Bible a praktické rady: Další názorná naučení

„Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!“ (Žalm 107,43)


Další názorná naučení

„Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!“ (Žalm 107,43)


Celou přírodou prostupuje Boží uzdravující moc. Je-li poraněn strom, zraní-li se člověk anebo zlomí-li si kost, začíná příroda ihned poranění hojit. Prostředky k uzdravení jsou připraveny dříve, než je jich potřeba. Pokud pak dojde k poranění některé části organismu, tělo zaměří k uzdravení veškerou energii. Stejně je tomu i v duchovní oblasti. Ještě dříve, než se v důsledku hříchu objevila potřeba záchrany, měl Bůh již připraveno řešení. Každý člověk, který podléhá pokušení, je zraňován nepřítelem. Ale všude tam, kde je hřích, je i Zachránce. Ježíš Kristus přišel, aby „uzdravil ty, kdo mají zraněné srdce..., vyhlásil zajatcům propuštění... a propustil zdeptané na svobodu“ (L 4,18).

Na tomto díle s ním máme spolupracovat. „Kdyby byl někdo i přistižen v nějakém přestoupení..., napravujte takového člověka.“ (Ga 6,1) Slovo, které je zde přeloženo jako „napravit“, znamenalo původně „skloubit“ – tak, jako se například vracejí na správné místo vykloubené kosti. Je to výstižné znázornění. Člověk, který upadl do omylu nebo hříchu, je ve skutečnosti vytržen ze správného vztahu ke svému okolí. Možná, že si svůj omyl uvědomuje a naplňuje ho lítost, ale sám se nemůže uzdravit. Je zmatený, bezradný a bezmocný. Potřebuje, aby mu někdo pomohl k uzdravení a obnově. „Vy, kteří jste vedeni Duchem Božím, napravujte takového člověka.“ (Ga 6,1) Uzdravovat ale dokáže jen láska, která vyvěrá z Krista. Jen ten, v kom tato láska proudí jako míza ve stromě nebo krev v těle, může vyléčit poraněnou duši.

Projevy lásky mají úžasnou moc, protože mají původ v Bohu. Vždyť vlídná odpověď „odvrací rozhořčení“ (Př 15,1), láska je „trpělivá, laskavá“ (1 K 13,4) a „přikryje množství hříchů“ (1 Pt 4,8). Kdybychom si tato naučení osvojili, jak velká léčivá moc by se projevila v našich životech! Život na zemi by se změnil, země by se podobala nebi a stala by se jeho předzvěstí.

Tato jedinečná naučení je možno představit tak prostě, že je pochopí i malé děti. Srdce dítěte je citlivé a můžeme na ně snadno zapůsobit. Když i my starší budeme „jako děti“ (Mt 18,3) a naučíme se projevovat prostou, něžnou a vlídnou lásku jako náš Spasitel, budeme schopni působit na srdce malých dětí a učit je uzdravující službě lásky.

*****

Každý Boží výtvor, od nejmenšího až po největší, se vyznačuje dokonalostí. Ruka, která umístila planety do vesmíru, vytvořila i polní květiny. Prozkoumejte pod mikroskopem nejmenší a nejobyčejnější květy a uvidíte jejich úžasnou nádheru a dokonalost. Stejně tak může být i ten nejskromnější životní úděl něčím nádherným. I ty nejobyčejnější úkoly, které plníme věrně a s láskou, jsou v Božích očích krásné. Boží spolupracovník, který věnuje svědomitě pozornost malým věcem, získává uznání a pochvalu od toho, který všechno vidí a zná.

Duha, jejíž oblouk se klene na obloze, připomíná „věčnou smlouvu mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem“ (Gn 9,16). Podobně i duha, která obklopuje Boží trůn, je pro Boží děti znamením jeho smlouvy pokoje.

Tak jako duha v oblacích vzniká spojením slunečního svitu a deště, tak i duha nad Božím trůnem představuje spojení jeho milosti a spravedlnosti. O každém hříšníku, který činí pokání, Bůh říká: Může dál žít! „Mám za něho výkupné.“ ( Jb 33,24)

„Je to pro mě jako za dnů Noeho, kdy jsem se přísahou zavázal, že už nikdy vody Noeho zemi nezatopí. Právě tak jsem se přísežně odřekl rozlícení i pohrůžek vůči tobě. I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neustoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník.“ (Iz 54,9.10)

POSELSTVÍ HVĚZD

Také hvězdy přinášejí lidem poselství povzbuzení. Na každého přicházejí chvíle, kdy jeho srdce umdlévá a pokušení doléhají na to nejcitlivější místo. Překážky se pak zdají nepřekonatelné, životní cíle nedosažitelné a všechny pěkné sliby jako otrávená jablka. Kde jinde můžeme v takových chvílích najít povzbuzení a jistotu než v poučení, které nám Bůh dává při pohledu na nerušené dráhy hvězd?

„K výšině zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno? Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny volá jménem; má obrovskou sílu a úžasnou moc, nechybí mu ani jedna. Proč říkáš, Jákobe, proč, Izraeli, mluvíš takto: ,Má cesta je Hospodinu skryta, můj Bůh přehlíží mé právo‘? Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému.“ „Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti.“ „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: ‚Neboj se, já jsem tvá pomoc.‘“ (Iz 40,26-29; 41,10.13)

*****

Palma, na kterou pálí slunce a která je bičována prudkými písečnými bouřemi, se přesto uprostřed pouště krásně zelená, kvete a přináší ovoce. Její kořeny totiž přijímají čerstvou vodu z podzemního pramene. Svěží zelenou korunu je možné vidět už z dálky nad vyprahlou a bezútěšnou plání, vysílený poutník přidává do kroku, aby se dostal do jejího chladivého stínu a k životodárné vodě.

Také strom na poušti je symbolem Božího záměru pro jeho děti na tomto světě. Mají přivádět k živým vodám unavené, neklidné a téměř umírající na poušti hříchu. Mají svým bližním ukazovat na toho, který je zve: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!“ ( J 7,37)

*****

Široká a hluboká řeka slouží lidem jako dopravní tepna a svět oceňuje její prospěšnost. Co ale potůčky, které pomáhají vytvářet velký tok? Kdyby nebylo potůčků, řeka by zmizela. Její existence na nich závisí. Stejně tak lidé, kteří jsou povoláni k velikému dílu, bývají často oceňováni, jako by úspěch závisel pouze na nich. Ke každému úspěchu je však třeba věrné součinnosti velkého počtu spolupracovníků, o kterých se většinou nic neví. Údělem většiny pracovníků na celém světě je pracovat, aniž by se dočkali pochvaly a uznání. Mnozí z nich jsou proto nespokojení a mají pocit, že jejich život je zbytečný. Ale potůček, který tiše protéká lesíkem či loukou a přináší zdraví, úrodnost a krásu, je právě tak užitečný jako široká řeka. Tím, že přispívá k životu řeky, pomáhá uskutečňovat něco, co by sám nikdy nedokázal.

Toto naučení potřebuje pochopit mnoho lidí. Obdivujeme nadané a schopné, a proto mnozí lidé touží po vysokém postavení. Příliš mnoho lidí nedělá nic, pokud nejsou vedoucí. Pokud se nedočkají veřejné pochvaly, nemají o práci zájem. Potřebujeme se naučit věrně používat své schopnosti, využívat příležitosti, které máme, a být spokojeni se svým postavením.

NAUČENÍ O DŮVĚŘE

„Avšak dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví..., mořské ryby vyprávět ti budou.“ (Jb 12,7.8) „Jdi k mravenci..., ať zmoudříš.“ (Př 6,6) „Pohleďte na nebeské ptactvo.“ (Mt 6,26) „Všimněte si havranů.“ (L 12,24) O Božích tvorech dětem nemusíme jen vyprávět. Daleko více se mohou naučit z přímého setkání s nimi. Například mravenci jsou pěknou ukázkou trpělivé pracovitosti, vytrvalosti při překonávání překážek a prozíravého zajišťování pro budoucnost. Pohled na ptáky nás zase učí důvěře. Náš nebeský Otec se o ně stará, ale shánět si potravu, stavět hnízda a vychovávat mláďata musejí sami. Neustále je ohrožují nepřátelé, kteří se je snaží zničit. A přesto svůj úkol konají s radostným zpěvem.

Autor žalmů také krásně popisuje Boží péči o divoká zvířata: „Horské štíty patří kozorožcům, skaliska jsou útočištěm pro damany.“ (Ž 104,18) Sesílá prameny, aby stékaly z kopců, „při nich přebývá nebeské ptactvo, ozývá se v ratolestech“ (Ž 104,12). Všichni tvorové, kteří žijí v lesích i na horách patří do jeho „domácnosti“. On otevírá svou ruku a sytí „všechno, co žije“ (Ž 145,16).

*****

Prudká bouře někdy srazí orla do úzké horské strže. Silného ptáka obklopí bouřkové mraky a oddělí ho od slunných výšin, kde je jeho domov. Zdá se, že jeho snaha o únik je marná. Prudce mává křídly a jeho křik se odráží od skalních stěn. Po dlouhé námaze ale s vítězným výkřikem vyletí vzhůru. Proráží mraky, a zatímco tma a bouře zůstávají hluboko pod ním, on se vrací znovu do sluncem prozářených výšin. I my můžeme být někdy znechuceni, obklopeni těžkostmi, temnotou, falší a nespravedlností. Neumíme tato mračna rozehnat a marně bojujeme s okolnostmi. Existuje pouze jedna úniková cesta. Mlha a mraky se drží při zemi, ale nad nimi září Boží světlo. Do slunečné záře jeho přítomnosti se můžeme dostat jen na křídlech víry.

*****

Podobných naučení z přírody můžeme vyvodit mnoho. Obrazem zdravé sebedůvěry je strom, který roste osamocen na pláni nebo horském úbočí a zapouští své kořeny hluboko do země, aby mohl odolat bouři. Výsledky vlivu na mladé lidi můžeme zase pozorovat na sukovitém nevzhledném kmeni, který se jako mladý stromek pokřivil a kterému už teď žádná pozemská síla nemůže vrátit ztracenou souměrnost. Tajemství svatého života představuje bílý leknín. Obklopen vodním plevelem a špínou vysílá svůj dutý stonek dolů, hluboko do dna, aby odtud čerpal život. Své křehké květy pak zvedá v neposkvrněné kráse ke světlu.

*****

Když se děti a mladí lidé seznamují se skutečnostmi z učebnic nebo prostřednictvím učitelů, veďte je k tomu, aby se naučili sami odvodit důležitá naučení a postřehnout pravdu. Když pracují na zahradě, zeptejte se jich, čemu se naučili při péči o rostliny. Když pozorují pěknou krajinu, zeptejte se jich, proč Bůh dal polím a lesům tolik odlišných nádherných odstínů barev. Proč není všechno jen pochmurně hnědé? Když pozorují květiny, veďte je k přemýšlení o tom, proč pro nás Bůh zachoval krásu těchto poutníků z ráje. Učte je, aby si všímali všude v přírodě projevů toho, že Bůh na nás myslí. Pak uvidí, že všechny věci uzpůsobil tak, aby sloužily našim potřebám a našemu štěstí. Jen ten, kdo vnímá bohatství a krásu přírody jako dílo nebeského Otce, může objevit tato moudrá naučení. Pouze takový člověk dokáže plně ocenit krásu hor, údolí, řek a moří, protože v nich vidí projev Božího myšlení a zjevení Stvořitele.

Bibličtí pisatelé používali často příklady z přírody. Pokud si začneme i my těchto věcí více všímat, budeme schopni pod vedením Ducha svatého plněji chápat to, čemu nás chce Boží slovo naučit. Tak se pro nás příroda stane klíčem k pokladnici Božího slova.

Povzbuzujme děti, aby v přírodě samy hledaly, co může ilustrovat učení Bible, a v Bibli zase hledaly podobenství převzatá z přírody. Tak se naučí vnímat připomínku Ježíše Krista i při pohledu na strom, vinný kmen, lilii, růži, slunce nebo hvězdy. Mohou se naučit slyšet jeho hlas ve zpěvu ptáků, v šumění stromů, v burácení hromu i v hudbě moře. Celá příroda jim tak bude připomínat jeho vzácná naučení.

Pro ty, kdo se tímto způsobem seznámí s Ježíšem Kristem, už země nikdy nebude osamělým a pustým místem. Bude pro ně otcovským domem naplněným přítomností toho, který kdysi přebýval mezi lidmi.


Psát příspěvky smějí jen přihlášení
Žádný komentář dosud nebyl vložen

Sociální sítě BibleTV

Podpořte BibleTV

Pomozte nám financovat realizaci a další rozvoj internetové televize BibleTV

Číslo účtu: 1725482339 / 0800

Přihlášení

Page generated in 1.3392 seconds.
Redakční systém teal.cz naprogramoval Vítězslav Dostál