Láska a služba

Bůh je pro celý vesmír zdrojem života, světla a radosti. Jeho dary jsou jako paprsky vyzařující ze slunce.

Bůh je pro celý vesmír zdrojem života, světla a radosti. Jeho dary jsou jako paprsky vyzařující ze slunce. Proudí od něj ke všemu, co stvořil, jako potůčky z pramene. Žije-li v srdci člověka Bůh, projeví se to ve vztahu k dalším lidem jako láska a blahodárný vliv.

Náš Spasitel měl radost, když mohl povznést nebo zachránit nějakého člověka. Nešlo mu o to, aby sám sebe uchránil před utrpením a smrtí, vždyť dobrovolně zemřel na kříži. Také andělé usilují, aby ostatní bytosti byly šťastné. To je zdrojem jejich radosti. Sobečtí lidé nejsou ochotni se snížit, aby pomohli chudým, nemocným nebo lidem, kteří nejednají správně. Andělé to však dělají. Srdce všech bytostí ve vesmíru, které nepropadly zlu, naplňuje Ježíšova láska, proto prožívají plnou radost a štěstí. Následovníky Ježíše Krista na zemi má motivovat k činnosti stejná láska.

Láska Ježíše Krista v srdci člověka se projeví jako příjemná vůně, kterou není možno utajit. Každý, s kým se setkáme, pocítí její vliv. Přítomnost Ježíše Krista v našem životě se projeví jako pramen vody v poušti. Vyvěrá, aby přinášel prospěch všem. Těm, kdo umírají v zajetí zla, dodává chuť pít a přijmout záchranu. Láska k Ježíši Kristu nás povede, abychom podobně jako on usilovali o záchranu a povznesení ostatních. Jeho láska nás motivuje, abychom byli milosrdní a laskaví. Budeme mít soucit s celým Božím stvořením.

Láska pomáhá

Ježíš Kristus to neměl tady na zemi snadné. Neunavovalo ho však pracovat pro záchranu lidí, které přemohlo zlo. Od narození až do smrti projevoval nesobeckost. Nesnažil se vyhýbat těžké práci a únavnému cestování. Jak prohlásil: „Ani já jsem nepřišel, abych si dal sloužit, ale abych sloužil a obětoval svůj život jako výkupné za mnohé.“ ¹ To byl hlavní cíl jeho života. Všechno ostatní bylo pro něj nepodstatné. Plnit Boží vůli a uskutečňovat jeho záměry bylo pro Ježíše něco jako pokrm a nápoj. Při své činnosti nesledoval svoje osobní zájmy.

Když přijmeme a prožijeme milost Ježíše Krista, i my se budeme snažit pomáhat druhým. Budeme ochotni obětovat to, co máme, aby také ostatní lidé, za které Ježíš Kristus zemřel, přijali jeho dar milosti. Vykonáme všechno, co je možné v lidském životě zvládnout, aby se náš svět zlepšil. Každý, kdo skutečně miluje Boha, po tom ve svém srdci touží.

Jakmile přijmeme Ježíše Krista, budeme chtít všem lidem sdělit, jak úžasného přítele jsme v něm našli. Boží pravdu, která nás zachraňuje pro věčný život a která nás mění, nedokážeme ve svém srdci zatajit. Jestliže přijmeme od Ježíše Krista odpuštění a proměňující moc, nedokážeme to před ostatními skrýt. Když nás naplní radost, kterou do lidského života přináší Boží Duch, musíme se o ni podělit s jinými. Poznali jsme, že náš Pán je dobrý, a to si nemůžeme nechat pro sebe.

Když Ježíš pozval Filipa, aby se stal jedním z jeho apoštolů, Filip okamžitě běžel za svým přítelem a zval ho, aby se šel také seznámit s Ježíšem. Každý z nás, kdo najde Zachránce, se začne chovat jako Filip. Bude zvát další, aby se také seznámili se Zachráncem a poznali jeho dobrotu. Bude jim vyprávět o skutečné radosti – o radosti nebe. Bude toužit po tom, aby žil tak laskavým životem jako Ježíš. Bude chtít, aby ostatní pochopili, že Ježíš Kristus je „Beránek Boží, který bere na sebe hříchy celého světa“. ²

Tím, že budeme pomáhat druhým, prožijeme sami mnoho dobrého. Bůh si přeje, abychom se aktivně podíleli na jeho úsilí o záchranu lidí. Sleduje tím naše dobro. Proměňuje naše srdce mocí svého Ducha, abychom mu byli schopni pomáhat a přenášeli na další to dobré, co jsme od něj přijali. Spolupráce s Bohem je nejvyšší pocta a největší radost, jakou nám Bůh může dát. Ti, kdo se zapojují do služby lásky, se přibližují svému Tvůrci.

Bůh mohl pověřit anděly, aby sdělovali lidem poselství o Boží lásce a o naději. Mohl použít jiné prostředky, aby dosáhl tohoto cíle. Ve své nekonečné lásce si však za své pomocníky vybral nás. Máme možnost spolupracovat s Ježíšem Kristem i s anděly a prožívat stejnou radost jako oni. Nesobecká služba prospívá nám samým.

Trpíme-li s Kristem, učíme se projevovat soucit jako on. Kdykoli pomůžete někomu jinému, stáváte se laskavější a více se přibližujete ke svému Zachránci, který „sám bohatý, kvůli vám vzal na sebe dobrovolně chudobu, abyste vy jeho chudobou zbohatli“. ³ Náš život se může stát skutečným požehnáním, budeme-li konat to, k čemu jsme byli stvořeni.

Když se zapojíme do práce pro Ježíše Krista a budeme k němu přivádět další, zatoužíme blíže se s ním seznámit. Budeme prosit Boha o pomoc a toužit po tom, abychom žili správným životem. Čím více se budeme dovídat o záchraně v Ježíši Kristu, tím více poroste naše víra. Nepříjemnosti a problémy života nás povedou k hlubšímu studiu Bible a k intenzivnějším modlitbám. Duchovně porosteme, budeme důkladněji poznávat Ježíše Krista, budeme prožívat šťastnější a plnější život.

Nesobecká služba druhým pomáhá měnit náš charakter, aby se více podobal Ježíši Kristu. Vnáší do našeho života pokoj a radost. Vkládá do našeho srdce touhu být ještě užitečnější. V našem životě pak nezbude místo pro lenost a sobectví. Když projevíme svoji víru a další pozitivní křesťanské rysy a vlastnosti, služba pro Boha nás jen posílí. Zřetelněji pochopíme pravdu, naše víra poroste a naše modlitby budou účinnější. Bude na nás více působit Boží Duch. Pomůže nám rozvíjet takový charakter, kterým oslavíme Boha. Zapojením do nesobecké služby pro jiné děláme to nejlepší pro svou vlastní záchranu.

Pro svůj duchovní rozvoj můžeme udělat jediné – zapojit se do služby, ke které nás Ježíš Kristus zve. Druhým lidem máme pomáhat, jak nejlépe dovedeme, protože taková služba je formou duchovního tréninku. Tělocvik posiluje tělo. Podobně i duchovní život posilujeme duchovním cvičením. Přijmeme-li Boží dary, ale dál nic dělat nebudeme, náš křesťanský život nebude ani zdravý, ani silný.

Přijímat a nic nedávat je jako jíst a nic nedělat. Člověk, který by nepoužíval ruce a nohy, by za čas nebyl schopen s nimi vůbec hýbat. Křesťan, který nepoužívá schopnosti, které mu Bůh dal, nebude duchovně růst a rozvíjet se. Postupně ztratí i schopnosti, které už měl.

Ježíš Kristus pověřil svou církev, aby celý svět seznámila s jeho láskou a možností záchrany pro věčný život. Úkolem každého věřícího je zapojit se do tohoto sdělování. Každý z nás se má do této práce zapojit podle svých možností a schopností. Protože jsme měli tu přednost seznámit se s Boží láskou, máme zprostředkovat toto poznání dalším lidem, kteří Ježíše Krista ještě nepoznali. Bůh nám svěřil světlo poznání nejen pro nás samé, ale také proto, abychom je nesli dalším.

Věřící lidé by měli být ochotni plnit své poslání. V oblastech, kde dnes jen jediný člověk vypráví o Ježíši Kristu, by měly být tisíce zvěstovatelů. Pokud se sami nemůžeme zapojit do takové služby ve vzdálených zemích, můžeme ji podporovat svými modlitbami a finančními prostředky. Daleko intenzivněji bychom měli také pracovat v tradičně křesťanských zemích.

Služba začíná doma

Práce pro Ježíše Krista se nekoná jen ve vzdálených krajinách. Naše služba může začít u nás doma. Sloužit Ježíši Kristu můžeme v domově, mezi spoluvěřícími, ve svém sousedství. Můžeme duchovně sloužit svým přátelům nebo lidem, se kterými se setkáváme při své práci.

Největší část pozemského života Ježíš Kristus prožil v tesařské dílně v Nazaretu. Doprovázeli jej andělé, když pracoval a jednal se svými sousedy, kteří netušili, že to je Boží Syn. Ježíš konal věrně úkol, který mu svěřil jeho Otec v tesařské 84 dílně, stejně jako později, když uzdravoval nemocné. Práci v tesařské dílně považoval za svou povinnost právě tak, jako později utišení rozbouřeného Galilejského jezera. Spolupracovat s Ježíšem Kristem můžeme, i když konáme tu nejprostší práci. Můžeme s ním být spojeni, ať jsme kdekoli.

Apoštol Pavel napsal: „Nehledej tedy únik z postavení, ve kterém ses nacházel, když tě Kristus povolal. On je tam přece s tebou.“ ⁴ Svoje všední povinnosti můžeme plnit tak svědomitě a takovým způsobem, že tím oslavíme Boha. Jestliže opravdu následujeme Ježíše, vneseme své náboženství do všeho, co konáme, a budeme druhým lidem ukazovat, jaký Ježíš Kristus vlastně je.

Člověk, který pracuje v dílně nebo v obchodě, může lidem představovat Ježíše Krista. Může dokazovat, že se řídí příkladem svého Pána, který žil na této zemi. Každý věřící člověk by měl žít tak, aby ostatní, když uvidí dobré projevy jeho života, museli vyjádřit uznání jeho Tvůrci a Zachránci.

Mnoho věřících nedělá pro Ježíše Krista nic a omlouvá se tím, že to neumí tak dobře jako jiní. Někteří se domnívají, že do služby pro Boha by se měli zapojit jen jedinci s mimořádným obdarováním. Myslí si, že jen několik zvlášť nadaných lidí může dělat něco užitečného pro Ježíše Krista a může také přijmout jeho odměnu.

Pomocí jednoho ze svých podobenství se nám Ježíš Kristus snažil sdělit něco jiného. Ve svém příběhu vyprávěl, že jistý majitel, dříve než odcestoval, svolal své služebnictvo a každému svěřil nějaký úkol. I ty nejvšednější každodenní úkoly můžeme konat podle rady apoštola Pavla: „Pracujte opravdově, ne naoko pro lidi, ale jako pro Pána.“ ⁵ Pokud máme ve svém srdci Boží lásku, projeví se v celém našem životě. Příjemný vliv Kristovy lásky bude vyzařovat do našeho okolí a bude pomáhat dalším lidem.

Neodkládejme práci pro Boha až do doby, kdy se nám naskytne nějaká mimořádná příležitost. Nečekejme, až budeme moci vykonat něco velkého. Nemusí nás trápit, co si o nás myslí jiní. Náš každodenní život má dokazovat, že naše víra je ryzí 85 a upřímná. Když lidé poznají, že jim chceme nezištně pomáhat, naše služba bude mít smysl.

I nejskromnější a nejchudší následovníci Ježíše Krista mohou být pro ostatní zdrojem velkého požehnání. Možná si ani nebudou uvědomovat, že někomu pomáhají. Ale způsobem, jak žijí, mohou vyvolat vlny dobra, které časem nabudou na intenzitě. Možná teprve jednou v nebi pochopí, kolik dobra vlastně vykonali. Bůh si nikdy nepřál, abychom se starali o úspěch. Nemusíme cítit ani si být vědomi, že děláme něco velkého nebo důležitého. Budeme-li tiše a věrně konat to, co nám Bůh svěřil, nebudeme žít zbytečně. Lidé, kteří pracují pro Boha, se mu stávají stále podobnější, protože s ním spolupracují. Připravují se tím tak pro důležitější úkoly a větší radost, které je čekají v Božím království.

1. Matouš 20,28; 2. Jan 1,29; 3. 1. Korintským 8,9; 4. 1. Korintským 7,24; 5. Koloským 3,23