Jak prožít opravdovou změnu

Kdo se stane křesťanem, stává se úplně jiným člověkem. Už nikdy není takový, jaký byl předtím.

„Kdo se stane křesťanem, stává se úplně jiným člověkem. Už nikdy není takový, jaký byl předtím. Začal docela nový život!“ ¹

Věřící člověk možná není schopen přesně popsat, kdy a za jakých okolností přĳal Boha a svěřil mu svůj život. Nemusí ani přesně vnímat jednotlivé kroky, které ho ke Kristu vedly. To ale neznamená, že není Boží dítě. Ježíš Kristus řekl váženému židovskému představiteli Nikodémovi: „Ovšem s Duchem svatým je to jako s větrem: Nemůžeš ho ovládat, ale pozoruješ jeho účinky. Tak se člověk znovu narodí z Ducha.“ ²

Samotný vítr nevidíme, ale můžeme sledovat jeho účinky. Nevidíme ani Ducha svatého, jak působí na srdce člověka, jeho moc nám však přináší nový život. Vytváří nového člověka, jehož povaha se podobá Božímu charakteru. Působení Božího Ducha nemůžeme ani sledovat, ani pozorovat, můžeme jen vidět výsledky jeho vlivu.

Jestliže Duch svatý změnil naše srdce, změna se projeví v celém našem životě. My sami nedokážeme změnit své srdce ani si vypěstovat charakter, který by se podobal Božímu charakteru. Nemůžeme spoléhat na vlastní síly a předpokládat, že nás zachrání naše vlastní dobré skutky. V našem životě se však prakticky projeví, zda jsme přĳali do svého srdce Boha a jeho milost. Změní to náš charakter, naše návyky a celý způsob našeho života. Ostatní lidé si povšimnou rozdílu mezi tím, jací jsme byli kdysi a jací jsme nyní.

O kvalitě charakteru nesvědčí ojedinělý dobrý nebo špatný čin. Charakter se projevuje tím, jak obvykle jednáme a mluvíme. Jistě, správně chovat se můžeme i bez toho, že by nás vedla Boží moc. Můžeme projevovat dobro, aby si nás druzí vážili. Můžeme se dokonce vyhýbat všemu špatnému proto, abychom před svými známými vypadali jako správní a spravedliví lidé. I sobečtí lidé dokážou přispět na dobrou věc nebo pomoci člověku v nouzi. Jak se tedy pozná, na čí straně vlastně stojíme?

Komu patří naše srdce? O kom přemýšlíme? O kom nejraději mluvíme? Komu patří naše největší náklonnost a pro koho jsme ochotni nejvíce udělat?

Pokud jsme přĳali do svého života Ježíše Krista, často o něm přemýšlíme a k němu se vážou naše nejhlubší myšlenky. Odevzdali jsme vlastně všechno, co máme a co jsme. Přejeme si být jako on a toužíme po tom, aby v nás působil jeho Duch. Toužíme jej následovat a dělat mu celým svým životem radost.

Výsledky působení Ducha

Když se staneme věřícími, když z nás Kristus udělá nové lidi, projeví se v našem životě také působení Ducha svatého – ovoce Ducha. Plody Ducha jsou „láska, radost, pokoj, trpělivost, přívětivost, laskavost, důvěra, pokora a sebeovládání“. ³ Následovníci Ježíše Krista nebudou jednat tak, jak jednali dříve. Vírou budou napodobovat život Ježíše Krista. Budou projevovat jeho charakter a budou žít čistě, podobně jak čistý je on.

Věřící člověk začne mít rád správné věci, které dříve nenáviděl, a začne mít odpor k tomu, co se mu kdysi líbilo. Namyšlený člověk se stane skromným, prostoduchý zmoudří. Z opilce se stane abstinent. Člověk, který si liboval v nemravnostech, začne žít čistým životem. Koho dříve zajímala jen poslední móda, se začne zajímat o něco úplně jiného.

Opravdoví křesťané se nesnaží na sebe upozornit svým oblečením. „Vaší ozdobou nechť je jemnost a mírnost, které se líbí Bohu.“ ⁴Skutečné pokání člověka změní. Například zloděj vyzná svůj přestupek – hřích – a vrátí, co ukradl. Bude mít rád Boha i lidi. Jestliže někdo prožĳe takovou proměnu, může mít jistotu, že už pro něj neplatí konečné zavržení, ale že má před sebou perspektivu věčného života.

Když uvěříme v Ježíše Krista, přĳmeme jeho odpuštění a milost, začne se v našem srdci rozvíjet láska. Povinnosti nám už nebudou připadat těžké. Naopak, plnit Boží požadavky bude pro nás radost. To, co nám kdysi připadalo těžké a nepříjemné, prozáří svou přítomností Ježíš Kristus, kterého Bible nazývá „slunce spravedlnosti“.

Krása povahy Ježíše Krista se projeví také v jeho následovnících. Ježíši Kristu dělalo radost, když mohl plnit vůli svého nebeského Otce. Láska k nebeskému Otci byla určující silou jeho života na této zemi. Díky lásce se všechny jeho činy vyznačovaly dobrotou a laskavostí.

Láska má původ v Bohu, není to produkt hříšného srdce. Skutečná láska se může projevit jen v srdcích, ve kterých vládne Kristus. „Naše láska pramení z Boží lásky.“ ⁵ Láska se stává nejdůležitější pohnutkou v srdcích, jež proměnila Boží milost.

Láska proměňuje náš charakter, usměrňuje naše pocity a ovládá naše sklony. Odstraňuje nenávist a pomáhá nám, abychom zůstali věrní a pravdiví vůči lidem a měli je rádi. Boží láska v našich srdcích rozjasňuje naše životy a příznivě ovlivňuje všechno kolem nás.

Možné omyly

Boží děti se musí chránit před dvěma chybami v myšlení. Pozor si musí dávat především lidé, kteří teprve nedávno začali věřit Bohu.

První chyba, o které jsme již mluvili, je představa, že nás k Bohu přivedou naše dobré skutky. Pokoušíme-li se dosáhnout dokonalosti a svatosti tím, že dodržujeme Boží zákon vlastním snažením, zjistíme, že se pokoušíme o nemožné. Naše sobectví a hřích znehodnotí všechno, co děláme bez Krista. Pouze Kristova milost, kterou si přivlastňujeme vírou, z nás může udělat lidi, kteří odpovídají Božím požadavkům.

Druhá chyba je stejně nebezpečná. Je to představa, že když věříme v Ježíše Krista, nemusíme dodržovat Boží zákon. Protože Boží milost přijímáme pouze vírou, někteří lidé si myslí, že jejich dnešní jednání nĳak nesouvisí se záchranou pro věčný život.

Podle Bible je poslušnost Boha něco mnohem hlubšího než formální plnění příkazů a konání dobrých skutků. Poslušnost je služba z lásky. Boží zákon svědčí o tom, jaký je Bůh. Láska je podstatou celého zákona. Boží vláda v nebi i na zemi vychází z jeho zákona lásky. Když máme v srdci lásku a když se snažíme podobat svému Stvořiteli, realizuje se Boží slib: „Vložím své zákony do jejich srdcí a vepíšu je do jejich myslí.“⁶

Jestliže byl zákon vepsán do našeho srdce, nebude formovat celý náš život? Poslušnost je pravý důkaz lásky. Dokládá také, že se snažíme žít tak, jak si to Bůh přeje. Bible říká: „V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání.“ „Neprávem se k němu hlásí, kdo se mu nepodřizuje.“ ⁷ Víra nenahrazuje nutnost žít v souladu s Božím zákonem. Prostřednictvím víry a pouze vírou přĳímáme milost Ježíše Krista. A právě milost nás uschopňuje naplňovat Boží zákon.

Záchranu – spasení – nezískáme dodržováním Božího zákona. Spasení je Boží dar, přĳmout ho můžeme pouze vírou. Poslušnost je však důsledek víry. „Víte, že Boží Syn přišel, aby nás hříchů zbavil. U něho nemá žádný hřích místo. Kdo se Krista drží, ten se hříchu vyhýbá; kdo si s hříchem zahrává, Krista nezná a nerozumí mu.“⁸ Podle toho se pozná, kdo je skutečně věřící a kdo ne.

Jestliže jsme přĳali Ježíše Krista, žĳeme podle jeho vůle a jeho láska žĳe v nás, naše myšlenky a naše pocity budou v souladu s tím, co od nás požaduje Bůh a co nám ukazuje jeho zákon. „Nedejte se nikým oklamat. Podle činů se pozná, zda se podobáme Kristu, který žil v souladu s Boží vůlí.“ ⁹ Boží zákon – deset přikázání, která Bůh předal Izraeli na Sinaji – nám ukazuje, co je to spravedlnost.

Víra, která tvrdí, že nemusíme Boha poslouchat, není pravá víra. Je to spíše postoj, který tvrdí něco, co není pravda. „Je to skutečně milost, že jste zachráněni. Sami k tomu nemůžete přidat nic, než že vírou přĳmete, co Bůh pro vás učinil.“¹⁰ „Víra, která se neprojevuje činy, je sama o sobě mrtvá a bezcenná.“ ¹¹ Ježíš Kristus, dříve než přišel na tuto zemi, nechal o sobě napsat: „Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru.“¹²

Předtím, než se po svém pobytu na zemi vrátil k Otci, řekl: „Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.“ ¹³ Bible nás také upozorňuje: „Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.“¹⁴ „Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, proto ho následujme.“ ¹⁵ Podmínky věčného života Podmínky, za kterých Bůh lidem nabízí věčný život, jsou stále stejné. Jsou stejné jako na počátku v ráji, dříve než Adam s Evou podlehli zlu. Věčný život Bůh může dát jen těm, kdo dokonale dodržují jeho zákon, kdo jsou dokonale spravedliví. Bůh nemůže udělit nikomu věčný život za jiných podmínek, protože by tím ohrozil bezpečí a dobro všech ostatních stvořených bytostí. V takovém případě by hřích existoval věčně, utrpení a neštěstí by nikdy neskončilo.

Předtím, než Adam podlehl zlu, měl možnost vypěstovat si vlastní poslušností Božího zákona dokonalý charakter. Adam v tom však selhal. Protože selhal, všichni jeho potomci se dostali pod nadvládu zla a nejsou schopni vlastním úsilím dosáhnout spravedlnosti. Zlo nás zasáhlo natolik, že mu podléháme a zdaleka nejsme dokonalí. Nejsme schopni dokonale plnit požadavky Božího zákona. V nás samotných není tolik dobra a spravedlnosti, abychom byli schopni plnit to, co Boží zákon požaduje.

Ježíš Kristus nám však nabízí řešení. Žil na této zemi, čelil stejným zkouškám a pokušením, s jakými se setkáváme my. Žil však dokonalým, bezhříšným životem. Zemřel za nás a nyní nabízí, že vezme naše hříchy na sebe a dá nám svou spravedlnost. Můžeme mu svěřit svůj život a přijmout ho jako svého Zachránce. Potom, bez ohledu na to, jak hříšný náš život byl, jsme díky němu považováni před Bohem za spravedlivé. Místo naší povahy se bude počítat Kristův charakter. Bůh s námi bude jednat, jako kdybychom nikdy neudělali nic špatného.

Změna bude ještě dalekosáhlejší, Kristus bude postupně měnit naše srdce. Vírou mu musíme umožnit, aby mohl žít v našem srdci, a musíme mu dovolit, aby ovlivňoval naše rozhodnutí. Pak budeme moci podobně jako apoštol Pavel prohlásit: „A tak ten, kdo žĳe, nejsem už já, ale žĳe ve mně Kristus. A tomuto pravému životu dala v mém těle vzniknout víra v Božího Syna, který mě miloval a obětoval se za mne.“ ¹⁶

Ježíš Kristus slíbil svým následovníkům: „To nebudete mluvit vy, ale Duch vašeho Otce promluví skrze vás.“ ¹⁷ Když v nás bude působit Kristus, budeme jednat tak, jak by jednal on, a budeme konat jeho dobré činy. V našem životě se projeví poslušnost, začneme vykazovat spravedlnost.

Nemáme tedy být na co pyšní a nemáme se čím chlubit. Jedinou nadějí je pro nás spravedlnost Ježíše Krista, kterou nám Bůh přičte. Díky této spravedlnosti Boží Duch působí v nás a naším prostřednictvím.

Co je pravá víra

Musíme pochopit skutečný smysl víry. Jestliže uznáváme něco, o čem dobře víme, že je to pravda, neprojevujeme víru. Víme, že Bůh existuje. Uznáváme jeho moc. Víme, že jeho slovo je pravdivé. I Boží nepřítel satan a andělé, kteří se přidali na jeho stranu, uznávají, že je to pravda. Bible nás upozorňuje: „Věříš, že je Bůh. To je dobře. Ale nezapomeň, že v Boha věří i ďábel, ale nic mu to nepomůže. Chvěje se před Božím soudem.“ ¹⁸ To ale není víra. Víru projevujeme tehdy, když nejen důvěřujeme, že Boží slovo je pravdivé, ale když Bohu dovolíme, aby vedl všechna naše rozhodnutí.

Víru projevujeme tehdy, když se mu svěříme, dáme mu prostor ve svém srdci a máme ho rádi. Taková víra působí prostřednictvím lásky a přetváří nás, abychom projevovali vnitřní čistotu – mysleli a žili správně. Taková víra nás mění, takže se začneme podobat Ježíši Kristu.

Jestliže Bůh nepromění naše srdce, budeme neustále odporovat Božímu zákonu a nebudeme ho respektovat. Proměněnému srdci se Boží zákon naopak líbí. Takový člověk může podobně jako král David zvolat: „Jak jsem si tvůj zákon zamiloval! Každý den přemýšlím o něm.“¹⁹Spravedlnost zákona tak postupně proniká do života lidí, kteří jsou „spojeni s Kristem“. ²⁰

Někteří lidé vědí, že jim Bůh odpustil jejich viny, a opravdu se chtějí stát jeho dětmi, jeho následovníky. Uvědomují si však, že jejich charakter není dokonalý a že jejich život vykazuje mnoho chyb. Proto pochybují, že Boží Duch skutečně změnil jejich srdce.

Takovým lidem chci říct: Neztrácejte odvahu a naději. Často se musíme sklánět a plakat před Ježíšem Kristem, protože se dopouštíme mnoha chyb a zdaleka nejsme dokonalí. To ale není důvod, abychom se vzdali. Bůh nad námi neláme hůl ani tehdy, když nás satan přemůže. Nenechá nás napospas zlu. Ježíš Kristus je u Božího trůnu a žádá nebeského Otce, aby nám odpustil. Apoštol Jan, který měl zřejmě nejbližší vztah k Ježíši Kristu, napsal: „Přátelé, chci vám zdůraznit, abyste nezůstávali v hříchu. Jestliže však někdo zhřeší, má u Boha Obhájce – Ježíše Krista.“ ²¹

Nezapomeňme ani na slova samého Ježíše Krista: „Vždyť Otec sám vás miluje.“²²Touží nás přivést zpátky k sobě. Přeje si, aby se v nás projevovala jeho čistota, jeho dobrota a dokonalost. Jestliže se mu odevzdáme, bude po celý náš život v nás dále uskutečňovat proměnu, kterou začal.

Je třeba, abychom se opravdověji a naléhavěji modlili, abychom opravdověji věřili. Nakolik přestaneme spoléhat na své vlastní schopnosti, o to více budeme důvěřovat moci našeho Zachránce. Oslavujme Pána, který je světlem našeho života. Čím více se přiblížíme k Ježíši Kristu, tím více si začneme uvědomovat své vlastní nedostatky a chyby. Když začneme srovnávat sebe s dokonalým Ježíšem Kristem, vynikne naše sobectví a naše nedokonalost. Zároveň to bude doklad, že satanovy lživé názory ztrácejí nad námi moc, že nás vede Boží Duch, a Boží Duch vede k životu.

Opravdová láska k Ježíši Kristu nemůže zakořenit v našem srdci, dokud si neuvědomíme svou hříšnost. Jakmile nás promění Kristova milost, začneme obdivovat dokonalý charakter svého Pána. Jestliže nechápeme, jak jsme nedokonalí a hříšní, znamená to, že jsme nikdy nepostřehli krásu a dokonalost Ježíše Krista.

Čím méně budeme zahleděni do sebe, tím více obdivuhodného najdeme na čistotě a ušlechtilosti Ježíše Krista. Uvědomíme-li si, jak jsme nedokonalí a hříšní, obrátíme se na toho, kdo nám může hříchy odpustit. Když nám dojde, jak málo síly máme, obrátíme se na Krista. Pak nám Ježíš Kristus přĳde na pomoc svou mocí. Vědomí toho, co všechno potřebujeme, nás vede k Zachránci a k Bibli. Čím více se budeme zabývat jeho ušlechtilým charakterem, tím více se mu budeme podobat.

1. 2. Korintským 5,17; 2. Jan 3,8; 3. Galatským 5,22.23; 4. 1. Petrův 3,4; 5. 1. Janův 4,19; 6. Židům 10,16; 7. 1. Janův 5,3 a 2,4; 8. 1. Janův 3,5.6; 9. 1. Janův 3,7; 10. Efezským 2,8; 11. Jakubův 2,17; 12. Žalm 40,9; 13. Jan 15,10; 14. 1. Janův 2,3.6; 15. 1. Petrův 2,21; 16. Galatským 2,20; 17. Matouš 10,20; 18. Jakubův 2,19; 19. Žalm 119,87; 20. Římanům 8,1; 21. 1. Janův 2,1; 22. Jan 16,27