39. lekce - Zjevení 12. kapitola

Evangelium pro dnešek - kurz studia Bible

1. Struktura a kontext Zjevení 12. kapitoly.
2. Výklad symbolů.

V předminulé hodině jsme hovořili o praktickém křesťanství, a tím jsme ukončili naše společné studium základů biblického učení a křesťanství. Následující tři studie z knihy Zjevení mají být určitou nadstavbou našeho základního poznání Písma, snahou o prohloubení prorockého výkladu a probrání otázek, které jsou a budou důležité zvlášť v době konce. Sebepochopení některých průkopníků, jejich porozumění tomu, kdo jsou a jaké je jejich poslání a poselství, bylo dáno právě jejich pochopením Da 7. -9. kapitoly a Zj 12.-14. kapitoly. O Da 7. -9. kapitoly a Zj. 14. kapitoly jsme už při našem studiu hovořili. Kapitol 12 a 13 jsme se však dotkli jen zběžně. Proto se v tomto dodatku zaměříme na naše pochopení 12. kapitoly Zjevení. V budoucnu budeme studovat 13. kapitolu a skončíme studiem otázek spojených s Harmagedonem a posledními ranami, tedy se 16. kapitolou Zjevení.

1. Struktura a kontext Zjevení 12. kapitoly.

Zjevení 12. kapitola pokrývá rozsáhlejší úsek historie než kterákoli jiná kapitola Bible. Je to rozhodující kapitola pro pochopení celé knihy apoštola Jana. Touto kapitolou nastává v knize určitý zlom. Končí se historická část (kap. 1-11) a začíná se část eschatologická, která se týká budoucnosti (kap. 12-22). Ústřední myšlenkou kapitol 12-14, které tvoří jeden literární celek, je konflikt – síly zla bojují proti Bohu a jeho lidu, ale ti nakonec zvítězí. Tento konflikt se týká uctívání Boha.
Kapitolu 11., 12. a 13. jsou jediné kapitoly Nového zákona, ve kterých se vyskytuje „danielovské“ číslo 1260 dní – roků. V 11. kapitole se hovoří o tom, že Boží slovo bude pronásledováno a nebude moci svobodně zaznít. 12. a 13. kapitola ukazuje, že jediná šance, jak v čase konce nebýt sveden a oklamán, je dát Božímu slovu správnou prioritu a zápasit o jeho správné pochopení. Z kapitol 12-14 poznáváme, že církev vítězí nebo padá podle toho, jaký má vztah k Božímu slovu.
13. kapitola hovoří o opozici, která se postaví proti Božímu slovu. Autorita šelmy a draka, a tedy určitých institucí, je nadřazena autoritě Písma. To však znamená: postavit se proti Beránkovi, nebýt mezi těmi, kteří ho následují kamkoliv jde (Zj 4,4).

Dvanáctou kapitolu je možné rozdělit na tři jasné části:
a) narození dítěte, ukázání hlavních představitelů boje mezi dobrem a zlem (v. 1-6)
b) Boj v nebi (v. 7-12)
c) Drak pronásleduje církev; záchrana církve (v. 13-17).
Verše 7-12 jsou vsuvkou, 13. verš pokračuje tam, kde verš 6. skončil. Uvědomění si této skutečnosti je podstatné proto, abychom textu správně rozuměli a časově ho dobře zařadili. To však můžeme udělat až potom, co si vysvětlíme hlavní symboly.

2. Výklad symbolů.

Protože kniha Zjevení je apokalyptickým proroctvím, její hlavní představitelé jsou zakódování v symbolech. Tyto symboly mají svůj původ především ve Starém zákoně a až druhotně jsou náhražkou na pohanskou mytologii okolních národů. Jestliže jim chceme správně rozumět, musíme se podívat na jejich význam v Bibli.

a) Drak
Ve Starém zákoně je drak symbolem Božího nepřítele (Jb 40,15; Iz 27,1; Ž 70,4; 74,12-14).
Tato kapitola jednoznačně identifikuje draka, hlavní negativní postavu celé knihy. Verš 9. ho označuje jako starého hada (což je jasná narážka na pokušení a pád v Gn 3), ďábla (což znamená pomlouvač; v následujícím verši je představen jako ten, kdo před Bohem žaluje na lidi dnem i nocí), satana (což znamená protivník; je nepřítelem Ježíše Krista i církve) a svůdce celého světa (což nás připravuje na 13. kapitolu, kde satan pomocí svých posluhovačů, šelmy z moře a ze země, svede téměř celý svět k tomu, aby se klaněl jemu, a ne pravému Bohu).
Verš 3 říká, že drak má sedm hlav, na kterých jsou královské koruny, a 10 rohů. Je to zjevně narážka na Da 7,7 a Zj 17,9.10, což ukazuje, že hlavy představují království, prostřednictvím nichž satan v průběhu věků utlačoval Boží lid.
Číslo 3 je ve Zjevení symbolem jednoty. Třetina (v. 4) je symbolem nejednoty, kterou Lucifer svojí vzpourou vnesl mezi anděly (v.9). troubení zasahují vždy jednu třetinu země, tedy značnou část. Naproti tomu rány už nezasahují třetinu země, ale celou zem. „Třetina“ tedy neoznačuje, kolik procent andělů se přidalo na stranu satana, ale znamená, že to byla značná část.

b) Žena
Drak ohrožuje ženu. Žena v Písmu představuje Boží věrný lid (Pís 6,10; Iz 26,17; 54,1.5.6; 66,7-9; Jr 2,2; 3,14; 6,2-4; 2K 11,2; ga 4,26). Tato žena je v přímém kontrastu s nevěrnou ženou ze 17 kapitoly, která je výstředně ozdobena zlatem, purpurem a drahokamy.
Žena je oděna zlatem a stojí na měsíci. Slunce je symbolem plného světla. Tím se chce říct, že narozením Ježíše nastává v církvi určitý předěl – v osobě, životě a díle Ježíše Krista zasvítilo plné světlo evangelia. Měsíc, který odráží světlo slunce, představuje starozákonní obětní systém, který částečně naznačoval, jakým způsobem přijde evangelium a spasení.
12 hvězd je symbolem královské povahy a organizovanosti církve jak starozákonní, tak i novozákonní. Synů Jákobových i apoštolů bylo dvanáct. Drak ženu pronásleduje, a to i v čase porodu i potom, ale dostane se jí zázračné pomoci.

c) Dítě
Chlapec, který se ženě narodil, představuje krále, kterého mají uctívat národy. To, že má „pást všechny národy železným prutem“, je jednoznačná narážka na intronizační Ž 2,9 (porovnej s Zj 19,11-15). Je to metafora z pastýřského prostředí. Okrouhlá část hole se používala pro něžné usmíření ovcí, okovaný špičatý konec na odražení útoku nepřítele. Dítě je vytržené k Bohu a jeho trůnu. Snaha draka dítě zahubit hned při jeho narození je připomínkou Herodesovy vraždy novorozenců v Betlémě. Satan se ale snažil zničit Ježíše během celého období jeho pozemské služby.

d) Časové období
Časové úseky vzpomínané v této kapitole nejsou vysvětleny. Je tu však uvedeno několik užitečných náznaků.
Z verše 6 a 14 je zřejmé, že 1260 dní je totožných s „časem a, časy a polovinou času“. To samé období se vyskytuje ve Zj 11,2.3 a 13,5, jako i u Da 7,25 a 12,7, kde označuje období spojené s nadvládou malého rohu. Je evidentní, že nejde o doslovný časový úsek tři a půl roku, ale o čas symbolický. Je to polovina čísla sedm, doba, po kterou Ježíš působil na zemi, a tak je to symbol evangelia, které církev horlivě střežila a kázala. Toto evangelium je založeno na události Golgoty, kterou Jan právě vzpomněl ve verších 7-12. Ve všeobecném smyslu je to období mezi prvním a druhým příchodem Ježíše Krista.

e) Záchrana
Pomoc ženě a jejím potomkům je představena typologií exodu. Podobně jako faraón neúspěšně pronásledoval národ izraelský (Ex 14,8), i satanovo zvýšené úsilí vyzní v konečném důsledku naprázdno. Křídla orla jsou připomínkou Boží ochrany a udržující moci (Ex 19,4; Dt 32,10.11). Nám se poušť může jevit jako symbol pustoty, něčeho, kde není život. Ale pro biblické pisatele je poušť symbolem Boží péče. Bůh se o svůj lid předivně staral i tam, kde byly nepříznivé podmínky, na poušti. Dával mu nebeskou stravu (Ex 16,4-35; Oz 2,14).
Když se satanovi nepodařilo zničit Ježíše, obrátil se proti jeho následovníkům. Nejdříve přichází s pronásledováním, posílá řeku, která jako záplava má zničit Boží věrné (13. a 17. kap.). Kristus před tím varoval u Mt 24,9-28. Vždy v dějinách satan používal tuto metodu práce. Bůh však nad svou církví bdí a udržuje ji při životě bez ohledu na to, do jak těžkého soužení se dostala. Symbolem takové záchrany byla např. Amerika, kam se mnozí pronásledování křesťané uchýlili a kde našli svobodu.
Tato část (v.13-17) je krátkým shrnutím toho samého časového období, které bylo předtím zmíněno v sedmi listech sborům, pečetích, troubeních a kapitole o dvou svědcích.

f) Ostatky
Tento výraz se týká zbytku potomků ženy (v. 17). Na ně bude zvlášť zaměřen satanův hněv v době konce. Jich se především týká panorama událostí, které je představeno v kapitolách 12-14.
Nikde v Bibli se nevyskytuje termín „církev ostatků“. Bible zná jen „ostatky církve“. To nás učí, že lidé, kteří na konci věků zůstanou Bohu věrní, budou na světě v menšině (L 18,8). Nemůžeme proto očekávat nějaké masové obrácení lidí ke Kristu. Zároveň nám to připomíná, že Boží církev je širší než jen ostatek, a že tedy není možné na základě učení o „ostatcích“ někoho exkluzivisticky vylučovat ze spasení či z Boží rodiny a milosti.

g) Boj v nebi
Verše 7-12 je možné rozdělit na dvě části: V. 7-9, které hovoří o boji v nebi, a v. 10-12, které jsou oslavou vítězství Krista. Tyto verše jsou jakýmsi „pohledem zpět“, který nám pomáhá vysvětlit, o co jde ve 12. kapitole. Ukazují, že konflikt na zemi má širší souvislosti a propojení – je to důsledek a pokračování války v nebi. Zároveň se tyto verše soustřeďují na Kristovo vítězství na Kříži.

Výkladové poznámky

1. 12 kapitolou Zjevení začíná nová část Janova vidění. Předtím se hovořilo o sedmi troubeních. Po 12. – 14. kapitole bude následovat sedm posledních ran. V této části se nachází sedm scén, které jsou uvedeny slovy „viděl jsem“ (nebo jejich variacemi – 12,1-3; 13,1.11; 14,1.6.14; 15.1). Nachází se tu sedm postav: žena oděná sluncem, červený drak, chlapec, který se narodil, šelma z moře, šelma ze země, Beránek na hoře Sión a Syn – člověk na oblacích. Je možné též hovořit o sedmi významných „znameních“: žena oděná sluncem, vyvržení satana, boj mezi satanem na jedné straně a ženou a jejím synem na straně druhé, šelma z moře, šelma ze země, Beránek na hoře Sión a žeň země.
Celé vidění konfliktu sil dobra a zla je představeno na pozadí obrazu svatyně svatých v nebeské svatyni (11,19). Lidé doby konce se musí rozhodnout mezi Kristem a antikristem; truhla smlouvy připomíná význam Božího zákona a správného uctívání pravého Boha.

2. základě toho, že:
a) Verše 13-17 jasně pokračují tam, kde skončily verše 1-6.
b) Verše 6 a 14 se vzájemně doplňují a vysvětlují charakter konfliktu mezi drakem a ženou.
c) Verš 13 spojuje svržení draka na zem s pronásledováním ženy. To, že se satanovi nepodařilo zničit Krista, je ztotožněno s jeho porážkou v nebi ve verších 7-9.
d) Verš 10 říká, že svržením satana je spasení, moc, Boží království a Kristova autorita něco, co „se stalo“.
e) Verš 11 říká, že je možné zvítězit nad satanem „pro krev Beránkovu“. Zjevení se opakovaně soustřeďuje na kříž jako na hlavní událost dějin vykoupení (1,5; 5,5.6). Tyto verše (10-12) jsou středovými verši celé knihy. Před nimi je 205 a po nich 207 veršů.
f) Kristus spojuje svou smrt se svržením satana: „Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.“ (J 12,31) „Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy, ale tento svůj cíl dosáhl až svojí smrtí, kterou „zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla“ (1J 3,8; Žd 2,14).
g) Zj 12,7-12 popisuje rozdrcení satanovy hlavy, které satan utrpěl Kristovou smrtí na kříži, čímž jeho porážka byla neodvolatelně zajištěna, zatímco verše 1-6 popisují rozdrcení Kristovy paty (Gn 3,15). I jiné novozákonní texty hovoří o vítězství Krista nad zlými anděly, které dobyl svojí smrtí (Ko 2,15; 1Pt 3,22).

Praktický důsledek

Každý z nás má určité potřeby duchovní, společenské, fyzické a citové. Bůh je chce naplnit. Není však možné naplnit je pouze na individuální úrovni, proto nám dává společenství. Potřebujeme jeden druhého ke konfrontaci názorů, jako i společenský a teologický kolektiv. Když však hledáme společenství, církev, kam chceme patřit, neměli bychom hledět jen na to, kde se cítíme dobře, kde posloucháme to, co nám vyhovuje. Měli bychom se ptát, zda danému společenství jde především o všechny aspekty pravdy a věrnost Bohu, jestli boží věci berou vážně.

Lidem, kteří jdou tam, kde je většina, Zjevení 12. a 13. kap. ukazuje, že je téměř jisté, že skončí na nesprávném místě. O zjevené pravdě není možné rozhodovat hlasováním nebo většinovým systémem. Je dána božskou realitou jednou navždy.

Tato kapitola ukazuje na to, že satan nebyl spokojený s postavením, které mu určil Bůh. Jeho nespokojenost vedená touhou „být podobný Nejvyššímu“ vrhla celý vesmír do otevřeného boje, který nakonec vedl k tomu, že satan a jeho andělé byli z nebe svrženi (Iz 14,12-15).
Kristus bojoval se satanem v průběhu svého života na zemi. Církev má nyní následovat v jeho šlépějích. Musí počítat s tím, že je a bude předmětem stejných útoků jako Ježíš, ale on ji vede, chrání a udržuje.
A proto musíš počítat s tím, že tento boj mezi satanem a církví se bude opakovat i ve tvé zkušenosti, že i tebe bude něco stát být věrným následovníkem Ježíše Krista. Jestliže chceš stát věrně na Boží straně, počítej s tím, že budeš mít problémy.
V 12. kapitole zjevení však teologie přechází do praxe. „Oni nad ním zvítězili…“ Díky tomu, co Ježíš vykonal, má každý člověk moc zvítězit nad satanem. Dokonce i ten nejslabší z nás může nyní být silnější než satan. I když těch, kteří jdou za Ježíšem bez ohledu na to, co to stojí, bude menšina, je možné vytrvat a zvítězit.
Naše vítězství nad satanem, zlem, pokušením či hříchem není dáno naším výkonem, ale Ježíšovým dokončeným dílem na kříži. Naše vítězství je zakotveno na této historické realitě. Když budeme přemýšlet o vítězství z pohledu toho, co musíme vykonat my, vezme nám to pokoj a povede to k zoufalému snažení, které nás nikdy plně neuspokojí. Křesťanský zápas na tomto světě nebere konce, nenastane situace nebo moment, ve kterém bychom si řekli, že už jsme ho dosáhli. Když vidíme Kristovo dokonalé vítězství, staré známé Boží pravdy se stávají ještě jasnějšími a objevujeme vždy nové horizonty, které v Ježíšově moci a z lásky k němu můžeme zvládnout. Je možné být mezi vítězi. „Proto jásejte …“ (Zj 12,12).