1. lekce - Vesmírný konflikt mezi dobrem a zlem

Evangelium pro dnešek - kurz studia Bible

Proč je na světě tolik zla, když existuje dobrý Bůh?
1. Co se stalo ve vesmíru - Ez 28,13-17; Iz 14,12-15
2. Boží postoj k problému - Zj 12,7-9; Gn 3,15
Satanova strategie - nabourat důvěru v Boha - Gn 3,1-6
3. Jak to dopadne - Zj 12,10-12
a) Objektivně - Bůh zvítězí
b) Subjektivně - záleží na mém rozhodnutí

V dnešním světě vidíme mnoho tragédií, válek, nemocí a bolesti. Můžeme věřit v dobrého Boha, když je svět tak špatný? Představte si, že by vás na ulici zastavil neznámý člověk a chtěl si od Vás půjčit 1000 korun. Půjčíte mu? Ne? Proč? Je zcela přirozené, že nedůvěřujete člověku, kterého neznáte. Dokonce vás neuspokojí ani to, že jste o tom člověku slyšeli něco vyprávět. Jestliže někoho neznáme nebo o něm máme jen kusé informace "z druhé ruky", bude tím poznamenána i naše důvěra v tohoto člověka.
Podobně je to i s vírou v Boha. Na světě existuje mnoho pohledů, názorů na něj. Jaká je vlastně pravda? Není  dýmu bez ohně a bez větru se ani list na stromě nepohne. Není něco pravdy na tom, z čeho je Bůh obviňován? Jestliže je Stvořitelem všeho, stvořil i zlo? Je Bůh zodpovědný za zlo, které je ve světě? Proč s tím něco neudělá? Jak se zdá, spíše jen pasivně přihlíží.
Musíme se s ním sami seznámit, sami se přesvědčit, jak to je. Protože i zde platí - jestliže ho neznáme, tak v něj nevěříme. Proč ho neznáme? V dnešním světě existuje mnoho názorů, představ, pohledů na Boha. Odkud se berou? Existuje někdo, kdo má zájem na tom, aby Bůh byl představen v nesprávném světle?

1. Co se stalo ve vesmíru - Ez 28,13-17; Iz 14,12-15
Konflikt ve vesmíru není věčný - na počátku byl pokoj, který byl založen na důvěře a lásce. Stvořené bytosti důvěřovaly sobě navzájem, důvěřovaly Bohu a on mohl zase důvěřovat jim. Kde je vzájemná důvěra, tam je dokonalá harmonie, pokoj, láska, jistota, svoboda. Ale stvořená bytost, anděl zvaný Lucifer [= Nositel světla], začal se vzpourou proti Bohu, a tím se změnil v satana [= nepřítel].
Proč to bylo možné? Bůh stvořil všechny bytosti jako svobodné, tedy i s možností vzbouřit se proti němu, zneužít svobodu jim darovanou. (Ez 28,13-17; Iz 14,12-15)
Satan neměl důvod ke vzpouře (najít důvod znamená ospravedlnit zlo), ale měl možnost se vzbouřit, protože měl svobodnou vůli. Zlo je vždycky nelogické a absurdní. Satan nakonec zašel až tak daleko, že žádal svého Stvořitele, Ježíše Krista, aby se klaněl jemu, stvořené bytosti (Mt 4,1-8). Ďábel napadl Boha a jeho charakter, začal o něm šířit polopravdy, pomluvy, lži a představil ho jako krutého, autoritativního, absolutistického a sobeckého tyrana.

2. Boží postoj k problému - Zj 12,7-9; Gn 3,15
Pán Bůh nezničil satana, ale dává mu možnost dokázat pravdivost jeho tvrzení (Zj 12,7-9). Ve vesmíru vypukla válka, do které byl později zatažen každý z nás, ať už se nám to libí, nebo ne. Budoucnost každého záleží na tom, jaký bude výsledek této války. Tento výsledek je ještě důležitější než spasení člověka, protože je-li Bůh takový, jak ho satan představil, spasení nemá smysl.
Způsob, jakým Bůh zachází se satanem, vypovídá o Boží síle, ne slabosti. Kdyby satana a jeho spojence zničil (jestliže je všemocný, byla by to záležitost okamžiku), tím by jen dokázal, že vyžaduje od stvořených bytostí slepou poslušnost a že pro dosažení svých cílů používá sílu. Právě způsobem, jakým se Bůh zachoval ke zlu, ukázal, že respektuje svobodu a spoléhá na pravdu a lásku.
Tento způsob řešení problému však vyžaduje delší čas a nese s sebou utrpení a bolest, které jsou ve zlu automaticky obsaženy. Ale jakkoli je drahá, je to jediná cesta, jak nastolit ve vesmíru trvalý mír. Bůh nemůže dokázat, že satanova obvinění jsou lží, tím, že je bude popírat, postaví proti nim jiná tvrzení nebo tím, že by satana okamžitě zničil. Právě existence zla okolo nás je bolestným, ale přesvědčivým důkazem toho, že Bůh k dosažení svých cílů nepoužívá manipulaci a sílu.
Proč se tedy jakoby zdá, že Pán Bůh se bezmocně dívá a nic nedělá? Protože Bůh je obviněn ze zneužívání svého postavení a síly a představen jako ten, kterému se nedá důvěřovat. Nemůže tedy problém vyřešit použitím nebo dokázáním své nepochybně obrovské moci, ale tím, že ukáže, jaký je, a tak odhalí svůj charakter.
Satan dobře ví, a proto se neustále snaží na Boha útočit, očernit ho, představit ho ve špatném světle. Podařilo se mu svést i Adama a Evu, a tak se problém přenesl na naši zem a na lidstvo. Právě na příběhu našich prarodičů a jejich pádu do hříchu je jasně vidět způsoby satanovy práce (Gn 3,1-6).
Satan představuje Boha jako toho, kdo tvrdí, že lidi miluje, ale svévolně ohraničil jejich svobodu (v. 1), neříká pravdu (v. 4), dokonce přímo zastrašuje, protože nechce člověku dopřát něco lepšího (v. 5).

3. Jak to dopadne - Zj 12,10-12
Boj mezi dobrem a zlem není dualistickým věčným zápasem mezi dvěma rovnocennými protivníky, ale zápasem mezi Stvořitelem a stvořenou bytostí. Dnes je už jasné, na které straně je pravda, že Bůh v tomto konfliktu zvítězí (Zj 12,10.11). Otázkou je, na které straně budu stát já. Může se obyčejný, běžný člověk správně rozhodnout ve spleti tolika názorů a představ? Bůh hned v ráji zaslibuje člověku řešení celého problému, možnost vrátit se zpět na Boží stranu. Ujišťuje člověka o své neměnné a obětavé lásce. Slibuje člověku, že v boji, do kterého bylo lidstvo zavlečeno, Kristus zvítězí (Gn 3,15). V osobě a díle Ježíše Krista, při jeho prvním i druhém příchodu je podstata Božího charakteru jasně a plně odhalena a vítězství zajištěno.
Bůh čeká, až se rozhodneme. Protože systém jeho vlády je otevřený, dává mi možnost posoudit důvody, které předložil, abych stál na jeho straně. On nečeká, že mu budu slepě důvěřovat. Chce rozumné, logické rozhodnutí založené na důkladném zvážení všech předložených důkazů a důvodů. Přeje si, abych vzal vážně a zodpovědně svou svobodu. K podstatě svobody patří schopnost vybrat si mezi dvěma protikladnými nebo navzájem se diametrálně odlišujícími alternativami. Pro takové rozhodnutí však potřebujeme seriózní informace. Naše studium "Evangelia pro dnešek" ja právě takovou snahou přijít k osobním závěrům, co se týče postoje k Bohu, prostudovat informace, které nám k danému problému nabízí Bůh.

 

Výkladové poznámky

Je zajímavé si všimnout, že ti z Božích proroků, kteří měli zvláštní vidění Boha, dostali i zajímavý vzhled do původu zla a působení satana (Izajáš, Ezechiel, Jan ve Zjevení). Zdá se, jakoby Bůh chtěl naznačit, že je nemožné plně pochopit jeho osobu a povahu, jestliže nevezmeme v úvahu, jak zachází se svým nepřítelem, ďáblem.
Prorok Izajáš (6,1-8) popisuje své slavné vidění Boha, které vedlo k uvědomění si jeho vlastní hříšnosti, k jeho očištění a přijetí prorockého poslání. Tentýž prorok má ve své knize i v poezii napsaný žalozpěv nad králem Babylona (14,4-15). Z veršů 12-15 je však zřejmé, že prorok opustil historický a pozemský pohled a začal popisovat události z jiné sféry, a tak král Babylona personifikuje satana v jeho vzpouře proti Bohu, když chce postavit svůj trůn "nad Boží hvězdy" a být "podobný Nejvyššímu". Toto je zřejmě kromě jiného z kontextu (v centru oddílu je nadpřirozená oblast, ne pozemská), jako i použití hebrejského slova mašal [přísloví] v 14,4.
Podobně i prorok Ezechiel začíná svou knihu viděním Boha a jeho slávy (Ez 1,1-28). Pak v kapitole 28,1-19 má dvě výpovědi proti vévodovi-princi (nagíd) Týru, který je jasně historickým panovníkem. Ale poetický žalozpěv (quináh) z veršů 12-19 je adresovaný králi (melek) Týru a hovoří o kdysi dokonalé bytosti, která žila ve vyšších sférách než pozemských. Jazyk se jasně nevztahuje na pozemského krále, ale mluví o nadpřirozené bytosti, což je obraz satana a jeho aktivity.

 

Praktický důsledek

Konflikt mezi dobrem a zlem se neodehrává jen na úrovni makrokosmu, ale i našeho mikrokosmu. Spočívá v prožívání zla, bolesti, utrpení, nemoci i smrti v rovině každého z nás osobně, v mezilidských vztazích jako i v našem bezprostředním okolí. Právě zde se nás to dotýká nejosobněji a lidé se často ptají, proč Bůh nezasáhne, jestli mohou věřit v jeho existenci, když vidí tolik utrpení nevinných kolem sebe (války, děti, koncentrační tábory). I když máme mnohé zkušenosti Božího nadpřirozeného zásahu, v globálu Bůh musí ve své lásce dovolit, aby se ve vesmíru prokázaly přirozené důsledky zla. Bůh nám dal svobodu a nemůže nás zbavit zodpovědnosti za ni a jejich důsledky. Avšak i v osobní rovině zaslibuje pokoj ve společenství s Kristem jako odpověď na to, co není možné momentálně vyřešit jinak.
Podobně i představy mnohých, že být křesťanem znamená vzdát se něčeho hodnotného, že Bůh mi něco nedopřeje, omezuje mě, že mě nemůže přijmout, odpustit moje viny, protože jsem až příliš hříšný atd., jsou založené na nesprávných představách, polopravdách a lžích satana. Mnozí lidé došli k závěru, že Bůh neexistuje, ne na základě pečlivého zvážení důkazů, ale na základě neakceptovatelností té verze náboženství, která jim byla předložena. Tito lidé vlastně nezavrhují Boha, ale karikaturu Boha, v pozadí které stojí její autor - satan. Jedině poznání Boha na základě jeho zjevení nám pomůže zaujmout k němu správný postoj.
Pochopení svobody, která existuje ve vesmíru, nás zároveň vede k respektování osobní i náboženské svobody v mezilidských vztazích. Jestliže Bůh dal svobodu dokonce Luciferovi, musíme i my být tolerantní vůči těm, kdo s námi nesouhlasí, mají jiné názory a představy než my.

Zdroj informací

 

Diskuse

Žádný komentář dosud nebyl vložen

Podpořte BibleTV

Pomozte nám financovat realizaci a další rozvoj internetové televize BibleTV

Číslo účtu: 1725482339 / 0800

Přihlášení

Facebook

Page generated in 2.0836 seconds.
Redakční systém teal.cz naprogramoval Vítězslav Dostál