V zaslíbené zemi

Naděje se konečně naplnila - Izrael překročil Jordán a vstoupil do zaslíbené země.

Teprve teď, když jim byl jejich bývalý vůdce odňat, si Izraelci plně uvědomili hodnotu jeho moudrých rad, jeho rodičovské lásky a jeho neoblomné víry.

Mojžíš byl mrtev, ale jeho vliv žil dál. Tak jako zář zapadajícího slunce osvěcuje vrcholky hor i poté, co samo už zapadlo za horizont, tak i dílo svatých a dobrých lidí osvěcuje svět dlouho poté, co jeho tvůrcové zemřeli. „Spravedlivý zůstane v paměti věčně.“ (Ž 112,6) Přestože byli lidé naplněni zármutkem nad touto velkou ztrátou, nebyli ponecháni sami.Ve dne zůstával nad stanem setkávání oblakový sloup a v noci sloup ohnivý. Bůh bude stále jejich vůdcem a pomocníkem, pokud se budou řídit jeho přikázáními.

Uznávaným vůdcem Izraele byl nyní Jozue. Byl to muž odvážný a vytrvalý, nezakládal si na sobě a především byl veden živou vírou v Boha. Takový byl charakter člověka, kterého Bůh vybral, aby vedl izraelské zástupy. Za Mojžíše působil jako „předseda vlády“ a jeho tichá a opravdová věrnost, jeho pevnost, když ostatní pochybovali, a jeho rozhodnost stát za pravdou uprostřed nebezpečí svědčily o tom, že je hoden stát se Mojžíšovým nástupcem. Jozue pohlížel na práci, která ho v budoucnu čekala, s velkou úzkostí, avšak Bůh jeho obavy rozptýlil ujištěním: „Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě klesnout a neopustím tě. Buď rozhodný a udatný, neboť ty rozdělíš tomuto lidu zemi v dědictví, jak jsem se přísežně zavázal jejich otcům, že jim ji dám.“ (Joz 1,5.6) „Dal jsem vám každé místo, na které vaše noha šlápne.“ (Joz 1,3) „Jen buď rozhodný a velmi udatný, bedlivě plň vše, co je v zákoně, který ti přikázal Mojžíš, můj služebník. Neodchyluj se od něho napravo ani nalevo; tak budeš jednat prozíravě všude, kam půjdeš. Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě.“ (Joz 1,7.8)

První Boží poselství k Jozuovi znělo: „Nyní tedy vstaň a přejdi s veškerým tímto lidem přes tento Jordán do země, kterou dávám Izraelcům.“ (Joz 1,2) Jozue věděl, že ať Bůh přikáže cokoliv, uprostraní cestu, aby to jeho lid mohl splnit. Vtéto víře začal neohrožený vůdce okamžitě s přípravami na postup. Přímo naproti místu, kde Izraelci tábořili, stálo dobře opevněné město Jericho, klíč k celému území. To pro Izrael představovalo ohromnou překážku. Jozue proto vyslal dva mladé muže jako zvědy, aby zjistili něco o jeho obyvatelích, zdrojích a síle opevnění. Vystrašení a podezíraví obyvatelé města byli ve střehu a poslové se octli ve velkém nebezpečí. Byli však zachráněni jerišskou ženou jménem Rachab, která pro ně nasadila svůj vlastní život. Na oplátku za její laskavost jí dali slib, že ji ochrání, až bude město dobyto.

Zvědové se vrátili s touto zprávou: „Hospodin nám dal celou zemi do rukou. Všichni obyvatelé země propadli před námi zmatku.“ (Joz 2,24) V Jerichu jim bylo řečeno: „Slyšeli jsme, jak Hospodin před vámi vysušil vody Rákosového moře, když jste vycházeli z Egypta, a jak jste v Zajordání naložili se dvěma emorejskými králi, se Síchonem a Ógem, které jste zahubili jako klaté. Jakmile jsme to uslyšeli, ztratili jsme odvahu a pozbyli jsme ducha, poněvadž Hospodin, váš Bůh, je Bohem nahoře na nebi i dole na zemi.“ (Joz 2,10.11)

PŘEKROČENÍ JORDÁNU

Nyní byly vydány příkazy k přípravě na postup vpřed. Lidé měli nachystat jídlo na tři dny a armáda se měla připravit na boj. Izraelci opustili svůj tábor a sestoupili k břehu Jordánu. Všichni věděli, že bez Boží pomoci nemohou doufat, že by ho přešli. Vtéto roční době tající sníh z hor Jordán tak rozvodnil, že se řeka vylévala z břehů, což znemožňovalo její přebrodění. Bůh chtěl, aby byl přechod přes Jordán zázračný.

Na Boží pokyn Jozue lidu přikázal, aby vyznali své hříchy a očistili se od veškeré nečistoty. Řekl: „Hospodin zítra mezi vámi učiní podivuhodné věci.“ (Joz 3,5) Schrána smlouvy, nesená kněžími ze středu tábora k řece, měla ukazovat cestu. „Poznáte, že uprostřed vás je živý Bůh,“ pokračoval Jozue. „Ten před vámi vyžene Kenaance… Hle, před vámi přejde Jordán schrána smlouvy Pána celé země.“ (Joz 3,10.11)

V určenou dobu se lid v čele se schránou úmluvy, která spočívala na ramenou kněží, vydal na pochod. Mezi schránou a lidem byl skoro kilometrový odstup. Všichni s velkým zájmem sledovali, jak kněží sestupují po břehu k Jordánu. Viděli, jak se posvátná schrána bez zastavení pohybuje směrem k rychle se ženoucímu říčnímu proudu, až se nohy nosičů pohroužily do vody. Pak proud vody valící se shora náhle ustoupil vzad, zatímco voda pod nimi odtekla a ukázalo se dno řeky.

Kněží došli doprostřed koryta a zůstali tam stát, dokud celý Izrael nese- stoupil do řečiště a nepřešel na druhou stranu. Vody Jordánu zadržela táž moc, která před čtyřiceti lety otevřela před jejich otci Rudé moře. Když všechen lid přešel, byla na západní břeh vynesena i schrána úmluvy. Jakmile nohy kněží spočinuly „nepohnutě na suché zemi“, zadržovaná voda se bez zábran začala proudem valit svým přirozeným korytem.

Dokud kněží, kteří nesli schránu úmluvy, ještě stáli uprostřed Jordánu, vzal každý z dvanácti mužů, kteří k tomu byli vybráni z jednotlivých pokolení Izraele, kámen z koryta řeky, kde stáli kněží, a vynesl jej na západní břeh. Z těchto kamenů byl v prvním tábořišti za řekou postaven památník, „aby“ jak řekl Jozue, „poznaly všechny národy země, jak mocná je ruka Hospodinova, a abyste se báli Hospodina, svého Boha, po všechny dny“ (Joz 4,24).

Tento zázrak byl pro Izrael ujištěním o Boží stálé přítomnosti a ochraně, důkazem, že pro ně bude prostřednictvím Jozua pracovat tak, jak to dělal skrze Mojžíše. Než překročili Jordán, Hospodin Jozuovi řekl: „Dnešního dne jsem tě začal před zraky celého Izraele vyvyšovat, aby poznali, že jsem s tebou, jako jsem byl s Mojžíšem.“ (Joz 3,7)

Když se zpráva o tom, že Bůh před Izraelci zadržel vody Jordánu, donesla k emorejským a kenaanským králům, jejich srdce naplnil strach. Kenaancům, celému Izraeli i samotnému Jozuovi byl podán jednoznačný důkaz, že živý Bůh, Král nebe i země, je uprostřed svého lidu. Neopustí je ani na ně nezapomene. Nedaleko Jordánu si Hebrejové zřídili svůj první tábor na území Kenaanu. To, že neprováděli obřízku a neslavili Velikonoce, bylo svědectvím o Hospodinově nelibosti nad tím, že si přáli vrátit se zpět do země otroctví. Teď však léta Božího zavržení skončila. Bylo obnoveno znamení smlouvy. Na všech, kteří se narodili na poušti, byl vykonán obřad obřízky a Hospodin Jozuovi řekl: „Dnes jsem od vás odvalil egyptskou potupu.“ (Joz 5,9)

Pohanské národy hanobily Hospodina a jeho lid, protože Hebrejové selhali a neobsadili Kenaan v krátké době po svém odchodu z Egypta. Jejich nepřátelé jásali, protože Izrael tak dlouho putoval po poušti, a posměšně prohlašovali, že Bůh Hebrejů není schopen dovést je do zaslíbené země. Hospodin nyní nápadně projevil svou moc a přízeň, když před svým lidem rozdělil Jordán.

Hebrejové také opět slavili Velikonoce a „druhého dne, kdy začali jíst z výtěžku země, přestala také mana; teď už Izraelci manu neměli, ale toho roku jedli z úrody kenaanské země“ (Joz 5,12). Dlouhé roky jejich putování po poušti skončily. Nohy Izraelců konečně vkročily do zaslíbené země.