Skrytý poklad

Pole s pokladem představuje celou Bibli, poklad je symbolem evangelia. Boží slovo nabízí větší bohatství než všechna naleziště zlata a poklady tohoto světa.

„Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.“ (Mt 13,44)

V dávných dobách bylo běžné, že lidé ukrývali své poklady v zemi. Mohli totiž přijít o svůj majetek různým způsobem: často docházelo ke krádežím a loupežím. Nastala-li změna ve vládě, byly těm, kteří měli velký majetek, uloženy vysoké daně. Kromě toho hrozilo zemi stálé nebezpečí, že ji napadnou a zpustoší nepřátelská vojska. Proto se lidé snažili zachránit svůj majetek tím, že jej ukryli. Za bezpečné místo úkrytu pokládali zemi. Často se však zapomnělo, na kterém místě byl poklad zakopán. Majitel pokladu mohl zemřít. Také vězení nebo vyhnanství jej mohlo navždy odloučit od jeho pokladu. Bohatství, které tak starostlivě přechovával, čekalo, až je někdo náhodně objeví. V době Pána Ježíše nebylo nic neobvyklého, když se v neobdělané půdě našly staré mince nebo zlaté a stříbrné šperky.

Někdo si pronajal kus pole a při orbě našel zakopaný poklad. Když viděl, že má na dosah ruky bohatství, ponechal zlato v úkrytu, vrátil se domů a prodal všechno, co měl, aby si mohl koupit pole i s pokladem. Jeho rodina i sousedé si o něm mohli myslet, že jedná pošetile. V neobdělaném poli neviděli žádnou hodnotu. On však věděl, co dělá. Když pole koupil, prozkoumal každou jeho část, aby vybral celý poklad, který získal.

Toto podobenství znázorňuje, jakou cenu má nebeský poklad a jaké úsilí musíme vynaložit, abychom ho získali. Muž, který našel poklad na poli, byl hotov rozloučit se se vším, co měl a rozhodl se vynaložit všechno úsilí, aby skrytý poklad získal. Podobně i pro toho, kdo nalezl nebeský poklad, nebude žádná námaha příliš těžká a žádná obět příliš velká, aby získal poklady pravdy.

Pole s pokladem v podobenství představuje celou Bibli, poklad je symbolem evangelia. Boží slovo nabízí větší bohatství než všechna naleziště zlata a poklady tohoto světa.

JAK JE POKLAD UKRYTÝ

Mnozí lidé považují poklady evangelia za skryté. Myslí si, že jsou moudří, zpychli učením marné filozofie, nechápou krásu, moc a tajemství plánu vykoupení. Mají oči, ale nevidí, mají uši, ale neslyší, mají rozum, ale skrytý poklad nevnímají.

Člověk může projít okolo pokladu a vůbec si toho nemusí být vědom. Nebo může usednout ke kmeni stromu, aby si odpočinul, a přitom vůbec nepostřehne, že mezi kořeny je ukryto bohatství. A právě tak tomu bylo se Židy. Bůh jim svěřil zlatý poklad pravdy. Sám Kristus ustanovil židovskou bohoslužbu, která nesla pečeť nebes. Velké pravdy o vykoupení zahalil do obrazů a symbolů. Když však Kristus přišel, Židé nepoznali, že se na něm naplnily všechny tyto předobrazy. Měli sice ve svých rukou knihy Starého zákona, ale tradice, kterou si předávali z pokolení na pokolení a lidský výklad Bible jim zakrývaly pravdu, kterou Ježíš Kristus ztělesňoval. Unikal jim duchovní význam Písma. Bůh jim otevřel pokladnici poznání, ale oni to nepochopili.

Bůh svou pravdu před lidmi neskrývá. Lidé si ji zatemňují sami, svým jednáním. Ježíš Kristus podal židovskému národu dostatek důkazů, že je Mesiáš, jeho učení však vyžadovalo rozhodnou změnu jejich života. Poznali, že přijetím Krista by se museli zříci svých oblíbených tradic a zvyklostí, sobeckých a bezbožných zvyků. Aby mohli přijmout neměnnou, věčnou pravdu, museli by přinést oběť. Proto nechtěli uznat ani nejpádnější důkaz, který jim Bůh mohl dát, aby uvěřili v Krista. Prohlašovali, že věří starozákonním spisům, ale odmítali uznat jejich svědectví o životě a povaze Ježíše Krista. Nechtěli se nechat přesvědčit. Obávali se, že by museli prožít obrácení a vzdát se svých předsudků. Měli mezi sebou poklad evangelia — Ježíše Krista — Cestu, Pravdu a Život, odmítli však největší dar, jaký jim mohla nebesa poskytnout.

„Přesto v něho uvěřili i mnozí z předních mužů, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagógy.“ (J 12,42) Přesvědčili se, věřili, že Ježíš je Boží Syn, neměli však odvahu veřejně se k němu přiznat. To se neslučovalo s jejich ctižádostivými zájmy. Neměli tak velkou víru, aby mohli přijmout nebeský poklad. Toužili po světských statcích.

I dnes se lidé velmi horlivě snaží získat pozemské hodnoty. Jsou naplněni sobeckými a ctižádostivými myšlenkami. Chtějí získat majetek, věhlas nebo moc, a proto kladou lidské zvyky, tradice a požadavky nad požadavky Boží. Poklady Božího slova pro ně zůstávají skryté.

„Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.“ (1 K 2,14)

„Je-li přesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří spějí k záhubě. Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.“ (2 K 4,3.4)

CENA POKLADU

Spasitel viděl, že se lidé plně oddali honbě za pozemským ziskem a zapomněli na věčné hodnoty. Chtěl tento stav změnit. Chtěl zlomit omamné kouzlo, které člověka ochromuje. Prohlásil: „Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?“ (Mt 16,26) Pán Ježíš představoval hříšnému lidstvu lepší svět, na který pozapomněli, aby si znovu uvědomili, že existují i věčné hodnoty. Vedl je na práh věčnosti ozářené nepopsatelnou Boží slávou a ukazoval jim nebeský poklad.

Hodnota tohoto pokladu převyšuje cenu zlata nebo stříbra. Ani bohatství všech nalezišť na zemi se s ním nemůže měřit.

„Propastná tůň praví: ‚Ve mně není‘,
moře říká: ‚Já ji nemám‘.
Nelze ji získat za lístkové zlato,
její hodnota se nevyváží stříbrem,
nemůže být zaplacena ofírským zlatem,
vzácným karneolem či safírem.
Nedá se srovnat se zlatem či se sklem
ani směnit za věci z ryzího zlata,
natož za korál a křišťál;
moudrost má větší cenu než perly.“
(Jb 28,14-18)

To je poklad, který můžeme najít v Písmu. Bible je velkou Boží učebnicí, jeho výchovným prostředkem. Bible obsahuje základ pravé vědy. V Božím slově se můžeme setkat s každým oborem vědění. Především však obsahuje tu největší vědu, vědu o spasení. Bible je nalezištěm nevyčerpatelného bohatství Ježíše Krista.

Skutečné vyšší vzdělání člověk získá studiem a plněním Božího slova. Jestliže však Bibli vymění za jiné knihy, které nevedou k Bohu a nebeskému království, pak nedosáhl plného vzdělání.

Příroda v sobě zahrnuje podivuhodné naučení. Boží pravdy můžeme pozorovat na zemi, v moři i na obloze. Celá příroda nás učí o nebeské moudrosti a věčné pravdě. Hříšný člověk jí však nerozumí. Hřích zatemnil jeho rozhled, neumí si přírodu vysvětlit, aniž by ji kladl nad Boha. Pravé učení nepůsobí na mysl těch, kdo zavrhují Boží slovo. Naučení z přírody převrátili a zkreslili natolik, že odvádí jejich mysl od Stvořitele.

Mnozí lidé pokládají lidskou moudrost za vyšší, než je moudrost Ježíše Krista. Na Bibli se dívají jako na něco staromódního, bezvýznamného a nezajímavého. Lidé, kteří se však nechali probudit Duchem svatým, to vidí jinak. Uvědomují si nezměrnou hodnotu pokladu a rádi prodají všecko, aby si mohli koupit pole s pokladem. Místo knih, které obsahují domněnky velkých a slavných spisovatelů, si vybrali slovo největšího Mistra a Učitele, jaký kdy na zemi žil. Položil za nás svůj život, abychom v něm mohli mít život věčný.

NÁSLEDKY PŘEHLÍŽENÍ POKLADU

Satan působí na lidi a přesvědčuje je, že bez Boha mohou získat úžasné poznání. Klamnými důkazy svedl Adama a Evu, aby začali pochybovat o Božím nařízení a přijali jeho názory, které je zavedly k neposlušnosti. Svými výmysly působí dnes právě tak, jako působil v ráji. Vede lidi, aby nedůvěřovali Bohu a přestupovali jeho zákon. Málokdo si uvědomuje důsledky takového jednání.

Mnozí mladí lidé úspěšně absolvují všechny stupně škol, vynakládají opravdové úsilí, aby získali plné vzdělání. Jestliže však neví nic o Boží vůli a neřídí se Božími zákony, znehodnocují svůj život. Špatnými návyky ztrácejí úctu k sobě, ztrácejí schopnost sebeovládání, neumějí správně posoudit podstatu a smysl života. Nehospodaří dobře se svými tělesnými a duševními silami. Jestliže se nesnaží žít podle správných a zdravých zásad, propadají zlozvykům a nemohou poznat pravé štěstí. Léta strávená na studiích nemusí člověka naučit správně žít. Jestliže někdo zneužívá své tělesné i duchovní síly, boří chrám svého těla. I když získá nejvyšší vzdělání, jestliže se nenaučí správně žít, vzdal se pokladu, který je cennější nad všechno ostatní.

HLEDÁNÍ POKLADU

Studujme Boží slovo. Vštěpujme svým dětem biblické pravdy. Je to nevyčerpatelný poklad. Lidé ho většinou nenacházejí, protože ho dostatečně nehledají. Mnohým stačí pouze domněnky o pravdě, spokojí se s povrchním hledáním a jsou přesvědčeni, že znají všechno podstatné. Přijímají výroky druhých jako pravdu, protože jsou příliš leniví, než aby ji sami opravdově a pilně hledali, jak to Písmo znázorňuje vykopáváním skrytého pokladu. Lidské názory jsou nejen nespolehlivé, ale mohou být i nebezpečné, protože na místo Boha stavějí člověka. Výroky lidí zaznívají tam, kde by mělo znít: „Takto praví Pán.“

Kristus je pravda. Jeho slova jsou pravda a mají hlubší význam, než se na první pohled zdá. Všechny Kristovy výroky mají hodnotu, která zdaleka převyšuje jejich neokázalý zevnějšek. Cenu těchto výroků pozná člověk, který se nechá ovlivnit Duchem svatým. Pozná jedinečné drahokamy pravdy, i když mohou být skryté jako poklady.

Lidské názory a spekulace nikdy nevedou k lepšímu pochopení Božího slova. Lidé vzdělaní ve filozofii se mnohdy domnívají, že pouze jejich výklady mohou jiným otevřít poklad poznání a zabránit pronikání falešných nauk do církve. Avšak právě tyto výklady zavádějí do církve nesprávné názory a kacířství. Někteří lidé vynakládají velké úsilí, aby objasnili ta místa v Bibli, která považují za nejasná a spletitá. Svým úsilím však velmi často ještě více zatemní to, co se pokoušeli objasnit.

Kněží a farizeové si mysleli, že konají velké dílo, když jako učitelé hlásají své vlastní výklady Božího slova. Kristus jim však řekl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží!“ (Mk 12,24). Obvinil je, že to, co učí, „jsou jen lidské příkazy“ (Mk 7,7). Měli hlásat Boží slovo, a lidé se domnívali, že mu rozumějí. Protože však podle něj nežili, satan je zaslepil, takže nemohli poznat pravý smysl Písma.

Podobně jednají mnozí lidé dnes. Mnohé církve se dopouštějí téhož hříchu. Hrozí velké nebezpečí, že stejné chyby jako židovští učitelé se dnes dopustí lidé, které ostatní považují za vzdělané a moudré. Nesprávným výkladem Božího slova a falešným pojetím pravdy přivádějí posluchače do zmatku a zahalují je tmou.

Nemusíme číst Bibli při blikavém světle tradice nebo lidských dohadů a domněnek. Vysvětlovat Písmo lidskými tradicemi a názory je totéž, jako kdybychom se pokoušeli přidat slunci světlo nějakou pochodní. Boží slovo nepotřebuje blikavé světlo pochodní, aby se ukázala jeho velkolepost. Vždyť Bible zjevuje světlo — Boží slávu. Ve srovnání s ním pobledne každé jiné světlo.

Musíme však Bibli opravdově studovat a vážně zkoumat. Jasné poznání pravdy není nikdy výsledkem lenosti. Ani prospěch v časných věcech nezískáme bez opravdového, trpělivého a vytrvalého úsilí. Chce-li někdo dosáhnout úspěchu v práci, musí se do ní pustit s odhodláním a vírou, že dosáhne cíle. Podobně nemůžeme očekávat, že získáme duchovní vzdělání bez opravdového úsilí. Kdo chce najít poklad pravdy, musí konat a hledat právě tak, jako kope horník, aby vytěžil bohatství ukryté v zemi. Polovičatá práce konaná bez zájmu není nic platná. Staří i mladí musí Boží slovo nejen číst, ale vážně a opravdově ho zkoumat, hledat pravdu jako skrytý poklad. Kdo tak jedná, získá odplatu. Kristus rozšíří jeho duchovní schopnosti.

Naše spasení závisí na poznání pravdy obsažené v Bibli. Bůh si přeje, abychom poznali pravdu. Zkoumejme Písmo svaté s opravdovým zájmem! Prohledávejme Bibli jako horník prozkoumává zemi, aby našel žíly zlata. Neustávejme ve studiu, dokud nebudeme mít jistotu, že máme správný vztah k Bohu a že víme, co od nás očekává. Ježíš Kristus slíbil: „A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.“ (J 14,13.14)

Charakterově ryzí a nadaní lidé někdy postřehnou věčné hodnoty, často jim však nerozumějí, protože jim viditelné věci zatemňují slávu věcí neviditelných. Kdo chce úspěšně hledat skrytý poklad, musí mít vyšší cíle než jen časné věci. Hledání pokladu musí zasvětit všechny síly a schopnosti.

Neposlušnost uzavřela již mnoha lidem dveře poznání, které mohli získat z Písma. Pochopit, to znamená uplatnit Boží příkazy. Bibli nemůžeme přizpůsobovat lidským předsudkům a zájmům. Mohou jí porozumět jen ti lidé, kteří pokorně hledají pravdu, aby podle ní mohli žít.

Ptáš se: Co mám dělat, abych byl spasen? Než začneš studovat Bibli, odlož své předsudky, vlastní i převzaté domněnky. Zkoumáš-li Písmo jen proto, abys v něm našel potvrzení svých názorů, nikdy nepoznáš pravdu. Čti Písmo, abys poznal, co říká Pán. Jestliže se při studiu Bible přesvědčíš, že tvé názory nesouhlasí s pravdou, nevykládej pravdu tak, aby odpovídala tvému přesvědčení, ale přijmi světlo, které ti Pán ukázal. Bud pozorný a vnímavý, abys mohl poznat úžasné bohatství Božího slova.

Víra v Krista jako ve Vykupitele světa vyžaduje vnímavou mysl řízenou srdcem, které umí rozeznat a ocenit nebeský poklad. Takovou víru nemůžeme oddělit od pokání a změny povahy. Věřit znamená nalézt a přijmout poklad evangelia se všemi povinnostmi, které ukládá.

„Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ (J 3,3) Můžeme se domnívat, můžeme si leccos představovat, ale bez pohledu víry nemůžeme poklad spatřit. Kristus obětoval svůj život, aby nám zajistil poklad nesrovnatelné ceny. Avšak bez znovuzrození z víry v jeho krev nikdo nedosáhne odpuštění hříchů, nikdo nezíská věčný poklad.

Musíme se nechat oslovit Duchem svatým, abychom mohli poznat pravdy Božího slova. Krásy přírody můžeme pozorovat jen tehdy, když je ozáří slunce svým světlem a zažene tmu. Ani poklady Božího slova nemůžeme ocenit, pokud je neozáří paprsky Slunce spravedlnosti.

Milující Bůh poslal Ducha svatého, aby zjevoval Boží pravdy lidem, kteří bezvýhradně věří Kristu. Duch svatý zjevuje lidem pravdy, na nichž závisí spasení. Vyznačuje tak jasně cestu života, že na ní nikdo nemusí bloudit. Kdykoli studujeme Bibli, měli bychom prosit, aby nám Duch svatý osvítil čtené slovo. Jen tak můžeme poznat a ocenit poklady Písma.

ODMĚNA ZA HLEDÁNÍ

Ať si nikdo nemyslí, že už nemůže dosáhnout vyššího poznání. Schopnosti lidského rozumu je možno změřit, díla lidských tvůrců je možno překonat. Ani nejsmělejší rozlet naší představivosti však nemůže postihnout Boha. Za hranicemi našeho poznání začíná nekonečno. Spatřili jsme pouze záblesk Boží slávy, nekonečného poznání a moudrosti. Doposud jsme pracovali jakoby na povrchu dolu, zatímco bohaté a zlaté žíly se nacházejí hluboko pod povrchem. Očekávají jako odměna na toho, kdo je bude hledat. Musíme kopat stále hlouběji, abychom mohli získat velkolepé poklady. Pravou vírou si člověk může přivlastnit bohatství Božího vědění.

Kdo zkoumá Písmo v Duchu Ježíše Krista, nezůstane bez odměny. Je-li člověk ochotný nechat se poučit jako dítě, podřídí-li se plně Bohu, najde v Božím slově pravdu. Kdyby lidé poslouchali Boží nařízení, porozuměli by plánu Boží vlády. Nebesa by jim ke studiu otevřela komnaty milosti a slávy. Lidé by byli úplně jiní, než jsou dnes, protože zkoumání pokladu pravdy by je zušlechtilo. Tajemství vykoupení a vtělení Ježíše Krista, jeho výkupná oběť, by pro ně nebyly jen neurčité pojmy, jak je tomu nyní, mnohem lépe by je chápali a také by si jich více vážili.

V modlitbě před ukřižováním dal Ježíš Kristus světu naučení, které by se nám mělo vrýt do mysli a do srdce. Řekl: „A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ (J 17,3) To je nejvyšší poznání. Dává člověku sílu. Poznání Otce a Ježíše Krista, kterého Otec poslal, získané zkušenostmi, přetváří člověka k Božímu obrazu. Umožňuje mu, aby se ovládal, aby všechny své tužby a sklony podřídil nadvládě rozumu. Činí z člověka skutečné dítě a dědice nebes. Člověk se může stýkat s nekonečnou moudrostí, otevírají se před ním poklady celého vesmíru.

Takové poznání můžeme získat studiem Bible. Poklad Božího slova může najít každý, kdo je ochotný vynaložit všechno potřebné, jen aby ho získal.

„Jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost, budeš- li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech, tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha.“ (Př 2,3-5)