40. lekce - Zjevení 13. kapitola

Evangelium pro dnešek - kurz studia Bible

1. Šelma z moře - Zj 13,1-10
2. Šelma ze země - Zj 13,11-18
3. Věrný Boží lid - Zj 13,8-10

V knize Zjevení Bůh odhrnuje roušku budoucnosti. Ukazuje, co se bude dít na této zemi před druhým příchodem Ježíše Krista. Dvanáctá kapitola Zjevení představuje v kostce spor mezi dobrem a zlem. Třináctá kapitola tento spor přibližuje detailněji a ukazuje na jeho vrchol. Odhaluje, o co jde protibožským mocnostem, symbolizovaným dravými šelmami. Další kapitoly knihy Zjevení pak ještě podrobněji rozvádějí některé prvky tohoto zápasu.

1. Šelma z moře - Zj 13,1-10

První šelma se vynořuje z moře. Moře je v biblické prorocké mluvě symbolem národů (Zj 17, 5). Mocnost, která je takto označena, má jasnou charakteristiku:
a) Má deset rohů a sedm hlav, na rozích deset královských korun a na hlavách jména urážející Boha.
b) Má něco z levharta, něco z medvěda a něco ze lva.
c) Drak jí dal sílu, trůn a moc.
d) Její moc trvala 42 měsíců.
e) Jedna z jejich hlav dostala smrtelnou ránu, která se však za nějaký čas zhojila.
f) Šelma mluvila pyšně a rouhavě, rouhala se Bohu, jeho jménu a jeho příbytku.
g) Vedla úspěšnou válku proti svatým.
h) Celá země šla v obdivu za tou šelmou.

Klíč k pochopení symbolu šelmy vystupující z moře najdeme ve starozákonní apokalyptické knize Daniel. Tam se, jak jsme se již dříve dověděli, v 7. kapitole také hovoří o těchto třech šelmách – levhartovi, medvědovi a lvu – a dále o bezejmenné šelmě s deseti rohy, o malém rohu, který působil po dobu tři a půl roku (tj. 42 měsíců), mluvil troufale a rouhavě a vedl válku proti svatým. Charakteristika obou mocností (jak z Daniela, tak ze Zjevení) je natolik podobná, že se musí jednat o jednu a tutéž mocnost. Když o ní psal prorok Daniel, vysvětlil její hlavní charakteristické znaky, k nimž později prorok Jan přidal další detaily, které se dotýkají doby konce.
Šelmu z moře můžeme tedy ztotožnit s malým rohem, který symbolizuje pouze jednu jedinou instituci (žádná jiná v dějinách lidstva jí není tolik podobná ani zdaleka se této podobě nepřibližuje) - středověkou vládnoucí církev neboli papežství. Jeho nadvláda ovšem skončila v roce 1798, kdy francouzský generál Berthier na Napoleonův rozkaz zajal papeže, který následujícího roku ve francouzském zajetí zemřel (tyto události byly již předpovězeny prorokem Danielem - viz. 14. lekce Evangelia pro dnešek). To znamenalo zánik papežství. Francouzská revoluce zasadila papežství smrtelnou ránu.

Z této porážky se však papežství postupně vzpamatovalo. Smrtelná rána byla uzdravena. Tomuto uzdravení napomohly lateránské smlouvy, uzavřené v roce 1929 mezi papežem a italskou fašistickou vládou, na jejichž základě byl zřízen suverénní papežský stát Vatikán. Dále to bylo navázání diplomatických styků Vatikánu s mnohými zeměmi světa, zvláště pak v roce 1985 s USA. Dalším faktorem bylo neúnavné cestování papeže Jana Pavla II. po celém světě. Vliv papežství stále roste, takže navzdory neúspěchům v nedávné minulosti brzy přijde doba, kdy – jak říká Písmo – celá země v obdivu půjde za tou šelmou (Zj 13,3).

2. Šelma ze země - Zj 13,11-18

Druhá šelma vystupuje ze země, tedy z území, které není obydleno (v kontrastu s mořem, které symbolizuje národy – Zj 17,15). Tato mocnost je popsána takto:
a) Má rohy jako beránek, ale mluví podobně jako drak.
b) Z pověření první šelmy vykonává veškerou její moc.
c) Nutí obyvatele země, aby uctívali šelmu z moře, jejíž smrtelná rána se zahojila.
d) Činí velká znamení a divy.
e) Svádí obyvatele země k falešné bohoslužbě.
f) Staví sochu šelmě z moře.
g) Tuto sochu oživuje, takže socha vydává rozkaz, aby byli usmrceni všichni, kdo před ní nepokleknou, a nutí všechny, aby přijali na ruku nebo na čelo znamení či cejch šelmy nebo číslo jejího jména 666.

Tato šelma vystupuje ze země. O zemi je v úzkém kontextu zmínka ve Zj 12,16, kde se mluví o tom, že pravá Boží církev (žena) byla ve středověku pronásledována a „země přispěla ženě na pomoc“. Pokud se podíváme do historie evropských národů, jediná "země", která umožnila další působení, a záchranu reformovaným církvím bylo území dnešních Spojených států amerických, kde emigrovaly tisíce Evropanů. Proto jsou za tuto „zemí“ považovány Spojené státy americké. Šelma vystupující ze země, která se podobá beránkovi, ale která nakonec jedná jako dravá šelma, představuje tu část protestantismu, která se odcizila Bohu a jeho slovu.
Tyto protestantské církve, které kdysi dbaly na světlo, které jim dal Pán Bůh, a oznamovaly ho světu, nyní poklonkují šelmě z moře, tj. papežství, jsou s ním spjaty takovými vazbami, že nakonec prosazují jeho cíle a zájmy. Svádí dokonce i za pomoci různých zázraků a divů. Každý sám si může udělat představu a posoudit sbližující se (mnohdy postupně a po malých krůčkách) postoj některých denominací...

Podle Zjevení šelma ze země nakonec vytvoří sochu první šelmě. To znamená, že bude odrážet stejnou charakteristiku v jednání a praxi jako středověké papežství. Odpadlý protestantismus nakonec oživí sochu první šelmy. Tato „živá“ socha bude formou odpadlého protestantismu, která se bude prosazovat násilím a bude potlačovat svobodu svědomí. Přikáže, aby všichni uctívali sochu šelmy z moře a aby přijali její učení a falešnou bohoslužbu. Nakonec bude vynucovat poslušnost a uctívání pod pohrůžkou smrti. Bude všechny nutit, aby přijali cejch (znamení) šelmy. Zvláštním znamením šelmy je svěcení falešného dne odpočinku – neděle (tuto problematiku jsme také již probírali ve 25. lekci). Bude usilovat o to, aby měl každý stejnou charakteristiku jako šelma, tj. aby přijal její jméno. Jméno v Bibli odkazuje na charakter.
Tento odpadlý fanatický protestantismus rozdmýchá vlnu nenávisti a netolerance a bude za pomoci falešného ekumenismu pod trestem smrti nutit všechny k přijetí „jeho“ pravdy, tj. pravdy šelmy z moře. Všichni, kdo budou odporovat, budou pronásledováni a společensky i ekonomicky znemožněni.

3. Věrný Boží lid – Zj 13,8-10

Navzdory pronásledování a všem tlakům osvědčí věrný Boží lid trpělivost a víru (Zj 13,10). Jen díky tomu, že uvěřili Pánu Ježíši Kristu, Beránkovi, který za ně položil svůj život, mohou tito věrní v jeho síle vytrvat až do konce a ničeho se nezaleknout. Nejsou to od přirozenosti žádní hrdinové, ale jsou to lidé, kteří svou důvěru vložili cele na Boha. Vytrvale se ho drží. Jdou trpělivě za ním. Jejich jména jsou zapsána v knize života, v knize toho zabitého Beránka. Protože jsou v Kristu spaseni, dostávají sílu k jeho následování. Pán Bůh jim zaslíbil vítězství, a protože on zvítězil, zvítězí s ním i oni. Nemusejí se ničeho bát.
Na jiných místech ve Zjevení se ukazuje, že Ježíš Kristus přijde podruhé na tento svět, aby všichni, kdo milovali a poslouchali Boha, neuctívali šelmu ani její obraz a nepřijali její cejch nebo její jméno, byli Kristem přijali a dostali věčný život (viz. např. Zj 19,6-9; Zj 14,1.9-12; 21,2.3.27; 22,14).

Výkladové poznámky

1. Číslo šelmy je 666. Toto číslo je vlastně charakterem šelmy, protože jméno a číslo se v uvedeném biblickém textu ztotožňují (Zj 13,17). Někteří bibličtí vykladači identifikují tuto šelmu s číslem 666 s některými římskými císaři nebo s konkrétním latinským titulem papeže VICARIUS FILII DEI, který se měl objevit na jedné papežské tiáře.
Záměr biblického textu je však odlišný. Nedává nějaké konkrétní jméno, ale charakterizuje mocnost, která si osobuje právo jednat v Božím jménu a na místě Boha a před kterou všichni lidé klekají a uctívají ji. Tato mocnost, která si činí nárok božskou poctu, je označována za pouze lidskou instituci. Číslo 6 je symbolem člověka, protože člověk byl stvořen v šestý den. Tato nedokonalá lidská mocnost je demaskována a zdůrazňuje se, že není ničím jiným než lidským výtvorem. Je to člověk, člověk, člověk. Proto jsme ve Zj 14,7 Bohem vyzváni: „Bojte se Boha“, a nikoli vlivné lidské instituce, která má sice úžasnou moc, avšak není ničím jiným, než podvodem a klamem. Je to nástroj satana ke svádění lidí od pravého uctívání Boha.

2. Zj 13 představuje satanskou trojici – draka, šelmu z moře a šelmu ze země. Je to protiklad Boží trojice – Otce, Syna a Ducha svatého, kteří dělají maximum pro záchranu člověka. Satan (drak) a jeho spojenci se snaží narušit a zničit toto Boží dílo záchrany.

3. Nezaměňujme současné ekumenické hnutí s eschatologickou vizí falešných ekumenických snah, kdy se bude násilným způsobem prosazovat určitá „pravda“, která je výsledkem kompromisu se zjevenou Boží vůlí.
Slovo „ekumenický“ má několik významů. Znamená například „celosvětový“. Mnohé církve (i např. Církev adventistů s. d.) jsou celosvětové, a tedy ekumenické. Oslovují lidi v různých národech, kteří mluví různými jazyky, aby se stali Kristovými následovníky. Termín „ekumenický“ znamená také „mezicírkevní“ nebo „společný“.
V roce 1948 založili v Amsterodamu mnozí upřímní křesťané Světovou radu církví. Jejím cílem bylo sjednotit protestantské křesťanství, aby nebylo kamenem úrazu pro moderního člověka, aby se mohl lépe orientovat ve spleti a labyrintu mnohých církví. Jednotlivé církve a denominace si navzájem vycházely vstříc, aby se sjednotily v určitých bodech učení a mohly společně postupovat při evangelizaci tohoto světa. To je jistě ušlechtilá snaha. Má ovšem jistá úskalí, pro která je třeba mít se na pozoru, aby se pravda kompromisem neztenčila a nakonec se ve jménu jednoty nebránilo skutečné evangelizaci. Ekumenismus jako snahu o jednotu na úkor pravdy a pravé svobody je třeba odmítnout. Na druhé straně je třeba být otevřený vůči podnětům druhých, dát se jimi oslovit a poučit, avšak přitom neztratit svou identitu. Snahu dobrat se podstaty, odhalit pravdu, společně studovat, společně se modlit a pracovat v duchu lásky a jednoty bychom měli vítat a podporovat.

Praktický důsledek

1. Na budoucí krizi je třeba se připravit tím, že poctivě studujeme Písmo svaté, abychom lépe poznali Boha a pochopili, jaký opravdu je. Potřebujeme se pevně držet Krista, milovat ho celým srdcem a také ho za všech okolností poslouchat. Musíme mu dovolit, aby nás každý den proměňoval. Dále je nutné prožívat jistotu odpuštění hříchu a z vděčnosti pracovat na záchraně druhých.

2. Nemusíme se bát budoucnosti ani toho, co má přijít (Zj 2,10). Důvěřujeme Bohu. Vždyť on je Pánem celého světa i našeho života. Je silnější než ďábel a miliony jeho stoupenců. Nenechme si ničím zamlžit pohled na Krista, který je vítězem.
Pán Bůh nám nezjevuje budoucnost proto, abychom z ní dostali strach, vypěstovali si nějakou fobii a nakonec se stali schizofreniky. Kristus nám dává jistotu spasení, reálně a jasně líčí obraz budoucnosti, který je naplněn nadějí. S ním se nemusíme ničeho bát. Jemu se nic nevymkne z rukou. Apoštol Pavel tuto jistotu, kterou máme v Kristu, výstižně vylíčil v Ř 8, 31-39: „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje! Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku." Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“

3. Zj 13 poskytuje eschatologický pohled na závěrečný boj v dějinách tohoto světa mezi Kristem a satanem, pravdou a lží, silami dobra a mocnostmi zla. Nedopouštějme se chyby a nevtahujme budoucí vyostřené vztahy namířené proti Božímu lidu do současnosti. Dívejme se otevřeným zrakem, buďme obezřetní, ale ne podezíraví či dokonce nepřátelští. Pěstujme hezké vztahy k členům a příslušníkům jiných církví, denominací a jednot. Pamatujme, že v nich žije mnoho upřímných Božích dětí, které se staví proti násilí, nespravedlnosti a lži a zastávají pravdu, jak ji poznaly. Jsou to lidé, kteří si nemyslí, že mají patent na pravdu, jsou otevření, čestní a učenliví. Představme těmto lidem Krista takového, jaký ve skutečnosti je. Přibližme jim jeho slovo tak, aby v něm vynikl skutečný Boží charakter a záměr jeho plánu spasení.