26. lekce - Daniel 7. kapitola

Evangelium pro dnešek - kurz studia Bible

1. Struktura 7. kapitoly
2. Stručný výklad 7. kapitoly
3. Význam a smysl Božího soudu
4. Činnost a charakteristika malého rohu


Prorok Daniel měl v roce 550/549 vidění, které odhaluje důležité aspekty duchovního sporu mezi dobrem a zlem a zasazuje jej do mezinárodního dění. Ukazuje, že Bůh je Pánem dějin. Přestože jisté síly se budou snažit proti němu bojovat, bude antikrist nakonec poražen a Bůh zvítězí a završí dějiny světa svým slavným příchodem. Předtím však proběhne soud. Rozeberme blíže obsah 7. kapitoly knihy Daniel.
Sedmá kapitola má ve struktuře knihy Daniel klíčové postavení. Tvoří jádro poselství celé knihy. Je jejím formálním i věcným středem. Z toho vyplývá, že i výklad této kapitoly má významné postavení.

1. Struktura 7. kapitoly

1. Celá 7. kapitola knihy Daniel se dá rozdělit takto:
A) Úvod (v. 1.2a)
B) Vlastní vidění (v. 2b-14)
C) Prorokova první krátká reakce na vidění (v. 15.16)
D) Andělův první stručný výklad vidění (v. 17.18)
C) Prorokova druhá a delší reakce na vidění (v. 19-22)
B) Andělův druhý a delší výklad vidění (v. 23-27)
A) Závěr (v. 28)

Z uvedené struktury vyplývá, že tato kapitola má dvě části:
I. Vidění (verše 2-14)
II. Výklad (verše 15-27)

Vlastní vidění 7. kapitoly ve verších 2-14 má tyto oddíly:
I. Předběžný pohled na pozemská království (v. 2.3)
II. Detaily vidění (v. 4-14)
A První tři šelmy (v. 4-6)
B Čtvrtá šelma (v. 7)
C Popis malého rohu a jeho pýcha (v. 8)
D Začátek soudu (v. 9.10)
C´ Malý roh a jeho pýcha (v.11a)
B´ Úděl čtvrté šelmy (v. 11b)
A´ Úděl prvních tří šelem (v. 12)
III. Závěr soudu, království dáno Synu člověka (v. 13.14)


2. Stručný výklad 7. kapitoly

Prorok Daniel viděl, jak z rozbouřeného moře národů vystupují čtyři veliká zvířata, která symbolizují jednotlivé světové říše. První šelmou, která vstoupila na scénu, byl lev, druhou medvěd a třetí levhart. Čtvrtá šelma byla tak hrozná, že pro ni prorok nenašel mezi zvířaty analogii. Měla podobu obludného draka. Danielova pozornost byla upoutána na čtvrtou, bezejmennou šelmu, na jejíž hlavě vyrostlo 10 rohů. Když je pozoroval, byl zaujat něčím zvláštním. K jeho překvapení vyrostl mezi těmito rohy ještě další roh, který byl zpočátku malý, ale jak se rozpínal, vyvrátil tři z dřívějších rohů. Tento malý roh měl lidské oči a ústa, která mluvila troufale.
Čtyři království, která jsou v 7. kapitole vylíčena pod symboly šelem, už známe. Seznámili jsme se s nimi při výkladu 2. kapitoly knihy Daniel. Těmito říšemi jsou Babylon (lev), Médo-Persie (medvěd), Řecko (levhart) a Řím (bezejmenná šelma, drak). V 2. kapitole knihy Daniel je po vylíčení rozpadu římské říše hned představen druhý příchod Pána Ježíše a zřízení věčného Božího království. V 7. kapitole Daniel přidává dva nové důležité prvky: (a) činnost malého rohu a (b) Boží soud. Porovnáme-li 2. a 7. kapitolu knihy Daniel, odhalíme toto schéma:

Říše a události - Daniel 2 - Daniel 7
Babylon - zlato - lev
Médo-Persie - stříbro - medvěd
Řecko - měď - levhart
Řím - železo - bezejmenná šelma
Rozdělení Římské říše - železo a hlína - 10 rohů
Antikrist - ----- - malý roh
Boží soud v nebi - ----- - otevřeny knihy
Boží království - kámen, který se stal horou - Syn člověka dává vládu svatým

To znamená, že Da 7 vkládá mezi rozpad čtvrté říše a zřízení Božího království dva nové prvky. Jsou jimi činnost malého rohu a scéna nebeského soudu. Kapitoly 2 a 7 v knize Daniel jsou zřetelně paralelní. V 7. kapitole Daniel dále líčí scénu Božího soudu.


3. Význam a smysl Božího soudu

Daniel 7,9-14 obsahuje dvě scény nebeského soudu. První se týká začátku soudu v nebi, druhá pak jeho konce. Obsah vynikne na základě struktury tohoto oddílu:

1. Pozemská scéna - v. 2-8
2. Nebeská scéna - v. 9-10
4. Nebeská scéna - v. 13-14
5. Pozemská scéna - v. 15

Tato struktura je ještě podtržena literární formou. Zatímco všechny pozemské scény jsou vylíčeny v próze, oba výjevy nebeského soudu jsou napsány v poezii. O co se jedná na tomto Božím soudu?
Daniel viděl, že byly postaveny trůny a Věkovitý (Pán Bůh) se posadil. Dále je popsán Bůh ve své slávě. Boží trůn obklopuje nesčíslný zástup andělů. Soud zasedl a před nebeským tribunálem byly otevřeny knihy, podle kterých byl souzen malý roh a všichni věřící lidé.
V době, kdy zasedá tento soudní dvůr, je na Božím soudu rozhodnuto o definitivním konci malého rohu, který bude náhlý a neodvolatelný.
Když prorok pojednává o zlu, o malém rohu a jeho zničení, přenáší náš pohled znovu do nebe na konečný Boží triumf. Syn člověka přijímá věčné panství, slávu a království. O toto království se rozdělí se svatými Nejvyššího (v. 18.22.27). Verše 13 a 14 popisují závěr Božího soudu. Další část 7. kapitoly obsahuje výklad toho, co Daniel viděl.
Čeho se týká Boží soud? Tento soud se týká malého rohu, zlé, pronásledující mocnosti, ale zároveň se vztahuje i na pronásledované svaté. Verše 20-22 mluví o tom, že malý roh vedl válku se svatými a přemáhal je, až přišel Věkovitý. V té chvíli byl vynesen rozsudek ve prospěch svatých Nejvyššího a pak nadešla doba, aby království dostali do držení svatí (v. 22a je podle původního textu třeba přeložit mnohem přesněji: "až přišel Věkovitý a rozsudek byl vynesen ve prospěch svatých Nejvyššího"). Na tomto Božím soudu tedy jde o to, aby byli před celým vesmírným soudním tribunálem obhájeni všichni, kdo věrně následují Boha, přestože jsou pronásledování zlou mocností malého rohu. Zároveň jde také o to, aby činnost malého rohu byla jasně odsouzena a aby byla tato mocnost za své špatné jednání z rozhodnutí soudu nakonec úplně zničena. Svatí, kteří vytrvali až do konce a zůstali navzdory těžkostem a pronásledování malého rohu věrní Bohu, jsou nyní osvobozeni a došli u Boha zastání. Je vynesen rozsudek v jejich prospěch a nakonec dostávají království.
Smyslem Božího soudu tedy není někoho odsoudit, ale předně někoho spasit, zachránit, obhájit. Jenom ten, kdo nemůže být Bohem obhájen a ospravedlněn, je nakonec odsouzen. Odsuzují ho vlastně jeho zlé skutky, jeho špatný vztah k Bohu, jeho nesprávné životní nasměrování a orientace (J 12,48).

Tento soud se podle Danielova vidění odehrává ještě před zřízením Božího království, to znamená před druhým příchodem Pána Ježíše. Je to tedy tzv. předadventní soud, na němž se potvrdí, kdo bude při druhém příchodu Pána Ježíše vzkříšen a vzat do nebe a kdo bude odsouzen. Učení o soudu je tedy evangelium, dobrá zpráva. Každý je souzen podle svého vztahu k Bohu a k pravdě, kterou Bůh zjevil. Boží soud, ani tento předadventní soud, není žádným strašákem, před nímž bychom se museli třást. Vědomí, že nad každým věřícím člověkem probíhá v nebi soud, nás má přivést k jistotě spasení v Kristu, protože jedině on je naší záštitou, on je jedinou cestou k spasení. Na Božím soudu nemůžeme obstát na základě svých skutků, své víry, svého charakteru nebo svých vlastních krásných výkonů. Nemůžeme se spasit sami. Nezachrání nás nic z toho, co jsme vykonali. Naším jediným Spasitelem je Kristus.
Dříve než dojde k udělení odměny nebo trestu na konci času, je rozhodnuto o údělu vykoupených a bezbožných. To je zřetelně vidět ze sledu událostí, které jsou předpověděny v 7. kapitole knihy Daniel. Nejdříve jsou popsány čtyři světové říše a pak na scénu vystupuje mocnost malého rohu. Protože se Boží soud týká také jeho činnosti, plyne z toho, že tento soud musí nastat někdy během jeho existence. Je přirozené očekávat, že se tento soud odehraje až v pozdější době činnosti malého rohu, protože je třeba, aby uzrály jeho zlé skutky. Jedním z výsledků Božího soudu je ukončení činnosti malého rohu. Proto je jasné, že soud se odehraje někdy před jeho koncem.
Da 7 obsahuje tři oddíly, které mluví o Božím soudu. Vždy je to v následujícím pořadí: a) malý roh pronásleduje věrný Boží lid, b) pak je vylíčen soud a c) nakonec dochází ke zřízení Božího království (viz. v. 7-14.21. 22.23-27). Toto pravidelně se opakující schéma jasně dokládá, že k tomuto soudu dojde poté, co malý roh bude po dobu 3,5 let, tj. 1260 dnů (v časových apokalyptických proroctvích se den rovná roku), neomezeně vládnout a pronásledovat Boží lid, ale ještě před vlastním druhým příchodem Pána Ježíše.


4. Činnost a charakteristika malého rohu

Velký čin reformace spočíval v tom, že ukázala na Krista a krásu evangelia a současně odhalila také antikrista a padělek evangelia. Při svém zvěstování vycházela také z Da 7, z rozpoznání charakteristik malého rohu, antikrista.
a) Malý roh vyvrátil tři z dřívějších rohů (v. 8.24b). To znamená, že sesadil tři krále. Papežský Řím při svém nástupu k ničím neomezené moci vyvrátil tři národy: roku 457 po Kr. Heruly, roku 534 Vandaly a roku 538 Ostrogóty.
b) Roh měl lidské oči (v. 8). To ukazuje na inteligenci, chytrost a lstivost antikrista.
c) Malý roh měl ústa, která mluvila pyšně a troufale (v. 8.11), a bylo o něm prorokováno, že bude mluvit proti Nejvyššímu (v. 25). Tato mocnost jedná zpupně ve jménu Boha nebo dokonce na Božím místě, protože si přivlastňuje božskou autoritu.
d) Malý roh se jevil větší než ostatní (v. 20). Jeho činnost se týkala mnohem většího území než jen nějakého politického království.
e) Malý roh vedl válku proti svatým a přemáhal je (v. 21) a bude hubit svaté Nejvyššího (v. 25). Činnost inkvizice, jejímž důsledkem byly miliony mrtvých, kteří zemřeli násilnou smrtí pro svou víru, je dobře známa z historie temného středověku.
f) Bude se snažit změnit doby a zákon (v. 25). Míněny jsou doby bohoslužeb a svátků. Tato mocnost změnila zachovávání soboty na neděli.
g) Svatí budou vydáni do jeho rukou až do času a časů a poloviny času, tj. 3,5 let. Toto období potrvá 1260 dnů neboli podle prorockého počítání 1260 let. Toto údobí 1260 let je vlastně dobou temného středověku, která se dá nejlépe počítat od roku 538 po Kr. až do roku 1798.
h) Malý roh vystoupí na scénu dějin až po rozpadu římské říše. Výsledkem jeho činnosti bude, že mu bude odňata jeho moc a "bude úplně vyhlazen a zahuben".

Podle uvedené charakteristiky a činnosti malého rohu si každý může udělat sám závěr, kdo je míněn touto mocností malého rohu. Na základě dějinných faktů lze uzavřít, že jen jediná politicko-náboženská mocnost souhlasí ve všech bodech s danými znaky. Je jí středověká vládnoucí církev neboli středověké papežství.
Ono pronásledovalo a hubilo věrný Boží lid (připomeňme třeba jen křižácké války upalování "kacířů, popravu 27 českých pánů na Staroměstském náměstí, pronásledování a vyhnání protestantů z našich zemí po bitvě na Bílé hoře, bartolomějskou noc, hon na čarodějnice atd.). Podle odhadů dala inkvizice zavraždit nebo upálit 20-40 milionů jinak smýšlejících věřících lidí. Tato mocnost také změnila Boží zákon a po rozpadu římské říše začala neomezeně působit.

 

Výkladové poznámky

1. Knihy byly otevřeny před nebeským soudem. Myšlenka knih se objevuje ve starém Izraeli, ale také v judaistické literatuře i v Novém zákoně (např. I Enoch 47,3; Fp 4,3; Zj 3,5; 20,12; 21,27). Ve Starém zákoně se v Ž 69,29 hovoří o knize živých, tj. spravedlivých, Mal 3,12 mluví o knize pamětné a Ž 56,8 nebo Ex 32,32 jen o knize. V knize Daniel 12,1 se také vzpomínají knihy. Jen ti, kdo jsou zapsáni v knize a prošli před koncem těžkostmi, mají účast na vysvobození a vzkříšení. To znamená, že knihy, o nichž je řeč v Da 7,10, se týkají těch, kdo jsou věřící (i malý roh je náboženská moc) a na soudu se rozhoduje, zda tito věřící mají opravdový vztah k Bohu a jeho vůli, nebo jim Boží věci jsou jenom zástěrkou k prosazování jejich vlastních zájmů a cílů.
Jak pronásledovaní lidé ("svatí Nejvyššího"), tak pronásledovatelé ("malý roh") jsou věřící lidé. Obě skupiny se hlásí k Bohu, tvrdí, že ho poslouchají a že se drží učení Bible. Je proto třeba, aby se na soudu ukázalo, kdo opravdu uctívá Boha, kdo ho skutečně miluje a poslouchá. Soud zřetelně zjevuje, kdo čestně slouží Bohu, a odhaluje, kdo se k jeho jménu hlásí jen formálně a žije si podle sebe, a nikoli podle Boží vůle.

2. Prorocké počítání jednoho dne jako jednoho roku je založeno na výkladu zvláště těchto biblických míst: Ez 4,6; Nu 14,34; Lv 25,1-8. Období 3,5 let je totožné s obdobím 1260 dnů neboli se 42 měsíci. Z textů Zj 11,2.3; 12,6.14 a 13,5 vyplývá, že jeden prorocký rok má 360 dnů.

3. V prorocké poezii Da 7,25 je udán nejpřesnější údaj týkající se činnosti malého rohu - 3,5 roku. Tento odkaz na čas je umístěn těsně před scénou soudu (v. 26). Události daného oddílu jsou popisovány v následnosti, tj. jdou za sebou. Výrok "soud zasedne" následuje hned po časovém údaji o 3,5 letech, což znamená, že k Božímu soudu dojde někdy po uplynutí 3,5 let, ale ještě před druhým příchodem Pána Ježíše. Soud se tedy podle proroctví odehraje někdy po roce 1798, ale ještě před tím, než bude svatým předáno království a než bude zničen malý roh.
Da 7 obsahuje tři oddíly, které pojednávají o soudu: první scéna je popsána ve verších 9-14, druhá ve verších 21.22 a třetí ve verši 26. Je pozoruhodné, že doba soudu je vždy umístěna v tomto pořadí:
A) Pronásledování, útisk (v. 7.8)
B) Soud (v. 9-12)
C) Království (v. 13.14)
A) Pronásledování, útisk (v. 21)
B) Soud (v. 22a)
C) Království (v. 22b)
A) Pronásledování, útisk (v. 23-25)
B) Soud (v. 26)
C) Království (v. 27)

4. Malý roh změní doby a zákon. Kraličtí překládají: "změní časy i práva". ČEP pod čarou vykládá tento výrok takto: "Míněny doby k bohoslužbám a svátky." Ve frázi "Bude se snažit změnit doby a zákon" se jedná o literární vyjádření tzv. hendiadys (vyjádření složitého pojmu dvěma souřadnými jmény - např. tmou a nocí místo tmavou nocí). Tím se chce říct, že se změní doba vzhledem k zákonu.
Změní se časy, které se vztahují k Božímu zákonu. Jediné místo, které říká něco víc o čase v Božím zákoně, je čtvrté přikázání, které se týká soboty. Tato mocnost tedy změní dobu určenou k bohoslužbám a k uctívání pravého Boha. Prorocky se zde tedy líčí změna soboty na neděli. Mění se zde fixní určený čas k oslavování Boha. Takový je význam aramejských slov, která použil prorok Daniel.

5. Antikristem v úzkém prorockém významu je středověký papežský systém. Apoštol Jan nás ve své epištole upozorňuje, že kromě tohoto Antikrista vyjdou na svět mnozí antikristové a že budou vedeni antikristovským duchem (1 J 2,18; 4,3). Tito antikristové mají různé podoby a formy. Už Jan považoval za antikristy ty, kdo popírali, že Ježíš Kristus přišel v lidském těle (1 J 2,22; 4,1-3; 1 J 7).
Všude tam, kde došlo nebo dochází k násilnému potlačování pravdy, spravedlnosti a svobody, a všude tam, kde je pronásledován Boží lid a pošlapáván Boží zákon, řádí antikristové (viz. například římský císař Nero, inkvizice, Hitler, Stalin, komunismus, atd.). Dejme si pozor, abychom takového ducha nepřátelství nikdy nevlastnili a nikde nešířili.

 

Praktický důsledek

1. Prorok Daniel ukazuje, že Bůh je Pánem času, dějin a světa. Přestože se někdy zdá, že zlo, zlí lidé a odpadlé mocnosti mají navrch a nikdo je nezastaví, je tu Bůh, který vládne. On se zastane svých věrných, svého lidu a odsoudí nespravedlnost, nelásku, nepravdu a násilí.

2. Bůh je Pánem soudu. Jen Bůh zná motivaci lidí, a proto může správně rozhodnout, kdo patří do Božího království, kde vládne láska a spravedlnost, a kdo nikoliv. Jen on ví všechno o všech. Jak je krásné vědomí, že jsme v rukou takového vševědoucího, a přitom laskavého Boha!

3. Bůh je také Pánem svatých, svého lidu. Oni mu náleží. Je jejich Bohem. Pro něho a pro jeho království žijí.

4. Daniel povzbuzuje věřící lidi k vytrvalosti, k zodpovědnému životu a oddané službě a varuje před zneužíváním náboženství k mocenským zájmům. Toto poselství nám otevírá oči, abychom poznali, kdo je Antikrist v jeho různých formách. Jan říká už ve své době, že mnozí antikristové vyšli na svět, a prorocké slovo nás upozorňuje na jeden z mimořádných projevů antikrista. Nestačí jen slepě jít za něčím, co má "náboženský" nebo "zbožný" charakter, ale je třeba se držet pravdy, jak je odhalena v Božím slově.

Diskuse

Žádný komentář dosud nebyl vložen

Podpořte BibleTV

Pomozte nám financovat realizaci a další rozvoj internetové televize BibleTV

Číslo účtu: 1725482339 / 0800

Přihlášení

Facebook

Page generated in 1.2829 seconds.
Redakční systém teal.cz naprogramoval Vítězslav Dostál