Nanebevstoupení

Ježíš vyšel se svými učedníky z Jeruzaléma na Olivovou horu. Požehnal jim a odešel ke svému Otci.

Přišel čas, kdy měl Kristus vystoupit k trůnu svého Otce. Chystal se vrátit do nebeských příbytků jako božsky vítěz s trofejemi. Před svou smrtí řekl Otci: Dokonal jsem „dílo, které jsi mi svěřil" (J 17,4). Po svém zmrtvýchvstání zů­stal ještě nějakou dobu na zemi, aby jej učedníci mohli vidět ve vzkříšeném a oslaveném těle. Nyní se chtěl s nimi rozloučit. Dokázal, že je živým Spasite­lem. Učedníci si ho již nemusí spojovat s hrobem. Mohou na něho vzpomínat jako na Pána oslaveného před celým vesmírem.

Ježíš se rozhodl vystoupit na nebesa z místa, které za svého života na zemi často posvěcoval svou přítomností. Nebylo to Davidovo město na hoře Sijón ani sídlo chrámu na hoře Mórija. Na těchto místech Ježíše tupili a zavrhli. Tamní lidé měli srdce tvrdší než skála a mocný příliv milosti a lásky od sebe odráželi. Ježíš od nich odcházel unave­ný a zarmoucený na Olivovou horu, aby si odpočinul. Když svatá Boží pří­tomnost opouštěla první chrám, zasta­vila se na východním návrší, jako by se jí nechtělo z vyvoleného města odejít. Podobně stál Kristus na Olivové hoře a s bolestí v srdci hleděl na Jeruzalém. Háje a rokle hory byly posvěcené jeho modlitbami a slzami. Její příkré svahy odrážely ozvěnu jásavého volání zástu­pu, který Ježíše prohlašoval za krále. Na úbočí hory našel domov u Lazara v Betanii. Na jejím úpatí v zahradě Getsema­ne se modlil a osamocen prožíval smr­telná muka. Z této hory měl vystoupit do nebe a na jejím vrcholu má stanout i při svém návratu. Nepřijde již jako muž bolesti, ale jako oslavený a vítězný král se postaví na Olivovou horu a po­tom zazní haleluja Židů i hosana poha­nů a hlasy obrovského zástupu vykou­pených budou provolávat: Korunujte jej na Pána všeho!

Nyní šel Ježíš k hoře s jedenácti učed­níky. Prošli jeruzalémskou bránou a mno­ho lidí se za nimi zvědavě dívalo. V čele učedníků šel ten, kterého přední muži před několika týdny odsoudili a ukřižo­vali. Učedníci netušili, že to bude jejich poslední setkání s Pánem. Ježíš s nimi rozmlouval a znovu jim připomínal svá dřívější naučení. Když se přiblížili ke Getsemane, zastavil se, aby si mohli vy­bavit slova, která jim řekl onu noc, kdy prožíval smrtelný zápas. Pohlédl na vinnou révu, na níž jim objasňoval spojení mezi církví, sebou a svým Otcem. Zno­vu zopakoval pravdy, které jim tehdy zjevil. Všechno kolem něho připomí­nalo jeho neopětovanou lásku. Dokon­ce i učedníci, kteří byli jeho srdci tak blízcí, jej ve chvíli jeho ponížení opus­tili.

Kristus žil na zemi třicet tři let, za­kusil opovržení, urážky a posměch. Byl odmítnut a ukřižován. Nyní se má vrá­tit na svůj trůn slávy. Uvědomuje si, jak nevděční jsou lidé, které přišel zachrá­nit. Bude s nimi mít i nadále soucit? Nepřestane je milovat? Nezaměří svou lás­ku tam, kde si jej váží a kde bezhříšní andělé čekají na jeho pokyny? Ne, Kris­tus lidi vždycky miloval, a když je zane­chával na zemi, slíbil: „A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání to­hoto věku." (Mt 28,20)

POSLEDNÍ SLOVA

Když dorazili k Olivové hoře, vedl Ježíš učedníky přes vrchol k Betanii. Kousek před ní se zastavil a učedníci se kolem něho shromáždili. Hleděl na ně a z je­ho laskavé tváře jako by vycházely pa­prsky světla. Nevyčítal jim jejich pokles­ky a nedostatky. Poslední slova, která slyšeli z úst svého Pána, byla plná té nejhlubší lásky. Potom vztáhl ruce, aby jim požehnal a ujistil je o své stálé pé­či a ochraně, a pomalu se vznesl z je­jich středu. Unášela jej moc silnější než zemská přitažlivost. Učedníků se zmoc­nila posvátná bázeň. Upřeně hleděli za svým k nebi stoupajícím Pánem, do­kud jej před jejich zraky neskryl oblak slávy. Potom se z oblačného zástupu andělů, kteří jej přivítali, ozvalo: „Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání to­hoto věku." (Mt 28,20) Současně k nim z nebe doléhal líbezný a radostný zpěv andělského sboru.

JEŽÍŠ OPĚT PŘIJDE

Učedníci stále ještě hleděli vzhůru. Vtom zaslechli hlasy, které zněly jako nádherná hudba. Otočili se a viděli dva anděly v lidské podobě. Ti jim řekli: „Mu­ži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k ne­bi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet." (Sk 1,11)

Tito andělé patřili k zástupu, který očekával Ježíše v zářivém oblaku, aby jej doprovodil do nebeského domova. Byli ze všech nejvznešenější. Přišli k Ježí­šovu hrobu při Kristově vzkříšení a pro­vázeli jej po celou dobu jeho života na zemi. Celé nebe dychtivě očekávalo, kdy jeho pobyt na světě poznamenaném kletbou hříchu skončí. Nyní nadešel čas, kdy se nebesům vracel jejich Král. Tito dva andělé by se byli také rádi při­pojili k zástupu a vítali Spasitele spolu s ním. Avšak ze soucitu a lásky k lidem, které Spasitel na zemi zanechal, zůstali, aby je potěšili. „Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?" (Žd 1,14)

Kristus vystoupil do nebe v lidské podobě. Učedníci viděli, jak jej zahalil oblak. Tentýž Ježíš, který s nimi chodil, rozmlouval a modlil se, který s nimi lá­mal chléb, plavil se po jezeře v jejich člunech a který ještě ten den s nimi vystoupil na Olivovou horu, nyní odešel k trůnu svého Otce. Andělé je ujistili, že právě ten Ježíš, kterého viděli odcházet do nebe, přijde znovu tak, jak odešel. Přijde „v oblacích! Uzří ho každé oko." (Zj 1,7) „Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán se­stoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve." (1 Te 4,16) „Až při­jde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy." (Mt 25,31) Tak se naplní zaslíbe­ní, které dal Kristus svým učedníkům: „A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já." (J 14,3) Učedníci se tedy mohli těšit z naděje na opětovný příchod svého Pána.

Učedníci se vrátili do Jeruzaléma a li­dé na ně překvapeně hleděli. Všichni si mysleli, že po výslechu a ukřižování Krista budou jeho následovníci zdrceni a zahanbeni. Nepřátelé očekávali, že je uvidí smutné a poražené. Oni však záři­li radostí a nadšením. V jejich tvářích se odráželo nadpozemské štěstí. Nenaří­kali nad zklamanými nadějemi, ale chvá­lili Boha a vzdávali mu díky. S radostí vy­právěli o Kristově obdivuhodném vzkří­šení a jeho nanebevstoupení a mnozí jejich svědectví uvěřili.

Učedníci se již nebáli budoucnosti. Věděli, že Ježíš je v nebi a stále má o ně zájem. Věděli, že mají na Božím trůnu Přítele a horlivě předkládali své prosby Otci v Ježíšově jménu. V posvátné úctě se skláněli k modlitbě a opakovali si Ježíšova slova: „Budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to. Až do­sud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost by­la plná." (J 16,23.24) Jejich víra rostla v jistotě, že „Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás" (Ř 8,34). O let­nicích prožili plnost radosti v přítom­nosti Utěšitele, kterého jim Kristus za­slíbil.

SETKÁNÍ S OTCEM

Celé nebe chtělo přivítat Spasitele ve svých příbytcích. Ježíš stoupal k nebe­sům v čele zástupu vykoupených, které při svém zmrtvýchvstání vysvobodil ze zajetí smrti. Nebeské zástupy se k tomu­to radostnému průvodu s jásáním, zpě­vem a chvalořečenítn připojily.

Když se blížili k Božímu městu, vy­dali andělé, kteří Spasitele provázeli, pokyn:

„Brány, zvedněte výše
svá nadpraží,
výše se zvedněte, vchody věčné,
ať může vejít Král slávy "
Strážní andělé se radostně zeptali:
„Kdo to je Král slávy?"

Neptali se proto, že by nevěděli, kdo to je, ale proto, že chtěli slyšet chvalořečení.

„Hospodin, mocný bohatýr,
Hospodin, bohatýr v boji.
Brány, zvedněte výše
svá nadpraží,
výše je zvedněte, vchody věčné,
ať může vejít Král slávy "

Znovu zaznívá otázka:

„Kdo to je Král slávy?"

Andělé totiž vždycky rádi slyší chvá­lu a vyzdvihování Ježíšova jména. Spa­sitelův doprovod odpovídá:

„Hospodin zástupů,
on je Král slávy "
         (Ž 24,7-10)

Potom se doširoka rozevírají brány Božího města a andělský zástup jimi za zvuků nádherné hudby prochází.

Je tam trůn a kolem něj duha zaslí­bení. Jsou tam také cherubíni a serafíni. Shromáždili se tam velitelé andělských zástupů, Boží synové, představitelé ne­padlých světů. Vykupitele vítá i nebes­ká rada, před níž Lucifer obviňoval Bo­ha a jeho Syna. Jsou v ní představitelé nevinných říší, které chtěl satan také ovládnout. Chtějí přivítat a velebit své­ho Krále a oslavovat jeho vítězství.

Spasitel je však zastavuje. Ještě ne! Ještě nemůže korunu slávy a královské roucho přijmout. Vstupuje do přítomnosti svého Otce. Ukazuje rozdrásanou hlavu, probodnutý bok a poraněné no­hy, zvedá ruce se stopami po hřebech. Předkládá Bohu znamení svého vítěz­ství a představuje mu prvotiny těch, kte­ří s ním vstali z mrtvých jako zástupci obrovského množství vzkříšených při jeho druhém příchodu. Blíží se k Otci. Ten se raduje z každého hříšníka, který činí pokání, a jásá nad každým zachrá­něným. Dříve než byly položeny základy země, uzavřeli Otec se Synem smlouvu o vykoupení člověka pro případ, že by jej satan přemohl. Zavázali se, že Kris­tus bude zárukou lidstva, a podali si ru­ce. Kristus tento závazek splnil. Když na kříži zvolal: „Dokonáno jest," obracel se tím k Otci (J 19,30). Úmluva byla do­konale splněna. Nyní říká: Dokonáno jest, Otče. Splnil jsem tvou vůli, můj Bo­že. Dílo vykoupení jsem dokončil. Je­li tvá spravedlnost uspokojena, „chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já" (J 17,24).

Ozývá se Boží hlas a oznamuje, že spravedlnosti bylo učiněno zadost. Sa­tan je poražen. Kristovy následovníky, kteří zápasí a bojují na zemi, Bůh při­jal „ve svém Nejmilejším" (Ef 1,6). Před nebeskými anděly a před zástupci ne­padlých světů jsou prohlášeni za spra­vedlivé. Kde je on, tam bude i jeho cír­kev. „Setkají se milosrdenství a věrnost, spravedlnost s pokojem si dají políbe­ní." (Ž 85,11) Otec objímá svého Syna a říká: „Ať se mu pokloní všichni andě­lé Boží!" (Žd 1,6)

Nebeští vládcové, knížectva i moc­nosti s nevýslovnou radostí uznávají svrchovanost Knížete života. Andělské zástupy se mu klanějí a v celém nebi se rozléhá radostné jásání. „Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení." (Zj 5,12)

Vítězoslavné písně se prolínají s hud­bou andělských harf a celé nebe pře­kypuje radostí a slávou. Láska zvítězila. Ztracené bylo nalezeno. V nebi se roz­léhá mocné volání: „Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!" (Zj 5,13)

Ozvěna veliké nebeské radosti dolé­há k nám na zem v Kristových slovech: „Vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu." (J 20,17) Nebe a země jsou spojeny. Pro nás vystoupil náš Pán do nebe a pro nás i žije. „Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně." (Žd 7,25)

Zdroj informací: Touha věků, Bible - český ekumenický překlad, BibleTV, Info-Bible.cz

Související knihy

Diskuse