chtěl v něm rozvinout ušlechtilé stránky jeho povahy a posvětit jej pro službu v Božím díle. Kdyby se byl bohatý mladík odevzdal Kristu, mohl vedle něho růst. Stačilo jediné rozhodnutí a jeho život mohl vypadat úplně jinak.
ZKOUŠKA
„Jedno ti schází," řekl Ježíš. „Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!" (Mk 19,21) Kristus četl v srdci bohatého mladíka. Chybělo mu jen jedno, žel to nejdůležitější - láska k Bohu. Pokud nebude milovat Boha z celého srdce, stane se mu to osudným. Celá jeho osobnost se rozpadne. Neustálým uspokojováním vlastních zálib se člověka stále více zmocňuje sobectví. Boží lásku může přijmout jen ten, kdo se vzdá lásky k sobě samému.
Kristus mladého muže zkoušel. Vyzval jej, aby se rozhodl mezi nebeským pokladem a světskou slávou. Kdyby následoval Krista, měl by nebeský poklad jistý. Jeho „já" by však muselo ustoupit a jeho vůle by se musela podřídit Kristu. Mladému muži se nabízela Boží svatost. Měl příležitost stát se Božím synem a spolu s Kristem dědicem nebeského bohatství. To by ale znamenalo vzít na sebe kříž a následovat Krista na cestě sebezapírání.
Kristova slova byla skutečnou výzvou: „Vyvolte si dnes, komu chcete sloužit." (Joz 24,15) Rozhodnout se měl mladík sám. Ježíš si přál, aby se obrátil. Ukázal mu slabou stránku jeho povahy a s velkým zájmem sledoval jeho vnitřní boj. Pokud se rozhodne následovat Krista, bude jej muset ve všem poslouchat. Bude se muset vzdát svých ctižádostivých plánů. Spasitel hleděl na mladíka s upřímnou touhou i úzkostí a z celé své duše doufal, že pozvání Božího Ducha přijme.
Kristus mu ukázal jediný způsob, jakým je možno získat křesťanskou povahu. Jeho slova se sice zdála být tvrdá a přísná, ale byla moudrá. Jedinou nadějí bohatého mladíka bylo je přijmout a řídit se jimi. Vysoké postavení a majetek měly na jeho povahu špatný vliv a postupně by zcela vytlačily Boha z jeho srdce. Kdyby byl mladík odepřel Bohu větší či menší část svého jmění, ponechal by si něco, co by podlamovalo jeho mravní sílu a schopnosti. Věci tohoto světa totiž navzdory své malichernosti a pomíjivosti dokáží člověka zcela pohltit.
Bohatý muž ihned pochopil, co Kristova slova znamenají, a zesmutněl. Kdyby si byl uvědomil hodnotu daru, který mu Ježíš nabízel, rychle by se byl připojil k jeho následovníkům. Byl členem židovské velerady a satan jej pokoušel lákavými vyhlídkami do budoucnosti. Mladý muž sice toužil po nebeských pokladech, ale chtěl si užít i svého pozemského bohatství. Kristovy podmínky jej zarmoutily. Chtěl získat věčný život, ale nebyl ochoten přinést potřebnou oběť. Cena věčného života se mu zdála být příliš vysoká. Smutně odešel, „neboť měl mnoho majetku" (Mk 10,22).
Tvrdil sice, že Boží zákon zachovává, ale byl to jen klam. Ukázalo se, že bohatství je jeho modlou. Nemohl zachovávat Boží přikázání, a zároveň nade vše milovat svět. Měl raději Boží dary než Dárce. Kristus mu nabídl přátelství. Řekl mu: „Následuj mne!" Mladík si však příliš zakládal na své pověsti a majetku, a Spasitel pro něho tolik neznamenal. Vzdát se pozemského jmění, na které si mohl sáhnout, pro neviditelné nebeské poklady se mu zdálo být příliš odvážné. Odmítl nabídku věčného života a odešel. Až do konce svého života potom sloužil světu. Takovou zkouškou procházejí tisíce lidí. Zvažují, zda se mají rozhodnout pro Krista či pro svět. Mnozí volí svět. Odvracejí se od Spasitele stejně jako bohatý mladík. Nechtějí mít Ježíše za svého vůdce. Kristovo jednání s bohatým mladíkem je pro nás velkým poučením. Bůh dal svým služebníkům pravidla, kterými se mají řídit. Žádá od nich poslušnost zákona. Ne však pouhé vykonávání jednotlivých ustanovení, ale poslušnost, která se projevuje v celém životě a odráží se v povaze. Bůh sám určil, jací mají být ti, kdo se stanou občany jeho království. Za své děti přijme jen lidi, kteří budou spolupracovat s Kristem a vyznávat: Pane, vše, co mám, i vše, čím jsem, patří tobě. Měli bychom uvážit, co to znamená, když člověk touží po nebi, a přece se jej zřekne proto, že není ochoten plnit požadavky, jimiž je vstup do Božího království podmíněn. Zamysleme se nad tím, co se vlastně stalo. Mladý muž řekl Kristu: Ne, nemohu ti dát vše. Neříkáme to i my? Spasitel nám nabízí spolupráci v díle, které nám Bůh svěřil. Chce využít možností, které jsme od Boha dostali, aby jeho dílo ve světě postupovalo kupředu. Jen tak nás může zachránit.
ODPOVĚDNOST BOHATÝCH
Bůh svěřil bohatému mladíkovi majetek, aby mohl prokázat, že je jeho věrným správcem. Mladý muž se měl o své požehnání podělit s lidmi v nouzi a ulehčit jim jejich břemeno. Bůh dává i dnes lidem prostředky, schopnosti a příležitosti, aby mohli pomáhat chudým a trpícím. Člověk, který využívá svěřené dary podle Boží vůle, se stává Spasitelovým spolupracovníkem. Získává lidi pro Krista, protože jim představuje jeho povahu.
Stejně jako tehdy onomu mladému muži může se i dnes bohatým a vysoce postaveným lidem zdát, že zříci se pro Krista všeho, co mají, je příliš velká oběť. Pro všechny, kdo se chtějí stát Kristovými učedníky, však platí stejná pravidla. Částečnou poslušnost Bůh nemůže přijmout. Sebezapření je podstatou Kristova učení. Často bývá představováno a vyžadováno slovy, která se zdají být příliš tvrdá, ale člověk nemá jinou možnost záchrany než zbavit se všeho, co by narušilo celou jeho bytost.
Když Kristovi následovníci dávají Pánu, co mu patří, shromažďují poklad, který jednou dostanou od Boha se slovy: „Správně, služebníku dobrý a věrný..., vejdi a raduj se u svého pána." „Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu." (Mt 25,23; Žd 12,2) Radost z pohledu na vykoupené a navěky zachráněné je odměnou pro každého, kdo se rozhodl uposlechnout Ježíšovy výzvy: „Následuj mne!"
Zdroj informací: Touha věků, Bible - český ekumenický překlad, BibleTV, Info-Bible.cz