Poznání zprostředkované Božím slovem

Přijmeme-li pravdy Bible, zušlechtí naši mysl a pozvednou naše nitro.

Celá Bible je zjevením Boží slávy v Kris tu. Přijmeme-li Bibli, uvěříme-li jí a posloucháme-li její učení, je účinným nástrojem při přetváření povahy. Je úžasným podnětem a hnací silou, která osvěžuje tělesné, duševní a duchovní síly a usměrňuje život.

Příčina toho, proč mladí lidé i dospělí tak snadno podléhají pokušení a jsou sváděni k hříchu, je v tom, že nečtou Boží slovo a nerozjímají nad ním tak, jak by měli. Nedostatek pevné vůle, který se projevuje nerozhodností v životě a povaze těchto lidí, je důsledek toho, že nedbají na svatá naučení Božího slova. Nevyvíjejí opravdové úsilí, aby usměrňovali svou mysl, pěstovali čisté, vznešené myšlenky a odvraceli se od toho, co je nečisté a nesprávné. Je málo takových, kteří se rozhodnou pro to lepší, kteří sedí jako Marie u Ježíšových nohou, aby se učili od božského Učitele. Je málo takových, kteří uchovávají jeho slova v srdci a jednají podle nich v životě.

Přijmeme-li pravdy Bible, zušlechtí naši mysl a pozvednou naše nitro. Když si mladí nebo staří váží Božího slova tak, jak by měli, získají vnitřní harmonii, budou mít sílu jednat zásadově a odolávat pokušení.

Učme vzácným pravdám Písma svatého a pišme o nich. Využijme své myšlení, schopnosti a nejlepší síly mozku ke studiu Božích myšlenek. Nestudujme lidské názory, ale filozofii Toho, který je pravda. Žádná jiná literatura se svou hodnotou nevyrovná Bibli.

Neobrácený člověk nemá radost z přemýšlení o Božím slovu. Jen mysl oživená Duchem svatým vidí božskou krásu a nebeské světlo, které vyzařuje ze svatých stránek. To, co je pro přirozenou mysl pustinou, je pro duchovního člověka oázou bohatou na živé prameny.

Poznání Boha, který je zjevován v Božím slově, je právě tou znalostí, kterou máme předávat svým dětem. Již od chvíle, kdy začínají chápat, by měly být děti seznamovány se jménem a životem Ježíše Krista. Pravda, že Bůh je jejich Otcem, by měla být prvním poučením, jehož by se jim mělo dostat. Jejich výchova by měla začít výchovou k poslušnosti v lásce. Uctivě a laskavě jim čtěme a opakujme Boží slovo. Seznamujme je s oddíly Písma, které mohou chápat a které probudí jejich zájem. A především by se jim mělo dostat poučení o Boží lásce zjevené v osobě Ježíše Krista. Měly by si osvojit poučení:

„Jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.“ (1 J 4,11)

Boží slovo by mělo být potravou pro mysl a nitro mladých lidí. Ať je Kristův kříž vědou veškeré výchovy, středem všeho učení a každého studia. Promítněme jej do každodenních zážitků praktického života. Pak se Spasitel stane pro mladé lidi každodenním průvodcem a přítelem. Každá jejich myšlenka se podřídí Kristu. Pak budou moci spolu s apoštolem Pavlem říci:

„Já se nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět.“ (Ga 6,14)

POZNÁNÍ ZÍSKANÉ ZE ZKUŠENOSTI

Mladí lidé poznávají Boha vírou. Je to poznání získané na základě zkušenosti. Osobně se přesvědčují o pravdivosti jeho slov a věrohodnosti jeho zaslíbení. Okoušejí a poznávají, že Pán je dobrý. Milovaný Jan poznal Boha na základě vlastní zkušenosti. Mohl proto dosvědčit:

„Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života. Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven. Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.“ (1 J 1,1-3)

Každý může z vlastní zkušenosti potvrdit, „že Bůh je pravdivý“ (J 3,33). Může podat svědectví o tom, co viděl, slyšel a pocítil z Kristovy moci. Může vyznat:

„Potřeboval jsem pomoc a našel jsem ji v Ježíši. Každou mou potřebu uspokojil. Ukojil hlad mého nitra. Bible je pro mě zjevením Krista. Věřím v Ježíše, protože je pro mě božským Spasitelem. Věřím v Bibli, protože jsem se přesvědčil, že je pro mě Božím hlasem.“

POMOC PŘI STUDIU PŘÍRODY

Ten, kdo poznal Boha a jeho slovo na základě osobní zkušenosti, je připraven zabývat se studiem přírodních věd. O Kristu je psáno: „V něm byl život a život byl světlo lidí.“ (J 1,4) Než se objevil hřích, byli Adam a Eva v ráji obklopeni jasným a krásným světlem. Bylo to Boží světlo. Toto světlo ozařovalo vše, k čemu se přiblížili. Nic nezastíralo jejich vnímání Božího charakteru nebo jeho díla. Když však podlehli pokušiteli, světlo zmizelo. Když ztratili roucho svatosti, pozbyli i světlo, které jim pomáhalo rozumět přírodě. Už v ní neuměli správně číst. Nedokázali už rozeznat Boží povahu ve stvořitelském díle. Tak ani dnes neumí člověk správně číst poselství, které je vepsáno do přírody. Pokud není veden Boží moudrostí, staví přírodu a přírodní zákony nad Boha přírody. Proto pouhé lidské myšlenky vyřčené vědci tak často odporují učení Božího slova. Avšak k těm, kteří přijali světlo Kristova života, příroda znovu promlouvá. Ve světle zářícím z kříže můžeme správně porozumět učení přírody.

Kdo zná Boha a jeho slovo z osobní zkušenosti, pevně věří, že původcem Písma svatého je Bůh. Přesvědčil se, že Boží slovo je pravda. Ví, že pravda si nemůže protiřečit. Nezkoumá Bibli vědeckými teoriemi vymyšlenými člověkem, ale prověřuje tyto teorie neomylným měřítkem Písma svatého. Ví, že v pravé vědě nemůže být nic, co by bylo v rozporu s učením Božího slova, protože obojí má téhož autora. Správné pochopení Bible a přírody dosvědčuje, že jsou v naprosté shodě. Všechno, co v tzv. vědeckém učení odporuje svědectví Božího slova, je jen lidskou domněnkou.

Takovému studentovi otevře vědecké bádání široké pole k přemýšlení a získávání poznatků. Když uvažuje o přírodních jevech, začíná nově chápat pravdu. Kniha přírody a psané Boží slovo se vzájemně osvětlují. Obojí nás lépe seznamuje s Bohem tím, že nám přibližuje Boží povahu a blíže vysvětluje zákony, jimiž Bůh působí.

ZKUŠENOST ŽALMISTY

Žalmistovu zkušenost mohou získat všichni, kdo přijímají Boží slovo prostřednictvím přírody a zjevení. Žalmista o tom říká:

„Hospodine, svými skutky
působíš mi radost,
plesám nad činy tvých rukou.“
„Tvoje milosrdenství, Hospodine,
sahá až k nebi,
tvoje věrnost se dotýká mraků.
Tvoje spravedlnost
je jak mocné horstvo,
propastná tůň nezměrná
jsou tvoje soudy.“
                 (Ž 92,5; 36,6.7)

„Jak vzácný skvost je tvé
milosrdenství, Bože!
Lidé se utíkají do stínu
tvých křídel…
z potoka svých rozkoší
jim napít dáváš.
U tebe je pramen žití,
když ty jsi nám světlem,
spatřujeme světlo.“
                        (Ž 36,8-10)

„Blaze těm, kdo vedou
bezúhonný život,
těm, kdo žijí tak, jak učí
Hospodinův zákon.
Blaze těm, kdo zachovávají
jeho svědectví,
těm, kdo se na jeho vůli
dotazují celým srdcem.“
                         (Ž 119,1.2)

„Jak si mladík udrží
svou stezku čistou?
Musí se vždy držet tvého slova…
Zvolil jsem si cestu věrnosti,
stavím si před oči tvé soudy.“
                        (Ž 119,9.30)

„Tvou řeč uchovávám v srdci,
nechci proti tobě hřešit…
Volně budu chodit,
na tvá ustanovení se dotazuji.“
                      (Ž 119,11.45)

„Otevři mi oči, ať mám na zřeteli
divy ze Zákona tvého…
Tvá svědectví budou nadále
mým potěšením,
jsou to moji rádci…
Zákon tvých úst,
ten je pro mě lepší
než tisíce hřiven zlata
nebo stříbra.“
                  (Ž 119,18.24.72)

„Jak jsem si tvůj
Zákon zamiloval!
Každý den
o něm přemýšlím…
Tvá svědectví jsou divuplná,
proto je má duše zachovává.“
„Nařízení tvá si zpívám
jako žalmy
v domě, kde jsem
jenom hostem.“
                 (Ž 119,97.129.54)

„Co jsi řekl, je důkladně
protříbené,
tvůj služebník
si to zamiloval…
To hlavní v tvém slovu
je pravda, každý soud
tvé spravedlnosti
je věčný.“
                    (Ž 119,140.160)

„Kéž má duše žije a může tě
chválit; kéž mi pomáhají tvoje
soudy.“ „Hojný pokoj mají ti,
kdo milují tvůj Zákon,
o nic neklopýtnou.
S nadějí vyhlížím tvoji spásu,
Hospodine,
a tvá přikázání plním.
Má duše se drží tvých svědectví,
velice jsem si je zamiloval.“
               (Ž 119,175.165-167)

„Kam tvá slova proniknou, tam
vzchází světlo,
nezkušení nabývají rozumnosti.“
„Nad nepřátele mě činí
moudřejším tvá přikázání,
navěky jsou moje.
Jsem prozíravější než všichni
moji učitelé,
neboť přemýšlím o tvých
svědectvích.
Rozumu jsem nabyl
víc než starci,
neboť tvá ustanovení
zachovávám… Z tvých ustanovení
jsem nabyl rozumnosti,
proto nenávidím každou
stezku klamu…
Tvá svědectví budou mým
dědictvím věčně,
z nich se veselí mé srdce.“
(Ž 119,130.98-100.104.111)

JASNĚJŠÍ ZJEVENÍ BOHA

Máme přednost, že můžeme získat hlubší, mnohem důkladnější a jasnější zjevení o Boží povaze. Když se Mojžíš modlil: „Dovol mi spatřit tvou slá vu!“, Hospodin ho nepokáral, ale vy hověl jeho prosbě. Řekl svému slu žeb níkovi: „Všechna má dobrota přejde před tebou a vyslovím před tebou jméno Hospodin.“ (Ex 33,18.19)

Hřích zatemňuje naši mysl a zamlžuje naše chápání. Je-li hřích odstraněn z našich srdcí, světlo poznání Boží slávy v Ježíši Kristu, které ozařuje jeho slovo a které vyzařuje z přírody, bude stále plněji prohlašovat o Bohu, že je „plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný“ (Ex 34,6). Budeme-li se dívat do tohoto světla Boží slávy, bude naše mysl, srdce a nitro přetvořeno v obraz Boží svatosti.

Pro ty, kdo se takto chopí ujištění Božího slova, se otvírají obdivuhodné možnosti. Leží před nimi rozsáhlá pole pravdy a ohromné zdroje moci. Mají odhalit slavné věci. Objeví výsady a povinnosti, o nichž neměli ani potuchy, že jsou v Bibli. Všichni, kdo chodí v pokorné poslušnosti a plní Boží záměr, budou získávat stále více a více z Božích slibů.

Ať student pokládá Bibli za svého průvodce a pevně stojí na jejích zásadách. Pak může doufat, že dosáhne i toho nejvyššího cíle. Všechny filozofie, které jsou výsledkem lidského uvažování, vedou ke zmatku a zahanbení, když Bůh není uznáván za všechno ve všem. Víra v Boha však dává sílu a zušlechťuje povahu. Když v člověku přebývá Boží dobrota, milosrdenství a láska, pak bude pravdu mnohem lépe chápat. Touha po čistotě srdce a myšlení bude větší a opravdovější. Člověk, který se zabývá čistými a ušlechtilými myšlenkami, je při studiu Božího slova proměňován spojením s Bohem. Pravda je tak veliká, dalekosáhlá, hluboká a široká, že zapomínáme na sebe. Srdce se obměkčuje a stává se pokorným, laskavým a milujícím.

Je-li člověk poslušný, přirozené schopnosti rostou. Mysl lidí, kteří studují slovo života, se rozvine, povznese a zušlechtí. Jsou-li jako Daniel nejen posluchači, ale i plniteli Božího slova, mohou jako on zdárně růst ve všech vědních oborech. Mají-li čistou mysl, stanou se lidmi s pevnou vůlí. Všechny jejich intelektuální schopnosti se zlepší. Mohou dosáhnout takového vzdělání a ukázněnosti, že všichni kolem uvidí, co se může stát z člověka a co může dokázat, je-li ve spojení s moudrým a mocným Bohem.

VÝCHOVA K VĚČNÉMU ŽIVOTU

Naše celoživotní dílo je přípravou pro věčný život. Výchova, která tu začala, nebude v tomto životě dokončena. Bude pokračovat po celou věčnost, bude se stále rozvíjet a nikdy nebude dokončena. Stále plněji bude zjevována Boží moudrost a láska v plánu vykoupení. Spasitel, který vede své děti k zdrojům živé vody, rozdává z bohatých zásob vědění. Den co den se před člověkem objevuje v nové kráse podivuhodné Boží dílo, důkaz jeho stvořitelské a udržovatelské moci ve vesmíru. Ve světle, které září z trůnu, zmizí tajemství a člověk bude naplněn údivem nad prostotou věcí, které dosud nikdy nepochopil.

„Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznáváme částečně, ale potom poznáme plně, jako Bůh zná nás.“ (1 K 13,12)