Pracovitost je naší povinností

Ježíš vyrůstal ve venkovské rodině. Spolehlivě a rád plnil všechny své domácí povinnosti. On – vládce nebes, jemuž  se s radostí podřizovali andělé, se stal ochotným služebníkem a milujícím a poslušným synem. Vyučil se řemeslu a pracoval s Josefem v tesařské dílně. Do práce i z práce chodil ulicemi města v obyčejném oděvu, jaký tehdy nosili všichni dělníci. Nikdy nepoužil své božské moci, aby si ulehčil svůj úděl nebo usnadnil práci.

Práce v dětství a mládí přispěla k rozvoji jeho tělesných i duševních schopností. Nikdy neplýtval silami, ale dbal na to, aby si uchoval zdraví a mohl všechno dělat co nejlépe. Nechtěl nic pokazit, a proto ani s nářadím nezacházel ledabyle. Byl stejně dokonalý v povaze jako v práci.

Na svém vlastním životě nám ukázal, že pracovitost je naší povinností a že všechno máme dělat pečlivě a svědomitě, neboť jen důkladná práce si zaslouží uznání. Výchova, jež vede mladé lidi k užitečné práci a učí je nést jejich životní úděl, je posiluje a přispívá k rozvoji jejich schopností. Každý by si měl najít nějakou činnost, která by ho uspokojovala a zároveň prospívala druhým. Práce má být pro člověka požehnáním. Skutečnou radost a uspokojení ze života může mít jen ten, kdo pracuje důkladně. Bůh si cení dětí a mladých lidí, kteří rádi plní své domácí povinnosti a pomáhají rodičům. Takové děti budou jednou k prospěchu celé společnosti.