Zmrtvýchvstání

Ježíš vstal z mrtvých, přestože byl jeho hrob zapečetěn a hlídán strážemi. Šíření zprávy o jeho vzkříšení nebylo možno zastavit.

Pomalu končila noc prvního dne týd­ne. Bylo těsně před úsvitem, nejtem­nější chvíle. Kristus byl dosud v zajetí těsného hrobu. Kámen byl na svém mís­tě, římská pečeť neporušená a římští vojáci na stráži. Byli tam však také ne­viditelní svědkové. Kolem hrobky se shromáždili padlí andělé. Kdyby to by­lo možné, udržoval by kníže temno­ty se všemi svými přívrženci hrob s Bo­žím Synem navždy zapečetěný. Sešel se tam však i nebeský zástup. Mocní andělé střežili hrobku a chystali se při­vítat Knížete života.

„A hle, nastalo velké zemětřesení, ne­boť anděl Páně sestoupil s nebe." (Mt 28,2) Anděl vyzbrojený Boží mocí opus­til nebesa. Provázely jej zářivé paprsky Boží slávy a osvětlovaly mu cestu. „Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strážci byli strachem z ně­ho bez sebe a strnuli jako mrtví." (Mt 28,3.4)

Kam se poděla síla vašich stráží, kněží a vládci? Odvážní vojáci, kteří se nikdy nikoho z lidí nezalekli, jsou na­jednou jako zajatci bez meče či kopí. Proti nim však nestojí žádný obyčejný smrtelník, hledí do tváře nejmocnějšího Božího anděla. Tento posel zastává místo, na kterém kdysi selhal satan. Prá­vě on zvěstoval na betlémských pahor­cích Kristovo narození. Blíží se a země se otřásá. Zástupy temných mocností prchají. Když odvaluje kámen, vypadá to, jako by na zem sestoupila celá ne­besa. Před zraky vojáků hýbá balvanem tak lehce, jako by to byl jen kamínek, a říká: Vyjdi ven, Boží Synu. Otec tě vo­lá. Vojáci vidí Ježíše vycházet z hrobu a slyší, jak nad otevřeným hrobem prohlašuje: „Já jsem vzkříšení a život." (J 11,25) Vykupitel v majestátu a slávě vstává z mrtvých a andělský zástup se před ním hluboce sklání a vítá jej chva­lozpěvy.

Chvíli, ve které Kristus položil svůj život, provázelo zemětřesení a pozna­menalo i okamžik, v němž Ježíš život opět vítězně přijal. Spasitel přemohl smrt a hrob. Vyšel z něho jako vítěz. Ze­mě se třásla, na obloze šlehaly oslnivé blesky a ozývalo se hřmění. Až přijde na zemi podruhé, otřese „nejen 'zemí', nýbrž i' nebem'". „Země se rozvrávorá, bude jak opilec, bude se zmítat jako budka." „Nebesa se svinou jako kniha." „Vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud." Ale „Hospodin je útočiště svého lidu a záštita synů Izraele" (Žd 12,26; Iz 24,20; 34,4; 2 Pt 3,10; JI 3,16).

Když Ježíš umíral, byli vojáci svědky toho, jak v poledne zahalila zemi hustá tma. Při vzkříšení viděli, jak andělská záře osvětluje noc, a slyšeli radostný a ví­tězoslavný zpěv nebešťanů: Přemohl jsi satana a temné mocnosti, zvítězil jsi nad smrtí. Kristus slavně vyšel z hrobu a římští vojáci jej viděli. Ještě nedávno se mu vysmívali, nyní mu ohromeně hleděli do tváře. V oslavené Bytosti poznali věz­ně, se kterým se setkali v soudní síni a kterému pletli trnovou korunu. Byl to ten, který Pilátovi ani Herodovi nijak neodporoval a nechal se nelidsky bičo­vat. Ten, kterého přibili na kříž a nad nímž kněží a přední muži samolibě po­třásali hlavami a říkali: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže." (Mt 27,42) Nakonec jej uložili do Josefovy nové hrobky. Na pokyn z nebe byl však z to­hoto zajetí vysvobozen. Ani hory a ská­ly kolem hrobu mu nemohly zabránit, aby z něho vyšel.

Při pohledu na anděly a oslaveného Spasitele padli římští vojáci k zemi ja­ko mrtví. Když se nebeský průvod ztra­til z dohledu, vstali a tak rychle, jak jen jim třesoucí se nohy dovolily, běželi k zahradní bráně. Potáceli se jako opi­lí a spěchali do města. Každému, koho cestou potkali, hned zvěstovali, co se stalo. Měli namířeno k Pilátovi, ale no­vina se donesla k židovským vůdcům a kněží spolu s předními muži pro ně poslali, aby se nejprve dostavili k nim. Vojáci vypadali poněkud nezvykle. Celí bledí a třesoucí se strachy vyprávě­li o Kristově zmrtvýchvstání; popsali všechno, co viděli. Neměli čas si vymy­slet něco jiného, říkali jen pravdu. Vydě­šeně vysvětlovali: Ten ukřižovaný byl Boží Syn. Slyšeli jsme, jak o něm anděl prohlásil: Majestát nebe a Král slávy.

FALEŠNÁ ZPRÁVA

V knězích by se byl krve nedořezal. Kaifáš chtěl promluvit. Pohyboval rty, ale nevydal ze sebe ani hlásku. Vojáci se chystali odejít. V poslední chvíli se Kai­fášovi vrátila řeč a zastavil je. Počkejte, počkejte, volal. Nikomu o tom, co jste viděli, neříkejte.

Potom vojáky navedli, aby šířili úpl­ně jinou zprávu: „Řekněte, že jeho učed­níci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali." (Mt 28,13) Vtom se ale přepočí­tali. Jak by mohli vojáci tvrdit, že učed­níci ukradli tělo, když spali? Jak by vů­bec mohli vědět, co se stalo? A kdyby se ukázalo, že učedníci ukradli Kristovo tělo a stráže u hrobu spaly, byli by kně­ží s největší pravděpodobností první, kdo by vojáky odsoudili a vznesli proti nim u Piláta obvinění.

Pouhé pomyšlení na to, že by měli sami o sobě prohlásit, že na stráži spali, nahánělo vojákům hrůzu. Takový přestupek se trestal smrtí. Měli by podávat falešné svědectví, lhát lidu, a riskovat tím vlastní život? Svůj úkol přece splni­li. Hlídali hrob se vší ostražitostí a ani na chvíli neusnuli. Jak by mohli obstát u soudu, kdyby měli, třeba i za peníze, křivě přísahat proti sobě samým?

Kněží chtěli obávané svědectví za každou cenu utajit, a proto slíbili vojákům, že se postarají o to, aby se jim nic nestalo. Ujistili je, že ani Pilát nechce, aby se zpráva rozšířila. Římští vojáci po­tom prodali Židům za peníze svoji čest. Přišli ke kněžím s burcujícím posel­stvím pravdy a odcházeli s měšcem pe­něz v kapse a s lživou zprávou, kterou pro ně kněží vymysleli, na jazyku.

Zvěst o Kristově zmrtvýchvstání se zatím donesla k Pilátovi. Ten sice byl za Kristovu smrt zodpovědný, ale ve skutečnosti ho nijak zvlášť nezasáhla. Spa­sitele odsoudil proti své vůli a s jistou dávkou lítosti, dosud však žádné výčit­ky svědomí nepociťoval. Nyní se s hrů­zou zavřel ve svém domě a nechtěl niko­ho vidět. Kněží se však k němu přece jen dostali, vysvětlili mu svůj plán a žá­dali ho, aby strážím prominul, že zane­dbaly svoji povinnost. Dříve než jim Pi­lát dal svůj souhlas, osobně stráže vysle­chl. Vojáci měli strach a neodvážili se nic zatajit. Pilát se od nich dozvěděl vše, co se stalo. Dále již tyto věci nezkoumal, ale od té chvíle neměl klidu.

Ježíše uložili do hrobu a satan jásal. Dokonce doufal, že Spasitel již nevsta­ne. Činil si nárok na Kristovo tělo a rozestavil kolem hrobu svoji stráž, která měla Božího Syna držet ve vězení. Jeho andělé však prchli před nebeským po­slem a satan zuřil. Když potom viděl Krista, jak vítězně vychází z hrobu, po­chopil, že jeho vláda skončí a že bude zničen.

Kněží zabili Krista, a stali se tak sa­tanovými nástroji. Nepřítel nad nimi zís­kal plnou moc. Chytili se do pasti a nevěděli, jak z ní. Pokračovali tedy v boji proti Kristu. Když se doslechli o jeho vzkříšení, dostali strach z lidu. Cítili se ohroženi na životě. Jejich jedinou nadějí bylo dokázat, že Kristus je podvodník, a popřít jeho zmrtvýchvstání. Podplatili vojáky a zajistili si Pilátovo mlčení. Své lži rozšířili široko daleko. Všechny svědky však umlčet nemohli. Mnozí sly­šeli vojáky, když vyprávěli o Kristově zmrtvýchvstání. Jiným se ukázali mrtví, kteří vyšli z hrobu spolu s Kristem, a ujis­tili je, že Kristus vstal. Když se o tom kněží a přední muži dozvěděli a vy­slechli přímá svědectví těch, kdo se se zmrtvýchvstalými setkali, zmocnila se jich hrůza. Báli se, aby snad na ulici ne­bo ve svém domě nepotkali samotné­ho Krista. Nikde se necítili bezpečně. Zámky a závory je před Božím Synem nemohly ochránit. Ve dne v noci je dě­sily vzpomínky na to, jak v soudní síni volali: „Krev jeho na nás a na naše dě­ti!" (Mt 27,25) Na tuto scénu již nikdy nezapomněli a do konce svého života nemohli klidně spát.

NAPLNĚNÉ PROROCTVÍ

Když u Kristova hrobu zazněl hlas moc­ného anděla: „Tvůj Otec tě volá," vyšel Spasitel z hrobu, neboť v něm byl život. Potvrdila se tak jeho slova: „Dávám svůj život, abych jej opět přijal... Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout." Naplnilo se proroctví, které ře­kl kněžím a předním mužům: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím." (J 10,17.18; 2,19)

Kristus mohl nad otevřeným Josefo­vým hrobem vítězně prohlásit: „Já jsem vzkříšení a život." (J11,25) To může ří­ci jen Bůh. Všechny stvořené bytosti ži­jí jen z jeho vůle a moci. Jejich život závisí na Bohu. Od nejvyššího serafína po nejnepatrnější živou bytost všichni čer­pají život z věčného Zdroje. Jedině ten, kdo je jedno s Bohem, mohl říci, že má moc život položit a zase jej přijmout. Kristus měl ve svém božství moc lámat pouta smrti.

VÍTĚZSTVÍ NAD SMRTÍ

Kristus vstal z mrtvých jako prvotina těch, kdo zesnuli. První plody úrody, kte­ré Židé obětovali Hospodinu, byly předobrazem Krista. A Kristus vstal z mrt­vých právě v den, kdy měly být tyto pr­votiny předloženy Bohu. Obřad měl v té době již více než tisíciletou tradici. Li­dé sbírali z polí první klasy zralého obi­lí, a když přicházeli na Velikonoce do Jeruzaléma, mávali jimi na znamení díků Hospodinu. Teprve potom mohli skli­dit úrodu a svázat obilí do snopů. Svazek obětovaný Hospodinu představo­val žeň.

Podobně i Kristus představoval pr­votinu velké duchovní žně pro Boží krá­lovství. Jeho vzkříšení je předobrazem a zárukou zmrtvýchvstání všech spra­vedlivých mrtvých. „Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také ví­me, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Je­žíše, přivede spolu s ním k životu." (1 Te 4,14)

Kristus vstal z mrtvých a vysvobodil ze smrti mnoho dalších zajatců. Země­třesení, které nastalo při jeho ukřižo­vání, jim otevřelo hroby, a když Kristus vstal, vyšli s ním. Byli to služebníci Boží­ho díla, kteří vydávali svědectví o prav­dě i za cenu života. Nyní měli svědčit o Kristu, který je vzkřísil z mrtvých.

Ježíš křísil mrtvé i za své pozemské služby. Vzkřísil syna vdovy z Naim, Jairovu dceru a Lazara. Ti ale nebyli nesmrtelní. I po vzkříšení je čekala smrt. Mrtví, kteří vyšli z hrobu při Kristově vzkříšení, však vstali k věčnému živo­tu. Vstoupili s ním do nebe jako důkaz jeho vítězství nad smrtí a hrobem. Ne­jsou již satanovými zajatci, vykoupil jsem je, řekl Kristus. Vyvedl jsem je z hrobu jako prvotinu své moci, aby byli tam, kde jsem já a aby už nikdy ne­poznali smrt ani zármutek.

Vzkříšení šli do města, ukázali se mnoha lidem a řekli jim: Kristus vstal z mrtvých a my jsme vstali s ním. Svatá pravda o vzkříšení se tak stala nesmrtelnou. Zmrtvýchvstalí svatí potvrdili pravdivost slov: „Tvoji mrtví obživnou, má mrtvá těla vstanou!" (Iz 26,19) Jejich vzkříšení svědčí o naplnění proroctví: „Probuďte se, plesejte, kdo přebýváte v prachu! Vždyť tvá rosa je rosou svě­tel, porazíš i zemi stínů." (Iz 26,19)

Pro věřícího je Kristus vzkříšením i ži­votem. Život, který byl hříchem zničen, je ve Spasiteli obnoven, neboť v něm je život a on oživuje, koho chce. Má moc udělovat nesmrtelnost. Život, který ja­ko člověk položil, znovu přijímá a dá­vá lidem. Řekl: „Já jsem přišel, aby mě­ly život a měly ho v hojnosti." „Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit na věky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěra­jícím k životu věčnému." „Kdo jí mé tě­lo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den." (J 10,10; 4,14; 6,54)

Smrt pro věřícího člověka mnoho ne­znamená. Kristus o ní hovoří jako o nepatrném okamžiku. „Kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky..., neokusí smr­ti navěky." (J 8,51.52) Pro křesťana je smrt jen spánkem, chvílí ticha a tmy. Ži­vot je skryt s Kristem v Bohu, a „až se ukáže Kristus, náš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě" (Ko 3,4).

Mrtví slyšeli, jak Ježíš na kříži zvolal: „Dokonáno jest." Jeho hlas pronikl stě­nami hrobů a probudil mrtvé ze spán­ku. Stejně tomu bude, až se Kristův hlas ozve z nebe. Pronikne do hrobů, otevře je a mrtví v Kristu vstanou. Při Spasitelově zmrtvýchvstání se otevřelo jen několik hrobů, při jeho druhém pří­chodu však uslyší jeho hlas všechny Boží děti a vyjdou ze svých hrobů k slá­vě nesmrtelného života. Moc, která vy­vedla z hrobu Krista, přivede k životu i jeho církev a oslaví ji s ním „vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i pan­stva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v bu­doucím" (Ef 1,21).

Zdroj informací: Touha věků, Bible - český ekumenický překlad, BibleTV, Info-Bible.cz

Související knihy

Diskuse