Strava a zdraví

Abychom poznali, které potraviny jsou nejlepší, musíme mít na zřeteli původní Boží plán týkající se stravy pro člověka.

Naše těla se budují potravou, kterou jíme. Tělesné tkáně se neustále opotřebovávají. Jakákoli činnost kteréhokoliv orgánu má za následek ztrátu síly a toto opotřebování se napravuje výživou, kterou dostáváme z naší stravy. Každý tělesný orgán potřebuje svůj příděl výživných látek. Mozek musí dostat svůj díl, také kosti, svaly a nervy. Je to úžasný proces, kterým se potrava přeměňuje v krev. Z krve pak čerpají různé části těla potřebnou výživu. Tento proces probíhá neustále a dodává život a energii každému nervu, svalu a tkáni.

VÝBĚR POTRAVIN

Máme volit takové potraviny, které nejlépe dodávají výživné prvky potřebné k budování těla. Při tomto výběru není chuť bezpečným vodítkem. Nesprávnými stravovacími zvyky se totiž chuť zvrhla. Často touží po jídlech, která poškozují zdraví a oslabují tělo, místo aby je posilovala. Nemůžeme se bezpečně řídit ani společenskými zvyklostmi. Nemoci a utrpení, kterých je všude plno, jsou do značné míry zaviněny všeobecně rozšířenými chybami ve stravování.

Abychom poznali, které potraviny jsou nejlepší, musíme mít na zřeteli původní Boží plán týkající se stravy pro člověka. Ten, který stvořil člověka a rozumí jeho potřebám, určil, co má Adam jíst. Řekl: „Hle, dal jsem vám… každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.“ (Gn 1,29) Když opustil ráj, aby se živil obděláváním půdy, postižené kletbou hříchu, dostal člověk povolení jíst také „polní byliny“ (Gn 3,18).

Strava, kterou pro nás vybral náš Stvořitel, zahrnuje obilniny, ovoce, ořechy a zeleninu. Tato potrava, upravená jednoduchým a přirozeným způsobem, je nejzdravější a nejvýživnější. Dodává tělu takovou životní sílu a vytrvalost a rozumu takovou svěžest, jakých se nedá dosáhnout při kom plex nější a dráždivější stravě.

Ne všechny potraviny, i kdyby byly samy o sobě zdravé, jsou pro nás za všech okolností stejně vhodné. Při jejich výběru je třeba postupovat uvážlivě. Naše strava má odpovídat ročnímu období, podnebí, v němž žijeme, i práci, kterou vykonáváme. Některé druhy potravin, které se hodí pro určité období v roce nebo pro určitý druh podnebí, nejsou nejvhodnější pro jiné podmínky. Rovněž určité druhy potravin jsou více či méně vhodné pro lidi různých povolání. Potrava, která se znamenitě hodí pro lidi, kteří těžce tělesně pracují, je často nevhodná pro osoby se sedavým zaměstnáním nebo pro ty, kdo pracují duševně. Bůh nám dává široký výběr zdravých pokrmů a každý si z nich může vybrat to, co podle jeho zkušeností a zdravého úsudku nejlépe vyhovuje jeho potřebám.

Příroda štědře poskytuje hojnost ovoce, ořechů a obilí a každým rokem je úroda lépe rozdělována do různých zemí, protože se zlepšují dopravní možnosti. Výsledkem je, že mnoho druhů potravin, které byly ještě před několika lety považovány za nákladný přepych, si nyní mohou koupit všichni jako každodenní potravu. To se týká zvláště sušeného a konzervovaného ovoce.

Ořechy a pokrmy z ořechů nahrazují ve velké míře masitá jídla. Ořechy se dají kombinovat s obilím, s ovocem a s některými druhy kořenové zeleniny a lze tak vytvořit zdravá a výživná jídla. Je však nutné dbát na to, aby se ořechy nekonzumovaly v příliš velkém množství. Lidé, kteří zjistili, že jim požívání pokrmů z ořechů způsobuje zdravotní potíže, možná poznají, že jejich nesnáze zmizí, budou-li se řídit touto radou. Je třeba také připomenout, že některé druhy ořechů nejsou tak zdravé jako ostatní. Mandle jsou lepší než burské oříšky, avšak i burské oříšky v omezeném množství, používají- li se v kombinaci s obilninami, jsou výživné a stravitelné.

Vhodně upravené olivy mohou, právě tak jako ořechy, nahradit máslo a masité pokrmy. Olej obsažený v olivách je mnohem vhodnější než živočišný tuk. Působí projímavě. Jeho požívání je blahodárné pro lidi trpící tuberkulózou. Je lékem pro zanícený a podrážděný žaludek.

Lidé, kteří jsou zvyklí na bohatou a hodně dráždivou stravu, mají nepřirozenou chuť. Nemohou si proto hned pochutnat na prostých a jednoduchých jídlech. Bude trvat nějakou dobu, než se u nich obnoví přirozená chuť a než se pokažený žaludek zotaví. Avšak ti, kdo vytrvají v používání zdravé stravy, po čase zjistí, že je chutná. Ocení její jemnou, lahodnou vůni a budou ji jíst s větším potěšením než nezdravé lahůdky. A žaludek, je-li zdravý, nezanícený a nepřetížený, může snadno zvládnout svůj úkol.

PESTROST STRAVY

Abychom si uchovali zdraví, musíme tělu dodávat dostatečné množství dobré, výživné stravy.

Dnes je možné si téměř všude zajistit to, co je pro zdraví nejprospěšnější — různé výrobky z rýže, pšenice, žita a ovsa a také fazole, hrách a čočku. Tyto produkty spolu s domácím nebo dováženým ovocem a s rozmanitou zeleninou, která roste všude, poskytují dostatečnou možnost sestavit z nich jídelníček, který se obejde bez masitých pokrmů.

Kde se dá vypěstovat dostatek ovoce, měly by se na zimu udělat vel ké zásoby zavařených a sušených plo dů. Drob né ovoce, jako rybíz, angrešt, jahody, maliny a borůvky, může výhodně růst na mnoha místech, kde se dosud používá jen málo a kde se jeho pěstování zanedbává.

Při zavařování v domácnosti by se všude, kde je to možné, měly používat raději sklenice než plechovky. Ovoce určené ke konzervování musí být v dobrém stavu. Je třeba použít trochu cukru a vařit ovoce dostatečně dlouho, aby se tím zajistilo jeho uchování. Takto konzervované ovoce nahradí čerstvé plody.

Tam, kde je za rozumné ceny k dostání sušené ovoce, jako rozinky, švestky, jablka, hrušky, broskve a meruňky, měli by toho lidé využívat a měli by je ve své běžné stravě používat mnohem častěji, než je obvyklé. Bude to mít blahodárný vliv na zdraví a výkonnost všech skupin pracujících.

Nikdy bychom neměli sníst najednou velké množství jakéhokoliv jídla, protože to vede k přejídání a k zažívacím potížím.

Není dobré jíst ovoce a zeleninu během jednoho jídla. Je-li zažívání oslabené, způsobí současné požití ovoce a zeleniny často nesnáze a ochromí i duševní činnost. Je lepší jíst zeleninu při jednom jídle o ovoce zase při druhém. Jídla se mají obměňovat. V jednom nebo ve dvou dnech po sobě by se na stole neměla objevovat dvě stejná jídla, připravená týmž způsobem. Jsou-li pokrmy rozmanité, člověk je jí s větší chutí a organizmu se dostává lepší výživy.

PŘÍPRAVA POKRMŮ

Není správné jíst jen proto, abychom uspokojili chuť. Nemělo by nám být lhostejné, jakou kvalitu jídlo má a jakým způsobem bylo připraveno. Není-li totiž pokrm vychutnán, nezíská z něho tělo náležitou výživu. Potrava by měla být vybírána pečlivě a připravována rozumně a uváženě.

Péct chleba z jemné bílé mouky není nejlepší. Její používání není ani zdravé, ani hospodárné. Chléb z jemné mouky postrádá výživné prvky, které jsou v chlebu upečeném z celozrnného obilí. Je častou příčinou zácpy nebo jiných zdravotních potíží.

Používání sody nebo prášku do pečiva při pečení chleba je škodlivé a zbytečné. Soda působí podráždění v žaludku a často zaneřádí celý organizmus. Mnohé hospodyňky si myslí, že bez sody nedokážou upéct dobrý chléb. To však je omyl. Kdyby se snažily osvojit si lepší způsoby zadělávání a pečení, byl by jejich chléb zdravější a pro nezkažený jazyk i chutnější.

Při zadělávání chleba kváskem nebo kvasnicemi by se nemělo používat mléko místo vody. Použití mléka znamená jednak další výdaje, jednak chléb pak není tak zdravý. Chléb zadělaný mlékem nevoní tak dlouho jako chléb zadělaný vodou a snadněji v žaludku kvasí.

Chléb má být lehký a voňavý. V jeho chuti by neměla být ani stopa po nakyslosti. Bochníčky by měly být malé a dokonale upečené, tak aby byly pokud možno zničeny všechny zárodky kvasinek. Horký nebo čerstvě upečený chléb je těžko stravitelný. Neměl by se proto na stole objevovat. To ovšem neplatí o nekvašeném chlebu. Čerstvé pšeničné placky bez kvasnic, upečené v rozpálené peci, jsou zdravé a chutné.

Obilniny používané k přípravě kaše by se měly vařit dostatečne dlouhou dobu. Měkká nebo tekutá strava je však méně zdravá než suchá potrava, která vyžaduje důkladné žvýkání. Suchary nebo dvakrát pečený chléb je jedním z nejstravitelnějších a nejchutnějších pokrmů. Nakrájejte obyčejný chléb na krajíčky a pečte je na teplých kamnech, až se dokonale vysuší. Pak je nechte propéct do hněda. Takový chléb, uložíte-li jej na suchém místě, může vydržet mnohem déle než čerstvý chléb. Opeče-li se znovu před použitím, bude právě tak chutný jako právě upečený chléb.

Obvykle se v potravě pojídá příliš mnoho cukru. Koláče, sladké pudinky, zákusky, želé a marmelády jsou častou příčinou zažívacích poruch. Zvlášť škodlivé jsou krémy a pudinky, jejichž hlavními součástmi jsou mléko, vejce a cukr. Kombinaci mléka s cukrem je vůbec dobré se vyhnout.

Používáme-li mléko, mělo by být dokonale sterilizované. Zmenší se tím nebezpečí, že si jeho požitím přivodíme nemoc. Máslo je méně škodlivé, jíme-li ho čerstvé namazané na chlebu, než když ho užijeme při vaření. Zpravidla však je lépe obejít se bez něho vůbec. To platí ještě více o sýru, který je k jídlu zcela nevhodný. *

Nedostatečná, špatně připravená strava kazí krev tím, že oslabuje krvotvorné orgány. Narušuje organizmus a vede ke vzniku nemocí, což je provázeno podrážděním nervů a špatnou náladou. Špatná kuchyně má na svědomí tisíce a desetitisíce obětí. Na mnoha náhrobních kamenech by mohlo být napsáno: „Zemřel následkem špatné kuchyně“ nebo „Zemřel na špatné zacházení se žaludkem“.

Ti, kdo vaří, jsou povinni naučit se připravovat zdravá jídla. Špatný způsob vaření zničil již mnoho lidských životů. Upéct dobrý chléb vyžaduje přemýšlení a péči. V bochníku dobrého chleba se odráží víc náboženství, než si mnozí myslí. Opravdu dobrých kuchařů je poskrovnu. Mladé ženy se domnívají, že vaření je záležitost podřadná, a věnují se proto jiným domácím pracem. Z toho důvodu mají mnohé dívky, které se provdají a převezmou péči o rodinu, jen malé ponětí o povinnostech, které spočívají na manželce a matce.

* Jedná se o plesnivé sýry a o sýry, které prošly dlouhou dobou fermentace. Netýká se tvarohu a sýrů podobného typu. – Poznámka překladatele

Vaření je vlastně věda. Je to jedna z nejdůležitějších věcí v praktickém životě. Je to věda, kterou by si měly osvojit všechny ženy a mělo by se jí učit tak, aby z ní měli prospěch i chudší vrstvy. Vařit jídla chutná, a přitom jednoduchá a výživná, vyžaduje dovednost a cvik. Dá se to však zvládnout. Kuchaři by měli vědět, jak připravit prosté jídlo jednoduchým a zdravým způsobem, a to tak, aby bylo právě pro svou jednoduchost chutné a zdraví prospěšné.

Každá žena, která se stará o rodinu, a přitom nedovede zdravě vařit, by se měla rozhodnout, že se naučí tomu, co je pro blaho její domácnosti tak podstatné. Na mnoha místech se pořádají kurzy zdravého vaření, kde je možno získat v tomto směru poučení. Žena, která nemá možnost navštěvovat takový kurz, by měla požádat o poučení nějakou dobrou kuchařku a měla by ve svém úsilí o zdokonalení vytrvat, dokud se z ní nestane mistr kuchařského umění.

PRAVIDELNOST V JÍDLE

Nesmírně důležitá je pravidelnost v jídle. Pro každé jídlo by měla být stanovena určitá doba. V tomto čase by měl každý sníst to, co organizmus potřebuje, a pak už by neměl jíst nic až do příštího jídla. Mnozí jedí i tehdy, když organizmus nepotřebuje žádnou potravu, v nepravidelných intervalech a v době mezi jídly, protože nemají dostatečně silnou vůli, aby odolali chuti. Když takoví lidé cestují, ustavičně se shánějí po něčem k snědku. To je velmi škodlivé. Kdyby ti, kdo cestují, jedli pravidelně prostou a výživnou stravu, nepocítili by tak snadno únavu, ani by je tak lehce nesklátila nemoc.

Jiným škodlivým zvykem je jíst před spaním. Jedli jsme sice v pravidelnou dobu, ale protože máme pocit slabosti, sníme další jídlo. Opakováním se tato chybná praktika stane návykem, a to často tak pevně zakořeněným, že si myslíme, že bez jídla nemůžeme spát. Pozdní podávání večeří má za následek, že proces trávení pokračuje i v hodinách spánku. Avšak ačkoli žaludek pracuje nepřetržitě, nevykonává svou práci řádně. Spánek je pak často rušen nepříjemnými sny a ráno se člověk probouzí neosvěžen a nemá ani chuť na snídani. Když uléháme k odpočinku, měl by mít žaludek svou práci zcela dokončenu, aby si mohl stejně jako ostatní tělesné orgány dobře odpočinout. Zvlášť pro lidi se sedavým zaměstnáním jsou pozdní večeře škodlivé. Poruchy vzniklé v důsledku pozdě podávaného večerního jídla jsou často začátkem nemoci, která končí smrtí.

Mnohdy pociťujeme slabost vedoucí k touze po jídle proto, že zažívací orgány byly během dne silně přetěžovány. Po požití jídla potřebují zažívací orgány klid. Mezi dvěma jídly by měla být nejméně pěti až šestihodinová přestávka. Většina lidí, kteří se odhodlají to zkusit, pozná, že dvě jídla denně jsou lepší než tři.

ZLOZVYKY PŘI JÍDLE

Jídlo se nemá jíst ani příliš horké, ani příliš studené. Je-li strava studená, musí žaludek vynaložit úsilí na to, aby ji zahřál, než může začít proces trávení. Z téhož důvodu jsou škodlivé i studené nápoje. Naproti tomu hojné pití horkých nápojů oslabuje. Čím více tekutin při jídle pijeme, tím obtížněji se potrava tráví. Tekutina totiž musí být nejdříve vstřebána, než může začít trávení. Nepřehánějte to se solí a vyhýbejte se používání nasolených a kořeněných jídel. Jezte hojně ovoce a dráždivý pocit, který nutí k nadměrnému pití při jídle, zmizí. Potrava se má jíst pomalu a má se dokonale rozžvýkat. Je to nutné proto, aby se sliny řádně smísily s potravou a podpořila se činnost trávicích šťáv.

Dalším vážným zlem je jedení v nevhodnou dobu, jako například po namáhavé práci nebo vydatném cvičení, kdy je člověk velice vyčerpán nebo uřícen. Hned po jídle nastává velké odčerpávání nervové energie. A jestliže je mysl nebo tělo před jídlem nebo bezprostředně po něm příliš namáháno, ztěžuje to trávení. Když je člověk rozčilen, když prožívá nějakou úzkost nebo spěchá, je lépe nejíst, dokud se neuklidní a neodpočine si.

Žaludek je v úzkém vztahu k mozku. Proto jestliže žaludek onemocní, je nervová energie odčerpávána z mozku na pomoc oslabeným zažívacím orgánům. Jsou-li takové požadavky příliš časté, mozek se překrvuje. Je-li mozek ustavičně přetěžován a máme-li nedostatek tělesného pohybu, měli bychom i prostou stravu jíst střídmě. Když jíte, odložte starosti a obavy. Nespěchejte, ale jezte pomalu a s dobrou náladou, se srdcem naplněným vděčností Bohu za všechna jeho požehnání.

PŘEJÍDÁNÍ

Mnozí lidé, kteří ze svého jídelníčku vypustili maso a jiné tučné a škodlivé potraviny, si myslí, že je-li jejich strava prostá a zdravá, mohou si jí dopřát, co hrdlo ráčí. Jedí proto zbytečně mnoho a často se až přejídají. To je ovšem chyba. Zažívací orgány by neměly být přetěžovány nadbytečným množstvím potravy, které by na organizmus kladlo příliš velké nároky.

Je zvykem podávat jídlo postupně v chodech. Jestliže ovšem člověk neví, co ještě přijde na stůl, může sníst dostatečné množství určitého pokrmu, který pro něj možná nebyl nejvhodnější. Když je pak přinesen poslední chod, často si dovolí překročit meze střídmosti a vezme si ještě lákavý zákusek, který mu už rozhodně neprospěje. Jestliže jsou všechny chody určené k jídlu servírovány hned na začátku, má člověk možnost udělat nejvhodnější výběr.

Někdy pocítíme důsledek přejedení okamžitě. Jindy nemáme pocit bolesti, avšak zažívací orgány ztrácejí svou životní energii a základ tělesné síly je podkopán.

Nadměrný příjem potravy zatěžuje organizmus a způsobuje chorobný, horečnatý stav. Do žaludku pak proudí příliš mnoho krve, což je příčinou rychlého vychládání okrajových orgánů a končetin. Nadměrný příjem potravy znamená velkou zátěž pro zažívací ústrojí, takže poté, co tyto orgány splnily svůj těžký úkol, cítí se člověk slabý nebo ochablý. Někteří lidé, kteří se neustále přejídají, to označují za hrozný pocit hladu. Tento pocit je však způsoben přetížením zažívacích orgánů. Někdy se dostaví otupělost mozku s nechutí k duševní nebo tělesné námaze.

Tyto nepříjemné příznaky pociťujeme proto, že organizmus vykonal svou práci se zbytečným vynaložením životní energie, takže došlo k jeho velkému vyčerpání. Žaludek prosí: „Dopřej mi odpočinek.“ Mnozí lidé si však tuto ochablost vykládají jako volání po dalším jídle. A tak místo aby nechali žaludek odpočinout, zatíží ho dalším jídlem. Proto jsou zažívací orgány často velmi vyčerpané ve chvíli, kdy by měly být schopné konat dobrou práci.

JÍDLO V SOBOTU

Na sobotu bychom neměli chystat větší množství ani bohatší výběr jídla než na ostatní dny. Naopak, v sobotu by potrava měla být prostší a měli bychom jíst méně, aby mysl zůstala jasná a mohla dobře chápat duchovní věci. Přetížený žaludek znamená i přetížený mozek. Pak je možno vyslechnout nejvzácnější slova, a přesto je nevnímat, protože mysl je zastřena nevhodnou stravou. Mnozí ani netuší, o jaký prospěch z těchto svatých příležitostí se připravují tím, že se v sobotu přejídají.

V sobotu bychom neměli vařit. Není však proto nutné jíst studené jídlo. Za chladného počasí můžeme ohřát pokrm, který jsme připravili předchozí den. Připravujeme i prostá jídla tak, aby byla chutná a přitažlivá. Zvláště v rodinách, kde jsou děti, je dobré připravit na sobotu něco, co se považuje za pochoutku, něco, co rodina nemá každý den.

REFORMA V JÍDLE

V domácnostech, kde se dosud pěstovaly nesprávné stravovací zvyky, by se mělo ihned začít s nápravou. Jestliže došlo v důsledku přetěžování žaludku k poruše trávení, mělo by být vynaloženo velké úsilí, aby byl uchován zbytek životních sil tím, že zamezíme jakémukoliv jeho přetěžování. Byl-li žaludek dlouhou dobu přetěžován, nebude už možná nikdy úplně zdravý. Vhodná strava ho však uchrání před dalším oslabováním a mnohým se pak více či méně vrátí plné zdraví. Není snadné předepsat pravidla, která by platila pro každý případ. Avšak při dodržování správných stravovacích zásad může být dosaženo velké nápravy a kuchařka se nebude muset neustále namáhat povzbuzovat chuť.

Střídmost v jídle bývá odměněna duševní a mravní silou. Pomáhá také zvládat vášně. Přejídání je zvláště škodlivé pro lidi, kteří jsou od přirozenosti pomalí. Takoví by měli jíst skrovně a měli by se hodně pohybovat. Někteří muži a ženy mají od přírody vynikající schopnosti, přesto však nevykonají ani polovinu toho, co by mohli, kdyby se cvičili v ovládání chuti.

Zde chybují mnozí spisovatelé a kazatelé. Najedí se dosyta a pak se oddávají sedavému zaměstnání, jako čtení, studiu nebo psaní. Přitom si neudělají čas na tělesné cvičení. To má za následek, že se zpomaluje volný tok myšlenek a slov. Nemohou pak psát nebo mluvit s pádností a úderností nutnou k tomu, aby zasáhli srdce. Jejich projevy jsou pak bezduché a neplodné.

Lidé, kteří mají velkou zodpovědnost, a zvláště ti, kdo střeží duchovní zájmy, by měli být velmi citliví a bystří. Je proto třeba, aby byli více než ostatní střídmí v jídle. Bohatá a přepychová strava by se na jejich stolech neměla objevovat.

Muži na odpovědných místech musí denně činit rozhodnutí, která mají dalekosáhlé důsledky. Často musí rychle něco promyslet, a to dokážou s úspěchem jen ti, kdo jedí velice střídmě. Jestliže správně nakládáme s tělesnými a duševními silami, mysl sílí. Není-li vypětí příliš velké, dostaví se s každou další námahou nová síla. Často však je činnost těch, kdo musí promýšlet důležité plány a činit významná rozhodnutí, neblaze poznamenána následky nevhodné stravy. Žaludek, který není v pořádku, má na svědomí rozháraný, labilní stav mysli. Často způsobuje podrážděnost, nevlídnost nebo vede k nesprávnému jednání. Mnohé plány, které by byly pro svět požehnáním, byly zmařeny a mnohá nespravedlivá, násilná ba krutá opatření byla učiněna díky špatným podmínkám, zaviněným zlozvyky ve stravování.

Pro vás, kteří máte sedavé zaměstnání nebo pracujete převážně duševně, mám následující radu, kterou mohou vyzkoušet ti, kdo mají dostatek mravního odhodlání a sebeovládání. Při každém jídle si vezměte jen dva nebo tři druhy prosté stravy a nejezte víc, než je třeba k ukojení hladu. Každý den si zacvičte a uvidíte, jak je to blahodárné.

Silní muži, kteří vykonávají tělesnou práci, nemusí být tak opatrní, pokud jde o množství nebo výběr potravy, jako lidé, kteří při zaměstnání sedí. I oni by se však těšili lepšímu zdraví, kdyby se při jídle a pití ovládali.

Mnozí lidé si přejí, aby jim někdo předepsal přesná pravidla pro jejich stravování. Přejídají se, a pak toho litují, a tak stále jen přemýšlejí o tom, co jedí a pijí. Tak tomu však nemá být. Jeden člověk nemůže stanovit přesné pravidlo pro druhého. Každý by se měl řídit svým rozumem. Každý by se měl ovládat a jednat zásadně.

Naše těla jsou Kristovým vykoupeným vlastnictvím a my s nimi nemůžeme zacházet, jak se nám zlíbí. Každý, kdo zná zákony zdraví, by si měl uvědomit, že je povinen tyto zákony, které pro lidi ustanovil Bůh, respektovat. Poslušnost zdravotních zákonů se musí stát věcí osobní zodpovědnosti. My sami totiž musíme nést následky porušování těchto zákonů. Každý z nás se musí osobně zodpovídat Bohu za své zvyky a za své počínání. Otázka, na kterou musíme odpovědět, proto nezní: „Jak jedná svět?“, nýbrž: „Jak mám já jako jedinec zacházet s tělem, které mi dal Bůh?“