Bůh se zjevuje prostřednictvím přírody

"Jeho věčnou moc a božství, které jsou viditelné, lze od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle." (Bible: Římanům 1,20).
Příroda, která nás nyní obklopuje, nám poskytuje jen matnou představu o slávě ráje. Hřích znetvořil krásu země. Všude je možno vidět stopy díla zla. Přesto tu zůstává ještě mnoho krásného. Příroda svědčí o tom, že ten, který je nekonečný v moci, veliký v dobrotě, milosrdenství a lásce, stvořil zemi a naplnil ji životem a štěstím. I ve svém poničeném stavu prozrazují všechny věci práci velkého Mistra Umělce. Kamkoli se obrátíme, všude slyšíme Boží hlas a vidíme svědectví jeho dobroty.

Od mocného úderu hromu a neustálého hukotu moře až po radostné zpěvy, jejichž melodie naplňují lesy, promlouvá příroda tisíci hlasy, které chválí Boha. Na zemi, na moři a na obloze, v různých nádherných barevných odstínech, v paletě pestrých kontrastů nebo ve směsici mnoha harmonicky sladěných tvarů spatřujeme Boží slávu. Vysoké hory vyprávějí o Boží moci. Stromy, s jejichž zelenými větvemi si za slunečního svitu pohrává vítr, a květiny se svou jemnou krásou odkazují na svého Stvořitele. Jasná zeleň, která pokrývá hnědou zemi, mluví o tom, jak Bůh pečuje i o nejmenší věci svého stvoření. Moře a jeskyně země zjevují Boží poklady. Ten, který položil perly do oceánu a ametyst a chryzolit do hornin, miluje krásu. Slunce vycházející na nebi svědčí o tom, který je životem a světlem všeho, co udělal. Všechna nádhera a krása, která zdobí zemi a rozsvěcuje nebesa, hovoří o Bohu.