Jak se zbavit pocitu viny

Jak může člověk obnovit svůj vztah k Bohu? Jak se může stát spravedlivým člověk, který podlehl zlu?

Jak může člověk obnovit svůj vztah k Bohu? Jak se může stát spravedlivým člověk, který podlehl zlu? Jedině prostřednictvím Ježíše Krista si můžeme porozumět s Bohem a zbavit se zla. Jak ale máme přĳít ke Kristu?

Podobně se ptá mnoho lidí. O Letnicích v Jeruzalémě si celý zástup lidí uvědomil svou vinu. Posluchači se ptali Petra a ostatních apoštolů: „Co máme dělat?“ ¹

Petr jim odpověděl: „Litujte svých hříchů a vyznávejte je.“ ² O několik dnů později na stejnou otázku odpověděl: „Přiznejte svou vinu… a proste Boha, aby vám odpustil.“ ³

Litovat svých hříchů a rozejít se s nimi – to je pokání. Žádného hříchu se nevzdáme, pokud si neuvědomíme, jak je škodlivý. V našem životě nedojde ke skutečné změně, dokud nepřestaneme mít hřích rádi a pokud se nerozhodneme s ním skoncovat.

Mnozí z nás nechápou, co je to pokání. Litují, že se dopustili něčeho špatného. Dokonce se začnou jinak chovat, mají strach, že je jejich nesprávné činy přivedou do neštěstí. To ale není skutečné pokání, o jakém mluví Bible. Tito lidé litují, že jim spáchané zlo může přinést nepříjemnosti, nelitují však vlastního nesprávného jednání.

Ezauovi bylo líto, že jako důsledek svého nesprávného jednání provždy ztratil otcovské požehnání a bohatství. Balaám se vyděsil, když na cestě před sebou uviděl anděla s taseným mečem. Uznal: „Zhřešil jsem,“ protože se bál o život. Nebylo mu však skutečně líto toho, co dělal. Nezměnil postoj a nelitoval činu, který zamýšlel spáchat.

Jidáš prodal svého Mistra lidem, kteří jej chtěli zavraždit. Dodatečně potom litoval: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinného člověka!“ ⁴ K takovému vyznání ho přiměl strach z trestu. Bál se, že ho za tak strašný čin postihne trest. Ve skutečnosti však nelitoval, že prodal nevinného Božího Syna na smrt. Nebylo mu líto, že se rozešel s Ježíšem. Když na egyptského panovníka dolehl Boží trest, byl farao ochotný uznat, že jednal nesprávně. Chtěl se tak vyhnout dalšímu utrpení a dalším ztrátám. Jakmile však utrpení skončilo, okamžitě se znovu obrátil proti Bohu.

Všichni jmenovaní litovali, že jim jejich nesprávné činy – hříchy – přinesly bolestné důsledky, nelitovali však vlastních činů – hříchů samých.

Když se poddáme působení Božího Ducha, probudí se naše svědomí. Začneme si uvědomovat, jak dalekosáhlý a jak nedotknutelný je Boží zákon, že je základem Boží vlády v celém vesmíru stejně jako na naší zemi. Ježíš Kristus, „pravé světlo, které osvěcuje každého člověka“, ⁵ ukazuje i nejtajnější zákoutí naší mysli a odhaluje skrývané myšlenky. Poznáváme, jak spravedlivý je Bůh, a obáváme se přĳít k němu, protože si uvědomíme, jak jsme se provinili a jak jsme zasaženi zlem. Uvědomujeme si, že on o nás ví všechno. Pak začneme chápat také Boží lásku, krásu jeho svatosti a radost, kterou přináší jeho bezhříšnost. Zatoužíme po tom, abychom byli také tak čistí a mohli se s Bohem opět spřátelit.

Král David se dopustil odporného zločinu. Jeho následná modlitba ukazuje, co je to opravdová lítost nad hříchem. Nesnažil se svůj zločin zlehčovat. Nepokoušel se uniknout důsledkům svého činu. Pochopil, jak hroznou věc provedl a jak je ve svém nitru zkažený. Nenáviděl svůj čin. Prosil nejen o odpuštění, ale také o to, aby Bůh změnil a očistil jeho srdce. Toužil po radosti, kterou přináší správný způsob života – po radosti, kterou člověk prožívá, když žĳe v souladu s Bohem. Na základě vlastní zkušenosti vyznal: „Šťastný je člověk, jemuž jsou odpuštěny viny a přikryty hříchy. Šťastný člověk, kterému už Bůh nepočítá nepravosti a v jehož srdci není klam.“⁶

„Odpusť mi, Bože, odpusť mi,
prosím, pro lásku svoji odpusť mi hřích.
Slituj se, sejmi mé nepravosti,
umyj mou špínu, umyj sám.
Doznávám viny, které jsem spáchal,
moje svědomí mne utrápí.
Jistě jsem lidem ublížil,
Pane, tebe jsem zradil, urazil…
očisť mne tedy, smyj můj hřích!
Přestaň se dívat na moje viny,
smaž každou moji nepravost.
Stvoř mi zas, Bože, stvoř čisté srdce,
v mém nitru obnov upřímnost.
Nevyžeň mne, prosím, od své tváře,
neber mi Ducha svatého!
Navrať mi radost, že jsem zachráněn,
mou mysl naplň pokorou.“ ⁷

Pravá lítost

Takové pokání není v našich silách. K takové pokoře nás může přivést jedině Ježíš Kristus. On odešel do nebe, aby nám mohl udělit duchovní dary.

Mnozí nechápou pokání, proto také nepřĳímají pomoc, kterou jim Kristus nabízí. Domnívají se, že nejdříve musí prožít pokání a pak teprve mohou přĳít k Ježíši Kristu. Mají za to, že pokání připravuje půdu pro to, aby jim Bůh mohl odpustit hříchy.

Pravdou je, že člověk musí prožít pokání, aby mu Bůh mohl odpustit. Jedině když člověk pocítí opravdovou lítost nad svým nesprávným jednáním, pochopí, že potřebuje zachránce. Musí však takový člověk čekat dokud neprožĳe pokání, aby pak mohl přĳít k Ježíši Kristu? Může potřeba pokání odvádět hříšného člověka od Spasitele?

Bible nikde nepíše, že hříšný člověk musí nejdříve prožít pokání, a pak teprve může přĳmout pozvání: „Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a nesete tíhu břemen, najdete u mne klid a úlevu.“ ⁸ Právě Kristova milost a jeho moc vede k upřímnému pokání. Apoštol Petr to vyjádřil velmi výstižně, když o Ježíši prohlásil: „Bůh ho vyvýšil jako vůdce a Spasitele a dal mu místo po své pravici, aby přinesl Izraeli pokání a odpuštění hříchů.“ ⁹ Ježíš Kristus nás svým Duchem vede k pokání a k Božímu odpuštění.

Každá správná pohnutka vychází od Ježíše Krista. Jedině on může způsobit, že začneme hřích nenávidět. Pokaždé, když pociťujeme touhu po pravdě a po čistotě života, pokaždé, když si uvědomujeme svou vlastní nedostatečnost a hříšnost, můžeme si být jisti, že na nás působí Boží Duch.

Ježíš Kristus slíbil: „A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě.“ ¹⁰ My, hříšní lidé, se musíme nejdříve seznámit se Spasitelem, který zemřel za viny celého světa. Když si uvědomíme, jak Boží Syn trpěl na kříži, začneme chápat Boží plán, pomocí něhož se nás snaží zachránit. Boží dobrota nás pak povede k pokání. Když Ježíš Kristus zemřel za hříšné lidstvo, projevil lásku, kterou sotva někdy plně pochopíme. Pokud si však začneme uvědomovat jeho lásku, dotkne se našich srdcí a ovlivní naše myšlení natolik, že začneme pociťovat lítost nad svým nesprávným životem.

Někdy se lidé začnou stydět za své nesprávné jednání a opustí některé ze svých nesprávných projevů, aniž si uvědomí, že je ovlivňuje Ježíš Kristus. Kdykoli však chtějí ve svém životě něco změnit, protože upřímně touží po dobru a spravedlnosti, působí na ně Boží moc. Působí na ně Boží Duch a vede je k lepšímu životu.

Když člověka začne přitahovat Ježíš Kristus a jeho kříž, začne si uvědomovat, že Ježíš zemřel za jeho hříchy, a nutně to ovlivní jeho svědomí. Dojde mu, jak hrůzné jsou jeho hříchy. Začne chápat něco o Kristově spravedlnosti. Začne si klást zásadní otázky: „Co je to vlastně hřích? Proč musel Ježíš Kristus zemřít? Je taková láska a takové utrpení nezbytné pro naši záchranu? Musel to všechno prožít, abychom my mohli získat věčný život?“

Hříšný člověk se může Boží lásce bránit a nemusí Ježíše Krista přĳmout. Pokud nebude vzdorovat, Ježíš ho k sobě přitáhne. Dozví se o Božím plánu záchrany lidstva, které zasáhl hřích. Porozumí, jaký význam má Kristův kříž, a prožije pokání, uvědomí si totiž, že i jeho hříchy způsobily utrpení a smrt Božího Syna. Bůh, který ovládá přírodu, oslovuje také lidi. Vyvolává v nich touhu po něčem lepším, co nemají. Nic na tomto světě nedokáže tuto touhu uspokojit. Vede je, aby hledali milost Ježíše Krista a radost, kterou přináší čistý život podle Boží vůle. Jen tak můžeme získat skutečný pokoj a vyrovnanost. Náš Spasitel a Pán se soustavně snaží odpoutat pozornost lidí od povrchních radovánek tohoto světa a zaměřit je na úžasné dary, které nabízí on. Ty, kdo, obrazně řečeno, hledají vodu u vyschlých studní tohoto světa, vyzývá: „Kdo žízníš, pojď sem a čerpej zdarma vodu života.“¹¹

Jestliže toužíš po něčem lepším, než co můžeš najít v tomto světě, pak k tobě mluví Bůh. Požádej ho, aby ti pomohl prožít opravdové pokání a poznat Ježíše Krista, jeho nekonečnou lásku a dokonalou čistotu.

Podstatou zákona je láska

Svým životem Ježíš Kristus demonstroval, že Boží zákon stojí na lásce k Bohu a lásce k ostatním lidem. Žil proto, aby projevoval nezištnost, lásku a dobrotu. Když tedy pozorujeme život Ježíše Krista a necháme se jím ovlivnit, uvědomíme si, jaké nedostatky vykazuje náš život.

Možná, podobně jako Nikodém v době Ježíše Krista, máme pocit, že jsme dost dobří a nemusíme před Bohem projevit pokoru jako nějací hříšníci. Když nás však osloví život Ježíše Krista, dojde nám, že ani zdaleka nejsme dokonalí a nevinní. Uvědomíme si, že se vlastně chováme jako Boží nepřátelé a že celý náš život vykazuje sobectví. Když pochopíme, jak spravedlivý je on, uvědomíme si, že „veškeré naše spravedlivé činy spíše připomínají špínu“. ¹² Jedině smrt Ježíše Krista na kříži může odstranit naše nedostatky a očistit nás. Jedině Ježíš může změnit náš život, abychom se mu začali podobat.

Pouhý záblesk Boží slávy odhalí sebemenší nedostatek našeho charakteru. I letmé srovnání s čistotou Ježíše Krista odhalí, jak nedostatečný je náš život. Vyjde najevo, jak nesprávné pohnutky nás vedou, jak jsme ve svém srdci nevěrní a jak nečestně mluvíme. Uvědomíme si, že se vlastně neřídíme Božím zákonem. Když Boží Duch začne prohledávat naše nitro, uvědomíme si, že nemáme důvod být se sebou spokojeni. Budeme se srovnávat s dokonalým charakterem Ježíše Krista a začneme nenávidět způsob, jak sami žĳeme.

Starozákonního proroka Daniela navštívil anděl. Když Daniel uviděl zář, která anděla obklopovala, uvědomil si, jak je slabý a nedostatečný. Svou reakci popsal slovy: „Všechna síla mne opustila, celý jsem zbledl a byl jsem bezmocný.“ ¹³

Každý, kdo zahlédne dokonalost nebe, se zhrozí nad svým sobectvím a soběstředností. Začne toužit po skutečné vnitřní čistotě, kterou přináší spravedlnost Ježíše Krista. Bude chtít dodržovat Boží zákon a získat charakter podobný Ježíši Kristu.

Apoštol Pavel o sobě napsal: „Ze strany židovského náboženství mi nikdo nemohl nic vytknout.“ ¹⁴Pokud svůj život jen povrchně srovnával s tím, co požadoval zákon, měl dojem, že všechno přesně dodržuje. Když se však začal zajímat o skutečný smysl zákona, začal sebe vnímat tak, jak ho viděl Bůh. Padl na kolena a prosil o odpuštění, protože si uvědomil svou nedostatečnost. Později napsal: „Dokud jsem nechápal, co vlastně zákon požaduje, měl jsem pocit, že jsem na tom dobře. Když jsem však poznal pravdu, uvědomil jsem si, že jsem zákon přestupoval, že jsem hříšný a odsouzený k smrti.“ ¹⁵ Teprve když si Pavel uvědomil, jak dalekosáhlý zákon je, došlo mu také, jak odporné je zlo. Pak už nebyl na sebe hrdý, ale opravdově se pokořil.

Bůh neposuzuje všechny špatné činy – všechny hříchy – stejně. Podobně jako my, i on považuje některé hříchy za horší než jiné. I když nám však některé špatné činy připadají malé a bezvýznamné, pro Boha není žádný hřích příliš malý. My lidé se často mýlíme, Bůh však vidí realitu takovou, jaká opravdu je. Někteří lidé pohrdají alkoholiky a říkají, že ti se do Božího království nikdy nedostanou. Nic však nenamítají proti pýše, sobectví a závisti, i když tyto projevy Boha urážejí zvlášť silně, protože jsou přímým protikladem jeho laskavého charakteru. Každou bytost v nebi motivuje nesobecká láska. Ten, kdo spáchá nějaký hrozný čin, cítí snad lítost a stydí se. Možná si uvědomuje, že potřebuje Boží milost. Pyšný člověk si však neuvědomuje, že něco potřebuje, odmítá Ježíše Krista a dary, které nabízí.

Nečekejme na lepší příležitost

Ježíš Kristus jednou vyprávěl příběh o výběrčím daní a o tom, jak se modlil: „Ten výběrčí stál úplně vzadu, hlavu měl skloněnou, ani se neodvážil pohlédnout vzhůru. Na znamení lítosti se bil do prsou a modlil se: ‚Bože, slituj se nade mnou, jsem velký hříšník.‘“ ¹⁶ Výběrčí si uvědomoval, že je špatný, a ostatní lidé se na něj také tak dívali. Uvědomil si, že potřebuje záchranu, proto předstoupil před Boha se svým břemenem viny a hanby. Prosil o slitování. Otevřel se vlivu Božího Ducha, který jej mohl vysvobodit z moci zla.

Dále Ježíš vyprávěl o farizeovi, který v modlitbě Bohu pouze děkoval za to, že není jako ostatní lidé. Jeho modlitba dokazovala, že se uzavřel před působením Božího Ducha. Protože se od Boha velmi vzdálil, vůbec si neuvědomoval, jak na tom vlastně je. Svůj život neporovnával s Boží dokonalostí. Neměl pocit, že něco potřebuje, a také od Boha nic nedostal.

Když si uvědomíme, jak nedostateční vlastně jsme, nemusíme čekat, až se zlepšíme. Nedomnívejme se, že nemůžeme jít k Ježíši Kristu, protože nejsme dost dobří. Můžeme se opravdu zdokonalit jen vlastním snažením? „Je snad člověk schopen změnit barvu své kůže nebo levhart své skvrny? Nikoli. Stejně tak ani vy už nejste schopni jednat správně, neboť jste už příliš zabředli do páchání zla.“ ¹⁷ Skutečně pomoci nám může jedině Bůh. Nečekejme, až nás někdo bude prosit, abychom se změnili, nečekejme na nějakou lepší příležitost nebo na to, až se začneme více ovládat. Sami toho mnoho nezvládneme. Musíme přĳít k Ježíši Kristu takoví, jací jsme.

Náš nebeský Otec je Bůh lásky a milosti. Nemůže nás však zachránit, pokud odmítáme jeho milost. Kristův kříž dokazuje, jak hrozný je hřích. Když někdo tvrdí, že Bůh je příliš dobrý na to, aby nakonec nějakého hříšníka odmítl, měl by se pozorně zahledět na Kristův kříž. Zachránit nás může pouze oběť Ježíše Krista. Bez této oběti se nemůžeme zbavit moci ani důsledků zla. Bez ní bychom nikdy nemohli žít v nebi spolu s anděly. Bez ní by se v nás nikdy nemohl rozvinout duchovní život. Ježíš Kristus vzal na sebe naše viny a trpěl místo nás, aby nás zachránil. Láska, utrpení a smrt Božího Syna dokazují, jak je hřích strašný. Dokazují také, že jediný způsob, jak se můžeme zbavit zla, je uvěřit v Ježíše Krista. Jedině, když se odevzdáme jemu, získáme naději na věčný život v jeho království.

Nevěřící lidé se někdy omlouvají tím, že se srovnávají s věřícími, a docházejí k závěru: „Jsme stejně dobří jako oni. Věřící se nechovají o nic lépe než my. Žĳí požitkářsky stejně jako my. Dělají jen to, co se jim líbí.“ Nedostatky jiných používají jako omluvu, že nejednají tak, jak by měli. Chyby a hříchy druhých nikoho neomlouvají. Bůh nás nevyzývá, abychom se srovnávali s ostatními nedokonalými lidmi. Naším vzorem a měřítkem je dokonalý Boží Syn. Ti, kdo si stěžují na nedostatky ostatních lidí, by měli předvést lepší způsob života. Jestliže vědí, jak by věřící měli jednat, nemají o to větší odpovědnost? Vědí, co je správné, ale odmítají se tak chovat.

Neodkládejme chvíli, kdy se rozhodneme skoncovat s hříchem ve svém životě a obrátit se k Ježíši Kristu. O čistotu života musíme usilovat s jeho pomocí. Tisíce lidí se dopustily chyby tím, že otálely – a stálo je to věčný život. Náš život na této zemi je krátký a nejistý. Často nedomýšlíme, jakému nebezpečí se vystavujeme, když váháme uposlechnout volání Božího Ducha. Odkládat rozhodnutí žít podle Boží vůle, vlastně znamená, že jsme se rozhodli žít dál v hříchu. I malé hříchy jsou velmi nebezpečné. Zlo, které neodmítneme, nás nakonec ovládne a zničí.

Adam s Evou přesvědčovali sami sebe, že sníst zakázané ovoce je něco nepodstatného. To přece nemůže mít tak strašné důsledky, před jakými je Bůh varoval. Ona „malá“ věc však znamenala, že nerespektovali Boží svatý a neměnný zákon. Neposlušnost oddělila lidskou rodinu od Boha a zamořila svět utrpením a smrtí. Už po celá staletí se ze země ozývá nekončící bolestné úpění. Celá planeta trpí, protože se člověk rozhodl neuposlechnout Boha. Určité důsledky se projevily i v nebi. Protože člověk přestoupil Boží zákon, měl Ježíš Kristus zemřít na golgotském kříži. Nikdy nepovažujme žádný hřích za něco malého a bezvýznamného.

Každé zlo, každý hřích, každé odmítnutí Boží milosti zatvrzuje lidské srdce proti Bohu. V důsledku toho se pak nesprávně rozhodujeme a nejsme schopni porozumět Boží lásce. Každý hřích působí, že máme ještě menší chuť poslouchat Boha a že jsme méně ochotni podřídit se působení Božího Ducha.

Mnoho lidí ví, že nejednají správně, nechtějí však změnit svůj život. Domnívají se, že budou schopni se změnit, až budou chtít. Myslí si, že mohou opakovaně Boha odmítat, a přesto jim bude Bůh stále nabízet svou milost. Jednají podle toho, k čemu je vede satan, ale domnívají se, že jakmile se v jejich životě začne dít něco nepříjemného, rychle se budou moci vrátit k Bohu. Ono to tak snadné ale není. Hřích mění naše přání a zvyky. Jestliže se někdo nechá dlouhodobě deformovat hříchem, těžko se bude najednou chtít podobat Ježíši Kristu.

Jediný nesprávný rys charakteru, jediná hříšná touha, které se nechceme vzdát, nakonec zabrání vlivu Božího slova, aby nás mohlo změnit. Pokaždé, když se rozhodneme jednat podle návodu satana, vzdalujeme se od Boha. Člověk, který nechce poslouchat Boží slovo a řídit se jím, nakonec sklidí, co zasel. Bible zaznamenala velice moudré a vážné varování Šalomouna: „Kdo jedná svévolně, polapí se sám do svých vin; hříchy ho spoutají jako pevné provazy.“ ¹⁸

Ježíš Kristus je připraven osvobodit nás od hříchu, nikdy nás však nenutí, abychom přestali hřešit nebo abychom jednali podle jeho návodu. Jestliže nechceme, aby nás osvobodil, jestliže nechceme přĳmout jeho milost, co pro nás ještě může udělat? Když se odvrátíme od jeho lásky, zničíme se sami. Apoštol Pavel napsal: „Ten čas je tu právě teď – nezmeškejte ho! Den záchrany je dnes – nezaspěte ho! Když dnes zaslechnete jeho hlas, nezatvrzujte se ve vzdoru proti němu.“ ¹⁹

Bible nás upozorňuje, že „člověk posuzuje jen podle toho, co vidí, ale Hospodin bere v úvahu lidské pohnutky a úmysly“. ²⁰ Naše srdce se všemi svými starostmi i radostmi vykazuje také nečistotu a nečestnost. Bůh však zná naše pohnutky a úmysly. Ví, co bychom chtěli dělat. Nemáme jinou možnost než k němu jít se všemi svými špatnostmi a otevřít se před ním, vždyť on o nás stejně všechno ví. Podobně jako král David bychom ho měli prosit: „Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!“²¹

Někteří z nás přĳmou víru v Boha rozumově, ale v jádru zůstanou nezměněni. Měli bychom také prosit: „Stvoř mi, Bože, stvoř mi čisté srdce, v mém nitru obnov upřímnost.“ ²² Musíme být poctiví sami k sobě. V této věci musíme být otevření a čestní, protože se jedná o náš život. Tuto otázku musíme vyřešit mezi sebou a Bohem – a musíme ji vyřešit jednou provždy. Víra bez praktických důsledků nás nezachrání.

Je třeba, abychom studovali Boží slovo – Bibli – a modlili se. Bible nám představuje Boží zákon, seznamuje nás s životem Ježíše Krista a ukazuje nám, jak můžeme žít čistým a bezhříšným životem. „Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.“ ²³ Boží slovo nám umožňuje poznat hrůzu hříchu a ukazuje, jak můžeme být zachráněni. Musíme mu naslouchat a musíme se jím řídit, protože z jeho stránek k nám promlouvá Bůh.

Když si uvědomíme, jak hrozný je hřích, poznáme také, jak na tom ve skutečnosti jsme. Nemusíme však propadat beznaději. Ježíš Kristus přišel na tuto zemi proto, aby zachránil hříšné lidi. Nemusíme se snažit něčím si získat Boží přízeň a zájem. On nás má rád a „prostřednictvím Ježíše Krista s námi uzavřel mír“. ²⁴

Bůh svou láskou přitahuje k sobě své chybující děti. Má s našimi chybami a nedostatky mnohem více trpělivosti než naši rodiče. Chce zachránit všechny své děti, všechny lidi. Laskavě a jemně volá hříšné a bloudící, aby se k němu vrátili. Boží sliby a varování dokládají jeho nekonečnou lásku.

Čas od času nám satan našeptává, že jsme beznadějně hříšní. V takové situaci máme možnost obrátit pozornost na svého Zachránce a začít mluvit o jeho moci a jeho dobrotě. Když se na něj obrátíme, on nám pomůže. Satanovi pak můžeme odpovědět, že si uvědomujeme, jak jsme nedostateční, ale že „Ježíš přišel na svět zachránit nás, od Boha odloučené a smrti propadlé“. ²⁵ Jeho dokonalá láska má moc nás zachránit.

Ježíš Kristus vyprávěl jednomu ze svých hostitelů, Šimonovi, příběh o dvou dlužnících. Jeden dlužil věřiteli malý obnos, druhý však dlužil ohromnou sumu. Majitel oběma dluh odpustil, protože ani jeden z nich neměl čím zaplatit. Pak se Šimona zeptal: „Co myslíš, který z nich ho bude mít víc rád?“ Šimon odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému více prominul.“ ²⁶

Jsme hříšní lidé, Ježíš však zemřel, aby nám mohl odpustit. Jeho nezměřitelná oběť je dostatečná, aby zaplatila za naše viny. Nejvíce ho milují ti, kterým nejvíce odpustil. Budou mu nablízku i v nebi a budou mu stále děkovat za jeho velkou lásku a oběť. Čím hlouběji pochopíme Boží lásku, tím více poznáme, jak hrozný je hřích. Když si uvědomíme, jak hluboce se snížil, aby nás zachránil, nemůže nás to nechat lhostejné. Jakmile alespoň trochu porozumíme oběti Ježíše Krista, pocítíme lítost nad svými hříchy a naše srdce zaplaví láska k němu.

1. Skutky 2,37; 2. Skutky 2,38; 3. Skutky 3,19; 4. Matouš 27,4; 5. Jan 1,9; 6. Žalm 32,1.2; 7. Žalm 51,1-14; 8. Matouš 11,28; 9. Skutky 5,31; 10. Jan 12,37; 11. Zjevení 22,17; 12. Izajáš 64,6; 13. Daniel 10,8; 14. Filipským 3,6; 15. Římanům 7,9; 16. Lukáš 18,13; 17. Jeremjáš 13,13; 18. Přísloví 5,22; 19. 2. Korintským 6,2 - Židům 3,7.8; 20. 1. Samuelova 16,7; 21. Žalm 139,23.24; 22. Žalm 51,12; 23. Židům 12,14; 24. 2. Korintským 5,19; 25. 1. Timoteovi 1,15; 26. Lukáš 7,42.43