16. lekce - Znamení Kristova druhého příchodu

Evangelium pro dnešek - kurz studia Bible

Znamení ve společenské oblasti. Znamení v přírodě. Znamení v náboženské oblasti.
1. Znamení ve společenské oblasti - Mt 24,6.7.37-39; Jk 5,1-8; 1 Te 5,2.3
2. Znamení v přírodě - Mt 24,7; Mt 24,29
3. Znamení v náboženské oblasti - 2 Tm 3,1-5; 2 Pt 3,3-6; Mt 24.12.14.24

Posledně jsme hovořili o druhém příchodu Ježíše Krista. Poukázali jsme na to, že jeho druhý příchod je konečným řešením problémů lidstva, problémů, které nejsme schopni vyřešit sami. Probrali jsme důvody pro Kristův příchod a i jeho způsob. Při tomto studiu se chceme zaměřit na znamení, která ukazují na blízkost Ježíšova příchodu.
Už starozákonní prorok Ámos mluví o tom, že "Panovník Hospodin nečiní nic, aniž by zjevil své tajemství prorokům, svým služebníkům" (Am 3,7). Dříve, než přišla potopa, Bůh poslal Noeho, aby varoval předpotopní svět před blížící se událostí. Protože "Pán nechce, aby někdo zahynul", ale naopak, chce, "aby se všichni dali na pokání", je logické předpokládat, že Bůh dopředu oznámí blízkost takovéto převratné události, jakou je bezpochyby druhý příchod Ježíše Krista.
Bůh tímto svým jednáním ukazuje, že nechce nikoho překvapit, nebo záměrně "nachytat" nepřipraveného. Znamení jsou na jedné straně povzbuzením pro ty, kteří Ježíšův příchod toužebně čekají, připomínkou toho, že "se blíží jejich vykoupení", a na druhé straně jsou tato znamení voláním zatvrzených k pokání a připomenutím toho, že každé Boží konání má vždy dvojí aspekt - spásy i soudu. Druhý příchod je totiž nejen "blahoslavenou nadějí" věrných, ale i dnem "odplaty každému podle jeho skutků" (Zj 22,12).
Při cestě neznámou krajinou jsou pro správnou orientaci neocenitelnou pomůckou ukazatele směru a dobrá mapa. Ježíš Kristus ve svém kázání na Olivové hoře ukazuje na různá znamení, která budou předcházet jeho druhý příchod. Tato znamení - když jsou správně pochopena - mohou se stát pro věřící povzbuzujícím ukazatelem na cestě do Božího království.

1. Znamení ve společenské oblasti - Mt 24,6.7.37-39; Jk 5,1-8; 1 Te 5,2.3
a) Nesprávné seřazení a rozdělení materiálních hodnot (Mt 24,37-39; Jk 5,1-8) I když materiální hodnoty jsou pomíjivé a nejsou nejdůležitější, přece pro život na tomto světě jsou nepostradatelné. V životě člověka však nemají být na prvním místě.
Ježíš upozorňuje na to, že situace ve společnosti před druhým příchodem bude podobná době Noeho a Lota (L 17,28.29). Činnost, kterou lidé vykonávali, byla: "Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli, stavěli, ženili se a vdávaly" - to všechno patří k běžnému průběhu života a některé i ke každodenním činnostem. Hřích těchto lidí spočíval v tom, že byli tím vším natolik zaneprázdněni a pohlceni, že "nic nezpozorovali" (nezvěděli), až přišla potopa, resp. zničení města, o čemž mohli vědět a měli vědět, ale na co nebyli připraveni. Pak už však nemohli změnit nasměrování svého života. Pro věci dobré a užitečné jim uniklo to nejdůležitější - úzké osobní společenství s Bohem.
Více, než cokoliv jiné ovlivňuje současnou politickou situaci ve světě sociální nespravedlnost, daná nerovnoměrným rozdělením materiálních hodnot. Napětí mezi Západem a Východem, Severem a Jihem, úžasná zadluženost rozvojových zemí, také chamtivé zneužívání přírodních zdrojů - to všechno je do značné míry dané a zapříčiněné nahromaděním většiny kapitálu v rukách menšiny.
Naplňování se tohoto znamení v dnešní společnosti, orientované na materiální věci, vede hloubavého křesťana k trvalému přehodnocování pořadí hodnot v jeho životě.

b) Války, zprávy o bojích, národ proti národu, hlad a mor (Mt 24,6.7) Války trápily lidstvo po dobu celých dějin, ale nikdy nebyly tak hrozné a zničující, jako v našem století. (1. světové války se účastnilo skoro 30 zemí a padlo v ní asi 14 milionů lidí. O 20 let později vypukla 2. světová válka, ve které bylo zapojeno víc jak 50 zemí a zahynulo víc než 55 milionů vojáků a civilního obyvatelstva.)
Co víc, dnes, na rozdíl od předcházejících století, hrozí, že i přes veškerou diplomacii a státnické úsilí lokální konflikt přeroste lehce v globální holocaust. V současnosti to může být zapříčiněno ani ne tak konfliktem mezi hlavními světovými velmocemi, ale spíš tím, že nukleární zbraně použijí menší země.
Samozřejmě, (eskalace) stupňování válečného úsilí a s ním spojené utrpení miliónů nevinných trápí všechny vnímavé lidi na světě a mnozí dělají pro to mnoho, aby konfliktu zabránili. Takováto činnost je jistě chvályhodná a žádoucí a proto jako křesťané bychom se do ní měli zapojit. Písmo nás však varuje před falešným optimismem, že se lidstvu nakonec podaří vyřešit jeho problémy vlastním úsilím (1 Tes 5,2.3.).
I když lidé trpěli hladem či nedostatkem potravin i v minulosti, nikdy nebylo na světě okolo jedné miliardy lidí trpících podvýživou a umírajících hladem.
Morové epidemie dokázali vždy znovu a znovu zdecimovat obyvatelstvo, ale rozsah epidemií nebezpečných nakažlivých chorob v dnešní době, přestože máme dostupnost antibiotik a očkovacích protilátek, je alarmující. Střevní škrkavkou trpí okolo 650 milionů lidí, tasemnice trápí okolo 450 mil. lidí, úplavice postihuje okolo 350 mil. lidí a zabíjí nejméně 6 mil. dětí ročně. V rozvojových zemích šest nemocí (spalničky, tuberkulóza, černý kašel, obrna, tetanus a záškrt) zabije ročně asi 5 miliónů dětí a nejméně tolik jich zmrzačí. V industrializovaných zemích umírá ročně více než 5 miliónů lidí na rakovinu a více než 10 miliónů na kardiovaskulární choroby. O epidemii AIDS a jejím tragickém dopadu na světovou populaci nemusíme ani hovořit.

2. Znamení v přírodě - Mt 24,7; Mt 24,29
a) Zemětřesení a jiné katastrofy (Mt 24,7) Snad by opět někdo mohl namítnout, že i zemětřesení vždy byla v minulosti. Je však prokazatelné, že jejich intenzita se v posledních letech hrozivě zvyšuje. Australský seizmolog G. A. Eiby ve své knize Zemětřesení (Earthquakes) uvádí, že za čtyři století, od roku 1500 do roku 1902, existují historické záznamy o 131 zemětřeseních. Od r. 1903 (odkdy jsme schopni vědecky přesně měřit intenzitu zemětřesení) do r. 1976, tedy za 73 let uvádí 206 zemětřesení s intenzitou 8,0 nebo víc! I když kvůli neexistenci přesných měření v minulosti by bylo nesprávné z těchto čísel vyvozovat, že v našem století intenzita zemětřesení vzrostla víc než stokrát, přece jen tato čísla ukazují na obrovský nárůst seizmické aktivity na naší planetě.
Zemětřesení jsou katastrofy, které jsou dány přírodními silami, nezávisle na konání člověka. V této souvislosti bychom neměli zapomenout ani na reálné i potenciální katastrofy zapříčiněné lidskou činností, jako například znečišťování vzduchu, vody a půdy toxickými odpady, kyselé deště, skleníkový efekt, či vyčerpávání přírodních zdrojů minerálů, energie a i čisté vody.

b) Zatmění měsíce, slunce a padání hvězd (Mt 24,29) Ježíš ve svém eschatologickém kázání mluví, že "hned po soužení těch dnů slunce se zatmí, měsíc nevydá světla, hvězdy budou padat a nebeské mocnosti se zachvějí". Zatmění slunce i měsíce jsou běžné jevy, které je možno astronomicky přesně předpovědět. Podobně i "padání hvězd" je běžná záležitost, kterou může, zvlášť v čase jasné noci, pozorovat kdokoli. Ježíš tedy nemůže mít na mysli tyto běžné úkazy, protože by těžko mohly být znameními.
Zřejmě jeho časový údaj "hned po soužení oněch dnů" je významný a zřejmě ukazuje na pronásledování během středověku. Když se podíváme do historie, objevíme, že "Tmavý den" a následné zatmění měsíce z 19. 5. 1780, jako i padání meteoritů v noci z 12. na 13.11.1933 (v důsledku čeho se začalo vědecké zkoumání meteorických rojů) byly právě těmi událostmi jejichž vliv na poznání lidí v určité společenské a historické situaci byl nesmírně velký. Takto se vlastně tyto události staly "znamením", protože v 19. století v Americe přispěly k hlubšímu studiu Písma a následnému velkému probuzení, které je známé v dějinách jako Velké adventní probuzení.

3. Znamení v náboženské oblasti - 2 Tm 3,1-5; 2 Pt 3,3-6; Mt 24.12.14.24
a) Úpadek náboženské zkušenosti (2 Tm 3,1-5; 2 Pt 3.3-6) Třetí oblast, které si chceme povšimnout, je duchovní život věřících. I když by bylo možné (a v některých náboženských kruzích je to i populární) naříkat nad zkažeností bezbožného světa, Písmo si více než svět všímá stavu Božích dětí, tedy těch, co o sobě tvrdí, že patří Bohu. Jak Ježíš, tak i apoštolé (Mt 24,12) Pavel i Petr mluví o tom, že "v posledních dnech" bude křiklavý rozdíl mezi náboženským vyznáním věřících a jejich nezměněným, sobeckým životem. "Budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat." (2 Tm 3,5) Budou se držet bezduchých obřadních forem, snižovat závaznost Božích norem, "žít jak se jim zachce" a budou popírat realitu Božího nadpřirozeného zásahu do dějin lidstva. (2 Pt 3,3.4.) Takové formální náboženství je samozřejmě bezmocné ve svém vlivu na svět, protože "sůl ztratila svoji chuť" (Mat 5,13), a tak není divu, že Ježíš říká: "Nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?" (L 18,8)

b) Celosvětové zvěstování evangelia a všeobecné oživení (Mt 24,14.24) Na druhé straně v oblasti náboženského cítění lidí lze očekávat velké oživení, jak pravé tak i falešné. "Evangelium o království se bude zvěstovat po celém světě na svědectví všem národům a potom přijde konec." (Mt 24,14) Toto je jediné znamení druhého příchodu Ježíše Krista, které je svou podstatou radostné. Vzdor všemu neradostnému ba přímo katastrofickému, co konec tohoto věku se sebou přináší, je možné se radovat z celosvětového rozmachu hlásání evangelia, jako i ze skutečnosti, že právě v této době všeobecného odpadnutí od Boha mnozí noví lidé přijímají Ježíše Krista za svého Spasitele a Pána (L 15,10). Celá Bible nebo její části byly přeloženy do tisíce jazyků světa a biblické společnosti ji všude rozšiřují, takže je dostupná prakticky každému.
V náboženské oblasti je třeba počítat i s mnohými těžko rozlišitelnými podvody "nebo povstanou falešní proroci a budou činit velká znamení a zázraky, aby svedli, kdyby bylo možné, i vyvolených" (v. 24). Jedinou ochranou je bdělost (Mr 13,37) a věrnost Písmu, aby člověk nebyl oklamán a sveden (Mt 22,29).

 

Výkladové poznámky

1. Není exegeticky správné vztahovat text z Dan 12,4 na rozmach vědeckého pokroku, a tak ho používat jako znamení druhého příchodu. Text mluví o rozmnožení vědomostí a bádání v prorocké knize Daniel, a ne o vědecko-technickém pokroku!

2. Věřící lidé vždy byli v nebezpečí dvou extrémů. Jedním je to, že byli lhostejní k tomu, kde se nacházejí v kontextu dějin spásy, "nepoznali čas, kdy se Bůh k tobě sklonil" (L 19,44), dobu, v které žili, a jejich místo a úkol, kterou měli naplnit. Kdykoli v dějinách církev ztrácela svůj eschatologický náboj a věřící člověk si "pomyslel: Můj Pán nejde", mělo to nepříznivé důsledky na etický život jednotlivců i celého společenství (Mt 24,48-50). Církev budovala království Boží na zemi tak horlivě, až sebe s tímto královstvím úplně ztotožnila, protože ztratila ze zřetele Boží završení na konci věků.
Na druhé straně přepjatá, ba až blouznivá očekávání Kristova příchodu byla palčivým problémem až klatbou křesťanské církve od jejího samého začátku (2 Te 2,3.4.). Přehnané soustřeďování se na jeden detail, vyzdvihování jednoho znamení jako toho, které je už jasným a jednoznačným důkazem bezprostřední blízkosti Ježíšova příchodu, vedlo k výstřelkům v životním stylu, fanatismu, určování konkrétního času příchodu a tím vlastně k pohanění Kristové věci.
Můžeme a musíme počítat s tím, že někteří se budou snažit vybičovat nadšení a náboženské "probuzení" svými fantastickými výpočty, které se více soustřeďují na znamení, než na toho, který má přijít. Je sice možné poukazovat na velké duchovní nadšení, které bezprostředně pramení z takových výpočtů, ale když nakonec pomine určený termín, výsledným ovocem je trpká duchovní prázdnota, hluboká deprese, totální rozčarování a často i úplné zavrhnutí víry.
V určitém smyslu znamení, která Ježíš uvádí (falešní kristové, války, zemětřesení, hlad, mor, pronásledování), jsou všeobecná znamení, která těžko datovat či přesně časově určit. Takto v každé době věřící měli důvod očekávat příchod Ježíše Krista. Toto očekávání dávalo věřícím sílu v pronásledování, radost v utrpení i vytrvalost v každodenní šedi života. Znamení ale zároveň připomínají, že ještě stále žijeme ve starém pořádku věcí a že my lidé "nové nebe a novou zem" svým snažením nevytvoříme.
Je třeba však podotknout, jak jsme už ukázali v předcházející části, že v našem století dochází k nebývalé intenzifikaci všech znamení. Poprvé v dějinách je splněna hlavní podmínka Kristova příchodu uvedena v souvislosti se znameními - "po celém světě". Nikdy předtím v dějinách nebyly problémy i zvěstování evangelia skutečně univerzální svým rozsahem a dopadem. Cokoli se děje v jednom koutu světa, lidé na opačném konci zeměkoule se o tom okamžitě dozví, a také se jich to bezprostředně dotýká. Svět se stal "globální vesnicí".

 

Praktický důsledek

I když druhý příchod našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista zůstává "blahoslavenou nadějí", ke které se upíraly a upírají zraky upřímných věřících všech věků, nedávné události v městě Waco (stát Texas), spojené se jménem Davida Koresha, nám vysílají dramatické varování: Myslet na konec světa může být životu nebezpečné!
Není divu, že ve světle této skutečnosti se dnes mnohým (a to i věřícím) lidem zdá, že nejrozumnější přístup bude zapomenout na znamení a ignorovat to, co Bible hovoří o konci světa - přesněji začátku něčeho nádherného!. Jestliže však Bible obsahuje životně důležité informace o tom, jak se připravit na eschatologickou krizi - "dobu soužení, která přijde na celý svět", potom ignorovat biblické učení o konci věku může být pro náš život právě tak nebezpečné, jako ho překrucovat, podobně, jak to dělal David Koresh.
Co nás Bible chce naučit tím, že mluví o znameních druhého příchodu Krista? Vlivem rozmanitých katastrofických událostí, které postihnou různé části světa, "na zemi bude úzkost mezi národy, bezradnost,... Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět" (L 21,25.26). Mnoho lidí má dnes strach z budoucnosti, neboť se bude podle Písma ještě stupňovat. Ježíš nás dopředu upozorňuje na tyto věci a dodává: "Hleďte, abyste se nestrachovali, neboť to musí být, ale to ještě není konec." (Mt 24,6) Smyslem znamení je pomoci lidem, aby se tehdy nebáli, když většina lidí bude paralyzována strachem z budoucích událostí.
Druhým smyslem znamení je, podle Ježíšových slov: "Proto i vy buďte připraveni, nebo Syn člověka přijde v hodinu, v které se nenadějete"! (Mt 24,44) Smyslem znamení není ukázat nám čas příchodu, ale jeho blízkost. Na Kristův příchod se máme připravit a ne ho vypočítávat. Na otázku učedníků: "Pověz nám, kdy se to stane a jaké bude znamení tvého příchodu a skončení tohoto světa?" Ježíš neodpovídá uvedením času (data) svého příchodu.
Kristus totiž nechce, aby blízkost času byla hlavním motivačním faktorem, pro který se lidé na příchod připravují, nebo důvodem, že začnou poslouchat a zachovávat jeho slovo. Kdykoliv se znamení takto zneužívají, lidé jsou k přípravě a poslušnosti motivovaní strachem, že čas už skoro vyprší. Bůh touží po tom, aby naše konání vyplývalo ze vztahu lásky k Ježíši a z obdivu k jeho způsobu řízení ve vesmíru.
Když se začneme méně soustřeďovat na to, kdy Kristus přijde a více se zaměříme na to, kdo přijde a co jeho příchod znamená, potom budeme "připraveni" a naše pozornost bude zaměřena ne na ciferník hodin, ale na pěstování a udržování spásného vztahu s Kristem a zůstávání v něm. Takto pro nás naplňující se znamení budou podnětem k vytrvalosti v životě víry, stanou se nám povzbuzením naší naděje a novým ujištěním o události, která bude konečným důkazem toho, že náš Bůh byl vždy tím, kdo přichází za člověkem.

Diskuse

Žádný komentář dosud nebyl vložen

Podpořte BibleTV

Pomozte nám financovat realizaci a další rozvoj internetové televize BibleTV

Číslo účtu: 1725482339 / 0800

Přihlášení

Facebook

Page generated in 1.3941 seconds.
Redakční systém teal.cz naprogramoval Vítězslav Dostál