Šét a Henoch

Adamovi synové byli stejní jako dnešní děti – dělali svým rodičům někdy radost, někdy starosti.

Adamovi byl dán jiný syn, který měl být dědicem duchovního prvorozenství. Dostal jméno Šét, což znamená „Ustanovený“ nebo „Náhrada“. Jeho maminka řekla: „Bůh mi vložil do klína jiného potomka místo Ábela, kterého zabil Kain.“ (Gn 4,26)

Šét se svou bohabojnou povahou podobal Adamovi víc než jeho ostatní synové. Šel v Ábelových stopách. Nezdědil však víc přirozené dobroty než Kain. Stejně jako on zdědil hříšnou přirozenost svých rodičů. Přijal ovšem také poznání o Vykupiteli a poučení o spravedlnosti. Snažil se tak jako Ábel obrátit mysl hříšných lidí k úctě a poslušnosti Stvořitele.

„Šétovi se narodil syn; dal mu jméno Enóš. Tehdy se začalo vzývat jméno Hospodinovo.“ ( Gn 4,26) Rozdíl mezi oběma skupinami lidí byl čím dál zřetelnější. Jedni otevřeně vyznávali věrnost Bohu, druzí jím opovrhovali a neposlouchali ho.

Před pádem do hříchu zachovávali naši prarodiče sobotu, která byla ustanovena v Edenu. Když byli z ráje vyhnáni, pokračovali v jejím svěcení. Uvědomili si to, co si dříve nebo později uvědomí každý, totiž že Boží přikázání jsou svatá a neměnná a že odplata za přestoupení jistě přijde. Sobotu respektovali všichni, kdo zůstali věrní Bohu. Ovšem Kain a jeho potomci nedbali na den, v němž Bůh odpočinul.

Kain založil město, které pojmenoval po svém nejstarším synovi. Jako vůdce oné velké třídy lidí, která uctívala boha tohoto světa, odešel z Hospodinovy přítomnosti hledat bohatství a radost na zemi. Jeho potomci se vyznačovali tím, že se zabývali jen pozemským a materiálním pokrokem. Jednali však v rozporu s Božími záměry s člověkem. Ke zločinu vraždy přidal Lámech, pátý v rodokmenu, mnohoženství. Ábel vedl pastevecký život a Šétovi potomci pokračovali v této životní dráze. Považovali se za „cizince a přistěhovalce“ na zemi, kteří touží „po lepší vlasti, po vlasti nebeské“ (Žd 11,13.16).

Po určitou dobu zůstaly tyto dvě skupiny lidí odděleny. Kainovo pokolení se ze svého původního sídliště začalo roztahovat do rovin a údolí, kde bydleli Šétovi potomci. Ti, aby unikli jejich špatnému vlivu, se stáhli do hor a tam věrně uctívali Boha. Jak však plynul čas, odvažovali se mísit se s obyvateli údolí. „Viděli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské.“ (Gn 6,1.2) Šétovi potomci vzbudili Boží nelibost, protože s nimi uzavírali sňatky. Mnozí Boží ctitelé byli svedeni do hříchu lákadly, která jim byla neustále předkládána, a ztratili svůj svatý charakter. Spolčili se se zkaženými lidmi a žili stejně jako oni. Přehlíželi omezení sedmého přikázání a „brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo“ (Gn 6,2). Šétovi potomci „se dali cestou Kainovou“ (Ju 11). Zaměřili se na pozemský blahobyt a radovánky a přehlíželi Hospodinova přikázání. Hřích se rozšířil po celé zemi.

ADAM A JEHO POTOMCI

Po dobu téměř tisíce let se Adam snažil zadržet příval zla. Bylo mu nařízeno, aby své potomky vyučoval Hospodinově cestě, a on si nesmírně vážil toho, co mu Bůh zjevil, a opakoval to dalším generacím. Devíti pokolením líčil svatý a šťastný život člověka v ráji a stále znovu vyprávěl příběh svého pádu. Řekl jim o utrpeních, jejichž prostřednictvím ho Bůh poučoval o nutnosti věrně dodržovat jeho zákon, a objasňoval jim Boží milosrdné opatření pro jejich spasení. Přesto se často setkával s hořkou výčitkou, že svým hříchem uvrhl své potomky do takové bídy.

Když Adam opustil Eden, třásl se hrůzou při pomyčlení, že musí zemřít. Trápily ho výčitky svědomí za jeho vlastní hřích. Byl zdrcen úzkostí, protože byl dvojnásobně oloupen – jednak zavražděním Ábela, jednak odvržením Kaina. Ačkoli se rozsudek smrti zdál být zprvu hrozný, poté – co se téměř tisíc let díval na následky hříchu – cítil, že je to z Boží strany projev milosrdenství, jestliže ukončí život utrpení a zármutku.

Předpotopní věk nebyl, jak se často předpokládá, dobou nevědomosti a barbarství. Lidé měli úžasné tělesné a rozumové schopnosti a jejich přednosti se nedají s ničím srovnat. Jejich duševní schopnosti se rozvíjely od malička a ti, kdo měli v úctě Boha, rostli v poznání a moudrosti po celý život. Vynikající učenci naší doby by se v porovnání s nimi jevili jako trpaslíci, což se týká jak mentální, tak fyzické síly. Jak se zkracoval věk člověka a ubývalo mu tělesné síly, zmenšovaly se i jeho rozumové schopnosti.

Je pravda, že lidé v moderní době mají prospěch ze znalostí svých předchůdců. Vynikající myslitelé zanechali své dílo těm, kdo přicházejí po nich. Ale oč větší byly přednosti lidí oné doby! Měli mezi sebou po stovky let toho, kdo byl stvořen k Božímu obrazu. Sám Stvořitel Adama seznámil s průběhem stvoření. Adam sám byl svědkem událostí devíti staletí. Předpotopní lidé měli výbornou paměť. Pamatovali si, co jim bylo řečeno, a předávali to neporušené svým potomkům. Po stovky let žilo na zemi současně sedm generací, které těžily z poznání a zkušeností všech.

Nebyla to zdaleka doba náboženské temnoty, nýbrž období velkého světla. Celý svět měl příležitost přijímat naučení rovněž Boží zahrada, která po mnohá staletí zůstávala mezi lidmi. Eden stál přímo na dohled. Jeho vchod byl chráněn anděly, kteří ho střežili. Existence zahrady a historie jejích dvou stromů byly neoddiskutovatelnými skutečnostmi. A Boží jsoucnost a nejvyšší autorita byly pravdami, které lidé nemohli zpochybnit, dokud mezi nimi žil Adam.

Navzdory převládající nepravosti žil rod zbožných lidí jako ve společenství nebes. Byli to lidé mimořádného intelektu a úžasných znalostí. Měli velké poslání – rozvíjet spravedlivý charakter a učit zbožnosti, a to nejen lidi své doby, ale i budoucí generace. V Bibli je zmínka jen o několika z nich, ale ve všech dobách měl Bůh věrné svědky, své pravé ctitele.

HENOCHŮV PŘÍKLAD

Henoch žil šedesát pět let a zplodil syna. Potom chodil s Bohem tři sta let. Byl jedním z ochránců pravé víry, předků zaslíbeného semene. Z Adamových úst se dověděl příběh o pádu do hříchu a o Boží milosti, jak se zjevuje v zaslíbení o příchodu Vykupitele. Na tohoto Spasitele spoléhal.

Avšak po narození svého prvorozeného syna prožil Henoch ještě hlubší zkušenost. Když viděl lásku dítěte k jeho otci, jeho naprostou důvěru v tatínkovu ochranu, když ve svém vlastním srdci pocítil něhu k tomuto prvorozenému synovi, pochopil vzácnou lekci o nádherné Boží lásce v daru jeho Syna. Ve dne v noci uvažoval o této nezměrné Boží lásce v Kristu a snažil se ji zjevit lidem, mezi nimiž žil.

Henoch nechodil s Bohem ve stavu jakéhosi vytržení či extáze, ale ve všech povinnostech všedního života. Jako manžel a otec, přítel a občan byl neochvějným Hospodinovým služebníkem.

Jeho srdce bylo v souladu s Boží vůlí. Vždyť „půjdou spolu dva, jestliže se nedohodli?“ (Am 3,3) A toto bohabojné chození pokračovalo po tři sta let. Jak plynula staletí, Henochova víra sílila a jeho láska byla čím dál vřelejší.

Henoch byl mužem rozsáhlých vědomostí, neboť ho Bůh poctil zvláštními zjeveními. Přesto byl jedním z nejpokornějších lidí. Očekával na Hospodina. Modlitba byla pro něj dýcháním nitra. Žil vpravdě v nebeském ovzduší.

Prostřednictvím svatých andělů Bůh Henochovi zjevil svůj záměr zničit svět potopou. Také mu plněji představil plán vykoupení a ukázal mu mimořádné události spojené s druhým Kristovým příchodem a koncem světa.

Henocha trápil problém smrti. Zdálo se mu, že spravedliví se mění v prach stejně jako bezbožní a že je to jejich konec. Nedokázal vidět život spravedlivých za hrobem. V prorockém vidění byl poučen o Kristově smrti a jeho příchodu ve slávě, kdy za doprovodu všech svatých andělů vyvede svůj lid z hrobu. Viděl také, jak zkažený bude svět, až se Kristus zjeví podruhé – že zde bude generace pyšných, zatvrzelých lidí, pošlapávajících zákon a pohrdajících smířením. Spatřil spravedlivé korunované slávou a ctí, a bezbožné zničené ohněm.

Henoch se stal kazatelem spravedlnosti. Seznamoval s Božím poselstvím všechny, kdo mu naslouchali. V zemi, kde se Kain snažil utéct z Boží přítomnosti, prorok představoval nádherné scény, které mu byly ukázány ve vidění. Prohlašoval: „Hle, přichází Pán s desetitisíci svých svatých, aby vykonal soud nadevšemi a usvědčil všecky bezbožné z jejich skutků, které kdy ve své bezbožnosti spáchali.“ (Ju 14.15)

I když kázal o Boží lásce v Kristu, káral panující bezbožnost a varoval, že přestupníky určitě stihne soud. Svatí muži neříkají jen příjemné věci. Bůh vkládá do úst svých poslů pravdy, které jsou ostré a zasáhnou jako dvojsečný meč.

Někteří vzali jeho varování vážně, ale většina si na svých zlých cestách počínala ještě troufaleji. Tak bude také poslední generace zlehčovat varování Božích poslů.

Uprostřed života aktivní práce Henoch vytrvale udržoval své společenství s Bohem. Po určité době prožité mezi lidmi trávil nějaký čas o samotě, neboť lačnil a žíznil po Božím poznání. Henoch rozmlouval s Bohem a stále více a více odrážel Boží obraz. Jeho tvář vyzařovala světlo, které se skví v Ježíšově tváři. Příliv lidské viny rok od roku stoupal a nad světem se stále hrozivěji stahovala temná mračna Božího soudu.

Avšak Henoch vytrval na své cestě, varoval, prosil a snažil se zastavit příval nepravostí. Ačkoli milovníci hříšných zábav jeho varování přehlíželi, měl svědectví, že Bůh jeho jednání schvaluje. Pokračoval v zápase se zlem, až ho Bůh vzal z hříšného světa do čisté radosti nebes.

Jeho současníci se mu vysmívali, že se nesnaží získat pozemské bohatství. Avšak jeho srdce toužilo po věčných pokladech. Viděl Krále v jeho slávě uprostřed Sijónu. Jeho myšlenky a rozhovory se týkaly nebe. Čím větší byla nepravost, tím palčivější byla jeho touha po Božím domově.

Tři sta let chodil Henoch s Bohem. Den co den usiloval o těsnější spojení s ním. Toto společenství bylo stále užší a užší, až si ho Bůh vzal k sobě. Jeho chození s Bohem na zemi pokračovalo tak dlouho, až prošel branami svatého města. Byl prvním z lidí, kdo tam vstoupil. Na zemi pociťovali jeho ztrátu. Někteří, a to jak spravedliví, tak bezbožní, byli svědky jeho odchodu. Ti, kdo ho měli rádi, provedli důkladný průzkum, ale nebylo to nic platné. Oznámili, že „nebyl nalezen“ (Žd 11,5), protože ho Bůh vzal.

Henochovým nanebevzetím Bůh zamýšlel dát významnou lekci. Hrozilo nebezpečí, že kvůli strašným následkům Adamova hříchu lidé propadnou malomyslnosti. Mnozí byli hotovi zvolat: „Jaký užitek máme z toho, že se bojíme Hospodina a zachováváme jeho nařízení, když na lidstvu spočívá těžké zlořečenství a údělem nás všech je smrt?“ Satan sváděl lidi k víře, že neexistuje žádná odměna pro spravedlivé ani trest pro bezbožné a že lidé nejsou s to poslouchat Boží přikázání. Avšak v Henochově případě Bůh ukázal, co udělá pro ty, kdo zachovávají jeho přikázání. Lidé byli poučeni, že je možné poslouchat Boží zákon, že jsou schopni prostřednictvím milosti odolat pokušení a stát se čistými a svatými. Jeho nanebevzetí bylo důkazem pravdivosti jeho proroctví o budoucnosti, kdy bude poslušný odměněn věčným životem, a přestupník odsouzen a potrestán smrtí.

„Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě... Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení.“ (Žd 11,5) Zbožný charakter tohoto proroka představuje úroveň svatosti, kterou musí získat ti z obyvatel země, kteří budou vykoupeni při druhém Kristově příchodu (Zj 14,3). Tehdy bude tak jako před potopou převládat nepravost. Lidé se budou stavět proti autoritě nebe. Avšak Boží lid bude – podobně jako Henoch – hledat čistotu srdce a soulad s Boží vůlí, aby odrážel Kristův charakter. Jako Henoch bude varovat svět před Ježíšovým druhým příchodem a svým svatým chováním odsoudí hříchy bezbožných. Jako Henoch byl proměněn a vzat do nebe, tak budou žijící spravedliví přeneseni z této země před jejím zničením ohněm. „Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni.“ (1K 15,51.52) „Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte.“ (1Te 4,16-18)

Bible - Český ekumenický překlad

Na úsvitu dějin a Bible

Diskuse

Žádný komentář dosud nebyl vložen

Podpořte BibleTV

Pomozte nám financovat realizaci a další rozvoj internetové televize BibleTV

Číslo účtu: 1725482339 / 0800

Přihlášení

Facebook

Page generated in 1.8017 seconds.
Redakční systém teal.cz naprogramoval Vítězslav Dostál