11. lekce - Znovuzrození

Evangelium pro dnešek - kurz studia Bible

Potřeba znovuzrození. Co je znovuzrození? Jak a kdy se děje znovuzrození. Smysl a cíl znovuzrození.
1. Potřeba znovuzrození - J 3,7; Ef 2,1-3
2. Co je znovuzrození - 1 J 3,1;  J 1,12-13;  Ef 2,19;  Ef 2,4-5;  2 K 4,16;  Fp 1,6
3. Jak a kdy se děje znovuzrození - J 3,5; Tt 3,5;  1 Pt 1,23;  Jk 1,18
4. Smysl a cíl znovuzrození - 2 K 3,18; Ef 4,13; Ko 3,10

Když se před nějakým časem jeden náš známý zotavil po těžké autonehodě, řekl nám: "Víte, znovu jsem se narodil. Tím chtěl říct, že dostal novou životní šanci. Měl být vlastně mrtev, ale může se radovat ze života.
Jiný člověk řekne: "Cítím se, jako bych se znovu narodil." Vyjadřuje tím svůj hluboký pocit svěžesti, uspokojení a radosti. Někdy se o národu řekne, že se znovuzrodil. Například když se po prohrané válce znovu postaví na nohy. V tomto případě se tento termín používá ve významu oživení národa v politickém smyslu. Nebo se řekne o určitém společenství, že potřebuje znovuzrození, to znamená, že potřebuje obnovit morální hodnoty a duchovně se obrodit. Jak však chápat biblický pojem znovuzrození neboli nové narození?

1. Potřeba znovuzrození - J 3,7; Ef 2,1-3
Pán Ježíš v nočním rozhovoru s Nikodémem, který byl členem nejvyšší židovské rady a vzdělancem své doby, hovořil o určité nutné zkušenosti, kterou tento rabín musí prožít. Řekl: "Musíte se znovuzrodit." (J 3,7) To byla velká potřeba tohoto židovského učence, ale zároveň to má být i nezbytná zkušenost našeho života. Proč se potřebujeme znovuzrodit? Protože jsme se všichni narodili jako hříšníci a máme hříšnou přirozenost (Ž 51,7; Jr 17,9). Apoštol Pavel v listu Efezským 2,1-3 vysvětluje: "Vy jste byli mrtví pro své viny a hříchy v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušní vládce nadzemských mocí; ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu, tak jako ostatní." (Ef 2,1-3) V listu Římanům 7,14-18 ukazuje, kdo jsme, a líčí to na základě své osobní zkušenosti: "Já jsem hříšný, hříchu zaprodán. Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím...Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro."  Lidé odcizení Bohu, kteří nežijí ve společenství s ním, potřebují prožít ve svém životě proměnu a přijmout nabídku Boží milosti, aby se stali Božími dětmi. (Jr 13,23; Iz 64,5)
Hlavním charakteristickým rysem hříšné přirozenosti je sobectví, soustředění na sebe, vyvyšování vlastního já a závist. Těchto a mnoha jiných negativních vlastností v našem životě se nedokážeme sami od sebe zbavit. Proto potřebujeme prožít to, co se v Bibli nazývá znovuzrozením nebo novým narozením.


2. Co je znovuzrození - 1 J 3,1;  J 1,12-13;  Ef 2,19;  Ef 2,4-5;  2 K 4,16;  Fp 1,6
Termín znovuzrození (řecky palingenesia, latinsky regeneratio) je složenina dvou slov: znovu a zrození. To znamená, že se jedná o nové narození. Nejde o fyzické, ale o duchovní narození.

a) Znovu se narodit znamená narodit se do Boží rodiny. Ve chvíli, kdy se takoví, jací jsme, cele odevzdáváme Pánu Ježíši, přijímáme ho za svého osobního Spasitele a Pána a chceme žít pro Boha a podle jeho vůle, rodíme se jako synové a dcery Boží. Jsme Bohem přijati za jeho děti, patříme do jeho rodiny (Ef 2,19; 1 J 3,1; J 1,12-13). Být Božím synem nebo dcerou je ta největší přednost a nejvyšší pocta, jaké se může člověku dostat. Toto nové narození je výsledkem určitého životního zrání,  určitého procesu, který se děje pod vlivem Božího Ducha, ale samo o sobě je dílem okamžiku. 

b) Znovu se narodit znamená nechat se proměňovat Bohem. Abychom se stali novými lidmi a žili podle toho. Znamená to den co den se vnitřně měnit k Božímu obrazu 2 K 4,16 ( Ko 3,10). Když jsme se narodili do Boží rodiny a stali jsme se Božími syny a dcerami, je třeba, abychom se takto "rodili" každý den, to znamená, abychom každý den znovu obnovovali svůj synovský (dceřiný) vztah k nebeskému Otci. Jde o to, abychom v tomto vztahu rostli, učili se chodit s Bohem jako nově narozené děti a dovolili mu, aby nás proměňoval, abychom mohli vyzařovat jeho krásné charakterové vlastnosti (Ř 12,1-2; Jb 22,21; 2 Pt 3,18). On zaslibuje, že nám dá nové srdce a pomůže nám žít v poslušném vztahu s ním (Ez 11,19-20; 24,7; Jr 31,31-34). Znovuzrozený křesťan miluje Boha a své bližní (Mk 12,30-31) a nenávidí hřích (Žd 12,1-4). Nové narození je neviditelná proměna, která se děje v nitru člověka, ale která se v životě viditelně projeví. Apoštol Pavel říká: "Kdo je v Kristu, je nové stvoření." (2 Kor 5,17). Tento nový člověk se učí žít nesobecky, nesoustřeďuje se na sebe a své zájmy, nově se orientuje, je nově nasměrován, nově přemýšlí a chce Boha milovat a poslouchat. Ve svém životě už déle nechce dělat "skutky lidské svévole", jak je líčí Pavel v Ga 5,19-21, ale chce přinášet ovoce Božího Ducha (Ga 5,22-23). V tomto smyslu se používá termínu znovuzrození k označení celoživotního díla. Je odvozen od prvního, základního významu. Jedná se o každodenní nové rození z Ducha.
To, že jsme se stali Božími dcerami a syny, že jsme prožili znovuzrození a denně je obnovujeme a rosteme v něm, neznamená, že jsme se zbavili své hříšné přirozenosti. Jsme novým stvořením v tom smyslu, že máme nový vztah k Bohu, jsme nově nasměrováni, nově přemýšlíme a začíná se v nás tvořit Boží charakter. Začínáme se učit novému, křesťanskému životnímu stylu. Je to život lásky a služby.  Přestože cele náležíme Kristu, přestože jsme "ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a   sklony", přestože dovolujeme Božímu Duchu, aby nás řídil (Ga 5,24-25; Ř 8,14), nebyla odstraněna naše hříšná přirozenost. Ta nám zůstane až do druhého příchodu Pána Ježíše, kdy budeme proměněni (Fp 1,6.10-11; 3,21; 1 J 3,2; 1 K 15,51-53). Naše hříšná přirozenost se sklony k hříchu a vášněmi je nyní pod kontrolou Ducha svatého. Pokud se naruší náš vztah závislosti na Bohu, "starý člověk" s jeho hříšnými sklony se znovu začne projevovat. Jde však o to, aby v našem životě vládl Duch, aby nás vedl a usměrňoval. On nám pomáhá, aby rozum vládl nad našimi city, aby v nás nevítězil hřích, ale Boží milost. Pak už se neorientujeme podle těla, ale podle Ducha (Ř 8,5). Proto jsme každý den vystaveni boji s hříchem. O tomto zápase apoštol Pavel hovoří v 7. a 8. kapitole listu Římanům. Abychom mohli vítězit nad hříchem, musíme denně bojovat dobrý boj víry a usilovat o společenství s Bohem (1 Tm 6,12; Př 24,16; 1 K 10,12-13; 1 J 2,1).

c) Znovu se narodit znamená přejít ze smrti do života.  Byli jsme mrtví pro své viny a hříchy, "ale Bůh bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem. Milostí jste spaseni!" (Ef 2,4-5)  Když se marnotratný syn vrátil zpět ke svému otci a všichni kromě jeho staršího bratra se radovali z jeho příchodu, otec návrat svého syna dvakrát komentoval slovy: "Byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen." (L 15,24.32)

3. Jak a kdy se děje znovuzrození - J 3,5; Tt 3,5; 1 Pt 1,23; Jk 1,18
a) Je třeba si uvědomit, že povaha tohoto Božího díla v člověku je pro nás zastřena určitým tajemstvím. Přesto nám Bůh něco z tohoto tajemství odhalil.
aa) Naše znovuzrození je umožněno smrtí a vzkříšením Pána Ježíše Krista. Kdyby nebylo Kristova vítězství nad hříchem a kdybychom neměli vzkříšeného, živého Krista, nemohli bychom prožít nové narození (1 Pt 1,3). Jsme novým stvořením jen v Ježíši Kristu (2 K 5,17). Ježíš Kristus je živou mocí k novému životu. Díky jeho vzkříšení jsme i my už nyní (ne teprve až při druhém příchodu Pána Ježíše) vzkříšeni k novému životu. On je zdrojem života a síly (J 6,63; 10,10.28; 14,6; 1 J 2,29).
ab) Toto nové narození se děje pod vlivem Božího Ducha. Pán Ježíš řekl Nikodémovi: "Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího." (J 3,5) Totéž nám potvrzuje Pavel: "Zrodili jsme se znovu k novému životu skrze Ducha svatého." (Tt 3,5)
ac) Toto nové narození se děje prostřednictvím Božího slova. Apoštol Petr vysvětluje: " Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží." (1 Pt 1,23) Totéž zdůrazňuje Jk 1,18: "Zrodili jsme se znovu slovem pravdy."
Všimněme si, že Boží slovo a Duch svatý jdou neoddělitelně spolu. Duch dává sílu a údernost slovu. Jako na stvoření se spolupodílelo Boží slovo (Ž 33,6) a Boží Duch (Gn 1,2), tak podobně i při znovuzrození člověka k novému životu působí oba činitelé, Slovo i Duch. Jedno nelze oddělit od druhého. Táž moc, která stvořila člověka, způsobuje také jeho nové narození.
Dílo znovuzrození nelze vykonat tím, že se něco v chování a jednání člověka pozmění nebo vylepší. Nestačí dát lidem lepší výchovu nebo vyšší vzdělání. Je třeba změnit lidské srdce. Jinak máme např. vzdělané bankovní lupiče, kriminálníky s vysokoškolským titulem atd. Někdo správně řekl: "To nejtěžší není rozbití atomu, ale rozbití lidského srdce." Znovuzrození se nedá prožít tím, že se změní prostředí. Bylo by to, jako kdybychom chtěli opravit pokažené hodinky tak, že bychom je přenesli do jiné místnosti. Aby mohly zase jít, je třeba opravit mechanizmus uvnitř hodinek. Znovuzrozený člověk není ten, kdo podává lepší "výkon", ale ten, kdo jedná na základě nových pohnutek.

b) Vnější a konkrétní podobou nového narození je křest. Při něm se člověk viditelným způsobem a jasnou formou rodí do Boží rodiny. Kristus to zdůrazňuje slovy: "Nenarodí-li se kdo z vody... " (J 3,5) Tutéž myšlenku vyjádřil Pavel v Tt 3,5. Vírou přijímáme Krista za svého osobního Spasitele. Ve chvíli, kdy se mu cele odevzdáváme, se stáváme Božími dětmi. Při křtu se tato víra zviditelňuje do konkrétní podoby veřejného odevzdání se Bohu, kdy na základě vyznání víry je člověk pokřtěn ponořením do vody. Je to podobné jako s narozením dítěte. Před devíti měsíci došlo k početí, ale bylo třeba určitého času, aby se dítě mohlo skutečně narodit. Anebo je to jako s mladými lidmi, kteří jsou do sebe zamilovaní. Určitě už před svatbou mnohokrát řekli jeden druhému, že se mají rádi. Jejich vzájemný vztah rostl, až jednoho dne jejich láska dozrála do té míry, že mohli veřejně vyznat, že chtějí spolu trvale žít. Takovou svatbou v duchovním životě je křest, kdy se cele ztotožňujeme s Kristem (Ř 6,4; Ko 2,12).

4. Smysl a cíl znovuzrození - 2 K 3,18; Ef 4,13; Ko 3,10
Smyslem znovuzrození je být proměňován Boží mocí do podoby Ježíše Krista, odrážet Boží povahu ve svém životě (2 K 3,18; Ef 4,13; Ko 3,10), a žít podle toho (1 K 10,31). To vše je umožněno tím, že Kristus je pravým Božím obrazem (Ko 1,15).
Znovuzrození není dílem člověka, ale je to Boží dílo. Tato zkušenost je výsledkem Boží aktivity. Při druhém příchodu Pána Ježíše dojde k obnovení všeho, tj. doslova k znovuzrození všeho, jak to popisuje Mt 19,28.

 

Výkladové poznámky

1. V J 3,3 Ježíš říká Nikodémovi: "Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží." Ve verši 7: "Musíte se narodit znovu." Slovo "znovu", které se zde v textu vyskytuje dvakrát, zní řecky "anóthen". Tento řecký termín lze přeložit dvojím způsobem: 1. znovu, 2. shora. Oba významy zde platí a vzájemně se doplňují. Jedná se o nové narození, o narození do Boží rodiny. To je výsledek Boží aktivity, tedy činnosti shora. Takový člověk se narodil z Ducha prostřednictvím Božího slova, což bylo viditelně stvrzeno křtem. To znamená, že v tomto díle spasení je Bůh klíčovým činitelem od první až do poslední chvíle (Ef 2,9-10).
Proto jsou nesprávné představy lidí, kteří odkládají své rozhodnutí pro Krista se slovy: "Já se obrátím, až..." Znovuzrození není výsledek našeho snažení nebo příznivějších životních okolností, ale dílo Ducha svatého, které přichází "shora". Znovuzrození je výsledek Božího působení, i když to na první pohled vypadá, jako kdyby se zde jednalo o naši aktivitu ("Musíte se narodit znovu."). Narodit se "znovu" znamená narodit se "shora", tj. z Boha (J 1,13).

2. O jaké zkušenosti hovoří apoštol Pavel v Římanech 7 a 8? Popisuje zde svou zkušenost poté, co poznal Pána Ježíše. Zjišťuje, že se v něm odehrává urputný boj mezi dobrem a zlem. Chce dělat dobře, ale poznává, že toho sám od sebe není schopen. Je z toho zničen a zdrcen. Proto volá: "Ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?" Zná však řešení: napojit se na Pána Ježíše Krista a nechat se vést Duchem svatým (Ř 7,25; 8,14). Jenom tímto způsobem, díky Kristovu vítězství a moci Ducha svatého, jsme uschopněni, abychom mohli žít radostným vítězným křesťanským životem.
To je v souladu s tím, co říká Kristus: "Beze mne nemůžete činit nic." (J 15,5) Bez Krista někteří lidé stavějí chalupu, cestují, uzavírají manželství, zabíjejí, kradou atd. Co však nejsme schopni bez něj udělat? Chceme-li nést dobré ovoce, jak o něm mluví J 15, chceme-li zvítězit nad pokušením a hříchem, potřebujeme k tomu nadpřirozenou Boží sílu, sílu Kristovu. Jen s Kristem můžeme zvítězit nad každým pokušením a hříchem, jen s ním dokážeme nesobecky milovat druhé a sloužit jim.

3. Nové narození je v J 3 přirovnáno k působení větru. Slyšíme nebo cítíme vánek, ale nevíme, odkud fouká (J 3,8). To nás odkazuje na tajemnou podstatu znovuzrození. Těžko postihneme přesný začátek nového narození. Každé znovuzrození je individuální, a proto specifické a jedinečné. Může se případ od případu radikálně lišit. Někdo může přesněji popsat, kdy a jak se to odehrálo, jiný toho není schopen, i když jeho nové narození je věrohodné. Je to jako se zamilováním. Většinou je to postupný proces (výjimkou může být láska na první pohled), který vyžaduje určitý čas. Člověk si uvědomuje, že tato skutečnost zamilování je tu, ví, že je zamilován, ale nemusí nutně přesně vědět, jak a kdy to začalo. Aby znovuzrození bylo autentické, je při něm důležitá opravdová víra a pokání.

 

Praktický důsledek

1. Tím, že jsme se stali syny a dcerami Božími, získali jsme novou identitu a uvědomujeme si, jakou máme hodnotu. Tím, že jsme získali novou totožnost, víme, že někomu patříme (Bohu) a že někam patříme (jsme součástí velké Boží rodiny). Uvědomujeme si, že máme mnoho sourozenců (bratrů a sester v Kristu). Tuto skutečnost jsme si nijak nezasloužili, je to úžasný dar Boží milosti. Nyní víme, kdo jsme a že naše hodnota nevychází z nás samých, že není závislá na našich schopnostech nebo činech, ale že je nám zdarma darována v Kristu.
2. Jaká je to úžasná radost, když se v rodině vítá miminko. Rodiče jsou šťastní a spolu s nimi i celá rodina a okolí. Všichni se radují z nového člena rodiny. Tak podobně i ten, kdo se nově narodil do Boží duchovní rodiny, prožívá velkou radost (Ga 5,22) a ostatní, kteří prožili stejnou zkušenost jako on, prožívají radost spolu s ním (L 15,5.6.9.23).
3. Čím blíže je znovuzrozený člověk Kristu, tím zřetelněji vidí své vlastní nedostatky. Proto vždy znovu a znovu musí odvracet svůj zrak od sebe a upřít jej na Krista, aby u něj mohl čerpat optimizmus a sílu k novému životu a byl proměňován v jeho obraz. Takový člověk si uvědomuje svou stálou závislost na Bohu. Kristus pro něj není pouze Spasitelem, ale i Pánem. Stává se vzorem, modelem, podle kterého se orientuje a mění. Ochotně, z lásky a z vděčnosti Krista následuje.
4. Jestliže jsme Boží synové a dcery, to znamená, že jsme také dědicové jeho království. S Kristem dostáváme všechno (Ga 3,29; 4,7; Ř 4,13-16; 8,32).

Diskuse

Žádný komentář dosud nebyl vložen

Sociální sítě BibleTV

Podpořte BibleTV

Pomozte nám financovat realizaci a další rozvoj internetové televize BibleTV

Číslo účtu: 1725482339 / 0800

Přihlášení

Page generated in 1.1962 seconds.
Redakční systém teal.cz naprogramoval Vítězslav Dostál