30. lekce - Křesťan, kultura a svět

Evangelium pro dnešek - kurz studia Bible

1. Kristus, Pán našeho života - 2 K 5,20; Ř 12,1-2; 1 Pt 2,9
2. Vztah křesťanů ke kultuře - Fp 4,7-8; 1 J 2,15-17; Ž 11,5
3. Nepřizpůsobujte se tomuto světu - Ř 12,2; 2 K 6,14; Zj 11,18

Bůh si přeje, abychom svým životem ukázali, že ho milujeme a posloucháme. Chce, abychom žili křesťanským životním stylem, který by vycházel z nejčistších pohnutek lásky a vděčnosti, a abychom odráželi charakterové vlastnosti Pána Ježíše. Touží po tom, abychom přemýšleli, cítili a jednali v souladu s jeho zjevenou vůlí. Křesťan má být na tomto světě světlem (Mt 5,16). Jak se odrazí víra v Pána Ježíše Krista do křesťanova vztahu ke kultuře a světu?

1. Kristus, Pán našeho života - 2 K 5,20; Ř 12,1-2; 1 Pt 2,9

Životní styl křesťana je odpovědí na evangelium a milost, kterou přijal. Je reakcí na to, co pro něj udělal Kristus. Tento princip zaznívá už ve Starém zákoně. Můžeme si toho všimnout už v Božím jednání s Izraelem. Bůh nejdříve vyvedl Izrael z egyptského otroctví a pak mu dal zákon - manu a měřítko života. Pán Bůh dává lidem spasení a svobodu a pak je vyzývá, aby chodili v jeho milosti a dbali na to, co jim říká (Ex 19,6; 1 Pt 2,9).
Křesťané patří Bohu z dvojího důvodu: Bůh je stvořil a také je v Ježíši Kristu vykoupil. Ti, kdo si tuto skutečnost uvědomují, kdo pochopili Boží lásku a poznali, jaký Pán Bůh opravdu je, touží žít v harmonii s jeho zjevenou vůlí. Křesťané jsou Kristovými vyslanci na tomto světě. Jsou listem, který ostatní lidé čtou (2 K 5,20). Uvědomují si, že Bůh má na ně celkový nárok a že chce ovlivnit a obohatit celý jejich život.
Člověk byl stvořen k Božímu obrazu. Proto má ve svém nitru i ve svém projevu odrážet Kristův charakter (Ř 12, 1.2).
Kristus se pro věřícího stává nejen Spasitelem, ale i Pánem jeho života. Ježíš ovlivňuje všechny oblasti života svých následovníků. Jejich myšlení je nové, a proto i jejich projevy a činy jsou nové. Jsou pozitivně orientováni (Fp 4,7.8) a přemýšlejí, mluví a chovají se podle toho. Celý jejich projev je motivován zásadami, kterým se naučili od Krista. Uvědomují si, že Pán Bůh si dělá nárok na to, aby správně využívali čas, aby rozumně hospodařili se svými příjmy, aby ho správně reprezentovali svým vnějším vzezřením, oblečením a zvyky a aby vším, co dělají, oslavovali Boha (1 K 10,31).


2. Vztah křesťanů ke kultuře - Fp 4,7-8; 1 J 2,15-17; Ž 11,5

Křesťan miluje tento svět. Miluje lidi na tomto světě, protože takovému postoji ho učí Bůh. "Zlatý verš" Bible Jan 3,16 zdůrazňuje, že Bůh tak miloval svět, že na jeho záchranu poslal svého jediného Syna Pána Ježíše.
Křesťan rozvíjí pozitivní vztah ke kultuře a umění. Nemá k ní principiálně negativní postoj. Snaží se žít pro blaho a rozvoj společnosti, aby se lidem v jeho okolí žilo dobře. Nejde jen o to, aby se vyznal ve společenském chování, ale jde předně o to, aby znal etické principy a hodnoty a vynikal vysokou morálkou. Pěstuje vhodný, otevřený a krásný společenský život, protože ho Kristus učí hlubokým a správným mezilidským vztahům.
Křesťan zná svou hodnotu, a proto pěstuje správnou sebeúctu. Z toho vyplývá, že zná i hodnotu svých bližních a může k nim zaujmout správný vztah úcty a respektu. Nevidí ve svém bližním jen věc, ale uznává ho jako úctyhodnou osobnost. Rozvíjí společenské vztahy. Neuzavírá se před druhými, ale naopak žije pro druhé. Kristus to velice hezky vyjádřil těmito slovy: "Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého." (J 17,15)

Věřící člověk si uvědomuje, že hřích narušuje všechno dobré a krásné. Proto si všímá, že ne všechno, co se vydává za kulturu a umění, je skutečným uměním ("Ne všechno mi prospívá," říká apoštol Pavel v 1 K 6,12). Z tohoto důvodu si v literatuře, hudbě, filmu a umění vybírá jen to, co je hodnotné a co je skutečným přínosem. Křesťan žije na světě, ale není z tohoto světa (J 17,14.15). To znamená, že nepřitakává ke všemu a nezúčastňuje se ničeho, co protiřečí jeho křesťanským ideálům a zásadám. Protože přijal Pána Ježíše za svého Pána, nechce, aby bylo jeho myšlení zbytečně zamořováno něčím, co by jeho vztah k Bohu, k druhým a k sobě narušovalo (Fp 4,8). Proto si vybírá jen vhodnou četbu, hodnotné filmy a televizní pořady, hudbu, malířská a sochařská díla. Křesťan pěstuje smysl pro estetiku, krásu a pořádek. Říká "ne" ke všemu, co je namířeno proti Bohu, proti lidskosti a proti základním hodnotám člověka, co je nemorální, neetické a neestetické, co ničí dobré vztahy mezi lidmi a co odvádí od podstaty života. Je proti násilí (Ž 11,5).
Křesťan by se měl učit stále lépe rozumět životu správně se orientovat v labyrintu lidských problémů a vždy se zodpovědně rozhodovat v nových životních situacích. Protože stojí pod Božím soudem a jeho slovem, musí vždy znovu zvažovat, co v dané situaci udělá, jak se zachová. Nikdo jiný za něj toto rozhodnutí udělat nemůže. Bůh nás varuje před různými extrémy nesprávného chování (Ga 5,18-21), a tak staví hráz proti zlu a špatnosti. Ponechává nám však velký prostor svobody, abychom podle svého nejlepšího poznání a svědomí čestně a zodpovědně jednali.


3. Nepřizpůsobujte se tomuto světu - Ř 12,2; 2 K 6,14; Zj 11,18

Apoštol Pavel ukazuje na podstatu našeho etického rozhodování. Podle toho, jak přemýšlíme, takoví jsme. Všechno se odvíjí od našeho způsobu myšlení. Jestliže správně myslíme, jsme spojeni s Bohem a čerpáme od něho moudrost a sílu, vedeme řádný křesťanský život (Ř 12,1.2).
Fráze "Nepřizpůsobujte se tomuto světu"? neznamená to, že bychom neměli nosit oblek a kravatu, protože ji nosí i ostatní muži v naší společnosti, že bychom svůj byt nevybavili koberci a neozdobili obrazy, protože to dělají i druzí, neznamená to, že bychom nesměli číst jinou knihu než Bibli a nejpuritánštější křesťanskou literaturu atd., ale znamená to, že ve svém myšlení a projevu nemáme jednat jako nevěřící (1 J 2,15-17). Bůh nás prostřednictvím Písma varuje před pýchou života, závistí, sobectvím, žárlivostí, žádostivostí a nenávistí. O čem přemýšlí světský člověk? O tom, jak si co nejjednodušeji s co nejmenší námahou vydělat co nejvíc peněz, jak si užít, co jíst a co pít. U některých se k tomu pojí ještě zájem o sport nebo o politiku. Křesťan neodmítá to, co je užitečné a má trvalou hodnotu, co není namířeno proti Bohu nebo proti člověku, ale dává tyto hodnoty do správných souvislostí a do náležitého pořadí. Nežije proto, aby jedl a pil, aby toho v životě co nejvíc urval, aby se dobře vyspal a žil v pohodlí a nečinnosti. Hledá především Boží království a jeho spravedlnost. To je jeho priorita, životní orientace a základní nasměrování. Vše ostatní prožívá a užívá v závislosti na tomto vztahu k Bohu (Mt 6,33; viz např. také Kaz 2,24-26; 5,17-19; 9,7-10 atd.).
Křesťan si uvědomuje nejen vztah k Bohu, k sobě a k bližním, ale i k přírodě. Pán Bůh stvořil tento svět a hodnotí kladně i to, co je hmotné a tělesné. V závěru svého stvořitelského díla prohlásil, že vše, co vytvořil, bylo "velmi dobré" (Gn 1,31). V knize Zjevení Jana je napsáno, že Bůh zahubí ty, kdo ničí zemi, jeho stvořitelské dílo (Zj 11,18). Křesťan v době hluboké ekologické krize dělá vše, co je v jeho silách, pro to, aby zmírnil problémy lidstva ve vztahu k přírodním zdrojům a přírodnímu prostředí. Váží si Boha, a proto také nechce ničím narušovat jeho dílo - přírodu.

 

Výkladové poznámky

1. Kristus je ve všem naším vzorem. To neznamená, že se máme například oblékat tak, jak chodil ve své době oblečen on (Kristus nosil dlouhé roucho, plnovous a sandály). Nemáme také napodobovat některé jeho činy (nemůžeme jít po břehu jezera a zavolat na mladého člověka: "Pojď a následuj mě!"; nemůžeme se postavit na rohu ulice a volat: "Já jsem světlo světa" nebo "Já jsem vzkříšení a život" či "Kdo věří v Boha, ať věří i ve mne"). Kristus je nám vzorem ve vztahu, jaký měl ke svému nebeskému Otci, ve svém životním postoji k Bohu, k hříchu, k člověku a k životu jako takovému. Je nám příkladem v závislosti člověka na Boží přetvořující moci. Je pro nás vzorem modlitebního zápasu člověka.
Proto naší nejdůležitější otázkou není "Co by dělal Kristus na mém místě, ale "Co chce Kristus dělat ve mně a pak mým prostřednictvím?". Být jako Ježíš znamená přemýšlet pokorně jako on, vyzařovat jeho vlastnosti, nezištně a nesobecky pomáhat druhým a žít laskavě a opravdově (Fp 2,5-8).

2. Křesťan reprezentuje Boha i svým zevnějškem (1 Tm 2,9.10; 1 Pt 3,2-5; Tt 2,10). Proto dbá na zásady čistoty, hygieny, zdraví, jednoduchosti, praktičnosti a estetiky. Chodí pěkně upraven, obléká se vkusně a přitažlivě, avšak ne výstředně. Zvažuje také ekonomickou stránku věci. Oděv byl dán člověku proto, aby přikrýval jeho nahotu, chránil ho před vlivy počasí a podnebí a byl výrazem jeho osobnosti a individuality. Křesťan se má ozdobovat vkusně, decentně, skromně, neokázale a rozumně. Písmo říká, že Kristova nevěsta se ozdobila (Zj 19,8). Bůh však varuje před zneužíváním ozdob (2 Kr 9,30; Ex 32,2.3; Jr 4,30; Iz 3,18-23; Oz 2,13). Pro křesťanku ovšem nejsou zdrojem krásy ozdoby, nýbrž její krásný přitažlivý charakter. Vnější ozdoby mohou být jen vhodným doplňkem jejího oblečení. Neměly by vzbuzovat pozornost. Nejsou cílem samy o sobě. Mohou však podtrhnout vnitřní krásu a vnější přirozený půvab.

3. V Bibli nacházíme dvojí pohled na tanec - negativní i pozitivní. Poprvé se tento výraz objevuje v Ex 15,20, kde se hovoří o tom, že izraelské ženy vyjadřovaly tancem radost z vítězství nad Egypťany a z toho, že Izraelité zázračným způsobem přešli přes Rudé moře. Podobně David projevil tancem před Hospodinem svou radost a vděčnost, když byla přenášena truhla smlouvy ze Síla do Jeruzaléma (2 S 6,14). V Ž 68,4 se říká, že spravedliví budou s jásotem oslavovat Boha a radostně se veselit, čímž se myslí také náboženský tanec. V Ž 149,3 a 150,4 jsou věřící přímo vyzváni, aby Hospodina oslavovali i svým tancem.
Je třeba si uvědomit, že v biblických dobách se tanec provozoval většinou jen mezi lidmi téhož pohlaví a šlo o tanec jednotlivců nebo celých skupin, při němž se tančící mohli držet za ruce a často tančili v kruhu. To znamená, že byl velmi odlišný od dnešního pojetí tance.
Na druhé straně se v Bibli o tanci mluví i negativně. Izraelité si pod horou Sinaj udělali zlaté tele, tančili kolem něho a hřešili (Ex 32,6.19). V Novém zákoně čteme o smyslném tanci Salome, dcery Herodiady, který zapříčinil otupení soudnosti krále Heroda a jeho druhů, což mělo za následek popravu Jana Křtitele (Mt 14,6-10).
Co z toho vyplývá? Je-li tanec vyjádřením sexuální žádosti nebo koná-li se v prostředí, proti kterému je možno z křesťanského hlediska něco namítat, říkáme vůči němu NE. Je-li však projevem radosti určité skupiny lidí stejného pohlaví nebo vyjádřením lásky a citového uvolnění mezi dvěma milujícími se lidmi (například mezi manželi) a je-li doprovázen vhodnou hudbou a prostředím, lze proti němu těžko co namítat.

4. Křesťan si vybírá, na jaké filmy se dívá a jaká divadelní představení a koncerty navštěvuje. Vždy znovu musí zvažovat, co je pro něj a pro jeho rodinu prospěšné a užitečné. "Ne všechno mi prospívá " říká apoštol Pavel (1 K 6,12).
Vhodné je to, co člověka obohacuje a co je postaveno na životních hodnotách, které nejsou namířeny proti Bohu, nesnižují morálku a neponižují člověka, rozvíjejí solidaritu, rozšiřují obzor anebo slouží k uvolnění a relaxaci.
Křesťan by měl pěstovat správný smysl pro humor. Neměl by se brát příliš vážně a měl by se umět zasmát sám sobě. Přestože nebere sebe příliš vážně, má vážný postoj k životu a bere ho odpovědně. Uvědomuje si, že vše, co dělá, má vliv nejen na něj samotného, ale i na jeho okolí. Křesťan by měl být vzorem vhodného společenského a kulturního života. Proto jeho postoj není negativní, ale selektivní (vybírá si). Z tohoto důvodu například křesťan zásadně odmítá horory, duchařské filmy, filmy plné násilí a sexu, ale volí vhodné filmy životopisné, cestopisné, historické, psychologické, biblické a podobně. Stejné zásady platí při volbě četby (křesťan zásadně odmítá např. spiritistickou literaturu, červenou knihovnu, pornografii apod.), hudby (křesťan je proti satanské hudbě, tvrdému rocku apod.), zábavních a sportovních pořadů.

5. Křesťan není veden vidinou snadného zbohatnutí. Varuje se toho, aby nepropadl nějaké závislosti na hracích automatech, různých soutěžích a loteriích. Neúčastní se hazardních her, které ho olupují o čas a prostředky, které může věnovat na mnohem lepší účely. Uvědomuje si, že je zodpovědný za všechny hřivny, které mu Pán Bůh dal, včetně času, energie a peněz.

6. Bible říká, že důležitější než cvičení těla je pěstování zbožnosti (1Tim 4,8). Sport tedy není odsouzen, ale musí být dán do správného vztahu k tomu nejdůležitějšímu - k víře v Boha, abychom mu nevěnovali příliš mnoho času a energie.
Pán Bůh na začátku řekl Adamovi: "V potu své tváře budeš jíst chléb." (Gn 3,19) Dnes však lidé většinou už nepracují na poli. Mnozí mají sedavé zaměstnání a žijí ve městech. Proto nutně potřebují rozumnou dávku pohybu, který je nezbytnou podmínkou zdravého fungování lidského organismu. Nemá-li se člověk stát obětí infarktu a jiných cévních onemocnění (kardiovaskulární nemoci jsou nejčastější příčinou úmrtí), musí věnovat určitý čas tělesnému cvičení, které mu vyhovuje.

 

Praktický důsledek

1. Křesťan se účastní kulturního života ve svém okolí. Není podezřívavý, ale je obezřetný.

2. Neuzavírá se před druhými lidmi, ale zdržuje se od zlého.

3. V životě je veden principy vděčnosti, jednoduchosti, skromnosti a sebeobětování.

4. Křesťan je zodpovědný člověk. Umí si vybírat. Není strojem ani drezurovaným zvířátkem, nýbrž rozumem a soudností nadanou bytostí, která rozumí principům života, zná Boží zásady a svobodně se rozhoduje, aby žila v souladu s Bohem, se sebou, s bližními a přírodou.

5. Křesťan se staví proti extrémům. Životní zkušenost ho učí, co je pro něj užitečné a co nikoli (Fp 1,10). Nenapodobuje bezmyšlenkovitě životní styl někoho jiného, ale uvědoměle následuje Krista a snaží se promítnout jeho zásady a principy zjevené v Bibli do svého života.

Diskuse

Žádný komentář dosud nebyl vložen

Podpořte BibleTV

Pomozte nám financovat realizaci a další rozvoj internetové televize BibleTV

Číslo účtu: 1725482339 / 0800

Přihlášení

Facebook

Page generated in 1.4101 seconds.
Redakční systém teal.cz naprogramoval Vítězslav Dostál