David králem

Po Saulově smrti byl David konečně korunován za nového izraelského krále.

Saulova smrt odstranila nebezpečí, které z Davida učinilo vyhnance. Teď se mu otevřela cesta k návratu do vlasti. „David se doptával Hospodina: »Mám vystoupit do některého judského města?« Hospodin mu řekl: »Vystup.« David se tázal: »Kam mám vystoupit?« On řekl: »Do Chebrónu.«“ (2 S 2,1)

David a jeho následovníci se neprodleně připravovali k uposlechnutí. Když karavana vstoupila do města, judští muži už čekali, aby Davida uvítali jako budoucího krále Izraele. Ihned se konaly přípravy k jeho korunovaci. „A pomazali tam Davida za krále nad domem judským." (2 S 2,4) Nebyl však učiněn žádný pokus o ustavení jeho vlády nad ostatními kmeny.

Když se David dověděl o odvážném činu mužů z Jábeše v Gileádu, kteří za chránili Saulovo a Jónatanovo tělo a vystrojili jim důstojný pohřeb, vzkázal jim: „Jste Hospodinovi požehnaní. Prokázali jste milosrdenství svému pánu Saulovi tím, že jste ho pochovali. Nechť nyní Hospodin prokáže milosrdenství a věrnost vám. I já vám budu prokazovat dobro za to, jste učinili." (2 S 2,5.6) Pelištejci se nepostavili proti počínání judského kmene, když tam ustanovili Davida za krále. Doufali, že kvůli jejich dřívější laskavosti, kterou prokázali Davidovi, bude pro ně rozšíření jeho moci výhodné. Ale Davidova vláda se neobešla bez těžkostí.

Bůh vyvolil za krále nad Izraelem Davida. Nicméně sotva byla jeho vláda uznána judskými muži, byl na izraelský trůn jako rival dosazen Saulův syn Íš-bóšet. Ten byl slabým, neschopným představitelem Saulova domu, zatímco David byl nanejvýš způsobilý. Abnér, hlavní osnovatel povýšení Íš-bóšeta do královského postavení, byl nejvýznačnějším mužem v Izraeli. Věděl, že David byl na trůn povolán Hospodinem, ale nechtěl, aby Jišajův syn převzal království.

Abnér byl ctižádostivý a bezzásadový. Byl ovlivněn Saulem, aby pohrdal mužem, kterého Bůh vybral, aby vládl nad Izraelem. Jeho nenávist vzrostla po ostrém napomenutí, které mu David uštědřil, když vzal džbánek na vodu a akrálovo kopí, které ležely vedle spícího Saula.

Rozhodl se, že způsobí v Izraeli rozkol, aby mohl být sám povýšen. Použil představitele odstupující královské rodiny, aby prosadil své vlastní sobecké cíle. Věděl, že vojsko nezapomnělo na Saulova první úspěšná tažení. Tento odbojný velitel učinil rozhodné kroky k uskutečnění svých plánů.

Za královskou rezidenci bylo vybráno město Machanajim na druhé straně Jordánu. Zde se uskutečnila korunovace Íš-bóšeta. Jeho vláda se vztahovala na celý Izrael kromě Judy. Saulův syn se po dva roky těšil poctám ve svém odlehlém hlavním městě. Avšak Abnér chtěl jeho moc rozšířit na celý Izrael a připravoval útočnou válku. „Boj mezi domem Saulovým a Davidovým se protahoval, David se stále vzmáhal, zatímco dům Saulův stále upadal." (2 S 3,1)

Nakonec se Abnér na neschopného Íš-bóšeta rozzlobil, zběhl k Davidovi a nabídl mu, že získá na jeho stranu všechny izraelské kmeny. Jeho návrhy byly přijaty. Avšak příznivé přijetí tak věhlasného bojovníka vzbudilo žárlivost u Jóaba, vrchního generála Davidova vojska. Vztah mezi Abnérem a Jóabem byl zatížen krevní mstou, protože Abnér za války mezi Izraelem a Judou zabil Jóabova bratra Asáela. Jóab teď podle využil příležitosti, počíhal si na Abnéra a zavraždil ho.

Když se David dověděl o tomto proradném útoku, prohlásil: „Já i mé království jsme před Hospodinem navěky nevinni prolitou krví Abnéra, syna Nérova. Ta ať dopadne na hlavu Jóabovu." (2 S 3,28.29) V situaci, kdy jeho království nebylo zajištěno a vrazi byli vlivní, nemohl David tento zločin potrestat. Přesto veřejně vyjádřil svůj odpor. Král kráčel za Abnérovými márami jako hlavní truchlící a nad hrobem pronesl žalozpěv, který byl ostrým napomenutím vrahů: „Což musel zemřít Abnér, tak jako umírá bloud? Nebyly spoutány tvé ruce ani do okovů sevře ny tvé nohy. Padl jsi jako ten, kdo ru kou bídáků padá." (2 S 3,33.34)

Uznáním muže, který byl jeho zapřisáhlým nepřítelem, si David získal obdiv celého Izraele.„Všechen lid a celý Izrael onoho dne poznal, že Abnér, syn Nérův, nebyl usmrcen z popudu krále." (2 S3 ,3 7) V úzkém kruhu svých důvěrných poradců a služebníků král přiznal svou neschopnost potrestat vrahy, jak by si přál. Přenechal je Boží spravedlnosti: „Ať Hospodin odplatí tomu, kdo páchá zlo, podle zla, jež spáchal." (2 S 3,39)

„Když uslyšel Saulův syn, že Abnér v Chebrónu zemřel, ochably jeho ruce. I celý Izrael se zhrozil." (2 S 4,1) Brzy nato jiný zrádný čin zcela zlomil jeho slábnoucí moc. Íš-bóšet byl zavražděn dvěma svými veliteli, kteří mu uřízli hlavu a pospíchali s ní k judskému králi v naději, že si tím získají jeho přízeň.

David si však nepřál ustavit svou moc za pomoci intrik. Řekl těmto vrahům, jaký osud stihl člověka, který se chvástal tím, že zabil Saula. Dodal: „»Jakpak když svévolníci zavraždí spravedlivého v jeho domě a na jeho lůžku?« To bych vás teď neměl volat k odpovědnosti za jeho krev? To bych vás neměl vymýtit ze země?“ David přikázal družině, aby je popravili." (2 S 4,11.12)

Po Íš-bóšetově smrti si vůdcové Izraele všeobecně přáli, aby se David stal králem nad všemi kmeny. Prohlásili: „»Tobě Hospodin řekl: ‘Ty budeš pást Izraele, můj lid, ty budeš vévodou nad Izraelem.’« Přišli i všichni izraelští starší ke králi do Chebrónu a král David s nimi v Chebrónu uzavřel před Hospodinem smlouvu." (2 S 5,2.3) Takto mu byla Boží prozřetelností otevřena cesta, aby usedl na trůn.

V citech lidu nastala rozhodná změna. Revoluce proběhla tiše a důstojně a byla hodna díla, které uskutečňovali. Do Chebrónu přišlo téměř půl milionu lidí, bývalých Saulových poddaných. Byla určena hodina korunovace. Muž, který byl vypovězen ze Saulova dvora a utekl do hor, pahorků a jeskyní země, aby si zachránil život, měl nyní přijmout nejvyšší poctu, jakou mohou člověku udělit jeho bližní. Kněží a starší, velitelé a vojáci s nablýskanými kopími a helmami a cizinci z dalekých krajin tu stáli a přihlíželi korunovaci.

David byl oděn do královského roucha. Velekněz mu měl pomazat čelo svatým olejem, protože pomazání Samuelem bylo prorockým předobrazem to ho, co se odehraje při korunovaci na krále. Nadešel čas a David byl oddělen ke svému úřadu jako Boží zástupce. Do rukou mu bylo dáno žezlo. Byla sepsána smlouva o jeho právní svrchovanosti a lid mu slíbil svou věrnost. Izrael dostal krále, kterého ustanovil Bůh.

Ten, který trpělivě čekal na Hospodina, viděl, jak se naplnil Boží slib. „David se stále více vzmáhal a Hospodin, Bůh zástupů, byl s ním." (2 S 5,10)