Městské chudinské čtvrti

Ve velkých městech žije mnoho lidí, jimž je věnováno méně péče než němým zvířatům. Pomysleme na rodiny živořící v bídných bytech, mnohdy v tmavých suterénních místnostech, páchnoucích plísní a špínou. V těchto neutěšených místech se rodí, vyrůstají a umírají děti.
Nevidí nic z krásy přírody, kterou stvořil Bůh, aby potěšil smysly a povznesl ducha. Otrhané a hladové žijí uprostřed neřesti a nemravnosti a jejich povaha se utváří pod vlivem bídy a hříchu, které je obklopují. Tyto děti slyší Boží jméno jen ve slovech rouhání. Jejich sluch zachycuje pouze sprosté řeči, kletby a nadávky. Výpary alkoholu a tabákový kouř, odporné zápachy a mravní zkaženost působí zhoubně na jejich smysly. Mnohé děti se tak vychovávají k tomu, aby se z nich stali zločinci, nepřátelé společnosti, která je ponechala napospas bídě a zpustlosti.

Všichni chudí ve velkoměstských chudinských čtvrtích však nejsou takoví. Bohabojní lidé byli uvrženi do bídy nemocí nebo neštěstím, často i nečestnými intrikami těch, kdo žijí z toho, o co připraví své bližní. Mnozí čestní lidé s dobrými úmysly se ocitají v bídě, protože se nevyučili žádnému řemeslu. Nic nedovedou a neumějí bojovat s životními nesnázemi. Přicházejí do měst a často nemohou najít zaměstnání. Vidí kolem sebe nemravnost, slyší o ní a jsou pak vystaveni strašnému pokušení. Jsou považováni za ničemy a zpustlíky a zahrnováni mezi ně a jen nadlidským zápasem, k němuž je třeba větší síly, než je síla smrtelníka, se mohou udržet, aby neklesli do týchž hlubin. Mnozí se brání ze všech sil, aby neztratili svou bezúhonnost, a raději trpí, než aby se dopustili hříchu. Zvláště tento druh lidí zasluhuje pomoc, soucit a povzbuzení.