19. lekce - Duch svatý

Evangelium pro dnešek - kurz studia Bible

1. Osoba Ducha svatého - Mt 28,18-20; J 14,16; J 16,7; 2 K 13,13
2. Dílo Ducha svatého - J 16,8-11.13.14; J 15,26; J 14,16.17.26; Ř 8,14.26.27; Sk 1,8; Ef 4,30
3. Předpoklady přijetí Ducha svatého - J 7,39; Sk 2,32.33; Sk 1,14; Sk 2,38; L 11,13
4. Život podle Ducha - Ř 8,1.2.4.5.9; 1 K 2,14

Než Kristus opustil tuto zemi, aby odešel k Otci, zaslíbil svým následovníkům, že nezůstanou sami, protože s nimi stále bude prostřednictvím Ducha svatého (Mt 28,18-20; J 14,16). Proto se chceme hlouběji zamyslet nad otázkami, kdo je Duch svatý, jaké je jeho poslání a jak působí.

1. Osoba Ducha svatého - Mt 28,18-20; J 14,16; J 16,7; 2 K 13,13
Největším darem, který nám Bůh věnoval, je Ježíš Kristus. V něm nám dal sám sebe a celé nebe. Když Kristus žil na této zemi, zaslíbil, že svému lidu pošle Ducha svatého (J 16,7). Duch svatý, který pochází od Otce a Syna (J 14,16.26; 15,26; 16,7; Sk 2,33), sestoupil o letnicích na první křesťany (Sk 1, 12-14; 2,1-4), aby už jednou provždy zůstal se svým lidem (J 14,16; Sk 2,39). Je dán navždy církvi novozákonní doby a zůstává s ní dodnes. Touží po tom, aby v ní mohl působit ve stále větší míře. Přeje si, aby zkušenost letnic byla i naší zkušeností a aby přerůstala vždy v plnější naplnění Duchem v našem životě.
Duch svatý jako třetí božská osoba je Božím darem všem věřícím. Je to cenný dar, který nám Otec se Synem poskytli. V daru Ducha svatého jsou nám dány všechny nebeské poklady. V něm dostáváme všechny ostatní dary. Bůh nám nemůže darovat nic lepšího.
Učedníci si byli vědomi toho, že Duch svatý je nezištný Boží dar. Apoštol Petr ve svém prvním kázání volá posluchače k pokání a vyzývá je, aby se dali pokřtít na důkaz svého obrácení. Výsledkem opravdového společenství s Bohem je přijetí Ducha svatého při křtu (Sk 2,38).
Duch svatý je osoba, nikoli jen síla nebo vliv, protože Písmo nás učí, že Duchu svatému je možno lhát (Sk 5,3.4.9 ukazují, že lhát Duchu svatému znamená lhát Bohu), že ho lze zarmoutit (Ef 4,30), odporovat mu (Sk 7,51), rouhat se proti němu (Mt 12,31.32) nebo se mu vysmívat (Žd 10,29). Duch svatý jako osoba učí (J 14,26), přesvědčuje (J 16,8), oslavuje Krista (J 16,14), zvěstuje pravdu (J 16,14.15), vede (Ř 8,14), proměňuje nás k Božímu obrazu (2 K 3,18), mluví (Sk 13,2; 1 Tm 4,1; Žd 3,7; Zj 2,7), slyší (J 16,13), dává sílu (Sk 1,8), inspiroval pisatele Písma (2 Pt 1,21; 2Tm 3,16). Jsme vyzýváni, abychom pěstovali společenství s Duchem svatým (2 K 13,13).
Otec, Syn a Duch svatý jsou si rovni (Mt 28,19), třebaže každý z nich zastává v plánu spasení jinou funkci a plní jiný úkol.
Jestliže pokládáme Ducha svatého za pouhou sílu, pak budeme neustále přemýšlet, jak ji získat a použít pro sebe. Považujeme-li Ducha svatého za osobu, pak spíše budeme přemýšlet, jak může Duch svatý použít nás. Nejde o to, abychom Duchem disponovali, ale abychom se jím dali vést (Ř 8,14) a byli mu stále víc a víc k dispozici (Sk 2,38; 3,19.20; 4,31; 5,32). Čím více se mu poddáváme, tím pohotověji a účinněji nás může používat. Je to jako s lodí, jejíž námořníci napínají plachty proti větru. Jestliže vítr vane, ale oni nenapnou žádnou plachtu nebo rozvinou jen malou, loď se bude pohybovat kupředu velice pomalu nebo se bude dokonce jen na místě zmítat v rozbouřených vlnách. Když však roztáhnou všechny plachty, vítr se do nich opře a loď rychle popluje k cíli. Tak podobně máme i my otevírat dokořán své nitro (roztáhnout své plachty) působení Ducha svatého.
Když mluvíme o Duchu svatém, neměli bychom se v prvé řadě zaměřit na jeho moc, ale na jeho vedení.

2. Dílo Ducha svatého - J 16,8-11.13.14; J 15,26; J 14,16.17.26; Ř 8,14.26.27; Sk 1,8; Ef 4,30
Dílo a působení Ducha svatého je mnohonásobné a všestranné, tak jako je bohatý a pestrý život.
a) Duch svatý zpřítomňuje dílo Pána Ježíše, které pro nás během svého pobytu na zemi vykonal. Aktualizuje a realizuje Boží spasitelné dílo v našem životě dnes. Zpřítomňuje v našem životě Ježíšovo vítězství, které za nás, pro nás a na našem místě vydobyl na golgotském kříži. Uskutečňuje Kristovo dílo v životě věřících.
b) Duch svatý obviňuje z hříchu (J 16,8). Usvědčuje nás z hříchu, přesvědčuje nás, že jsme hříšníci, a ukazuje na Boží spravedlnost a soud a na naši ztracenost. Vzbuzuje v nás odpor vůči hříchu. Díky němu jsme schopni nenávidět hřích a zlo.
c) Duch svatý nejenže usvědčuje z hříchu a probouzí svědomí, ale také nás ujišťuje o odpuštění, o, tom, že z nás je sňato břemeno viny. Přivádí nás k přijetí záchrany v Kristu jako Božího daru milosti a dává nám jistotu spasení. Ubezpečuje nás, že jsme se stali Božími syny a dcerami (Ř 8, 15-17), a přináší do našeho srdce radost a pokoj.
d) Duch svatý nás vede ke Kristu. Ukazuje nám, že potřebujeme Kristovu spravedlnost (J 16,8-11; 15,26). Prohlubuje naše přátelství s ním. Duch svatý v nás vyvolává žízeň, touhu po Bohu, pravdě, spravedlnosti, Božím slovu.
e) Duch svatý nás uvádí do pravdy (J 16,13; 14,17). Vyučuje pravdě v souladu se svatým Písmem (1 K 2,10). Pomáhá nám správně pochopit smysl Bible, osvěcuje naši mysl. Duch svatý nepůsobí proti slovu, ale prostřednictvím Božího slova. Pracuje v harmonii s předcházejícím zjevením.
f) Duch svatý nám ukazuje, jakou máme hodnotu a cenu v Božích očích. Učí nás pravdivému sebehodnocení a správnému vztahu k sobě (1 J 3,1; Mk 12,31).
g) Duch svatý zvěstuje budoucí věci (J 16,13). Jen díky Duchu svatému můžeme proniknout za přítomnost a odhaluje se nám záclona budoucnosti. Zjevuje nám budoucnost světa a lidstva.
h) Duch svatý nás potěšuje, povzbuzuje, napomíná, dává nám chuť k životu. Je nazván Utěšitelem nebo Přímluvcem (J 14,16). Připomíná nám zaslíbení zaznamenaná v Písmu a učí nás dívat se pozitivně na Boha a na život kolem nás (J 14,26). Pomáhá nám v slabostech a předkládá naše modlitby Bohu (Ř 8,15. 26.27). Proto se máme modlit k Bohu v Duchu svatém (Ju 20).
i) Duch svatý nás vede, je naším průvodcem (Ř 8,14).
j) Duch svatý nás uschopňuje k ochotné svědecké službě (Sk 1,8; 4,31-33). Pak se nemusíme bát žádné situace, i kdyby byla sebe překvapivější a sebe náročnější (Mt 10,19.20).
k) Duch svatý přivádí k pokání (Žd 3,7-12), podílí se na obrácení člověka a způsobuje jeho znovuzrození (J 3,5-8; Sk 9,17). Dává sílu k novému životu. Proměňuje náš charakter (2 K 3,18), posvěcuje nás, zušlechťuje a zdokonaluje naši povahu. Dává nám vítězství nad hříchem. Způsobuje, že můžeme Pána Boha poslouchat, přitom však nikdy neznásilňuje svobodu a vůli člověka. Pomáhá nám zachovávat Boží přikázání, Boží zákon. Přebývá v nás (J 14,17), naplňuje v nás požadavky evangelia, pomáhá nám žít Ježíšovým stylem lásky a ochotné služby.
l) Duch svatý buduje církev (1 K 12,4-7; Ef 4,12.13).

3. Předpoklady přijetí Ducha svatého - J 7,39; Sk 2,32.33; Sk 1,14; Sk 2,38; L 11,13
a) Předpokladem přijetí Ducha svatého je Kristovo pozemské dílo spasení pro člověka (Sk 2,32.33; J 7,39). Díky Kristovu vítězství na Golgotě a jeho oslavení můžeme přijmout dar Ducha svatého.
b) Další podmínkou je obrácení (Sk 2,38). Duch svatý působí na člověka, aby litoval svých hříchů, získal k nim nový postoj, činil pokání a cele se odevzdal Bohu. Toto odevzdání se potvrdí křtem (Mk 16,16). Pak jej Bůh může prostřednictvím svého Ducha vést, protože takový člověk je citlivý a vnímavý na jeho hlas. Biblicky vyjádřeno, takový člověk je naplněn Duchem svatým.
c) K přijetí Ducha svatého je dále zapotřebí jednomyslnost, život v souladu se zjevenou Boží vůlí a harmonický život s ostatními lidmi (Sk 1,14; 5,32). Příkladem v tom nám je prvokřesťanská církev o letnicích. Tehdy se všichni věřící v Krista shromáždili na jednom místě v Jeruzalémě a svorně a vytrvale se modlili.
d) Čtvrtou podmínkou je prosba, modlitba za dar Ducha svatého a jeho vedení (L 11,13). Pán Bůh touží po tom, aby nás mohl obdarovat Duchem svatým. Chce však, abychom si tuto potřebu uvědomili, abychom jeho štědrost více docenili. Tím, že prosíme o dar Ducha svatého, vyjadřujeme, že víme, jak ho potřebujeme, a že se jím chceme dát vést.

4. Život podle Ducha - Ř 8,1.2.4.5.9; 1 K 2,14
Máme být naplněni Duchem a žít podle Ducha (J 14,17; Ř 8,14; L 1,35; Ř 8,1). Protikladem života podle Ducha je život podle těla (1 K 2,11.12). V našem životě záleží na naší životní orientaci. Život podle těla (tj. život sobecký, soběstředný, život podle vlastních představ a žádostí) nebo podle Ducha (tj. soustředěný na Boha, trvalé hodnoty a prospěch druhých) vypovídá o našem nasměrování, mluví o tom, k čemu máme hluboký vztah a k čemu nás to táhne, zda k tělesným věcem, anebo k duchovním hodnotám. Tělesný člověk vnitřně neroste, nezraje. Naopak se ve svých postojích zatvrzuje a netouží po trvalé změně ve svém životě.
Náš boj není namířen proti lidem nebo věcem, ale proti nadpřirozeným duchovním bytostem. K vítězství nad nimi proto potřebujeme nadpřirozenou moc Ducha svatého a jeho výzbroj, abychom mohli obstát v boji proti zlu, satanu a hříchu. My sami od sebe nemáme sílu k vítězství a k tomu, abychom mohli nést dobré ovoce, abychom byli novými lidmi Ef 6,12-16; (J 15,1-5).

Výkladové poznámky

1. Kristus byl při křtu zmocněn Duchem svatým k veřejné službě, k úkolům, které jej čekaly (Mt 3,13-17). Křest vodou se pojil s křtem Duchem. Tím je představen ideální model, který by měl platit v životě každého z nás. Křest vodou má jít ruku v ruce s křtem Duchem svatým (1 K 12,13). Křest Duchem svatým je vlastně zmocněním k službě. Jedná se o laskavou, nezištnou a obětavou službu, takovou, jakou konal Kristus, když žil na této zemi. Akt vkládání rukou je pověřením církve k službě, k určitému specifickému úkolu (Sk 13,2.3).
2. Hřích proti Duchu svatému je teologický termín. Bible hovoří o rouhání proti Duchu svatému, které se děje tehdy, když Boží dílo označujeme za satanské (Mk 3,28-30). Hřích proti Duchu svatému není nějaký jednorázový čin. Je to stálé setrvávání ve vědomém hříchu, kdy jsme vnitřně přesvědčeni o nutnosti činit pokání, a přesto se zatvrzujeme a odmítáme působení Ducha svatého ve svém životě. Takový životní postoj, toto stálé opakování hříchu a setrvávání v něm přerůstá v hřích proti Duchu svatému.
Rouhání proti Duchu svatému by nebylo hříchem, kdyby Duch svatý nebyl osobou (Mt 12, 31.32). Kristus říká, že každý hřích proti Otci nebo Synu lze odpustit, ale nikoli rouhání proti Duchu svatému. Tuto skutečnost lze vysvětlit v tom smyslu, že každá ze tří osob Boží trojice hraje v díle spasení svou roli. Otec je připravuje, Syn naplňuje a Duch svatý uskutečňuje v životě jednotlivých věřících. Když někdo v zatvrzelosti odmítá Boží spasitelné působení a přitom ví, co zavrhuje, takový člověk se rouhá Duchu svatému a nemůže mu být odpuštěno, protože neexistuje jiný způsob, jak přijmout spasení.
3. Raný a pozdní déšť se v Bibli označuje jako podzimní a jarní déšť, protože nejdříve na podzim přicházel první déšť a pak na jaře došlo k dalším dešťům, které způsobily dozrání úrody (Oz 6,3; J l2,23; Jr 5,24).
4. Přijetí Ducha svatého se neděje "ex opere operato", tedy automaticky, ale na základě pokorných proseb víry po prožitém pokání (Sk 2,38; 15,8.9; L 11,13).
Křest je viditelným stvrzením obrácení člověka, který vyznává, že jediným Pánem jeho života se stává Ježíš Kristus. Při křtu jsou na toho, kdo uzavírá smlouvu s Bohem, vkládány ruce, aby se tím vyjádřilo, že přijímá dar Ducha svatého a duchovní dary.
5. Kristus žije v našich srdcích prostřednictvím Ducha svatého. Slova "Kristus ve vás, ta naděje slávy" (Ko 1,27 - kral. překlad) popisují lidský prožitek. Kristus v srdci žije tak, jako v něm žijí moji nejbližší - moje žena nebo moje děti. To znamená, že v životních rozhodnutích, která se jich týkají, s nimi bytostně počítám a rozhoduji se vzhledem k nim. Viděno z Kristovy perspektivy to znamená: "Nikdy vás neopustím, nezanechám, vždy budu s vámi."
6. Spasení není založeno na Kristu plus Duchu svatém, jako by Kristův život, smrt a přímluva nebyly pro naše spasení dostatečné. Duch nepřichází, aby dokončil to, co Kristus začal, jako by každý z nich nás dostal pouze na půl cesty do nebe! Otec je zdrojem spasení, Syn jeho prostředníkem a Duch svatý jeho uskutečňovatelem.
Kristus je dnes na nebi po Boží pravici a Duch svatý vede církev zde na zemi. V tom smyslu je správné označit Ducha svatého za zástupce Krista na této zemi. Duch svatý však nepřichází proto, aby nahradil vzkříšeného Krista, nýbrž aby jej přinesl věřícím.
Kristovo dílo a dílo Ducha svatého je úzce propojeno. Duch nikdy nevyvyšuje sebe, ale oslavuje a přibližuje Krista. Dílo Ducha svatého není soustředěno na věřícího, ale je zaměřeno na Krista. Jestliže činnost Ducha svatého je kristocentrická, pak tomu tak bude i s křesťany, kteří žijí podle Ducha, kteří jsou jím naplněni.
Duch není pouze Kristovým zástupcem na zemi. Přichází, aby v životě věřících uskutečnil to, co Kristus vydobyl na zemi během svého života. Při vtělení to byl Duch, který přivedl Boha, aby s námi přebýval. O letnicích a při nanebevstoupení Duch přivádí Boha Ježíše Krista k věřícímu člověku. To zahrnuje Ježíšovu dvojí korunovaci: (1) na trůnu v nebi a (2) v lidském srdci skrze Ducha.
7. V Novém zákoně je do určité míry úloha Ducha svatého a Krista zaměnitelná. Například Ř 8,9.11 říká, že v nás je Duch, zatímco Ř 8,10 ukazuje, že je to Kristus, který v nás přebývá. V 1 K 6,15 se praví, že naše těla jsou Kristovými údy, a verš 19 říká, že naše tělo je chrámem Ducha svatého. Ko 2,6 nás vyzývá: "Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána", a Ga 5,16 radí: "Žijte Duchem."

Praktický důsledek

1. Život v Duchu svatém přináší samotnému příjemci harmonii a vnitřní vyrovnanost. Mnohem lépe se mu žije.
2. S člověkem naplněným Duchem se dobře žije, protože tento Duch z něj dělá nového, laskavého člověka.
3. Člověk vedený Duchem dostává sílu k účinné svědecké službě o Pánu Ježíši. Stává se jeho svědkem.
4. Duch svatý mění lidská srdce a spojuje nás vzájemně láskou. Vytváříme jedno společenství, jednu rodinu. Takoví lidé mají opravdový zájem o druhé. Mají je ze srdce rádi.
Jako věřící nedoceňujeme dar a působení Ducha svatého tak, jak bychom měli. Možná ani opravdově netoužíme po jeho přítomnosti, po tom, aby nás cele proměnil a dal nám novou životní orientaci, nový smysl života a nové zájmy, aby nás uschopnil k nezištné, nesobecké službě lásky. Je načase to změnit!

Diskuse