Josef v Egyptě

Úžasný příběh otroka, který se stal správcem celé země.

Josef byl zatím se svými vězniteli na cestě do Egypta. Chlapec mohl v dáli rozeznat pahorky, mezi nimiž ležel otcův tábor. Hořce plakal, když ve svém osamění a zármutku pomyslel na svého milujícího otce. V uších mu zněla pichlavá a urážlivá slova, která slyšel v odpověď na své zoufalé úpěnlivé prosby v Dótanu. Díval se do budoucnosti s chvějícím se srdcem. Jaký bude jeho úděl v cizí zemi, kam je vlečen, v osamění a bez přátel? Na určitou dobu se Josef zcela poddal neovládanému zármutku a úzkosti.

Avšak i tato zkušenost se pro něj měla stát požehnáním. Během několika hodin se naučil tomu, čemu by se jinak nenaučil ani za léta. Jeho otec mu svým straněním a shovívavostí škodil. Toto nadržování popuzovalo jeho bratry k hněvu a podnítilo je ke krutému činu, který ho odloučil od jeho domova. Podporovalo jeho povahové nedostatky. Stával se domýšlivým a náročným. Cítil, že není připraven vyrovnat se s těžkostmi, které ho čekají v hořkém životě otroka, na němž nikomu nezáleží.

Potom se jeho myšlenky obrátily k Bohu jeho otce. Často naslouchal vyprávění o vidění, které měl Jákob, když jako vyhnanec a uprchlík utíkal ze svého domova. Slyšel o Hospodinových zaslíbeních daných Jákobovi i o tom, jak v hodině nouze přišli andělé, aby ho poučili, povzbudili a chránili. Byl poučen o Boží lásce, která poskytne Vykupitele. Pojednou před ním živě vyvstala všechna tato vzácná zaslíbení. Josef věřil, že Bůh jeho otců bude i jeho Bohem. Na této cestě se cele odevzdal Hospodinu a modlil se, aby s ním Ochránce Izraele byl v zajetí.

Pevně se rozhodl, ěe zůstane věrný Bohu a že bude jednat jako oddaný ctitel nebeského Krále. Vypořádá se statečně s těžkostmi svého údělu a splní věrně každou povinnost. Hrozné neštěstí, které prožil během jednoho dne, ho proměnilo ze zhýčkaného dítěte v přemýšlivého, odvážného a vyrovnaného muže.

Po příchodu do Egypta byl Josef prodán Potífarovi, veliteli faraonovy tělesné stráže. Po deset let tu byl vystaven pokušením, když žil uprostřed modlářství, obklopen vší královskou pompou, bohatstvím a kulturou tehdy nejcivilizovanějšího národa světa. Přesto Josef zůstal věrný Bohu. Všude kolem sebe viděl neřest a slyšel nemorální řeči, avšak jednal, jako by neviděl a neslyšel. Nedovolil svým myšlenkám zabývat se zakázanými tématy. Netoužil získat si oblibu u Egypťanů za cenu porušení svých zásad. Nesnažil se zatajit skutečnost, že uctívá Hospodina.

„S Josefem však byl Hospodin, takže ho provázel zdar; byl v domě svého egyptského pána. Jeho pán viděl, že je s ním Hospodin a že všemu, co on činí, dopřává Hospodin zdaru.“ (Gn 39,2.3) Potífarova důvěra k Josefovi denně rostla, až ho nakonec povýšil na správce nad celým svým majetkem. „Ponechal tedy všechno, co měl, v rukou Josefových. Nestaral se přitom o nic, leda o chléb, který jedl.“ (Gn 39,6) Josefova píle, péče a úsilí byly korunovány Božím požehnáním. Dokonce i jeho pán, který sloužil modlám, v tom viděl tajemství jeho úspěchu. Bůh byl oslaven věrností svého služebníka. Božím záměrem bylo, aby se ukázal výrazný rozdíl mezi jednáním člověka, který věří v Boha, a jednáním modloslužebníků. Takto mělo světlo nebeské milosti zářit uprostřed temnoty pohanství. Vrchní velitel jednal s Josefem spíše jako se synem než jako s otrokem. Mladý muž přicházel do styku s vysoce postavenými a vzdělanými lidmi a získal znalosti v oblasti vědy, jazyků a politiky. Tak se mu dostalo vzdělání nezbytného pro budoucího předsedu vlády v Egyptě.

TÉMĚŘ NEODOLATELNÉ POKUŠENÍ

Manželka Josefova pána se ovšem snažila svést mladého muže k přestoupení BoÏžho zákona. Zůstal nedotčen zkažeností, která bujela v této pohanské zemi. Jak se však může vypořádat s tak náhlým, silným a sv;udným pokušením?

Josef dobře znal důsledky svého odmítnutí. Na jedné straně se mu nabízelo utajování, přízeň a odměny, a na druhé straně mu hrozilo upadnutí v nemilost, vězení a možná i smrt. Celý jeho budoucí život závisel na okamžitém rozhodnutí. Zůstane Josef věrný Bohu? S nevýslovnou úzkostí hleděli andělé na tento výjev. Josefova odpověď zjevuje sílu náboženských zásad. Nezradí důvěru svého pána na zemi a bez ohledu na následky zůstane věrný svému Pánu v nebi. Josef myslel v první řadě na Boha. Řekl: „Jak bych se tedy mohl dopustit takové špatnosti a prohřešit se proti Bohu!“ (Gn 39,9)

Kéž mají mladí lidé vždy na paměti, že ať jsou kdekoliv a ať dělají cokoliv, jsou v Boží přítomnosti. Nic z našeho jednání neunikne Boží pozornosti. Před Nejvyšším nemůžeme své cesty ukrýt. Každému činu je přítomen neviditelný svědek. Každý skutek, každé slovo, každá myšlenka jsou zaznamenány tak pečlivě, jako by na celém světě existoval pouze jediný člověk.

Josef pro svou poctivost trpěl. Jeho svůdnice se mu pomstila tím, že se postarala o to, aby byl uvržen do vězení. Kdyby Potífar uvěřil manželčiným obviněním proti Josefovi, mladý Hebrej by přišel o život. Avšak skromnost a bezúhonnost, kterou se vždy vyznačovalo jeho chování, byly důkazem jeho nevinnosti. Ale aby byla zachráněna čest pánova domu, byl ponechán v nemilosti a otroctví.

Jeho věznitelé s ním zpočátku zacházeli velmi tvrdě. Žalmista říká: „Sevřeli mu nohy do okovů, do želez se dostal, až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo, když řeč Hospodinova ho protříbila.“ (Ž 105,18.19)

VE VĚZENÍ

Avšak Josefův ryzí charakter zářil i v žaláři. Léta věrné služby byla oplacena krutostí. To ho však nevedlo ke vzdorovitosti nebo ztrátě víry. Navzdory své situaci měl v srdci pokoj a důvěřoval Bohu. Nepřemýšlel o křivdách, ale zapomínal na své trápení tím, že se snažil ulehčovat trápení druhým. Našel si práci dokonce i ve vězení. Bůh ho ve škole utrpení připravoval pro větší úkoly a Josef neodmítl potřebnou kázeň. Naučil se spravedlnosti, soucitu a milosrdenství, což ho uschopnilo k tomu, aby uplatňoval moc s moudrostí a milosrdenstvím.

Josef si postupně získával důvěru správce vězení, až mu byla nakonec svěřena péče o všechny vězně. Způsob, jakým jednal ve vězení, jeho bezúhonnost a soucit s těmi, kdo se nacházeli v těžkostech a zoufalství, mu otevřely cestu k budoucímu úspěchu a poctám. Každé vlídné slovo, pronesené k těm, kdo prožívají zármutek, každý čin, který přinese úlevu, i každý dar věnovaný potřebným, jsou-li poskytnuty ze správných pohnutek, přinesou dárci požehnání.

Králův nejvyšší číšník a nejvyšší pekař byli kvůli nějakému přečinu vzati do vazby a dostali se pod Josefův dozor. Jednoho rána si všiml, že vypadají velmi utrápeně. Laskavě se zeptal na příčinu jejich smutku. Řekli mu, že měli oba pozoruhodný sen. Toužili poznat jejich význam. Josef jim řekl: „Což vykládat sny není věc Boží? Jen mi je vypravujte.“ (Gn 40,8)

Každý z nich vyprávěl svůj sen a Josef jim vyložil jejich význam. Číšníkovi bude po třech dnech vráceno jeho postavení a bude podávat do faraonových rukou pohár jako dřív. Avšak nejvyšší pekař bude na králův rozkaz popraven. Obě události se odehrály, jak bylo předpověděno.

Králův číšník projevoval Josefovi hlubokou vděčnost za povzbudivý výklad svého snu a za mnohé projevy laskavé pozornosti. Josef ho s odkazem na své nespravedlivé uvěznění na oplátku prosil, aby jeho případ přednesl králi. „Vzpomeneš-li si na mě, až se ti dobře povede,“ řekl, „prokaž mně milosrdenství: upozorni na mě faraona a vyvedeš mě z tohoto domu. Vždyť jsem byl ukraden z hebrejské země a zde jsem se nedopustil naprosto ničeho, zač by mě měli vsadit do jámy.“ (Gn 40,14.15)

Vrchní číšník viděl, že se sen do puntíku naplnil. Avšak když znovu získal královu přízeň, nevzpomněl si na svého dobrodince. Josef zůstal vězněm po další dva roky. Naděje, která vzplála v jeho srdci, postupně vyhasla a ke všem ostatním těžkostem byl přidán hořký osten nevděku.

Avšak Boží ruka už byla připravena otevřít brány vězení. Egyptský král měl jedné noci dva sny, které patrně odkazovaly ke stejné události a zřejmě předpovídaly nějakou velkou pohromu. Věštci a mudrci nemohli podat žádné uspokojivé vysvětlení. Králův zmatek rostl a celý jeho palác zachvátil strach. Všeobecný rozruch připomněl vrchnímu číšníkovi jeho vlastní sen. Vzpomněl si na Josefa. Měl výčitky svědomí kvůli své zapomnětlivosti a nevděčnosti. Okamžitě informoval krále o tom, jak byl jeho vlastní sen a sen vrchního pekaře vysvětlen hebrejským zajatcem a jak se předpověď naplnila.

Pro faraona bylo ponižující radit se s otrokem, avšak odhodlal se k tomu, jen aby jeho ustaraná mysl mohla najít klid. Ihned poslal pro Josefa. Josef odložil vězeňský šat a byl předveden před krále.

„Farao Josefovi řekl: »Měl jsem sen a nikdo mi jej nedovede vyložit. Doslechl jsem se, že tobě stačí sen slyšet a už jej vyložíš.« Josef faraonovi odpověděl: »Ne já, ale Bůh dá faraonovi uspokojivou odpověď.«“ (Gn 41,15.16) Josef pokorně odmítl lichotku, že by sám vlastnil vyšší moudrost. Jedině Bůh může vysvětlit tato tajemství.

Potom farao pokračoval a vyprávěl své sny: „Zdálo se mi, že stojím na břehu Nilu. Pojednou z Nilu vystupuje sedm krav vykrmených a krásného vzhledu a popásají se na říční trávě. A hle, za nimi vystupuje jiných sedm krav, nevzhledných, velice bídného vzrůstu a vychrtlých. Něco tak šeredného jsem neviděl v celé egyptské zemi. A ty vychrtlé a šeredné krávy sežraly prvních sedm krav vykrmených. Ačkoli se dostaly do jejich útrob, nebylo znát, že tam jsou. Zůstaly nápadně šeredné jako předtím. V tom jsem procitl. Pak jsem ve snu viděl: Z jednoho stébla vyrůstá sedm klasů plných a pěkných. A hle, za nimi vyráží sedm klasů jalových, hluchých a sežehlých východním větrem. A ty hluché klasy pohltily sedm klasů pěkných. Řekl jsem to věštcům, ale nikdo mi nedovedl podat výklad.“ (Gn 41,17-24)

VÝKLAD FARAONOVÝCH SNŮ

Josef odpověděl: „Faraonův sen je jeden a týž. Bůh faraonovi oznámil, co učiní.“ (Gn 41,25) Nastane sedm let velké hojnosti. Pole a zahrady vydají mnohem hojnější úrodu než kdy jindy. Po tomto období přijde sedm let hladu „a všechna hojnost v egyptské zemi bude zapomenuta. Hlad zemi úplně zničí. V zemi nebude po hojnosti ani potuchy pro hlad, který potom nastane, neboť bude velmi krutý.“ (Gn 41,30.31) Josef pokračoval: „Ať se tedy farao nyní poohlédne po zkušeném a moudrém muži a dosadí ho za správce egyptské země. Nechť farao ustanoví v zemi dohlížitele a po sedm let hojnosti nechť vybírá pětinu výnosu egyptské země. Ať po dobu příštích sedmi úrodných let shromažďují všechnu potravu a ve městech ať uskladňují pod faraonovu moc obilí a hlídají je. Tato potrava zabezpečí zemi na sedm let hladu, která přijdou na egyptskou zemi. A země nezajde hladem.“ (Gn 41,33-36) Výklad byl rozumný a logický. Doporučený návrh zněl dobře a moudře. Kdo však má být pověřen provedením tohoto plánu? Na moudrosti tohoto výběru záviselo přežití národa.

Po nějakou dobu se zvažovalo, koho touto záležitostí pověřit. Od vrchního číšníka se vládce dověděl o moudrosti a prozíravosti, kterou Josef prokazoval při správě věznice. Bylo zřejmé, že má úžasné administrativní schopnosti. V celé říši byl Josef jediným mužem obdarovaným takovou moudrostí, že byl schopen upozornit na nebezpečí, které ohrožuje království, a ukázat, jak se s ním vyrovnat. Nikdo z králových státních úředníků nebyl tak dobře kvalifikován, aby dokázal řídit národní záležitosti v této krizi. Král se svých poradců zeptal: „Zda najdeme podobného muže, v němž je duch Boží?“ (Gn 41,38)

SPRÁVCE ZEMĚ

Josefovi bylo sděleno překvapivé oznámení: „Když ti to vše dal Bůh poznat, nikdo nebude tak zkušený a moudrý jako ty. Budeš správcem mého domu a všechen můj lid bude poslouchat tvé rozkazy. Budu tě převyšovat jen trůnem.“ (Gn 41,39.40) „A farao sňal z ruky svůj prsten, dal jej na ruku Josefovu, oblékl ho do šatů z jemné látky a na šíji mu zavěsil zlatý řetěz. Dal ho vozit ve voze pro svého zástupce a volat před ním: »Na kolena!«“ (Gn 41,42.43)

Z vězení byl Josef povýšen na vládce nad celou egyptskou zemí. Byl vysoce poctěn, avšak bylo to spojeno s rizikem. Nikdo nemůže stát ve vysokém postavení, aniž by byl vystaven nebezpečí. Bouře nechá bez škody nízkou květinu v údolí, kdežto statný strom na vrcholu hory vyvrátí. Tak i ti, kdo si zachovali svou bezúhonnost v těžkostech, mohou být smeteni pokušeními, která přináší světský úspěch a uznání. Avšak Josefův charakter se osvědčil jak ve zkoušce pronásledování, tak v prověrce zdaru. Byl cizincem v pohanské zemi, odloučen od své rodiny, avšak plně věřil, že Boží ruka vedla jeho kroky. Ve stálé závislosti na Bohu věrně vykonával své povinnosti v každém postavení. Pozornost krále a velkých mužů Egypta byla obrácena k pravému Bohu a naučili se respektovat zásady zjevené vyznavačem Hospodina.

V raném věku se Josef neřídil vlastními sklony, nýbrž povinnostmi. A chlapcova bezúhonnost, prostá důvěra a ušlechtilá povaha přinesly ovoce ve skutcích muže.

Různé okolnosti, s nimiž se den co den setkáváme, mají za cíl vyzkoušet naši věrnost a uschopnit nás pro větší úkoly. Oddaností zásadám si mysl zvyká dávat řiednost plnění povinností před zábavou a přirozenými sklony. Takto ukázněná mysl nekolísá mezi tím, co je správné a co špatné, jako třtina klátící se ve větru. Věrností v malých záležitostech získává člověk sílu být věrný ve větších věcech.

Ryzí charakter je mnohem cennější než zlato z Ofíru. Bez něj se nikdo nemůže stát vynikající osobností. Utváření ušlechtilé povahy je dílem celého života. Bůh dává příležitosti, avšak úspěch závisí na jejich využití.