Izraelci a hygiena

Bůh poučil Izrael o všech hlavních zásadách týkajících se tělesného i mravního zdraví.

V učení, které dal Bůh Izraeli, je uchování zdraví věnována velká pozornost. Lid, který vyšel z otroctví se špatnými a nezdravými návyky, jež si tam osvojil, byl na poušti podroben nejpřísnějšímu výcviku, dříve než vstoupil do Kenaánu. Byly mu vštěpovány zdravotní zásady a vyžadováno zachovávání zákonů hygieny.

PŘEDCHÁZENÍ NEMOCEM

Nejen při náboženských obřadech, ale ve všech záležitostech každodenního života se dbalo na rozdíl mezi čistým a nečistým. Všichni, kdo přišli do styku s nakažlivými nemocemi, byli izolováni mimo tábor a nebylo jim dovoleno, aby se do něho vrátili, dokud neprovedli dokonalou očistu těla a šatstva. Pro případ, kdy byl nakažlivou nemocí postižen jeden člověk, byl vydán příkaz:

„Každé lůžko, na němž by ležel…, bude nečisté, každý předmět, na němž by seděl, bude nečistý. Člověk, který by se dotkl jeho lůžka, vypere si šaty, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. Kdo by si sedl na předmět, na němž seděl…, vypere si šaty, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. Kdyby trpící … plivl na čistého, ten si vypere šaty, omyje se vodou a bude nečistý až do večera… Každý, kdo by se dotkl čehokoli, co bylo pod nemocným, bude nečistý až do večera. Kdo by ty věci nesl, vypere si šaty, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. Každý, koho by se dotkl trpící…, aniž si opláchl ruce ve vodě, vypere si šaty, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. Hliněná nádoba, jíž by se dotkl trpící…, bude rozbita. Každá nádoba dřevěná bude opláchnuta vodou.“ (Lv 15,4-12)

Také zákon týkající se malomocenství je ukázkou důkladnosti, s níž se vyžadovalo plnění těchto příkazů:

„Po všechny dny, co bude (malomocný) postižen, zůstane nečistý. Je nečistý. Bude bydlet v odloučení, jeho obydlí bude mimo tábor. Když postihne malomocenství oděv, ať už oděv vlněný nebo lněný, látku nebo tkaninu lněnou či vlněnou nebo kůži či nějaký předmět z kůže, …kněz postižené místo prohlédne… Když se postižení rozšířilo na oděvu nebo na látce či na tkanině nebo na kůži a na všem, co se z kůže zhotovuje, je to postiženo zhoubným malomocenstvím. Je to nečisté. Spálí oděv či tu látku nebo tu tkaninu, ať už je to vlněné nebo lněné, i každý předmět z kůže, na němž se ta rána objevila. Je to zhoubné malomocenství. Spálí se to ohněm.“ (Lv 13,46-52)

Podobně i dům, o němž se prokázalo, že je pro bydlení nezpůsobilý, měl být zničen. Kněží „strhnou ten dům a kameny, dříví i všechnu hlínu z domu vynesou ven za město na místo nečisté. Kdo by vešel do toho domu ve dnech, kdy byl uzavřen, bude nečistý až do večera. Kdo by spal v tom domě, vypere si šaty. Kdo by v tom domě jedl, vypere si šaty.“ (Lv 14,45-47)

ČISTOTA

Nutnost osobní čistoty byla vštěpována způsobem co nejpůsobivějším. Než se Izraelci shromáždili u hory Sinaj, aby vyslechli vyhlášení zákona Božím hlasem, byli všichni vyzváni, aby se umyli a vyprali svůj oděv. Tento příkaz museli pod trestem smrti splnit. V přítomnosti Boha se netrpěla žádná nečistota.

Za svého pobytu na poušti byli Izraelci takřka stále ve volné přírodě, kde nečistoty mají méně škodlivé účinky, než jaké mají na obyvatele domů, kteří žijí v těsnějším společenství. Přesto se vyžadovalo, aby ve stanech a kolem nich byla udržována nejpřísnější čistota. V táboře ani v jeho blízkosti nebylo dovoleno ponechávat odpadky. Bůh řekl:

„Hospodin, tvůj Bůh, chodí po tvém táboře, aby tě vysvobodil a aby ti vydal tvé nepřátele. Ať je tedy tvůj tábor svatý.“ (Dt 23,14)

STRAVA

Pokud jde o stravu, dělal se rozdíl mezi čistými a nečistými pokrmy.

„Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás oddělil od každého jiného lidu. Proto rozlišujte mezi čistými a nečistými zvířaty a mezi nečistým a čistým ptactvem, abyste se sami neodsoudili k zavržení kvůli zvířatům, ptactvu a všelijakým zeměplazům, které jsem oddělil, abyste je měli za nečisté.“ (Lv 20,24.25)

Mnoho druhů potravin, které pohané bez rozpaků jedli, nesměli izraelité jíst. Nařízené rozlišování mezi druhy potravin nebylo nahodilé. Zakázané věci byly nezdravé. Bůh prohlásil tyto pokrmy za nečisté a tím řekl, že požívání takových jídel je zdraví škodlivé. Potrava, která znečišťuje tělo, oslabuje také duševní a duchovní život. Taková strava snižuje schopnost člověka plně komunikovat s Bohem a nedodává mu takovou vitální sílu, aby mohl zodpovědně a věrně sloužit.

Výcvik, který začal na poušti, pokračoval v zaslíbené zemi v podmínkách příznivých pro vytváření správných návyků. Lidé se netísnili ve městech. Každá rodina vlastnila zemědělskou půdu, která všem přinášela blahodárné požehnání přírodního nezkaženého života.

O krutých, zvrhlých zvycích Kanaánců, kteří žili v zaslíbené zemi před Izraelem, Hospodin řekl: „Nebudete se řídit zvrhlostmi pronároda, který před vámi vyháním. Zprotivil jsem si je, protože se toho všeho dopouštěli.“ (Lv 20,23) „Nevneseš do svého domu ohavnou modlu; propadl bys klatbě jako ona.“ (Dt 7,26)

Ve všech otázkách týkajících se jejich každodenního života bylo Izraelcům vštěpováno poučení dané Duchem svatým:

„Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.“ (1 K 3,16.17)

RADOST

„Radostné srdce hojí rány.“ (Př 17,22) Vděčnost, radost, dobročinnost a víra v Boží lásku a péči — to jsou nejmocnější ochránci zdraví. Pro Izraelce se měly stát základními prvky životního stylu.

Cesta na výroční slavnosti do Jeruzaléma, kterou Izraelci konali třikrát do roka, a týdenní pobyt ve stanech o svátku stánků byly příležitostmi k oddechu v přírodě a k pěstování společenského života. Tyto slavnosti byly příležitostí k veselí, které bylo o to příjemnější a vítanější, že k němu byli zváni i cizinci, levité a chudí.

„Budeš se radovat ze všeho dobrého, co dal Hospodin, tvůj Bůh, tobě a tvému domu, ty i lévijec i bezdomovec, který bude mezi vámi.“ (Dt 26,11)

Podobně když byl v pozdějších letech zajatcům, kteří se vrátili z Babylonu, čten v Jeruzalémě Boží zákon a lid plakal pro své hříchy, byla pronesena tato laskavá slova:

„Netruchlete… Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte dárky těm, kdo nemají nic připraveno. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. (Neh 8,9.10)

Toto vyhlásili a rozhlásili „ve všech svých městech a v Jeruzalémě: ‚Vyjděte na hory, přineste větve oliv šlechtěných i planých i myrtové a palmové a jiných listnatých stromů, abyste mohli udělat stánky, jak je psáno.‘ Lid vyšel, přinesli větve a udělali stánky, každý na své střeše nebo na dvorku i na nádvořích Božího domu, na prostranství u Vodní brány a na prostranství u Efrajimovy brány. Celé shromáždění těch, kdo se vrátili ze zajetí, si udělalo stánky a sídlili v nich… Byla z toho převeliká radost.“ (Neh 8,15-17)

VÝSLEDKY POSLUŠNOSTI BOŽÍHO ZÁKONA

Bůh poučil Izrael o všech hlavních zásadách, týkajících se tělesného i mravního zdraví. Měl na mysli tyto zásady zrovna tak jako mravní zákon, když jim přikázal:

„Tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.“ (Dt 6,6-9)

„Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá: ‚Co to jsou ta svědectví, nařízení a práva, která vám přikázal Hospodin, náš Bůh?‘, odvětíš svému synu: ‚… Hospodin nám přikázal, abychom dodržovali všechna tato nařízení, báli se Hospodina, svého Boha, aby s námi bylo dobře po všechny dny, aby nás zachoval při životě, jak tomu je dnes.‘“ (Dt 6,20-24)

Kdyby se byli Izraelci řídili pokyny, které dostali, a využili je ve svůj prospěch, stali by se pro svět názorným příkladem zdraví a blahobytu. Kdyby jako národ žili podle Božího plánu, byli by ušetřeni nemocí, které postihovaly jiné národy. Vynikali by nad všechny ostatní národy tělesnou zdatností i silou rozumu. Byli by nejmocnějším národem na světě. Bůh řekl:

„Budeš požehnaný nad každý jiný lid.“ (Dt 7,14)

„Hospodin prohlásil dnes tobě, že budeš jeho lidem, zvláštním vlastnictvím, jak k tobě mluvil. Budeš dbát na všechna jeho přikázání a on tě vyvýší nad všechny pronárody, které učinil. Budeš mu chválou, věhlasem a okrasou, budeš svatým lidem Hospodina, svého Boha, jak mluvil.“ (Dt 26, 18.19)

„A spočinou na tobě všechna tato požehnání, když budeš poslouchat Hospodina, svého Boha: Požehnaný budeš ve městě a požehnaný budeš na poli. Požehnaný bude plod tvého života, i plodiny tvé role, plod tvého dobytka, vrh tvého skotu a přírůstek tvého bravu. Požehnaný bude tvůj koš a tvá díže. Požehnaný budeš při svém vcházení a požehnaný budeš při svém vycházení.“ (Dt 28,2-6)

„Hospodin přikáže, aby s tebou bylo požehnání ve tvých sýpkách a na všem, k čemu přiložíš ruku. Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou ti dává. Hospodin si tě ustaví za svatý lid, jak ti přísáhl, když budeš na příkazy Hospodina, svého Boha, dbát a chodit po jeho cestách. Všechny národy země budou vidět, že se nazýváš Hospodinovým jménem, a budou se tě bát. Hospodin ti dá nadbytek dobrého: plodu tvého života a plodu tvého dobytka i plodin tvé role, na půdě, o které přísahal Hospodin tvým otcům, že ti ji dá. Hospodin ti otevře svou štědrou pokladnici, nebesa, aby v pravý čas dal tvé zemi déšť a požehnal každé práci tvých rukou… Hospodin tě učiní hlavou a ne chvostem, budeš vždy stoupat výš a neklesneš níž, budeš-li poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které ti dnes udílím, abys je bedlivě dodržoval.“ (Dt 28,8-13)

Veleknězi Áronovi a jeho synům byl dán příkaz: „Budete žehnat synům Izraele těmito slovy:

‚Ať Hospodin ti žehná
a chrání tě,
ať Hospodin rozjasní
nad tebou svou tvář
a je ti milostiv,
ať Hospodin obrátí
k tobě svou tvář
a obdaří tě pokojem.‘
Tak poznamenají syny Izraele
mým jménem
a já jim požehnám.“
(Nu 6,23-27)

„Tvá síla ať provází
všechny tvé dny.
Nikdo není jako Bůh, Ješurúne;
na pomoc ti jede po nebesích,
na oblacích ve své velebnosti.
Domov je v odvěkém Bohu,
na jeho věčných pažích…
Izrael přebývá bezpečně —
jedinečný je Jákobův Pramen —
v zemi obilí a moštu;
též jeho nebesa kanou rosou.
Blaze tobě, Izraeli!
Kdo je ti roven,
lide vysvobozený Hospodinem?
On je štítem tvé pomoci
a mečem tvé velebnosti.“
(Dt 33,25-29)

Izraelci selhali v plnění Božího záměru, proto neobdrželi požehnání, která mohli získat. Avšak v Josefovi, Danielovi, Mojžíšovi, Elíšovi a mnoha dalších máme ušlechtilé příklady toho, jakých výsledků lze dosáhnout, žije-li člověk podle správného životního plánu. Táž věrnost přinese i dnes tytéž výsledky. Pro nás je napsáno:

„Vy však jste ‚rod vyvolený,
královské kněžstvo, národ svatý,
lid náležející Bohu‘, abyste hlásali
mocné skutky toho, kdo vás
povolal ze tmy do svého
podivuhodného světla.“
(1 Pt 2,9)

„Požehnán buď muž,
který doufá v Hospodina,
který důvěřuje Hospodinu.“
(Jr 17,7)

„Spravedlivý roste
jako palma,
rozrůstá se jako
libanonský cedr.
Ti, kdo v domě
Hospodinově
jsou zasazeni,
kdo rostou
v nádvořích
našeho Boha,
ještě v šedinách
ponesou plody,
zůstanou statní a svěží.“
(Ž 92,13-15)

„Ať tvé srdce
příkazy mé dodržuje.
Prodlouží ti dny
a léta života
a přidají ti pokoj.“
(Př 3,1.2)

„Tehdy půjdeš bezpečně
svou cestou,
tvá noha se neporaní.
Ulehneš-li, nebudeš se
strachovat,
ulehneš a příjemný bude
tvůj spánek.
Neboj se náhlého strachu,
až přijde spoušť
na svévolníky.
Hospodin bude
po tvém boku, bude střežit
před pastí tvou nohu.“
(Př 3,23-26)