Význam Ježíšovy oběti

Ježíš Kristus na zemi žil a zemřel proto, aby ukončil velký spor věků a vybojoval vítězství nad silami zla.

Kristus nepodlehl smrti, dokud nedo­končil dílo, které přišel vykonat. Posled­ním dechem zvolal: „Dokonáno jest." (J 19,30) Boj byl úspěšně dobojován. Kristus zvítězil svou pravicí, svou svatou paží (viz Ž 98,1). Jako vítěz vztyčil svůj prapor na věčných výšinách. Andělé mě­li nevýslovnou radost. Celé nebe jásalo nad Spasitelovým vítězstvím. Satan byl poražen a uvědomil si, že přišel o své panství.

Pro anděly a nepadlé světy mělo zvo­lání: „Dokonáno jest" hluboký význam. I pro nás to dodnes znamená, že velké dílo vykoupení bylo dokončeno. Spolu s nebeskými bytostmi můžeme mít po­díl na plodech Kristova vítězství.

Až do Kristovy smrti nebyla ani andě­lům a nepadlým světům plně odhalena satanova povaha. Největší nepřítel se tak přetvařoval, že jeho skutečné úmys­ly nepochopily ani svaté bytosti. Nero­zuměly podstatě jeho vzpoury.

Bytost obdivuhodné síly a slávy se postavila proti Bohu. Pán o Luciferovi ří­ká: „Byl jsi věrným obrazem pravzoru, plný moudrosti a dokonale krásný." (Ez 28,12) Satan byl strážným cherubem. Přebýval ve světle Boží přítomnosti. Byl nejvyšší ze všech stvořených bytostí a ja­ko první zjevoval vesmíru Boží zámě­ry. Když zhřešil, podváděl ještě zákeřněji a odhalení jeho skutečné povahy bylo vzhledem k postavení, jaké před­tím u Otce zastával, ještě těžší.

Bůh mohl satana a jeho stoupence snadno zničit. Ale neudělal to. Nechtěl vzpouru potlačit násilím. Násilné donucovací prostředky jsou totiž nástrojem satanovy moci. Boží zásady jsou úplně jiné. Boží vláda vychází z dobroty, milosrdenství a lásky. Těmito prostředky Bůh uplatňuje svoji moc. Boží vláda je spravedlivá, jejím základem je pravda a láska.

Bůh si přál, aby věčným základem všeho byla důvěra. Nebeská rada rozhod­la poskytnout satanovi čas, aby se ukázalo, k čemu povedou zásady, na nichž je založena jeho vláda. Satan totiž tvr­dil, že jeho způsoby jsou lepší než Boží. Dostal tedy pro své působení stanove­ný čas, aby celý vesmír poznal, co jeho vláda přinese.

Satan svedl lidi k hříchu a Bůh začal uskutečňovat plán spasení. Čtyři tisíce let usiloval Kristus o povznesení člově­ka, zatímco satan se snažil lidi ponížit a zničit. To vše se odehrávalo před zra­ky celého vesmíru.

VELKÝ SPOR

Když Ježíš přišel na svět, satan proti ně­mu obrátil všechny své síly. Od chvíle, kdy se Boží Syn narodil v Betlémě ja­ko dítě, usiloval mu satan o život. Všemi možnými způsoby se snažil narušit je­ho dokonalý vývoj v dětství, jeho čisto­tu v mládí a potom i jeho svatou službu a neposkvrněnou oběť.

Byl však poražen. Nepodařilo se mu svést Ježíše k hříchu. Nemohl ho zmalomyslnět ani odvést od díla, které při­šel na zem vykonat. Od pokušení na poušti až po Golgotu dorážela na Ježí­še bouře satanova hněvu. Čím zuřivěji na něho útočila, tím pevněji se Syn dr­žel svého Otce a dál neochvějně kráčel cestou oběti. Všechny satanovy snahy Krista přemoci a zničit vedly jen k to­mu, že ještě více vynikala Ježíšova čistá povaha.

Celé nebe a nepadlé světy byly svěd­ky tohoto velikého sporu. Se zájmem a napětím sledovaly závěr boje. Viděly Spasitele, jak vstupuje do Getsemane sklíčený hrůzou hluboké temnoty. Sly­šely jeho bolestné volání: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich." (Mt 26,39) Když od něho odstoupila Otcova přítomnost, zmocnila se ho bo­lest, která všechny útrapy posledního boje se smrtí převyšovala. Na tváři se mu objevil krvavý pot a po kapkách stékal na zem. Třikrát prosil o vysvobo­zení. Nebe se již nemohlo na utrpení Božího Syna déle dívat a seslalo mu po­sla, který jej měl povzbudit.

Nebešťané viděli, jak byl Boží Syn zrazen a vydán do rukou vražedného zástupu, jak jej s výsměchem zuřivě hnali od jednoho soudu k druhému. Slyšeli, jak se pronásledovatelé Oběti posmívají pro nízký původ. Byli svědky toho, jak jej jeden z jeho nejmilejších učedníků s přísahou a kletbami zapřel. Sledovali satanovo horečné úsilí a vidě­li, jak obrovský vliv má na lidské srdce. Byl to hrozný pohled. Před jejich očima o půlnoci zajali Spasitele v Getsemane, vláčeli ho sem a tam - z paláce do soud­ní síně, dvakrát před kněze, dvakrát před veleradu, dvakrát před Piláta a jednou před Heroda. Vysmívali se mu, bičovali ho, odsoudili jej, na záda mu naložili těž­ký kříž a za hlasitého pláče jeruzalém­ských dcer a posměchu davu jej vedli na místo ukřižování.

Nebe se zármutkem a ohromením hledělo na ukřižovaného Krista. Z roz­drásaných spánků mu tekla krev a na čele měl krvavý pot. Z přibitých rukou a nohou stékala na kámen pod křížem jedna kapka krve za druhou. Rány od hřebů se váhou těla stále zvětšovaly. Tí­ha hříchu světa na Krista těžce dolé­hala, jeho dech se zrychloval a prohlu­boval.

Celé nebe užaslo nad modlitbou, kterou v tomto nevýslovném utrpení vyslovil: „Otče, odpusť jim, vždyť nevě­dí, co činí." (L 23,34) Před ním stáli li­dé, kteří byli stvořeni k Božímu obra­zu, a usilovali o život jednorozeného Bo­žího Syna. Pro nebeský vesmír to byl hrozný pohled.

Kolem kříže se shromáždily knížec­tva a mocnosti temnoty a zasévaly do srdcí lidí stín nevěry. Když Bůh tyto bytosti stvořil, aby přebývaly v blízkosti je­ho trůnu, byly krásné a vyzařovala z nich sláva. Jejich nádhera a svatost byly v sou­ladu s jejich vznešeným postavením. Bůh jim dal moudrost i vše ostatní, co pro své poslání potřebovaly. Byly Božími služebníky. Nyní by však v těchto padlých andělech nikdo slavné serafíny, kteří kdysi sloužili v nebi, nehledal.

Satanské síly se spojily se zkaženými lidmi a snažily se přesvědčit dav, že Kris­tus je největší hříšník a zaslouží si opo­vržení. Duch prvního velkého vzbou­řence ovládal všechny, kdo se Kristu na kříži vysmívali. Našeptával jim sprosté a nízké urážky. Strhával je k výsměchu. Nic tím však nezískal.

Kdyby se byl Kristus dopustil jediné­ho hříchu, kdyby byl satanovi jen nepa­trně povolil, aby se vyhnul strašlivému utrpení, nepřítel Boha i člověka by byl zvítězil. Kristus sklonil hlavu a zemřel. Pevně se držel své víry a byl bezvýhradně odevzdaný Bohu. „A slyšel jsem moc­ný hlas v nebi: 'Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce na­šich bratří, který je před Bohem osočo­val dnem i nocí.'" (Zj 12,10)

Satan pochopil, že byl odhalen. Ne­padlí andělé i celý vesmír měli možnost sledovat jeho jednání. Sám se projevil jako vrah. Prolil krev Božího Syna, a tím se připravil o náklonnost nebeských by­tostí. Od té doby má omezenou působ­nost. I kdyby se sebevíc snažil, nemůže již před nebeskými anděly obviňovat Kristovy bratry z toho, že mají černá roucha poskvrněná hříchem. Poslední zbytky soucitu nebeských bytostí se sa­tanem se rozplynuly.

Satan však stále ještě nebyl zničen. Andělé ani tentokrát nepochopili, oč ve velkém sporu jde. Bylo třeba důklad­ně objasnit všechny zásady, které jsou v sázce. Satanovo bytí je i v zájmu člově­ka. Lidé i andělé musí zcela jasně poznat rozdíl mezi Knížetem světla a vládcem tmy. Každý se musí rozhodnout, komu bude sloužit.

SPRAVEDLNOST A MILOSRDENSTVÍ

Na počátku velkého sporu satan pro­hlásil, že Boží zákon není možné zacho­vávat, že spravedlnost a milosrdenství jsou neslučitelné a že přestoupení zá­kona nemůže být hříšníkovi odpuštěno. Trval na tom, že každý hřích musí být potrestán, a tvrdil, že pokud Bůh trest za hřích odpustí, nebude už Bohem pravdy a spravedlnosti.

Satan jásal, když lidé přestoupili Bo­ží zákon a vzepřeli se Boží vůli. Byl to pro něho důkaz, že zákon není možné zachovávat a člověku nemůže být od­puštěno. Satan prohlašoval, že lidstvu musí být navždy odepřena Boží přízeň, protože i on sám byl po své vzpouře svržen z nebe. Tvrdil, že Bůh nemůže být k hříšníkovi zároveň spravedlivý i milosrdný.

Člověk však byl i jako hříšník v jiné situaci než satan. Lucifer zhřešil v nebi ve světle Boží slávy. Boží láska mu byla zjevena v takové míře jako žádné jiné stvořené bytosti. Satan znal Boží pova­hu, jeho dobrotu, a přesto se rozhodl jednat podle své vlastní sobecké a ne­závislé vůle. Jeho volba byla konečná. Bůh již pro jeho záchranu nemohl nic udělat. Člověk však byl sveden, satan mu svou lstí zatemnil mysl. Člověk ne­znal velikost Boží lásky. Jeho jediná naděje spočívala v tom, že se s ní setká. Bude-li vzhlížet k Boží povaze, může se dostat zpátky k Bohu.

V Ježíši se lidem zjevila Boží milost. Milost však nevylučuje spravedlnost. Zá­kon zjevuje vlastnosti Boží povahy a ani to nejmenší v něm nemůže být změně­no tak, jak by to člověku v jeho padlém stavu vyhovovalo. Bůh svůj zákon nezměnil, ale pro záchranu člověka se v Je­žíši Kristu sám obětoval. „Neboť v Kris­tu Bůh usmířil svět se sebou." (2 K 5,19) Zákon vyžaduje spravedlnost - čistý ži­vot, dokonalou povahu. Toho člověk ne­ní schopen. Nemůže dostát požadav­kům Božího svatého zákona. Kristus však přišel na svět jako člověk, žil sva­tým životem a zjevil světu dokonalou povahu. Nabízí ji jako dar všem, kdo o ni stojí. Nabízí svůj život za život lidí. Boží shovívavost odpouští lidem spáchané hříchy. Navíc Kristus propůjčuje lidem Boží vlastnosti. Proměňuje lidskou po­vahu k Božímu obrazu, vytváří velko­lepé dílo duchovní síly a krásy. V životě člověka, který věří v Krista, se naplňu­je spravedlnost zákona. Bůh může být „spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše" (Ř 3,26).

Boží láska se projevila v Boží sprave­dlnosti stejně jako v Boží milosti. Sprave­dlnost je základem Božího trůnu a ovocem Boží lásky. Satan chtěl oddělit mi­lost od pravdy a spravedlnosti. Chtěl dokázat, že spravedlnost Božího zákona je nepřítelem pokoje. Kristus však uka­zuje, že v Božím plánu je spravedlnost neoddělitelně spjatá s milostí a pravdou a jedno bez druhého nemůže existovat. „Setkají se milosrdenství a věrnost, spravedlnost s pokojem si dají políbe­ní." (Ž 85,11)

Kristus svým životem a smrtí doká­zal, že Boží spravedlnost neruší Boží milost, ale že hřích může být odpuštěn, zákon je spravedlivý a jeho požadav­kům je možno plně vyhovět. Satanova obvinění byla vyvrácena. Bůh dal člo­věku neomylný důkaz své lásky.

OTÁZKA ZÁKONA

Satan tedy přišel s dalším podvodem. Prohlásil, že milost vyřadila spravedlnost a Kristova smrt zrušila Otcův zákon. Kdyby bylo možné zákon změnit nebo zrušit, nemusel by Kristus umírat. Zru­šit zákon by však znamenalo zvěčnit přestoupení a předat vládu nad světem satanovi. Ale Ježíš byl ukřižován proto, že zákon je neměnný a člověk může být spasen jen tehdy, když žije podle Božích přikázání. Satan se naopak snažil doká­zat, že tím, čím Kristus zákon potvrdil, jej vlastně zrušil. To bude předmětem závěrečného boje v odvěkém sporu me­zi Kristem a satanem.

Satan tvrdí, že zákon, který Bůh sám vyhlásil, je nedokonalý a některá jeho ustanovení již neplatí. Je to poslední velký podvod, kterým chce oklamat svět. Nemusí útočit na celý zákon, dosáhne svého i tehdy, když se mu podaří svést lidi k tomu, aby zanedbávali alespoň jedno přikázání. „Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem." (Jk 2,10) Jakmile lidé začnou přestupovat jed­no přikázání, dostávají se pod satanovu moc. Satan se bude snažit ovládnout svět tak, že nahradí Boží zákon lidskými před­pisy. Hovoří o tom proroctví. O silné odpadlické moci, která představuje satana, čteme: „Bude mluvit proti Nejvyššímu a bude hubit svaté Nejvyššího. Bude se snažit změnit doby a zákon. Svatí budou vydáni do jeho rukou." (Da 7,25)

Lidé postaví své zákony proti Božím. Násilím budou ovlivňovat svědomí dru­hých a horlivým prosazováním svých ustanovení budou utlačovat své bližní.

Boj proti Božímu zákonu, který začal v nebi, bude pokračovat až do konce ča­su. Každý bude podroben zkoušce. Celý svět bude muset volit mezi poslušností a neposlušností. Každý se bude muset rozhodnout buď pro Boží zákon, nebo pro lidská nařízení. To bude dělící čára. Vytvoří se dvě skupiny lidí. Každý proje­ví svou skutečnou povahu, ukáže se, zda zvolil cestu poslušnosti či vzpoury.

Potom přijde konec. Bůh obhájí zá­kon a vysvobodí svůj lid. Satan a všich­ni, kdo s ním bojovali proti Bohu, zahy­nou. Hřích a hříšníci budou zničeni s kořenem i větvemi (viz Mal 4,1) - satan jako kořen a jeho stoupenci jako větve. Na knížeti zla se naplní Boží předpo­vědi: „Protože své srdce vydáváš za srdce božské..., cherube ochránce, vyhladím tě z prostředka ohnivých kamenů... Sta­neš se odstrašujícím příkladem, zanikneš navěky." „Bude po svévolníkovi, všimneš-li si jeho místa,bude prázdné." „Zmi­zí, jako by nikdy nebýval." (Ez 28,6-19; Ž 37,10; Abd 1,16)

Bůh se neprojeví jako nějaký tyran. Ti, kdo odmítli jeho milost, sklidí, co zaseli. Bůh je zdrojem života, a když se někdo rozhodne sloužit hříchu, odvrací se od Boha a připravuje se o život. V Písmu čteme: „Odcizili se Božímu životu." (Ef 4,18) Kristus říká: „Všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt." (Př 8,36) Bůh jim dává časo­vě omezenou příležitost, aby mohli roz­vinout svoji povahu a uplatnit své zása­dy. Potom budou sklízet následky vlast­ního rozhodnutí. Satan a jeho stoupen­ci se svým vzpurným životem natolik vzdálili souladu s Bohem, že sama Boží přítomnost je pro ně spalujícím ohněm. Sláva Boha, který je láska, je zničí.

Na počátku velkého sporu tomu však nerozuměli ani andělé. Kdyby musel satan a jeho přívrženci nést všechny následky svého hříchu, byli by vyhla­zeni. Ostatní nebeské bytosti by ale ne­věděly, že je to nevyhnutelný následek hříchu. V srdci by jim zůstala pochyb­nost o Boží dobrotě jako semeno zla, které by mohlo jednou přinést smrtel­né plody hříchu a utrpení.

Po skončení velkého sporu to však už bude jiné. Plán vykoupení bude do­konán a všem stvořeným bytostem bu­de zjevena Boží povaha. Všichni pozna­jí, že zásady Božího zákona jsou dokona­lé a neměnné. I hřích tehdy odhalí svou podstatu a satan ukáže svoji pravou po­vahu. Vyhlazení hříchu ospravedlní Boží lásku a obhájí Boží čest před všemi oby­vateli vesmíru, kteří s radostí plní Boží vůli a jeho zákon mají ve svém srdci.

Andělé se tedy mohli při pohledu na Spasitelův kříž radovat. I když ještě všemu nerozuměli, věděli, že zničení hří­chu a satana je jednou provždy zpeče­těné a vykoupení člověka jisté. Vesmír bude již navěky bezpečný. Kristus sám si důsledky oběti na Golgotě plně uvě­domoval. S výhledem do budoucnosti na kříži zvolal: „Dokonáno jest."

Zdroj informací: Touha věků, Bible - český ekumenický překlad, BibleTV, Info-Bible.cz

Související knihy

Diskuse