Bohatý muž

Mezi nezapomenutelná setkání Ježíšova života patří rozhovor s bohatým mladým mužem. Snažil se mu vysvětlit, co je v životě opravdu důležité.

„Když se vydával na cestu, přiběhl k ně­mu nějaký člověk, poklekl před ním a ptal se ho: 'Mistře dobrý, co mám dě­lat, abych měl podíl na věčném živo­tě?'" (Mk 10,17)

Mladík, který položil Ježíšovi tuto otázku, patřil k vládnoucí vrstvě. Byl velmi bohatý a měl vysoké postavení. Viděl, s jakou láskou se Ježíš chová k dě­tem, které k němu přinášeli, jak vlídně je přijímá a bere do náručí. Spasitel se mu velmi zalíbil. Pocítil touhu stát se jeho učedníkem. Kristus jej natolik za­ujal, že když odcházel, mladík se za ním rozběhl a vrhl se mu k nohám. Se vší vážností a upřímností se ho zeptal: „Mis­tře dobrý, co mám dělat, abych měl po­díl na věčném životě?" Byla to pro ně­ho, a vlastně pro každého člověka, ne­smírně důležitá otázka.

„Ježíš mu řekl: 'Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.'" (Mk 10,18) Ježíš chtěl vyzkoušet upřímnost bohatého mladíka a zpochybnit měřít­ka, podle nichž jej považoval za dobré­ho. Uvědomoval si vůbec, že hovoří s Bo­žím Synem? Co ve skutečnosti cítil? Mladý muž si velmi zakládal na vlastní spravedlnosti. Ani jej nenapadlo, že by mu snad něco chybělo. Přesto však ne­byl úplně spokojený. Toužil po něčem, co neměl. Nemohl by mu Ježíš pože­hnat, jako žehnal dětem, a uspokojit tak potřebu jeho duše?

Ježíš mu odpověděl, že chce-li získat věčný život, musí zachovávat Boží při­kázání. Potom citoval ta, která hovoří o vztahu člověka k jeho bližním. Mla­dík s ním souhlasil: „Mistře, to všecko jsem dodržoval od svého mládí." (Mk 10,20) Kristus se mu zahleděl do tvá­ře, jako by četl v jeho životě a zkoumal jeho povahu. Měl jej rád a chtěl mu dát pokoj, milost i radost, aby se mohl změ­nit. „Jedno ti schází," řekl. „Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a bu­deš mít poklad v nebi; pak přijď a ná­sleduj mne!" (Mk 10,21)

Kristus byl mladému muži velmi na­kloněn. Věděl, že ujištění: „To všecko jsem dodržoval od svého mládí," myslí upřímně. Spasitel si však přál, aby po­znal, že je třeba odevzdat Bohu srdce, a pochopil podstatu křesťanské dobroty. Chtěl v něm probudit pokoru a potřebu pokání, chtěl, aby si uvědomil, že na prvním místě má milovat Boha, a pokud to nedokáže, má svoji nedokonalost při­krýt Kristovou dokonalostí.

Ježíš viděl, že kdyby se bohatý mla­dík rozhodl pro práci v jeho díle, byl by právě takovým pomocníkem, jakého potřeboval. Kdyby se podřídil Kristovu vedení, mohl vykonat mnoho dobrého. Mohl se stát významným představitelem Krista a ve spolupráci s ním působit ja­ko Boží nástroj mezi lidmi. Kristus znal jeho povahu a měl ho rád. I v srdci mla­dého muže se probudila láska ke Spasi­teli, láska totiž plodí lásku. Ježíš si přál, aby se zapojil do jeho díla. Chtěl, aby byl jako on, aby se v něm zrcadlil Boží obraz. Chtěl v něm rozvinout ušlechtilé strán­ky jeho povahy a posvětit jej pro služ­bu v Božím díle. Kdyby se byl bohatý mladík odevzdal Kristu, mohl vedle ně­ho růst. Stačilo jediné rozhodnutí a je­ho život mohl vypadat úplně jinak.

ZKOUŠKA

„Jedno ti schází," řekl Ježíš. „Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!" (Mk 19,21) Kristus četl v srdci bohatého mladíka. Chybělo mu jen jedno, žel to nejdůležitější - láska k Bo­hu. Pokud nebude milovat Boha z celé­ho srdce, stane se mu to osudným. Celá jeho osobnost se rozpadne. Neustálým uspokojováním vlastních zálib se člo­věka stále více zmocňuje sobectví. Bo­ží lásku může přijmout jen ten, kdo se vzdá lásky k sobě samému.

Kristus mladého muže zkoušel. Vy­zval jej, aby se rozhodl mezi nebeským pokladem a světskou slávou. Kdyby následoval Krista, měl by nebeský poklad jistý. Jeho „já" by však muselo ustoupit a jeho vůle by se musela podřídit Kris­tu. Mladému muži se nabízela Boží sva­tost. Měl příležitost stát se Božím synem a spolu s Kristem dědicem nebeského bohatství. To by ale znamenalo vzít na sebe kříž a následovat Krista na cestě sebezapírání.

Kristova slova byla skutečnou vý­zvou: „Vyvolte si dnes, komu chcete sloužit." (Joz 24,15) Rozhodnout se měl mladík sám. Ježíš si přál, aby se obrátil. Ukázal mu slabou stránku jeho povahy a s velkým zájmem sledoval jeho vnitř­ní boj. Pokud se rozhodne následovat Krista, bude jej muset ve všem poslou­chat. Bude se muset vzdát svých ctižá­dostivých plánů. Spasitel hleděl na mla­díka s upřímnou touhou i úzkostí a z ce­lé své duše doufal, že pozvání Božího Ducha přijme.

Kristus mu ukázal jediný způsob, ja­kým je možno získat křesťanskou po­vahu. Jeho slova se sice zdála být tvrdá a přísná, ale byla moudrá. Jedinou na­dějí bohatého mladíka bylo je přijmout a řídit se jimi. Vysoké postavení a majetek měly na jeho povahu špatný vliv a postupně by zcela vytlačily Boha z je­ho srdce. Kdyby byl mladík odepřel Bo­hu větší či menší část svého jmění, po­nechal by si něco, co by podlamovalo jeho mravní sílu a schopnosti. Věci tohoto světa totiž navzdory své malicher­nosti a pomíjivosti dokáží člověka zce­la pohltit.

Bohatý muž ihned pochopil, co Kris­tova slova znamenají, a zesmutněl. Kdy­by si byl uvědomil hodnotu daru, který mu Ježíš nabízel, rychle by se byl připojil k jeho následovníkům. Byl členem židovské velerady a satan jej pokoušel lákavými vyhlídkami do budoucnosti. Mladý muž sice toužil po nebeských pokladech, ale chtěl si užít i svého pozemského bohatství. Kristovy podmínky jej zarmoutily. Chtěl získat věčný život, ale nebyl ochoten přinést potřebnou oběť. Cena věčného života se mu zdála být příliš vysoká. Smutně odešel, „neboť měl mnoho majetku" (Mk 10,22).

Tvrdil sice, že Boží zákon zachovává, ale byl to jen klam. Ukázalo se, že bo­hatství je jeho modlou. Nemohl zachovávat Boží přikázání, a zároveň nade vše milovat svět. Měl raději Boží dary než Dárce. Kristus mu nabídl přátelství. Řekl mu: „Následuj mne!" Mladík si však příliš zakládal na své pověsti a ma­jetku, a Spasitel pro něho tolik neznamenal. Vzdát se pozemského jmění, na které si mohl sáhnout, pro neviditelné nebeské poklady se mu zdálo být příliš odvážné. Odmítl nabídku věčného ži­vota a odešel. Až do konce svého živo­ta potom sloužil světu. Takovou zkouš­kou procházejí tisíce lidí. Zvažují, zda se mají rozhodnout pro Krista či pro svět. Mnozí volí svět. Odvracejí se od Spasitele stejně jako bohatý mladík. Ne­chtějí mít Ježíše za svého vůdce. Kristovo jednání s bohatým mladí­kem je pro nás velkým poučením. Bůh dal svým služebníkům pravidla, kterými se mají řídit. Žádá od nich poslušnost zákona. Ne však pouhé vykonávání jed­notlivých ustanovení, ale poslušnost, která se projevuje v celém životě a odrá­ží se v povaze. Bůh sám určil, jací mají být ti, kdo se stanou občany jeho krá­lovství. Za své děti přijme jen lidi, kteří budou spolupracovat s Kristem a vy­znávat: Pane, vše, co mám, i vše, čím jsem, patří tobě. Měli bychom uvážit, co to znamená, když člověk touží po nebi, a přece se jej zřekne proto, že ne­ní ochoten plnit požadavky, jimiž je vstup do Božího království podmíněn. Zamysleme se nad tím, co se vlastně stalo. Mladý muž řekl Kristu: Ne, ne­mohu ti dát vše. Neříkáme to i my? Spa­sitel nám nabízí spolupráci v díle, které nám Bůh svěřil. Chce využít možností, které jsme od Boha dostali, aby jeho dí­lo ve světě postupovalo kupředu. Jen tak nás může zachránit.

ODPOVĚDNOST BOHATÝCH

 Bůh svěřil bohatému mladíkovi maje­tek, aby mohl prokázat, že je jeho věr­ným správcem. Mladý muž se měl o své požehnání podělit s lidmi v nouzi a uleh­čit jim jejich břemeno. Bůh dává i dnes lidem prostředky, schopnosti a příleži­tosti, aby mohli pomáhat chudým a tr­pícím. Člověk, který využívá svěřené dary podle Boží vůle, se stává Spasite­lovým spolupracovníkem. Získává lidi pro Krista, protože jim představuje je­ho povahu.

Stejně jako tehdy onomu mladému muži může se i dnes bohatým a vysoce postaveným lidem zdát, že zříci se pro Krista všeho, co mají, je příliš velká oběť. Pro všechny, kdo se chtějí stát Kristo­vými učedníky, však platí stejná pravi­dla. Částečnou poslušnost Bůh nemůže přijmout. Sebezapření je podstatou Kris­tova učení. Často bývá představováno a vyžadováno slovy, která se zdají být příliš tvrdá, ale člověk nemá jinou možnost záchrany než zbavit se všeho, co by narušilo celou jeho bytost.

Když Kristovi následovníci dávají Pá­nu, co mu patří, shromažďují poklad, který jednou dostanou od Boha se slovy: „Správně, služebníku dobrý a věrný..., vejdi a raduj se u svého pána." „Místo radosti, která se mu nabízela, podstou­pil kříž, nedbaje na potupu; proto use­dl po pravici Božího trůnu." (Mt 25,23; Žd 12,2) Radost z pohledu na vykoupe­né a navěky zachráněné je odměnou pro každého, kdo se rozhodl uposlech­nout Ježíšovy výzvy: „Následuj mne!"

 

Zdroj informací: Touha věků, Bible - český ekumenický překlad, BibleTV, Info-Bible.cz

Související knihy

Diskuse

Žádný komentář dosud nebyl vložen

Podpořte BibleTV

Pomozte nám financovat realizaci a další rozvoj internetové televize BibleTV

Číslo účtu: 1725482339 / 0800

Přihlášení

Facebook

Page generated in 2.4591 seconds.
Redakční systém teal.cz naprogramoval Vítězslav Dostál