Naše děti stojí jakoby na křižovatce cest

Naše děti stojí jakoby na křižovatce cest. Na každém kroku je láká svět k sobectví a k požitkářství a odvádí je od cesty určené pro ty, které Bůh vykoupil. Zda bude jejich život požehnáním, nebo utrpením, to závisí na tom, kterou cestu zvolí. Mladí překypují silou. Dychtí vyzkoušet své schopnosti a musí najít příležitost, aby někde uplatnili přemíru své energie. Jejich aktivita se uplatní ve prospěch dobra, nebo zla.

Boží slovo nepotlačuje aktivitu, nýbrž řídí ji správným směrem. Bůh nenabádá mládež, aby byla méně ctižádostivá. Povahové rysy, jako neodolatelná touha po nějakém vyšším dobru, nezkrotná vůle, snaživá píle a neutuchající vytrvalost, které dělají člověka opravdu úspěšným a váženým mezi lidmi, nemají být potlačovány. Bůh chce, abychom ustavičně rostli ve svatosti, štěstí a užitečnosti. Boží milostí mají být usměrňovány k dosažení lepších cílů, než jsou pouhé sobecké a světské zájmy, tak jako jsou nebesa vyšší než země.