Mudrci z východu

Novorozenému Ježíši přišli projevit úctu také tři mudrcové z Východu. To však vzbudilo hněv a závist úřadujícího krále Heroda.

„Když se narodil Ježíš v judskem Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: 'Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.'" (Mt 2,1.2)

Mudrci z Východu byli filozofové. Ve svém národě patřili k početné a vlivné vrstvě bohatých a vzdělaných lidí urozeného původu, která často zneužívala důvěřivosti lidu. Byli však mezi nimi i spravedliví, kteří zkoumali znamení Boží prozřetelnosti v přírodě, a lidé si jich pro jejich moudrost a poctivost vážili. Právě takoví byli mudrcové, kteří přišli za Ježíšem.

Boží světlo svítilo vždy i ve tmě pohanství. Mudrci zkoumali hvězdy na nebi a snažili se pochopit tajemství jejich drah. Přitom spatřili slávu Stvořitele. Chtěli poznat více, a proto se obrátili k židovským spisům. I v jejich zemi byla vzácná prorocká Písma, která předpovídala příchod Božího učitele. Balám, svého času Boží prorok, také patřil k mágům. Pod vlivem Ducha svatého předpověděl rozkvět Izraele a příchod Mesiáše. Jeho proroctví se tradovala od století ke století. Ve Starém zákoně však byl Spasitelův příchod popsán srozumitelněji. Ke své radosti mágové zjistili, že Mesiáš má přijít již brzy a že celý svět pozná Boží slávu.

V tu noc, kdy Boží sláva zaplavila betlémské pahorky, uviděli mudrci na nebi záhadné světlo. Když se setmělo, objevila se na obloze zářivá hvězda. Nebyla to ani stálice, ani planeta. Mudrce tento neobyčejný úkaz velmi zaujal. Netušili, že je to zář andělů, kteří se shromáždili ve velké dálce. Byli však přesvědčeni, že ona hvězda má pro ně zvláštní význam. Radili se s kněžími a filozofy a zkoumali svitky z dávných dob. V Balámově proroctví četli: „Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele." (Nu 24,17) Zvěstuje snad právě tato zvláštní hvězda příchod Zaslíbeného? Mágové uvítali světlo pravdy seslané z nebes, jehož paprsky byly stále jasnější. Ve snu dostali pokyn, aby se vydali hledat právě narozeného Krále.

Stejně jako Abraham s vírou vyšel na Boží výzvu a „nevěděl, kam jde" (Žd 11,8), a stejně jako Izrael s vírou následoval oblakový sloup na cestě do Zaslíbené země, vydali se i pohanští mudrci hledat zaslíbeného Spasitele. Východní země byla bohatá a mudrci nevyšli s prázdnýma rukama. Bylo zvykem projevovat králům i ostatním vysoce postaveným lidem úctu nejrůznějšími dary. Dítěti, v kterém měl být požehnán celý svět, přinesli mudrci ty nejvzácnější dary své země. Na cestě se řídili hvězdou, a proto museli putovat v noci. Čas si krátili opakováním známých výroků a proroctví o králi, kterého hledali. Vždy když se zastavili k odpočinku, zkoumali proroctví a stále více se utvrzovali v tom, že je vede Bůh. Kromě viditelného znamení hvězdy, jež jim ukazovala cestu, pociťovali na sobě i působení Ducha svatého, a to je naplňovalo nadějí. Cesta byla dlouhá, ale radostná.

JERUZALÉMSKÉ ZASTAVENÍ

Dorazili do Izraele, sestoupili z Olivetské hory a pohlédli na Jeruzalém. Hvězda, která je po celou dobu namáhavé cesty vedla, se zastavila nad chrámem a po chvíli zmizela z dohledu. Nedočkavě vyrazili do města. Očekávali, že všichni budou s radostí mluvit o Mesiášově narození. Vyptávali se však marně. Odebrali se do chrámu. Ale zdálo se, že ani tam - k jejich velkému překvapení - nikdo o právě narozeném králi nevěděl. Jejich otázky se nesetkaly s nadšením, ale spíše s překvapením, strachem, a dokonce s opovržením.

Kněží stále opakovali tradiční výklady. Vychvalovali své náboženství a svou vlastní zbožnost, vyvyšovali se nad Řeky a Římany, které považovali za pohany a hříšníky všech hříšníků. Mudrci nebyli žádnými modláři a Bůh si jich cenil víc než kněží, kteří se k němu okázale hlásili. Pro Židy to však byli pohané. Dokonce ani vyvolení strážci svatých proroctví neměli pro jejich naléhavé otázky porozumění.

O příchodu mudrců se brzy dozvěděl celý Jeruzalém. Zvláštní účel jejich návštěvy vyvolal rozruch a vše se rychle doneslo i ke králi Herodovi. Tento lstivý Edomita byl zprávou o existenci případného soka pobouřen. Jeho cesta k trůnu byla poskvrněna nesčetnými vraždami. Byl cizincem a lid, kterému vládl, ho nenáviděl. Jeho jedinou záštitou byla přízeň Říma. Nový král měl však na trůn větší nárok. On se pro království narodil.

Herodes podezíral kněze, že se spikli s cizinci, aby podnítili lid ke vzpouře a svrhli jej z trůnu. Nedal na sobě nic znát, ale rozhodl se zkřížit jejich plány dobře promyšlenou lstí. Svolal k sobě přední kněze a zákoníky a vyptával se jich, co se v jejich svatých knihách píše o místě Mesiášova narození.

Židovské učitele dotaz samozvaného vládce, vznesený na popud cizinců, urazil. Lhostejnost, s jakou se obrátili k prorockým spisům, žárlivého tyrana rozzuřila. Myslel si, že mu chtějí něco zatajit. Důrazně jim přikázal, aby celou záležitost důkladně prozkoumali a oznámili mu místo narození jejich očekávaného krále. Neodvážili se neuposlechnout. Odpověděli mu: „V judskem Betlémě; neboť tak je psáno u proroka:

A ty Betléme v zemi judské,
zdaleka nejsi nejmenší
mezi knížaty judskými,
neboť z tebe vyjde vévoda
který bude pastýřem
mého lidu, Izraele!"
(Mt 2,5.6)

Pak si Herodes pozval mudrce. Zmítal jím hněv a strach, ale nedal na sobě nic znát a cizince zdvořile přijal. Vyptával se jich, kdy se jim zjevila hvězda, a předstíral, že má ze zprávy o Kristově narození radost. Potom jim přikázal: „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit." (Mt 2,8) S tím je propustil a oni se vydali na cestu do Betléma.

Jeruzalémští kněží a starší věděli o Kristově narození více, než byli ochotni přiznat. Zpráva o tom, jak andělé navštívili pastýře, se dostala i do Jeruzaléma. Rabínům však nestála za povšimnutí. Sami mohli Ježíše najít a mudrce k němu zavést. Místo toho je na narození Mesiáše upozornili mudrci. Ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit." (Mt 2,2)

Pýcha a nenávist zavřely dveře před světlem. Kdyby byli lidé uvěřili pastýřům a mudrcům, kněží a rabíni by se dostali do velmi svízelné situace. Ukázalo by se totiž, že se nedrží Boží pravdy. Byli to vzdělaní učitelé, nemohli se přece nechat poučovat od pohanů. Říkali, že není možné, aby je Bůh opomenul a obrátil se k nevzdělaným pastýřům a neobřezaným pohanům. Zprávy, které znepokojovaly Heroda i celý Jeruzalém, s opovržením zavrhli. Nestálo jim za to, jít se podívat do Betléma a o celé záležitosti se přesvědčit. Namlouvali lidu, že zájem o Ježíše je projevem fanatismu. To byl počátek odmítavého postoje kněží a rabínů ke Kristu. V té době začala jejich pýcha a zatvrzelost přerůstat v nepřekonatelnou nenávist ke Spasiteli. Bůh otevíral dveře pohanům a židovští vůdcové si je sami zavírali.

V BETLÉMĚ

Mudrci odešli z Jeruzaléma sami. Když opouštěli brány města, byla už noc. K jejich velké radosti se na obloze znovu objevila hvězda a vedla je až do Betléma. Na rozdíl od pastýřů nevěděli, v jak skromných poměrech se Ježíš narodí. Židé je svým nezájmem zklamali. Mágové podnikli dlouhou cestu a nakonec odcházeli z Jeruzaléma s daleko menší nadějí, než s jakou do něho vcházeli. V Betlémě se nesetkali s žádnými strážemi, které by chránily právě narozeného krále. Nebyla tam žádná významná osobnost tehdejšího světa. Ježíš ležel v jeslích. Jeho jedinou stráží byli rodiče, prostí vesničané. Cožpak tohle je ten, o němž četli, že má „pozvednout Jákobovy kmeny a přivést zpátky ty z Izraele, kdo byli ušetřeni," ten, který má být „světlem pronárodům" a „spásou do končin země" (Iz 49,6)?

„Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu..." (Mt 2,11) V chudém dítěti poznali Boží přítomnost. Obrátili se k němu jako ke svému Spasiteli, odevzdali mu svá srdce a zahrnuli jej svými dary - „zlatem, kadidlem a myrhou". To byla víra! O mudrcích z Východu by bylo možno říci totéž, co později řekl Kristus o římském setníkovi: „Tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho." (Mt 8,10)

Mudrci nepochopili Herodův skutečný záměr s Ježíšem. Když došli k cíli a jejich cesta splnila svůj účel, chtěli se vrátit do Jeruzaléma a říci mu, jak úspěšně pořídili. Ve snu však dostali poselství, aby k němu už nechodili. Vyhnuli se tedy Jeruzalému a vraceli se do své země jinou cestou.

ÚTĚK DO EGYPTA

Podobné varování dostal i Josef. Měl s Marií a dítětem prchnout do Egypta. Anděl mu sdělil: „...a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil." (Mt 2,13) Josef bez váhání uposlechl a pro jistotu se vydali na cestu hned v noci. Bůh prostřednictvím mudrců upozornil židovský národ na narození svého Syna. Jejich návštěva v Jeruzalémě, zájem lidí i Herodova žárlivost, která si vynutila pozornost kněží a rabínů, obracely lidi k proroctvím o Mesiáši a k veliké události, která se právě tehdy stala.

Satan chtěl zastínit světu Boží světlo a všechnu svou úskočnost využil k záhubě Spasitele. Bůh však nikdy nespí ani nedříme a bděl i nad svým milovaným Synem. Sesílal Izraelcům manu z nebe, sytil Elijáše v době hladu a postaral se i o Marii s Ježíšem. Připravil jim útočiště v pohanské zemi. V darech mudrců jim poskytl prostředky na cestu do Egypta i na pobyt v této cizí zemi.

Mudrci přivítali Vykupitele jako jedni z prvních. Položili mu k nohám první dar. Dostalo se jim velké přednosti posloužit Spasiteli světa. Bůh si váží každé oběti, která je přinesena z lásky, a považuje ji za nejlepší službu, kterou mu člověk může prokázat. Pokud jsme Ježíši odevzdali srdce, přineseme mu i své dary. Rádi mu obětujeme své zlato a stříbro, majetek, duševní i duchovní schopnosti. Vždyť on nás tak miloval, že za nás dal sám sebe.

Herodes v Jeruzalémě netrpělivě očekával návrat mudrců. Čas ubíhal, a oni se neobjevovali. Heroda se zmocňovalo podezření. Myslel si, že rabíni pochopili jeho záměr, a proto mu nechtěli prozradit místo Mesiášova narození. Usoudil, že mudrci se jeho paláci záměrné vyhnuli. Toto pomyšlení ho dohánělo k šílenství. Lest selhala, mohl však ještě použít násilí. Novorozený král bude výstrahou. Alespoň nadutí Židé uvidí, co je čeká, pokusí-li se dosadit na trůn někoho jiného.

Ihned vyslal do Betléma vojáky a nařídil jim zabít všechny děti ve věku do dvou let. Klidné domy Davidova města se staly svědky hrůzných událostí, které byly šest set let předtím odhaleny prorokovi ve vidění. „V Rámě je slyšet hlasité bědování, přehořký pláč. Ráchel oplakává své syny, odmítá útěchu, protože její synové už nejsou." (Jr 31,15)

Tuto pohromu si Židé na sebe přivolali sami. Kdyby byli pokorní a věrní, byl by je Bůh před královým hněvem obdivuhodně ochránil. Oni se však svými hříchy od Boha odvrátili a odmítli Ducha svatého, který byl jejich jedinou záštitou. Nezkoumali Písmo s odhodláním podřídit se Boží vůli. V proroctvích hledali především to, co zdánlivě opodstatňovalo jejich vyvyšování a co mohli vykládat jako Boží pohrdání ostatními národy. Chvástali se, že Mesiáš přijde jako král, porazí své nepřátele a ve svém hněvu zničí pohany. Tím proti sobě popouzeli vládnoucí vrstvy. Satan chtěl využít jejich zkresleného výkladu Kristova poslání k porážce Spasitele, ale nakonec se všechno obrátilo proti nim.

Vyvraždění nemluvňat bylo jednou z posledních krutostí, které poznamenaly Herodovu vládu. Brzy poté sklidil nevyhnutelnou odplatu. Zemřel strašnou smrtí.

Josef, který stále ještě žil v Egyptě, dostal od Božího anděla pokyn, aby se vrátil do Izraele. Považoval Ježíše za dědice Davidova trůnu, a proto se chtěl usadit v Betlémě. Dozvěděl se však, že v Judeji vládne Herodův syn Archelaos, a bál se, že by mohl uskutečnit to, co s Kristem zamýšlel jeho otec. Archelaos měl totiž téměř stejnou povahu jako Herodes. Podobal se mu nejvíce ze všech jeho synů. Už když nastupoval na trůn, vznikly v Jeruzalémě bouře, při kterých římští vojáci povraždili tisíce Židů.

Josef znovu dostal pokyn, aby se uchýlil do bezpečí. Vrátil se tedy do svého starého domova v Nazaretě. Tam Ježíš strávil téměř třicet let svého života, „aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský" (Mt 2, 23). Galilea sice spadala pod vládu Herodova syna, ale žilo tam mnohem více cizinců než v Judeji. Židovské záležitosti tedy nebyly hlavním předmětem zájmu a nebylo příliš pravděpodobné, že tam Ježíš svým vystupováním vzbudí žárlivost vládnoucích vrstev.

Tak lidé přijali Spasitele, když přišel na zem. Zdálo se, že se pro narozeného Vykupitele nenajde klidné a bezpečné místo. Bůh nemohl svěřit svého milovaného Syna lidem ani přesto, že dělal vše pro jejich záchranu. Přikázal proto andělům, aby Ježíše provázeli a chránili, dokud nedokončí své poslání na zemi a dokud ho lidé, které přišel spasit, nezabijí.

Zdroj informací: Touha věků, Bible - český ekumenický překlad, BibleTV, Info-Bible.cz