Izákovo manželství

Až v dalekém Cháranu našel Abraham vhodnou manželku pro svého syna.

Abraham zestárl. Přesto měl před sebou ještě jeden úkol. Izák byl Bohem určen k tomu, aby se stal strážcem Božího zákona a otcem vyvoleného lidu. Byl však dosud svobodný.

Obyvatelé Kenaanu se oddávali modlářství a Bůh zakázal, aby s nimi jeho lid uzavíral manželství, protože věděl, že smíšená manželství by vedla k odpadnutí. Izák byl jemný a poddajný. Kdyby se spojil se ženou, která nectí Boha, byl by v nebezpečí, že kvůli zachování souladu obětuje zásady. Abraham byl přesvědčen, že výběr ženy pro jeho syna je nesmírně závažná záležitost. Velice si přál, aby se oženil se ženou, která by ho neodváděla od Boha.

Ve starověku dojednávali sňatek zpravidla rodiče a stejný zvyk zachovávali i ti, kdo uctívali Boha. Nikdo nebyl žádán, aby se oženil s dívkou, kterou by neměl rád, avšak mladí byli usměrňováni úsudkem svých bohabojných rodičů. Bylo by znevážením rodičů, ba dokonce vážným přestupkem, kdyby šli za svým přáním proti vůli svých rodičů.

Izák důvěřoval svému otci a rád mu tuto záležitost svěřil. Věřil také, že Bůh sám bude řídit toto rozhodnutí. Patriarchovy myšlenky zalétly do Mezopotámie k rodině jeho otce. Ačkoli nebyli zcela oproštěni od modlářství, udržovali poznání pravého Boha. Izák k nim nesmí jít, ale možná se mezi nimi najde dívka, která bude ochotna opustit svůj domov a spojit se s ním v prosazování pravého uctívání živého Boha.

Abraham pověřil tímto důležitým úkolem svého služebníka, který byl „správcem jeho domu“ (Gn 24,2). Byl to zkušený muž se zdravým úsudkem, který mu už dlouho věrně sloužil. Tohoto sluhu požádal, aby slavnostně přísahal, že Izákovi nevybere za manželku kenaanskou ženu, ale zvolí dívku z Náchorovy rodiny v Mezopotámii. Pokud nenajde mladou ženu, která by byla ochotna opustit svou rodinu, bude své přísahy zproštěn.

Patriarcha ho povzbudil ujištěním, že Bůh bude jeho poslání korunovat úspěchem: „Hospodin, Bůh nebes, který mě vzal z domu mého otce a z mé rodné země..., on sám vyšle před tebou svého posla, a ty budeš moci vzít odtamtud ženu pro mého syna.“ (Gn 24,7)

Posel se bezodkladně vydal na cestu. Vzal deset velbloudů pro svůj doprovod a pro nevěstu s družičkami, která se s ním snad vrátí, a také dary pro nastávající manželku a přátele a vydal se na dlouhou cestu za Damašek do rovin, které hraničí s velkou řekou Východu.

Když dorazili do Cháranu, „města Náchorova“ (Gn 24,10), zastavil se Abrahamův sluha před hradbami poblíž studny, k níž navečer přicházely ženy pro vodu. Prožíval chvíle úzkostného přemýšlení. Volba, kterou učiní, bude mít závažné důsledky nejen pro domácnost jeho pána, ale i pro budoucí generace. Měl na paměti, že Bůh s ním pošle svého anděla, a tak se modlil o přímé vedení. V rodině svého pána byl zvyklý na neustálé projevy laskavosti a pohostinnosti, a tak teď žádal, aby mohl dívku, kterou Bůh vyvolil, poznat podle zdvořilého skutku.

REBEKA

Ještě než dokončil svou modlitbu, dostal odpověď. Mezi ženami u studny byla jedna, jejíž zdvořilé chování upoutalo jeho pozornost. Když odcházela od studny, cizinec jí vyšel vstříc a požádal ji o trochu vody ze džbánu, který nesla na rameni. Žádost se setkala s laskavou odezvou a s nabídkou, že načerpá vodu i pro jeho velbloudy.

Tak se splnilo znamení, o něž prosil. Dívka byla „velmi půvabného vzhledu“ (Gn 24,16) a její ochotná zdvořilost byla známkou ušlechtilého srdce a živé a energické povahy. Uvědomoval si, že Boží ruka je s ním. Posel se jí zeptal na její rodinu, a když zjistil, že je dcerou Abrahamova synovce Betúela, „padl na kolena a klaněl se Hospodinu“ (Gn 24,26). Sluha vyjevil sv;ůj vztah k Abrahamovi. Když se dívka vrátila domů, vyprávěla o tom, co se přihodilo, a její bratr Lában okamžitě spěchal, aby cizince přivedl a nabídl mu své pohostinství.

Elíezer nechtěl jíst, dokud nevyřídí svou záležitost. Vyprávěl jim o své modlitbě u studny a o všech okolnostech, které ji provázely. Pak řekl: „A teď mi povězte, chcete-li mému pánu prokázat milosrdenství a věrnost. Ne-li, povězte mi, a já se obrátím napravo nebo nalevo.“ (Gn 24,49) Odpověď zněla: „Toto vyšlo od Hospodina a my nemůžeme tobě říci ani zlé ani dobré. Hle, tady je Rebeka. Vezmi si ji a jdi, ať se stane ženou syna tvého pána, jak mluvil Hospodin.“ (Gn 24,50.51)

Zeptali se Rebeky, zda by chtěla jít tak daleko od otcovského domu a provdat se za Abrahamova syna. Uvěřila, že Bůh ji vybral za Izákovu manželku, a řekla: „Půjdu.“ (Gn 24,58)

Sluha, který už viděl, jakou radost bude mít jeho pán, se chtěl neprodleně vydat na cestu, a tak hned ráno vyrazili k domovu. Abraham bydlel v Beer-šebě a Izák, který dohlížel na stáda v přilehlé krajině, se vrátil do otcova tábora a čekal na návrat posla z Cháranu. Izák „vyšel totiž k večeru na pole a byl zamyšlen. Tu se rozhlédl a spatřil přicházet velbloudy. I Rebeka se rozhlédla a spatřila Izáka. Sesedla z velblouda a otázala se služebníka: »Kdo je ten muž, který nám jde po poli vstříc? «Služebník odvětil: »To je můj pán. «Vzala tedy roušku a zahalila se. Služebník podal Izákovi zprávu o všem, co vykonal. Izák pak uvedl Rebeku do stanu své matky Sáry. Vzal si ji a stala se jeho ženou. A zamiloval si ji. Tak našel útěchu po smrti své matky.“ (Gn 24,63-67)

ZODPOVĚDNOST RODIČŮ

Abraham si všímal následků, které přineslo uzavírání sňatků těch, kdo se báli Boha, s těmi, kteří se Boha nebáli, ode dnů Kainových až do jeho doby. Měl před očima svůj vlastní svazek s Hagar a manželství Izmaela a Lota. Otcův vliv na syna Izmaela byl narušován působením matčina modlářského příbuzenstva a Izmaelovým stykem s pohanskými ženami. Žárlivost Hagar a žen, které pro Izmaela vybrala, byla takovou překážkou, že Abrahamův vliv na jeho rodinu vyšel naprázdno.

Abrahamova raná naučení nebyla bez účinku na Izmaela, avšak vliv jeho manželek způsobil, že se v jeho rodině zabydlelo modlářství. Odloučen od svého otce a zahořklý sváry a soupeřením o domov zbavený lásky a Boží bázně, byl Izmael puzen k tomu, aby si vybral divoký život loupeživého pouštního vůdce. „Jeho ruka bude proti všem a ruce všech budou proti němu.“ (Gn 16,12) Ve stáří činil pokání a navrátil se k Bohu svého otce, ale povahové rysy, které vtiskl svému potomstvu, přetrvávaly. Vzešel z něj mocný národ nezkrotných pohanů.

Lotova žena byla sobecká a nevěřící osoba. Svým působením se snažila oddělit svého manžela od Abrahama. Už kvůli ní neměl Lot zůstávat v Sodomě. Nebýt věrných naučení, která dříve přijal od Abrahama, přivedl by ho vliv jeho ženy a styky s obyvateli onoho zkaženého města k odpadnutí od Boha.

Nikdo, kdo se bojí Boha, se nemůže bez nebezpečí spojit s člověkem, který se Boha nebojí. „Půjdou spolu dva, jestliže se nedohodli?“ (Am 3,3) Štěstí a prospěch manželství závisí na jednotě obou partnerů. Věřící a nevěřící však mají podstatně rozdílné názory, náklonnosti a cíle. Ačkoli věřící člověk zastává čisté a správné zásady, vliv nevěřícího partnera bude směřovat k tomu, aby ho odvedl od Boha.

Ten, kdo uzavřel manželství dříve, než uvěřil v Boha, má po svém obrácení ještě větší povinnost zůstat svému partnerovi věrný, přestože se odlišují ve svém náboženství. Boží nároky však musejí být postaveny nad jakýkoli pozemský svazek, i kdyby to přineslo zkoušky a pronásledování. Duch lásky a věrnosti může získat nevěřícího partnera. Ale uzavřít manželství s bezbožníkem je v Bibli zakázáno: „Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími.“ (2 K 6,14)

Izák byl dědicem zaslíbení, která měla být požehnáním pro svět. Přestože mu bylo už štyřicet, dovolil svému otci, aby mu vybral manželku. A výsledkem tohoto sňatku byl něžný a krásný obraz rodinného štěstí. „Izák pak uvedl Rebeku do stanu své matky Sáry. Vzal si ji a stala se jeho ženou. A zamiloval si ji. Tak našel útěchu po smrti své matky.“ (Gn 24,67)

Mladí lidé se příliš často domnívají, že projevy jejich citového života jsou jejich vlastní záležitostí a že se nepotřebují s nikým radit. Myslí si, že jsou kompetentní udělat své osobní rozhodnutí bez pomoci svých rodičů. Několik let manželského života jim obvykle ukáže jejich omyl, avšak už je příliš pozdě. Týž nedostatek moudrosti a sebeovládání, který vedl k ukvapené volbě, tuto nešťastnou situaci ještě zhoršuje, až se nakonec manželství stává nesnesitelným břemenem. Mnozí si takto zničí své životní štěstí a svou naději na věčný život.

Jestliže se někdy potřebujeme radit s Biblí, jestliže bychom někdy měli hledat Boží vedení na modlitbě, pak je to před učiněním kroku, který spojí dva lidi na celý život.

Rodiče nesmějí nikdy ztratit ze zřetele, že jsou zodpovědni za budoucí štěstí svých dětí. Přestože Abraham vyžadoval od svých dětí úctu k rodičovské autoritě, jeho každodenní život svědčil o tom, že jeho požadavky nebyly sobecké nebo svévolné. Jeho autorita byla založena na lásce. Měl na zřeteli jejich dobro a štěstí.

Otcové a matky mají usměrňovat city mladých lidí, aby je věnovali vhodným společníkm. Mají utvářet charakter dětí od prvních let jejich života, aby byl čistý a ušlechtilý a aby je přitahovalo dobro a pravda. Ať je do jejich nitra brzy zaseta láska k pravdě, čistotě a dobrotě, aby mladí vyhledávali společnost těch, kdo se vyznačují těmito povahovými rysy.

Rodiče, snažte se zosobňovat lásku nebeského Otce. Ať je váš dům plný slunečního jasu. To bude pro vaše děti cennější než pozemky nebo peníze. Pěstujte v jejich srdci lásku k domovu, aby mohly na domov svého dětství vzpomínat jako na místo pokoje a štěstí, které se podobá nebi. Pravá láska je vznešený a svatý princip. Je to něco zcela jiného než láska vyvolaná náhlým popudem, která rychle zanikne, je-li vystavena náročné zkoušce. V domově svých rodičů se mají mladí lidé připravit pro život ve svých vlastních rodinách. Ať se tam naučí sebezapření, laskavosti, zdvořilosti a křesťanskému soucitu.

Ten, kdo odchází z takového domova, aby stanul v čele své rodiny, bude vědět, jak pěstovat štěstí té, kterou si vybral za svou životní partnerku. Pak manželství nebude koncem lásky, nýbrž jejím začátkem.