Mojžíšovo poselství

Velký vůdce Izraele se rozloučil se svým lidem a předal žezlo svému nástupci.

Hospodin Mojžíšovi oznámil, že nadešla doba stanovená k obsazení Kenaanu. Když stál stařičký prorok na výšinách a pohlížel na zaslíbenou zemi, s hlubokou upřímností prosil: „Panovníku Hospodine, ty jsi začal ukazovat svému služebníkovi svou velikost a svou pevnou ruku. Však také, který bůh na nebi nebo na zemi by dovedl vykonat takové činy a takové bohatýrské skutky jako ty! Kéž smím přejít Jordán a spatřit tu dobrou zemi, co je za Jordánem, dobrou hornatou zemi a Libanon!“ (Dt 3,24.25)

Odpověď zněla: „Máš dost. O této věci už ke mně nemluv. Vystup na vrchol Pisgy a rozhlédni se na západ, na sever, na jih a na východ; na vlastní oči se podívej. Tento Jordán však nepřejdeš.“ (Dt 3,26.27)

Mojžíš se bez reptání podřídil Božímu rozhodnutí. Nyní měl úzkostnou starost o Izrael. Z hloubi jeho srdce vytryskla modlitba: „Nechť Hospodin, Bůh duchů všech tvorů, ustanoví nad pospolitostí muže, který by před nimi vycházel a vcházel a který by je vyváděl a přiváděl, aby Hospodinova pospolitost nebyla jako ovce bez pastýře.“ (Nu 27,16.17) Hospodin mu odpověděl: „Vezmi k sobě Jozua, syna Núnova,muže, v němž je duch, a vlož na něho ruku. Postavíš ho před kněze Eleazara i před celou pospolitost a dáš mu před jejich zraky pověření. Předáš mu díl své velebnosti, aby ho celá pospolitost synů izraelských poslouchala.“ (Nu 27, 18-20)

Za jeho nástupce byl vybrán Jozue, moudrý, schopný a hluboce věřící muž. Byl slavnostně oddělen za vůdce Izraele. Mojžíš celému společenství vyřídil slova, která mu Hospodin řekl o Jozuovi: „Na jeho rozkaz budou vycházet a na jeho rozkaz budou vcházet, on a s ním všichni Izraelci, tedy celá pospolitost.“ (Nu 27,21)

Mojžíš se postavil před lid, aby zopakoval svá napomenutí a varování. Tvář mu zářila svatým světlem. Vlasy měl stářím bílé, ale jeho postava byla vzpřímená a oči jasné a nezkalené. S hlubokým pohnutím jim líčil lásku a milost jejich všemocného Ochránce: „Jen se ptej na dřívější časy, které byly před tebou, od chvíle, kdy Bůh stvořil na zemi člověka. Ptej se od jednoho konce nebes ke druhému, zda se stala tak veliká věc anebo bylo o něčem takovém slýcháno. Zdali kdy slyšel lid hlas Boha mluvícího zprostředku ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu, anebo zdali se pokusil nějaký bůh přijít a vzít pronárod zprostředku jiného pronároda zkouškami, znameními, zázraky a bojem, pevnou rukou a vztaženou paží, velkými hroznými činy, jak to vše s vámi učinil Hospodin, váš Bůh, v Egyptě tobě před očima.“(Dt 4,32-34)

„Ale protože vás Hospodin miluje a zachovává přísahu, kterou se zavázal vašim otcům, vyvedl vás Hospodin pevnou rukou a vykoupil tě z domu otroctví, z rukou faraona, krále egyptského. Poznej tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh, Bůh věrný, zachovávající smlouvu a milosrdenství do tisícího pokolení těm, kteří ho milují a dbají na jeho přikázání.“ (Dt 7,8.9)

Izraelský lid byl často netrpělivý a vzpurný, protože dlouho putovali po poušti. Avšak Hospodin nemohl za tento odklad vstupu do Kenaanu. Rmoutilo ho to víc než je, protože je nemohl dovést přímo do zaslíbené země a projevit před všemi národy svou úžasnou moc. Kvůli své nedůvěře k Bohu nebyli připraveni vstoupit do Kenaanu. Kdyby se byli jejich otcové ve víře poddali Božímu vedení a řídili se jeho nařízeními, už dávno by jako prosperující, svatý a šťastný národ žili v Kenaanu. Svým váháním zneuctili Boha a ubrali mu v očích okolních národů na slávě.

Mojžíš řekl: „Hleď, učil jsem vás nařízením a právům, jak mi přikázal Hospodin, můj Bůh, abyste je dodržovali v zemi, kterou přicházíte obsadit. Bedlivě je dodržujte. To bude vaše moudrost a rozumnost před zraky lidských pokolení. Když uslyší všechna tato nařízení, řeknou: »Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ!«“ (Dt 4,5.6)

Pak Hebrejům položil otázku: „A má jiný veliký národ nařízení a práva tak spravedlivá jako celý tento zákon, který vám dnes předkládám?“ (Dt 4,8) Zákony, které dal Bůh starozákonnímu lidu, byly moudřejší, lepší a lidštější než ty, které si ustanovily nejcivilizovanější národy země. Boží zákon nesl pečeť božskosti.

Jak se tato slova musela dotknout srdcí Izraelců, když si vzpomněli, že tomu, který s takovým zápalem líčil požehnání této krásné země, bylo pro jejich hřích zabráněno podílet se na dědictví jeho lidu.

„Země, do níž táhnete a kterou máte obsadit, je země hor a plání. Pije vodu z nebeského deště. Je to země, o niž Hospodin, tvůj Bůh, pečuje. Oči Hospodina, tvého Boha, jsou na ni neustále upřeny, od začátku roku až do konce.“ (Dt 11, 11.12) „Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, tě uvádí do dobré země, do země s potoky plnými vody, s prameny vod propastných tůní, vyvěrajícími na pláni i v pohoří, do země, kde roste pšenice i ječmen, vinná réva, fíkoví a granátová jablka, do země olivového oleje a medu, do země, v níž budeš jíst chléb bez nedostatku, v které nebudeš postrádat ničeho, do země, jejíž kamení je železo a z jejíchž hor budeš těžit měď.“ (Dt 8,7-9) učinil Hospodin, váš Bůh, v Egyptě tobě před očima.“ (Dt 4,32-34)

„Až tě Hospodin, tvůj Bůh, přivede do země, o které přísahal tvým otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ti ji dá, a dá ti veliká a dobrá města, která jsi nestavěl, domy plné všeho dobrého, které jsi nenaplnil, vykopané studny, které jsi nevykopal, vinice a olivoví, které jsi nevysadil, a budeš jíst a nasytíš se, pak si dávej pozor, abys nezapomněl na Hospodina.“ (Dt 6,10-12) „Dávejte si pozor, abyste nezapomněli na smlouvu Hospodina, svého Boha, kterou s vámi uzavřel…, neboť Hospodin, tvůj Bůh, je oheň sžírající, Bůh žárlivě milující.“ (Dt 4,23.24) „Zvrhnete-li se však,“ řekl Mojžíš, „a uděláte si tesanou sochu, zpodobení čehokoli, a dopustíte se toho, co je zlé v očích Hospodina, tvého Boha, co ho uráží, beru si dnes proti vám za svědky nebe i zemi, že v zemi, do níž přejdete přes Jordán, abyste ji obsadili, rychle a nadobro vyhynete.“ (Dt 4,25.26)

Mojžíš dokončil sepsání všech zákonů, přikázání a nařízení, která mu Bůh dal, jakož i pravidel týkajících se obětního systému. Kniha obsahující všechny tyto zákony byla umístěna vedle truhly smlouvy, aby byla uchovávána v bezpečí.

ZÁVĚREČNÁ ZASLÍBENÍ

Velký vůdce byl stále ještě naplněn obavami, že lid odejde od Boha. Ve vznešeném a horlivém proslovu před ně představil požehnání, která prožijí za podmínky poslušnosti, a zlořečenství, která dopadnou na přestupníky:

„Jestliže budeš opravdově poslouchat Hospodina, svého Boha, a bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy, které ti dnes udílím, vyvýší tě Hospodin, tvůj Bůh, nad všechny pronárody země. A spočinou na tobě všechna tato požehnání, když budeš poslouchat Hospodina, svého Boha: Požehnaný budeš ve městě a požehnaný budeš na poli. Požehnaný bude plod tvého života i plodiny tvé role, plod tvého dobytka, vrh tvého skotu a přírůstek tvého bravu. Požehnaný bude tvůj koš a tvá díže. Požehnaný budeš při svém vcházení a požehnaný při svém vycházení. Hospodin dá, že tvoji nepřátelé, kteří proti tobě povstanou, budou před tebou poraženi. Jednou cestou proti tobě vytáhnou a sedmi cestami budou před tebou utíkat. Hospodin přikáže, aby s tebou bylo požehnání ve tvých sýpkách a na všem, k čemu přiložíš ruku.“ (Dt 28,1-8)

„Jestliže však nebudeš Hospodina, svého Boha, poslouchat a nebudeš bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy a nařízení, která ti dnes udílím, dopadnou na tebe všechna tato zlořečení: Prokletý budeš ve městě a prokletý budeš na poli. Prokletý bude tvůj koš a tvá díže. Prokletý bude plod tvého života i plodiny tvé role, vrh tvého skotu i přírůstek tvého bravu. Budeš předmětem úděsu, pořekadel a posměchu mezi všemi národy, kam tě Hospodin odvleče. Hospodin tě rozptýlí do všech národů od jednoho konce země do druhého… Mezi těmi pronárody nebudeš mít klidu, ani tvá noha si neodpočine. Hospodin ti tam dá chvějící se srdce, pohaslé oči a zoufalou duši. Tvůj život bude viset na vlásku, v noci i ve dne se budeš chvět strachem a nebudeš jist svým ži-votem. Ráno budeš říkat: »Kéž by byl večer!« a večer budeš říkat: »Kéž by bylo ráno!« pro strach svého srdce, kterým se budeš chvět, a pro podívanou, na kterou se budeš muset dívat.“ (Dt 28, 15-18.37.64-67)

Duchem inspirace se Mojžíš zahleděl daleko do budoucnosti a vylíčil hrůzné scény konečného zničení Izraele jako národa a zpustošení Jeruzaléma římskou armádou. Živě vylíčil hrozné utrpení lidu během obležení Jeruzaléma Titem o mnoho století později: „Sevře tě ve všech tvých branách, dokud nepadnou tvé vysoké a pevné hradby, na něž spoléháš po celé své zemi… A v tísni obležení, kterým tě bude tísnit tvůj nepřítel, budeš jíst plod svého života, maso svých synů a dcer, které ti dal Hospodin, tvůj Bůh. Změkčilý a zhýčkaný mezi vámi bude nepřejícně hledět na svého bratra i na svou vlastní ženu a na syny, kteří mu ještě zbyli, aby nemusel některému z nich dát z masa svých dětí, které pojídá, ze strachu, že by jemu nezbylo nic v tísni obležení, kterým tě bude tísnit tvůj nepřítel ve všech tvých branách.“ (Dt 28,52-55)

Mojžíš uzavřel svou řeč těmito působivými slovy: „Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na něm závisí tvůj život a délka tvých dnů, abys mohl sídlit v zemi, o které přísahal Hospodin tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.“ (Dt 30,19.20)

Aby tyto pravdy vtiskl všem co nejhlouběji do mysli, pronesl je velký vůdce v posvátných verších. Lidé se měli těmto dějinám vyjádřeným poezií naučit zpaměti a učit jim své děti, vnuky a pravnuky, aby nikdy nebyly zapomenuty.

Když se jich jejich děti v budoucnu zeptají: „Co to jsou ta svědectví, nařízení a práva, která vám přikázal Hospodin, náš Bůh?“ (Dt 6,20), mají jim rodiče vyprávět dějiny Božího milostivého jednání s nimi - jak je Hospodin vysvobodil, aby mohli zachovávat jeho zákon: „Hospodin nám přikázal, abychom dodržovali všechna tato nařízení, báli se Hospodina, svého Boha, aby s námi bylo dobře po všechny dny, aby nás zachoval při životě, jak tomu je dnes. Bude se nám počítat za spravedlnost, budeme-li bedlivě dodržovat každý tento příkaz před Hospodinem, svým Bohem, jak nám přikázal.“ (Dt 6,24.25)