Praktická rada a výuka - nejlepší pomoc chudým

Chudým často můžeme nejúčinněji pomoci praktickou radou a výukou. Ti, kdo se nevyučili a nevycvičili k nějaké práci, si zpravidla neosvojili návyky, jako je píle, vytrvalost, hospodárnost a sebezapření. Nevědí, jak zvládnout úkol. Často pro nedostatek pečlivosti a správného úsudku promrhají to, co by jejich rodinám poskytlo slušné živobytí, kdyby s tím pečlivě a hospodárně naložili. "Úhor dává chudým mnoho pokrmů, ale někdy bývá ničen bezprávím." (Př 13,23)
Můžeme podporovat chudé a přitom jim škodit, jestliže je tím učíme závislosti. Takové podporování povzbuzuje v lidech sobectví a bezmocnost. Často vede k zahálce, výstřednostem a nestřídmosti. Nikdo, kdo je schopen si sám vydělat na živobytí, nemá právo žít v závislosti na druhých. Tvrzení "Svět se o mě musí postarat" má v sobě prvky klamu, podvodu a loupeže. Svět se nemusí starat o nikoho, kdo je s to pracovat a může si sám na živobytí vydělat.