Dar Ducha svatého

Před koncem své pozemské služby Kristus zaslíbil svým učedníkům Ducha svatého. Brzy měla nadejít chvíle jeho ukřižování a on si plně uvědomoval tíhu viny, která na něm spočine, až na sebe vezme lidské hříchy. Dříve než vydal sám sebe jako oběť smíření, poučil své učedníky o nejdůležitějším a nejdokonalejším daru, který chtěl svým následovníkům svěřit — o daru, který jim zpřístupní nevyčerpatelné zdroje jeho milosti. Řekl: „Požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky — Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.“ (Jan 14,16.17) Spasitel poukazoval na dobu, kdy přijde Duch svatý a jako jeho zástupce vykoná velké dílo. Moc Ducha svatého se postaví na odpor zlu, které se nahromadilo v průběhu staletí.

PŮSOBENÍ DUCHA SVATÉHO

Co se stalo, když byl o letnicích vy lit Duch svatý? Radostná zpráva o vzkříšeném Spasiteli se šířila do nejvzdálenějších koutů obydleného světa. Učedníci hlásali evangelium o zachraňující milosti a lidé se otevírali to muto mocnému poselství. Odevšad přicházeli obrácení lidé a připojovali se k církvi. Odpadlíci se vraceli ke své víře. Hříšníci se přidávali k věřícím, aby společně s nimi hledali drahocenný poklad. I z těch nejzatvrzelejších odpůrců evangelia se stávali jeho zastánci. Naplnilo se proroctví, že „klopýtající… bude… jako David a dům Davidův… jako anděl Hospodinův“ (Za 12,8). Každý křesťan viděl ve svém bratrovi projev Boží lásky a shovívavosti. Jen jedno bylo důležité, jen jediný cíl stál za námahu: Všichni věřící chtěli odrážet Kristovu povahu a usilovat o rozšíření jeho království.

„Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost.“ (Sk 4,33) Díky jejich úsilí se k církvi přidávali vyvolení lidé, kteří přijali pravdu a zasvětili své životy poslání předávat druhým naději, jež je naplnila pokojem a radostí. Výhrůžky je nemohly zastavit ani vyděsit. Bůh skrze ně promlouval a při putování z místa na místo kázali evangelium chudým a z Boží milosti konali zázraky.

Tak mocně může Bůh působit, po kud se lidé nechají vést jeho Duchem.

Zaslíbení Ducha svatého se neomezuje na nějakou dobu či národ. Kristus prohlásil, že vliv Božího Ducha bude provázet jeho následovníky až do konce. Od letnic až do současné doby je Utěšitel sesílán všem, kdo se zcela podřídili Bohu a oddali se jeho službě. Všem, kdo přijali Krista jako osobního Spasitele, je Duch svatý rádcem a svědkem, který je posvěcuje a vede. Čím důvěrnější vztah mají věřící k Bohu, tím přesvědčivější a mocnější je jejich svědectví o Spasitelově lásce a zachraňující milosti. Muži a ženy, kteří během dlouhých staletí pronásledování a zkoušek ve svých životech mnohokrát zakusili přítomnost Ducha svatého, jsou pro tento svět znamením a zázrakem. Odhalili před anděly a lidmi proměňující moc Spasitelovy lásky.

Avšak ti, kdo o letnicích přijali Boží moc, nebyli ušetřeni dalších pokušení a zkoušek. Když vydávali svědectví o pravdě a spravedlnosti, nepřítel veškeré pravdy je stále znovu napadal a snažil se je připravit o jejich křesťanskou zkušenost. S pomocí všech sil, které dostávali od Boha, se ve svém lidství museli snažit dosáhnout míry Kristovy plnosti. Každý den na modlitbách prosili o novou milost, aby mohli stále růst v dokonalosti. Pod vlivem Ducha svatého projevovali svou víru v Boha dokonce i ti nejslabší, a tak se učili rozmnožovat, posvěcovat, tříbit a zušlechťovat schopnosti, které jim byly svěřeny. Pokorně se podřizovali přetvářejícímu působení Ducha svatého, a proto je Bůh obdarovával ze své plnosti a proměňoval ke svému obrazu.

POTŘEBA UTĚŠITELE

Čas, který uplynul od doby, kdy se Kristus loučil se svými učedníky, nic nezměnil na jeho zaslíbení, že sešle Ducha svatého jako svého zástupce. Nepřitékají-li k lidem na zemi proudy Boží milosti, pak překážka není na Boží straně. Pokud se zdá, že se toto zaslíbení nenaplňuje tak, jak by mohlo, je to proto, že si jej lidé neváží tak, jak by měli. Kdyby všichni toužili po Duchu svatém, byli by jím naplněni. Duchovní vyprahlost, temnota, úpadek a smrt se projevují všude tam, kde lidé věnují potřebě Ducha svatého jen malou pozornost. Zabývají-li se nepodstatnými věcmi, postrádají Boží moc, která je nezbytná pro růst a blaho církve a která s sebou přináší všechna ostatní požehnání. A to navzdory tomu, že se jim nabízí v neomezené míře.

Víme-li, že toto je způsob, jak získat sílu, proč tedy nelačníme a neprahneme po daru Ducha? Proč o něm nemluvíme, nekážeme a neprosíme o něj? Jestliže rodiče dávají svým dětem dobré dary, tím spíše dá Bůh Ducha svatého těm, kdo mu slouží. Všichni Boží služebníci by měli prosit o každodenní křest Duchem svatým. Křesťanští pracovníci by se měli shromažďovat a prosit o zvláštní pomoc a nebeskou moudrost, aby byli schopni rozumně plánovat a jednat. Měli by se modlit pře devším za to, aby Bůh v plné míře udělil Ducha svatého svým vyvoleným, kteří byli vysláni do misijních polí. Pod vlivem Ducha budou Boží služebníci hlásat pravdu s takovou mocí, jaké se nevyrovná veškerá čest a sláva, kterou nabízí svět.

Ať se posvěcený Boží služebník nachází kdekoli, Duch svatý je s ním. Slova určená učedníkům platí i pro nás. Jejich Utěšitel je i naším Utěšitelem. Duch svatý dodává člověku sílu, která mu v každé tíživé situaci umožňuje vytrvat v úsilí a zápase, podpírá jej uprostřed světa plného nenávisti a pomáhá mu uvědomovat si své vlastní chyby a slabosti. Když prožíváme zármutek nebo procházíme utrpením, když se nám zdá, že naše vyhlídky do budoucnosti jsou chmurné a nejisté, a cítíme se bezradní a opuštění, Duch svatý odpovídá na modlitbu víry a naplňuje nás útěchou.

Projev duchovního vytržení za mimořádných okolností není přesvědčivým důkazem o tom, že člo věk je křesťanem. Svatost není extáze, ale úplné podřízení vůle Bohu. Být svatý znamená žít každým slovem, které vychází z Božích úst; konat vůli našeho nebeského Otce; důvěřovat Bohu ve zkouškách a v dobách dobrých i zlých; řídit se vírou, nikoli viditelnými věcmi; spoléhat se na Boha, bezpodmíneč ně mu důvěřovat a spočinout v jeho lásce.

ÚLOHA DUCHA SVATÉHO

Není pro nás důležité, abychom dokázali přesně vysvětlit, co je to Duch svatý. Kristus nám říká, že Duch svatý je Utěšitel, „Duch pravdy, jenž od Otce vychází“. Jasně o něm prohlašuje, že až bude uvádět lidi do veškeré pravdy, „nebude mluvit sám ze sebe“. (J 15,26; 16,13)

Podstata Ducha svatého zůstává tajemstvím. Lidé ji nedokážou vysvětlit, protože jim nebyla zjevena Bohem. Lidé, kteří se nechávají unést svou fantazií, si mohou dát do souvislosti různé oddíly Písma a vybudovat na nich lidské teorie. Pokud však církev tyto názory přijme, nijak ji to neposílí. O tajemstvích, která jsou příliš hluboká, než aby je lidé mohli pochopit, je nejlepší mlčet.

Kristus přesně vystihl úkol Ducha svatého, když řekl: „On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud.“ (J 16,8) Duch svatý usvědčuje z hříchu. Jestliže se hříšník otevře oživujícímu působení Ducha, obrátí se a uvědomí si, jak důležité je poslouchat Boží požadavky.

Kajícnému hříšníkovi lačnícímu a prahnoucímu po spravedlnosti zjeví Duch svatý beránka Božího, který snímá hřích světa. „Bude vám zvěstovat, co přijme ode mne,“ řekl Ježíš. „Naučí vás všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“ (J 16,14; 14,26)

Duch svatý je obnovující silou, díky které se spasení vydobyté smrtí našeho Vykupitele stává skutečností. Neustále se snaží obracet pozornost lidí k veliké oběti přinesené na golgotském kříži, zjevuje světu Boží lásku a odhaluje usvědčenému hříšníkovi vzácné poklady Písma.

Jakmile Duch svatý usvědčí člověka z hříchu a ukáže mu vzor spravedlnosti, osvobodí jej od náklonnosti k věcem tohoto světa a naplní jej touhou po svatosti. „Uvede vás do veškeré pravdy“ (J 16,13), prohlásil Ježíš. Je-li člověk ochoten nechat se přetvořit, Bůh posvětí celou jeho osobnost. Duch svatý mu vštípí vlastnosti, které přijme od Boha. Jeho moc povede lidi na cestě životem, takže nikdo nebude muset bloudit.

Již od počátku působil Bůh svým svatým Duchem a prostřednictvím lidí uskutečňoval svůj záměr s padlým lidstvem. To se projevilo již v životě praotců. I na poušti v době Mojžíšově dával Bůh církvi „svého dobrého ducha, aby je poučoval“ (Neh 9,20). Také v době apoštolů působil mocně prostřednictvím Ducha svatého ve prospěch církve. Stejná moc, která posilovala praotce, dodávala víru a odvahu Kálebovi a Jozuemu a přinesla úspěch dílu apoštolské církve, podpírá věrné Boží děti v každé době. Pod vlivem Ducha svatého pomáhali valdenští křesťané v dobách temna připravovat cestu reformaci. Tatáž síla zajistila zdar úsilí ušlechtilých průkopníků, kteří položili základy dnešní misijní činnosti a překladu Bible do jazyků a nářečí všech národů a kmenů.

I v dnešní době používá Bůh svou církev k tomu, aby oznámil tomuto světu svůj záměr. Dodnes putují poslové od města k městu a z jedné země do druhé, zvěstují poselství kříže, a tak připravují cestu pro druhý Kristův příchod. Boží zákon je vyvýšen jako závazné pravidlo. Duch všemohoucího Boha působí na lidi a všichni ti, kdo se jeho vlivu otevírají, svědčí o Bohu a jeho pravdě. Na mnoha místech se můžeme setkat s posvěcenými lidmi, kteří vyprávějí druhým o světle, jež je přivedlo na cestu spasení skrze Krista. A protože stejně jako ti, kdo byli pokřtěni Duchem o letnicích, nechávají své světlo svítit, Duch jim dává stále víc a více síly. Takto má být země ozářena Boží slávou.

KAŽDODENNÍ PŘÍPRAVA

Naproti tomu jsou i takoví lidé, kteří namísto moudrého využívání příležitostí, které se jim nabízejí, zahálejí. Očekávají, že nastane doba neobvyklého duchovního oživení, kdy se jejich schopnost poučovat druhé výrazně zlepší. Zatímco vyhlížejí dobu, kdy bez jakéhokoli vlast ního úsilí získají zvláštní požehnání, které je promění a uschopní ke službě, zanedbávají své současné povinnosti a výsady a nechávají své světlo vyhasínat.

Je pravda, že až se v době konce bude Boží dílo na zemi chýlit ke svému závěru, bude horlivé úsilí posvěcených věřících pod vedením Ducha svatého doprovázeno neobyčejnými znameními Boží přízně. Když židovští proroci předpovídali, že Boží církev obdrží v nebývalé míře dar duchovní milosti, používali obraz raného a pozdního deště, který padá ve východních zemích v době setby a žní. Vylití Ducha ve dnech apoštolů bylo počátkem raného deště a výsledek byl velkolepý. Duch svatý bude v pravé církvi přítomen až do doby konce.

Avšak pro dobu krátce před ukončením pozemské žně je přislíben dar mimořádné duchovní milosti, kte rá má připravit církev na příchod Syna člověka. Toto vylití Ducha je přirovnáno k pozdnímu dešti; a právě o tuto větší moc by měli křesťané „v čas jarních dešťů“ prosit Pána žně. Bůh na jejich modlitby odpoví takto: „Tvoří bouřková mračna, hojnými dešti je naplňuje.“ „Sešle vám hojnost dešťů podzimních i jarních.“ (Za 10,1; Jl 2,23)

Nemají-li však členové Boží církve již dnes živé spojení se zdrojem veškerého duchovního růstu, nebudou na dobu žně připraveni. Nedbají-li na to, aby byly jejich lampy neustále připravené a hořely, nedostanou žádnou větší milost v době, kdy ji budou obzvláště potřebovat.

Pouze ti, kdo stále znovu a znovu přijímají novou milost, budou mít tolik síly, kolik jí na každý den potřebují a kolik jí jsou schopni využít. Neočekávají, že v budoucnosti obdrží zvláštní duchovní moc, která je vybaví zázračnými schopnostmi nezbytnými pro záchranu lidí, ale denně se odevzdávají Bohu, aby je mohl učinit použitelnými nástroji. Každý den využívají příležitostí ke službě, které se jim v jejich okolí nabízejí. Každý den svědčí o Pánu, ať se nacházejí kdekoli — při běžných pracích v domácím prostředí nebo při veřejně prospěšné činnosti.

Boží posvěcení služebníci nacházejí úžasnou útěchu v poznání, že i Kristus během svého pozemského života denně prosil Otce o nový příděl nezbytné milosti. Díky tomuto společenství s Bohem mohl posilovat druhé a přinášet jim požehnání. I Boží Syn se v modlitbě sklání před svým Otcem! Přestože je Božím Synem, posiluje svou víru modlitbou. Čerpá sílu ze spojení s nebem, aby mohl odolávat zlu a sloužit potřebám lidí. Jako náš starší bratr zná potřeby těch, kdo mu chtějí sloužit, přestože jsou obklopeni slabostí a žijí v hříšném světě plném pokušení. Ví, že poslové, které považuje za způsobilé, jsou jen slabí a chybující lidé; ale všem, kteří se plně odevzdají do jeho služby, slibuje Boží pomoc. Jeho vlastní příklad je důkazem, že upřímná a vytrvalá prosba předložená Bohu ve víře — ve víře, která vede k úplné závislosti na Bohu a k bezvýhradné oddanosti jeho dílu — může lidem zajistit pomoc Ducha svatého v boji proti hříchu.

Každý služebník, který se řídí Ježíšovým příkladem, bude připraven přijmout a využít moc, kterou Bůh zaslíbil své církvi, aby mohla dozrát pozemská úroda. Když poslové evangelia každé ráno poklekají před Bohem a obnovují svůj slib oddanosti, obdarovává je Bůh přítomností svého Ducha a jeho oživující a posvěcující mocí. Za svými každodenními povinnostmi pak odcházejí s jistotou, že je neviditelná přítomnost Ducha svatého uschopní stát se „Božími spolupracovníky“.

Zdroj informací: Poslové naděje a lásky, Bible - český ekumenickký překlad, BibleTV, Info-Bible.cz