Poezie a zpěv

„Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě...“ (Žalm 119,54)

V Bibli se nacházejí nejstarší a nejvznešenější básnické výtvory, jaké lidstvo zná. Ještě dříve, než se narodili nejstarší básníci světa, zaznamenal midjánský pastýř Boží slova, která byla určena Jóbovi. Ani ty nejlepší výtvory lidského génia se nemohou vyrovnat jejich vznešenosti:

„Kde jsi byl,
když jsem zakládal zemi?...“
„Kdo sevřel moře vraty,
když se valilo z lůna země,
když jsem mu určil za oděv mračno
a za plénku temný mrak,
když jsem mu stanovil meze,
položil závory a vrata a řekl:
‚Až sem smíš přijít, ale ne dál;
zde se složí tvé nespoutané
vlnobití!‘
Zdali jsi ty někdy za svých dnů
dal příkaz jitru
a vykázal jitřence její místo...“

„Přišel jsi až ke zřídlu moře,
procházel ses po dně
propastné tůně?
Byly ti odkryty brány smrti,
brány šeré smrti jsi spatřil?
Postřehls celou šíři země?
Pověz, znáš-li to všechno.
Kde je cesta k obydlí světla?
Kde má své místo temnota?...“
„Přišel jsi někdy ke skladům
sněhu,
spatřil jsi sklady krupobití...“
„Kde je cesta k místu,
kde se dělí světlo?
Odkud se žene na zemi
východní vítr?
Kdo vyryl koryta povodni
a bouřnému mračnu cestu,
aby pršelo na liduprázdnou zemi,
na poušť, v níž člověka není,
aby se napojila místa pustá
a zpustošená
a vzešla mladá tráva?
Dovedeš spoutat mihotavý třpyt
Plejád
nebo rozvázat pouta Orióna?
Vyvedeš hvězdy zvířetníku
v pravý čas a povedeš
souhvězdí Lva s jeho mladými?“
( Jb 38,4 -27.31.32)

Píseň písní zase nádherně popisuje jaro:

„Hle, zima pominula,
lijavce přešly, jsou tytam.
Po zemi se objevují květy,
nadešel čas prořezávat révu,
hlas hrdličky je slyšet v naší zemi.
Fíkovník nasadil první plody,
voní kvítky vinné révy.
Vstaň, má přítelkyně, krásko má,
a pojď!“
(Pís 2,11-13)

Bileámovo nedobrovolné prorocké požehnání Izraeli je stejně krásné:

„Z Aramu přivedl mě Balák,
z východních hor moábský král:
Pojď mi proklít Jákoba,
pojď zaklínat Izraele!
Jak mám zatratit,
když Bůh nezatracuje?
Jak mám zaklínat,
když Hospodin nezaklíná?
Vidím ho z temene skal,
z pahorků na něj hledím:
Je to lid, který přebývá odděleně,
nepočítá se mezi pronárody...“
„Hle, dostal jsem úkol žehnat.
On dal požehnání
a já to nezvrátím.
Nehledí na kouzla proti Jákobovi,
nedbá těch, kdo přejí bídu Izraeli.
Hospodin, jeho Bůh, je s ním,
hlaholí to v něm
královským holdem...“

„Proti Jákobovi není zaklínadla,
proti Izraeli není věštby.
Od tohoto času
bude hlásáno o Jákobovi,
zvěstováno o Izraeli,
co mu Bůh prokázal.“
„Výrok toho, jenž slyší řeč Boží,
jenž mívá vidění od Všemocného.
Jak skvělé jsou tvé stany, Jákobe,
tvé příbytky, Izraeli!
Rozprostírají se jako úvaly,
jako zahrady nad řekou,
jako vonné stromoví
vysázené Hospodinem,
jako cedry při vodách...“

„Výrok toho, jenž slyší řeč Boží,
jenž má poznání od Nejvyššího...
Vidím jej, ne však přítomného,
hledím na něj, ne však zblízka.
Vyjde hvězda z Jákoba,
povstane žezlo z Izraele...

Panovat bude ten,
jenž vzejde z Jákoba,
a zahubí toho,
kdo vyvázne z města.“
(Nu 23,7-23; 24,4-6.16-19)

Celým nebem zní melodie chval. Při každém kontaktu nebes se zemí se ozývá hudba, „vzdávání díků a prozpěvování“ (Iz 51,3).

Na počátku Bůh se zálibným úsměvem sledoval nově stvořenou nádhernou zemi, „zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol“ ( Jb 38,7).

Také lidská srdce souzněla s nebesy a odpovídala na Boží dobrotu tóny chvalozpěvu. Později i mnohé jiné události lidských dějin se pojily s písněmi. Nejstarší píseň, jež zazněla z lidských úst a je zaznamenaná v Bibli, je projev vděčnosti za záchranu u Rudého moře:

„Hospodinu chci zpívat,
neboť se slavně vyvýšil,
smetl do moře koně i s jezdcem.
Hospodin je má záštita a píseň,
stal se mou spásou.
On je můj Bůh, a já ho velebím,
Bůh mého otce,
a já ho vyvyšuji...“

„Tvá pravice, Hospodine,
velkolepá v síle,
tvá pravice, Hospodine,
zdrtí nepřítele...“

„Kdo je mezi bohy jako
ty, Hospodine?
Kdo je jako ty,
tak velkolepý ve svatosti,
hrozný v chvályhodných skutcích,
konající divy?
Hospodin kraluje
navěky a navždy...“

„Zpívejte Hospodinu,
neboť se slavně vyvýšil.“
(Ex 15,1.2.6-11.18-21)

Jako odpověď na svůj chvalozpěv obdrželi velké požehnání. Tato jejich zkušenost může být i pro nás poučením:

„Odtud táhli do Beéru. To je Beér (neboli Studna), kde řekl Hospodin Mojžíšovi: ‚Shromáždi lid a já jim dám vodu.‘“ (Nu 21,16)

Tehdy zpíval Izrael tuto píseň:

„Vytryskni, studnice!
Zazpívejte o ní!
Studnici kopali velmožové,
hloubili ji urození z lidu palcátem
a svými holemi.“
(Nu 21,17.18)

Tento příběh se může opakovat i v naší duchovní zkušenosti. Slova duchovních písní často otevírají v naší duši prameny pokání, víry, naděje, lásky a radosti.

*****

Za zvuku chvalozpěvu vyšlo izraelské vojsko pod vedením Jóšafata vstříc velkému vítězství. K Jóšafatovi se tehdy donesly zvěsti o hrozící válce:

„Vytáhlo proti tobě veliké množství z krajin za mořem,“ zněla zpráva. Byli to „Moábci a Amónovci a s nimi někteří z amónských spojenců.“ „Jóšafat se dotázal s bázní Hospodina. Vyhlásil také po celém Judsku půst. Judejci se shromáždili, aby hledali pomoc od Hospodina. Také ze všech judských měst přišli hledat Hospodina.“

Spolu s celým lidem volal bezmocný Jóšafat na nádvoří chrámu k Bohu a dovolával se Božího zaslíbení: „Bože náš, což je nebudeš soudit? Nemáme sílu proti tomuto velikému množství, které táhne proti nám. Nevíme, co máme dělat, proto vzhlížíme k tobě.“ (2 Pa 20,2.1.3.4.12)

Tehdy na levitu Jachzíela „sestoupil uprostřed shromáždění duch Hospodinův..., a ten pravil: ‚Pozorně naslouchejte, všichni Judejci a obyvatelé Jeruzaléma, i ty, králi Jóšafate. Toto vám praví Hospodin: »Nebojte se a neděste se tohoto velikého množství. « Boj není váš, ale Boží... Vy přitom bojovat nemusíte. Postavte se, Judejci a obyvatelé Jeruzaléma, stůjte a uvidíte, jak vás Hospodin zachrání. Nebojte se a neděste se a zítra proti nim vytáhněte! Hospodin bude s vámi.‘“ (2 Pa 20,14-17)

„Za časného jitra vytáhli na tekójskou poušť.“ (2 Pa 20,20) Před vojskem kráčeli zpěváci, kteří pozvedali své hlasy k Bohu a chválili jej za slib vítězství.

Když se o čtyři dny později vracela armáda obtěžkána kořistí do Jeruzaléma, zpívala písně díků za dobyté vítězství.

*****

Uprostřed života plného změn si David zpěvem udržoval společenství s nebesy. Jeho pastýřská zkušenost se krásně odrážela ve slovech jeho písní:

„Hospodin je můj pastýř,
nebudu mít nedostatek.
Dopřává mi odpočívat
na travnatých nivách,
vodí mě na klidná místa u vod,
naživu mě udržuje,
stezkou spravedlnosti mě vede
pro své jméno.
I když půjdu roklí šeré smrti,
nebudu se bát ničeho zlého,
vždyť se mnou jsi ty.
Tvoje berla a tvá hůl
mě potěšují.“
(Ž 23,1-4)

Když později jako štvanec a uprchlík musel hledat své útočiště ve skalách a v jeskyních, napsal:

„Bože, tys Bůh můj!
Hledám tě za úsvitu,
má duše po tobě žízní.
Mé tělo touhou po tobě hyne
ve vyschlé, prahnoucí,
bezvodé zemi...,
že jsi mou pomocí býval,
ve stínu křídel tvých plesám.“

„Proč se tak trpce rmoutíš,
má duše,
proč ve mně úzkostně sténáš?
Na Boha čekej,
opět mu budu vzdávat chválu,
jemu, své spáse. On je můj Bůh.“

„Hospodin je světlo mé
a moje spása, koho bych se bál?
Hospodin je záštita mého života,
z koho bych měl strach?“
(Ž 63,2-8; 42,12; 27,1)

Stejná důvěra na nás dýchá i ze slov, která David napsal v době, kdy ho jeho vlastní syn Abšalóm svrhl z trůnu. Zbaven královské hodnosti musel utéct z Jeruzaléma. Vysílen žalem a namáhavým útěkem pak odpočíval se svými společníky na břehu Jordánu. Byli ale probuzeni naléhavou výzvou k útěku.

Celé společenství mužů, žen a malých dětí muselo potmě přebrodit hlubokou a prudkou řeku, protože je pronásledovali přívrženci zrádného syna. V této hodině nejtemnější zkoušky David zpíval:

„Pozvedám hlas k Hospodinu,
a on ze své svaté hory
mi už odpovídá.
Ulehnu, usnu a probudím se,
neboť Hospodin mě podepírá.
Nebojím se davu desetitisíců,
kteří kolem proti mně se kladou.“
(Ž 3,5-7)

I po svém velikém hříchu, když jej sužovaly výčitky svědomí a když sám sebou opovrhoval, se stále obracel k Bohu jako ke svému nejlepšímu příteli:

„Smiluj se nade mnou, Bože,
pro milosrdenství svoje,
pro své velké slitování
zahlaď moje nevěrnosti...“

„Zbav mě hříchu,
očisť yzopem
a budu čistý,
umyj mě, budu bělejší nad sníh.“
(Ž 51,3-9)

David během svého dlouhého života nenašel na zemi místo k odpočinutí. „My jsme před tebou jen hosté a příchozí jako všichni naši otcové,“ vyznal nakonec. „Naše dny na zemi jsou jako stín a naděje není.“ (1 Pa 29,15)

„Bůh je naše útočiště, naše síla,
pomoc v soužení
vždy velmi osvědčená.
Proto se bát nebudeme,
byť se převrátila země
a základy hor se pohnuly
v srdci moří.“
„Řeka svými toky
oblažuje město Boží,
svatyni příbytku Nejvyššího.
Nepohne se,
Bůh je v jeho středu,
Bůh mu pomáhá
hned při rozbřesku jitra...“

„Hospodin zástupů je s námi,
Bůh Jákobův,
hrad náš nedobytný.“

„Tento Bůh je Bůh náš
navěky a navždy;
on sám nás povede věčně.“
(Ž 46,2.3.5-8; 48,15)

*****

Také Pán Ježíš během svého života čelil pokušením písní. Když atmosféra kolem něj ztěžkla temnotou nespokojenosti, nedůvěrou či skličujícím strachem, bylo slyšet jeho potěšující písně víry.

I onoho posledního večera, kdy spolu s učedníky jedl velikonoční večeři, pozvedl v očekávání blízké smrti svůj hlas, aby zpíval žalmy:

„Jméno Hospodinovo
buď požehnáno nyní i navěky.
Od východu slunce až na západ
chváleno buď jméno Hospodina.“

„Hospodina miluji;
on slyší můj hlas, moje prosby,
sklonil ke mně ucho.
Po všechny své dny
chci k němu volat.
Ovinuly mě provazy smrti,
přepadly mě úzkosti podsvětí;
nacházím jen soužení a strasti.
Vzývám však Hospodinovo
jméno:
Hospodine, prosím,
zachraň mi život!
Hospodin je milostivý,
spravedlivý,
náš Bůh se slitovává.

Hospodin je ochránce nezkušených:
byl jsem vyčerpán,
a dopřál mi zvítězit.
Můžeš opět odpočinout,
moje duše,
neboť Hospodin se tě zastal.
Ubránils mě před smrtí,
mé oko před slzami
, moje nohy před zvrtnutím.“
(Ž 113,2.3; 116,1-8)

I uprostřed temných stínů poslední velké pozemské krize jasně zazáří Boží světlo, aby mohutně a vznešeně zazněla píseň naděje a důvěry.

„V onen den se bude zpívat
v judské zemi tato píseň:
‚Mocné je naše město!
Jako hradby a val
mu Bůh dal spásu.‘
Otevřete brány,
ať vejde spravedlivý národ,
který zachovává věrnost.
Stvoření opírající se o tebe
chráníš pokojem,
pokojem, neboť v tebe doufá.
Doufejte v Hospodina věčně,
neboť Hospodin,
jen Hospodin je skála věků.“
(Iz 26,1-4)

„Ti, za něž Hospodin zaplatil,
se vrátí.
Přijdou na Sijón s plesáním
a věčná radost bude
na jejich hlavách.
Dojdou veselí a radosti,
na útěk se dají starosti a nářek.“
(Iz 35,10)

„Přijdou a budou plesat
na výšině sijónské,
budou proudit
k Hospodinově dobrotě...
Jejich duše bude jako
zavlažovaná zahrada.
Už nikdy nebudou tesknit.“
(Jr 31,12)

MOC PÍSNĚ

Dějiny biblických písní nám ukazují, jakým požehnáním může být hudba a zpěv. Je pravdou, že hudba bývá často zneužívána, aby sloužila záměrům zla. Stává se pak jedním z nejlákavějších nástrojů pokušení. Pokud je však správně používána, je drahocenným Božím darem určeným k povznesení myšlenek i duše.

Své namáhavé putování pustinou si Izraelci zpříjemňovali zpěvem písní oslavujících Boha. I dnes je Božím přáním, aby si jeho děti zpříjemnily svou životní pouť.

Zpěv je jedním z nejúčinnějších prostředků, jak se nám mohou jeho slova vrýt do paměti. Taková píseň pak má úžasnou moc. Dokáže zjemnit hrubou a nekultivovanou povahu, osvěžit myšlení, vzbudit soucit, podpořit jednotu a soulad či zahnat chmurné myšlenky, které nás oslabují a berou nám odvahu.

Je to jeden z nejúčinnějších prostředků jak vštípit do srdce duchovní pravdy. Často se stává, že si utrápený a nešťastný člověk vzpomene na slova téměř zapomenuté písně o Bohu, kterou slýchával v dětství. Pokušení pak ztrácejí svou sílu a život zase dostává nový smysl a směr.

Neměli bychom ale zapomenout ani na to, že zpěv hraje důležitou roli i při výchově. Zkusme doma více zpívat, a ubude výčitek a kritizování. Písně nám naopak přinesou více veselí, naděje a radosti. Zpívejme ve školách, a žáci budou přitahováni blíže k Bohu, ke svým učitelům i spolužákům.

Při společných bohoslužbách je zpěv projevem úcty ke Spasiteli stejně jako modlitba. Mnohé písně jsou vlastně modlitbami. Když povedeme děti k tomu, aby si to uvědomily, budou více přemýšlet o významu slov, která zpívají, a budou je pak i lépe vnímat.

Čím blíže nás náš Vykupitel přivádí k sobě, tím více vnímáme chvalozpěvy a projevy vděčnosti nebeských zástupů, které obklopují jeho trůn. Pak ozvěna andělského zpěvu zazní v našich pozemských domovech a naše srdce zatouží připojit se k nim.

Společenství s nebesy totiž začíná už zde na zemi. Už zde se můžeme naladit na stejnou notu.

Zdroj informací

Výchova a Bible

Diskuse

Žádný komentář dosud nebyl vložen

Sociální sítě BibleTV

Podpořte BibleTV

Pomozte nám financovat realizaci a další rozvoj internetové televize BibleTV

Číslo účtu: 1725482339 / 0800

Přihlášení

Page generated in 1.1569 seconds.
Redakční systém teal.cz naprogramoval Vítězslav Dostál