Dopisy z Říma

Krátce po svém obrácení dostal apoštol Pavel zvláštní příležitost poznat, jaká je Boží vůle s Ježíšovými následovníky. Byl „přenesen až do třetího nebe“, „do ráje… — a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit“ (2 K 12,2-4). Sám potvrdil, že od Pána dostal mnohá vidění a zjevení (2 K 12,1). V porozumění zásadám a pravdám obsaženým v evangeliu nebyl tedy v ničem pozadu za „veleapoštoly“ (2 K 12,11). Jasně a dokonale pochopil, „co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka“ Kristovy lásky, „která přesahuje každé poznání“ (Ef 3,18.19).

Pavel se nemohl podělit s ostatními o vše, co ve vidění spatřil, protože někteří z jeho posluchačů by jeho slova zneužili. Ale díky tomu, co mu bylo zjeveno, mohl vést druhé a pracovat jako moudrý učitel. Jeho vidění ovlivnila také jeho dopisy, které zaslal sborům v pozdějších letech. Dojmy, které v něm tato vidění zanechala, mu provždy utkvěly v paměti. Proto dokázal druhým výstižně představit křesťanský charakter. Ústně i písemně zvěstoval poselství, které od té doby neustále posiluje Boží církev a pomáhá jí. K dnešním věřícím promlouvá toto poselství jasně o nebezpečích, která církvi hrozí, a o falešném učení, jemuž budou křesťané muset čelit.

Apoštol si přál, aby ti, jimž byly jeho dopisy, obsahující rady a napomenutí, určeny, nebyli „nedospělí“, aby nebyli „zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení“; chtěl, aby „všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti“. Naléhavě žádal Ježíšovy následovníky, kteří bydleli mezi pohany, aby nežili tak, „jako žijí pohané podle svých marných představ. Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu životu pro… zatvrzelé srdce.“ Křesťané z pohanů si měli dávat dobrý pozor na to, jak žijí, aby „si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří“ a aby nepromarnili tento čas (Ef 4,14.13.17.18; 5,15.16). Pavel povzbuzoval věřící, aby s radostí očekávali, až si Kristus, který si „zamiloval církev a sám se za ni obětoval“, sám připraví „církev slavnou, bez po skvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná“ (Ef 5,25.27).

Tato poselství, která nebyla napsána z lidské, ale Boží moci, obsahují ponaučení, s nimiž by se měl každý obeznámit a která by si měl ve svém vlastním zájmu často opakovat. Popisují praktickou zbožnost a kladou důraz na zásady, kterými by se měly řídit všechny sbory. Jasně ukazují cestu, která vede k věčnému životu.

DOPIS KOLOSKÝM

Pavel se ve svém dopise „Božímu lidu v Kolosách, věrným bratřím v Kristu“ (Ko 1,2), který napsal během svého uvěznění v Římě, zmiňuje o tom, jakou radost mu dělá jejich vytrvalost ve víře, o níž se dozvěděl od Epafrase. Ten, jak uvádí apoštol, „nám také vyprávěl o lásce, kterou ve vás působí Boží Duch. Proto i my,“ pokračuje Pavel, „ode dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestá váme za vás v modlitbách prosit, abyste plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali jeho vůli. Tak budete svým životem dělat Pánu čest a stále se mu líbit, ve všem ponesete ovoce dobrých skutků, budete růst v poznání Boha, a z moci jeho božské slávy nabudete síly k trpělivosti a radostné vytrvalosti.“ (Ko 1,8-11)

Těmito slovy Pavel vyjádřil, jací by měli koloští věřící podle jeho přá ní být. Tím, co řekl, vytyčil pro Kristovy následovníky vysoký ideál. Apoštol zde poukazuje na úžasné možnosti křesťanského života a vysvětluje, že požehnání, která mohou Boží dě ti přijmout, jsou neomezená. Budou-li neustále růst v poznání Boha, stanou se z nich silnější a vyzrálejší křesťané. Nakonec budou „z moci jeho božské slávy“ připraveni „k účasti na dědictví svatých ve světle“ (Ko 1,11.12).

DRAHÝ VYKUPITEL

Apoštol vyvýšil před svými bratry Krista jako toho, skrze něhož Bůh stvořil všechny věci a vykoupil lidstvo. Prohlásil, že ruce, které nesou světy v prostoru, které v celém Božím vesmíru zachovávají pravidelnost a řád a udržují všechny věci v nepřetržitém pohybu, jsou tytéž ruce, které pro ně byly přibity na kříž. „V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi,“ píše Pavel, „— svět viditelný i neviditelný; jak ne beské trůny, tak i panstva, vlády a moc nosti — a všechno je stvořeno skr ze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá.“ (Ko 1,16.17) „I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky, nyní s ním smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony.“ (Ko 1,21.22)

Boží Syn se pokořil, aby pozvedl padlé lidi. Kvůli nim opustil bezhříšné nebeské světy — devadesát devět těch, kteří ho milují — a přišel na tuto zemi, aby byl „proklán pro naši nevěrnost“ a „zmučen pro naši nepravost“ (Iz 53,5). Ve všem se podobal svým bratřím. Stal se člověkem jako my a poznal, jaké je to být hladový, unavený nebo mít žízeň; k životu potřeboval pokrm a k osvěžení spánek; na zemi byl jen cizincem a hostem. Žil ve světě, ale nebyl ze světa; byl pokoušen a zkoušen stejně jako muži a ženy v dnešní době, ale přitom žil bezhříšným životem. Vždy byl laskavý, měl pochopení pro druhé, soucítil s nimi a byl vůči nim ohleduplný, čímž nám představil Boží charakter. „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi… Syn, plný milosti a pravdy.“ (J 1,14)

VAROVÁNÍ PŘED SVODY

Koloští věřící byli obklopeni pohanskými zvyky a vlivy, a proto jim hrozilo, že se od prostých pravd evangelia nechají odvrátit. Pavel je před tím varoval a poukázal na Krista jako na jejich jediného spolehlivého vůdce: „Rád bych, abyste věděli,“ píše apoštol, „jak těžký zápas tu pod stupuji pro vás, pro Laodikejské i pro ty, kte ří mě ani osobně neznají. Chci, abys te povzbuzeni v srdci a spojeni láskou hluboce pochopili a plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus; v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.

Říkám to proto, aby vás nikdo neoklamal líbivými řečmi… Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána. V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky. Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu. V něm je přece vtělena všechna plnost božství; v něm jste i vy dosáhli plnosti. On je hlavou všech mocností a sil.“ (Ko 2,1-10)

Kristus předpověděl, že povstanou svůdci, pod jejichž vlivem „se rozmůže nepravost“ a „vychladne láska mnohých“ (Mt 24,12). Upozornil učedníky, že toto zlo bude pro církev nebezpečnější než pronásledování ze strany jejích nepřátel. Pavel opakovaně varoval věřící před těmito falešnými učiteli. Před tímto nebezpečím by se měli mít na pozoru ze všeho nejvíce. Jestliže totiž přijmou falešné učitele, otevřou dveře bludům, jimiž nepřítel otupí duchovní vnímavost a otřese důvěrou těch, kdo uvěřili v evangelium teprve nedávno. Kristus je měřítko, podle něhož by měli křesťané posuzovat učení, která jsou jim předkládána. Vše, co není v souladu s Ježíšovým slovem, by měli zavrhnout. Kristus byl ukřižován pro naše hříchy, vstal z mrtvých a vystoupil do nebe — tak lze shrnout poselství o spasení, které by si měli věřící osvojit a předávat ostatním.

Varování Božího slova před nebezpečími, která obklopují křesťanskou církev, jsou určena i věřícím dnešní doby. Tak jako se lidé v době apoštolů pokoušeli pomocí tradic a filozofií podkopat víru v Písmo svaté, tak se i dnes nepřítel spravedlnosti snaží pomocí přitažlivých myšlenek vyšší kritiky, evoluční teorie, spiritualismu, teosofie a panteismu vlákat lidi na zakázané stezky. Pro mnohé je Bible jako lampa bez oleje, protože se přiklonili ke spekulativní víře, která vede k nedorozumění a zmatkům. Vyšší kritika, která vše rozebírá, domýšlí a opírá se o domněnky, narušuje víru v Bibli jako v Boží zjevení. Okrádá Boží slovo o moc ovládat a povznášet životy lidí a dávat jim smysl. Spiritualismus zase učí mnohé věřit, že nejvyšším zákonem jsou naše touhy, že svoboda spočívá v nevázanosti a že každý se musí zodpovídat jenom sám sobě.

Kristův následovník se setká s „líbivými řečmi“ (Ko 2,4), před nimiž apoštol varoval koloské věřící. Narazí i na spiritualistické výklady Písma, ale neměl by je přijímat. Z hlasu Ježíšova následovníka by mělo být zřejmé, že souhlasí s věčnými pravdami obsaženými v Písmu. S pohledem upřeným na Ježíše by měl křesťan odhodlaně kráčet po vyznačené cestě a měl by odhodit všechny názory, které neodpovídají Kristovu učení. Měl by přemýšlet a rozjímat o Boží pravdě. Bibli by měl považovat za Boží hlas, který promlouvá přímo k němu. Tak najde moudrost, která pochází od Boha.

Všichni, kdo chtějí být spaseni, musí znát Boha tak, jak ho zjevil Kristus. Takové poznání vede ke změně povahy. Člověk, který podle něj žije, je přetvářen ke Kristovu obrazu. Bůh vyzývá své děti, aby toto poznání přijaly, protože bez něj je vše ostatní marné a bezvýznamné.

PROMĚNA CHARAKTERU

Správný základ pro budování charakteru je v každé generaci a v každé zemi stejný — jsou jím zásady obsažené v Božím slově. Jediným spolehlivým a jistým pravidlem je dělat to, co říká Bůh. „Hospodinův zákon je dokonalý.“ „Ten, kdo takto jedná, nikdy se nezhroutí.“ (Ž 19,8; 15,5) Když apoštolové vystupovali proti falešným učením své doby, bránili se Božím slovem. Říkali: „Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen.“ (1 K 3,11)

V době svého obrácení a křtu se koloští věřící zavázali, že se vzdají názorů a zvyků, které byly až dosud součástí jejich života, a že budou věrní a oddaní Kristu. Pavel jim to ve svém dopise připomíná a naléhavě je žádá, aby nezapomněli, že pokud chtějí svůj slib dodržet, musí neustále odolávat zlu, které se je bude snažit ovládnout. „Protože jste byli vzkříšeni s Kristem,“ píše Pavel, „hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu.“ (Ko 3,1-3)

„Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2 K 5,17) V Kristově moci rozbíjejí muži a ženy okovy hříšných zvyků a zbavují se sobectví. Z bezbožníků se stávají věřící, z opilců střízliví a ze zhýralců čistí lidé. Ti, kdo se podobali satanovi, se mění k Božímu obrazu. Tato změna je sama o sobě největším ze všech zázraků. Jedno z nejhlubších tajemství Božího slova spočívá v tom, že dokáže takovou proměnu způsobit. Nejsme schopni to pochopit; můžeme jen věřit tomu, co nám říká Písmo: „Je to Kristus mezi vámi, v něm máte naději na Boží slávu.“ (Ko 1,27)

Když Boží Duch ovládne rozum a city, zakusí obrácený člověk radost, kterou dosud nepoznal. Uvědomí si totiž, že v jeho životě se naplnila Boží zaslíbení: jeho provinění jsou mu odpuštěna, jeho hříchy jsou přikryty. Projevil před Bohem lítost, že porušil jeho zákon, a vyznal víru v Krista, který zemřel, aby nás ospravedlnil. Když byl „ospravedlněn z víry“, má „pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista“ (Ř 5,1).

Křesťan, který prožil tuto zkušenost, by neměl složit ruce do klína a být spokojený s tím, co pro něj bylo vykonáno. Kdo se rozhodl vstoupit do Ježíšova království, brzy zjistí, že se na něj chystají zaútočit všechny síly a vášně jeho hříšné povahy, podporované mocnostmi říše temnoty. Každý den se musí nově zasvěcovat Bohu, každý den musí bojovat se zlem. Staré zvyky a vrozené sklony ke zlému se budou snažit získat převahu. Proto se před nimi musí mít neustále na pozoru a v Kristově moci usilovat o vítězství.

„Proto umrtvujte své pozemské sklony,“ píše Pavel Koloským. „I vy jste dříve tak žili. Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst… Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni.“ (Ko 3,5.7.8.12-15)

Dopis Koloským obsahuje řadu vzácných ponaučení pro všechny, kdo slouží Kristu. Tato ponaučení ukazují, jaká houževnatost při dosahování cíle a jak vznešené úsilí se projeví v životě těch, kdo správně představují svého Spasitele. Jestliže se věřící zřekne všeho, co by mu mohlo překážet na cestě do nebe nebo čím by mohl od této úzké cesty odvrátit druhé, pak se v jeho každodenním životě projeví milosrdenství, laskavost, pokora, tichost, trpělivost a Kristova láska.

Potřebujeme sílu, která nás uschopní žít lepším, čistším a ušlechtilejším životem. Příliš myslíme na tento svět a jen málo na nebeské království.

Když se křesťan snaží dosáhnout Božího ideálu, nesmí se nechat ničím odradit. Každému člověku je zaslíbena mravní a duchovní dokonalost, kterou může získat skrze Kristovu milost a moc. Zdrojem síly a původcem života je Ježíš. Nabízí nám své slovo a podává nám listy ze stromu života, které nás mohou uzdravit z našich hříchů. Přivádí nás k Božímu trůnu a do úst nám vkládá modlitbu, jejímž prostřednictvím s ním navazujeme úzký vztah. Kvůli nám uvádí do pohybu všemocné nebeské síly. Na každém kroku vnímáme jeho životodárnou moc.

Bůh neklade žádné meze pokroku těm, kdo chtějí „plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením“ poznat jeho vůli (Ko 1,9). Jestliže se budou modlit, jestliže budou bdělí a porostou v poznání a porozumění, pak „z moci jeho božské slávy“ nabudou síly (Ko 1,11). Tak budou připraveni pracovat pro druhé. Spasitel si přeje, aby se očištění a posvěcení lidé stali jeho pomocníky. Za tuto velikou milost vděčíme tomu, který nás „připravil k účasti na dědictví svatých ve světle. On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna“ (Ko 1,12.13).

DOPIS FILIPSKÝM

Dopis Filipským, stejně jako dopis Koloským, napsal Pavel v době, kdy byl uvězněn v Římě. Filipský sbor poslal Pavlovi dary po Epafroditovi, kterého apoštol označil za „svého bratra, spolupracovníka i spolubojovníka, kterého jste vyslali, aby mi posloužil v tom, co jsem potřeboval“ (Fp 2,25). Během svého pobytu v Římě onemocněl tento učedník „na smrt“. Ale jak Pavel uvádí, „Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek“ (Fp 2,27). Když se filipští věřící dozvěděli o Epafroditově nemoci, dělali si o něj velké starosti, a proto se Epafroditos rozhodl, že se k nim vrátí. „Stýskalo se mu totiž po všech vás,“ píše Pavel, „a byl znepokojen, že jste se doslechli o jeho nemoci… Proto jsem ho poslal co nejdříve k vám, abyste měli radost, že ho zase vidíte, a tak aby mi ubylo starostí. Přijměte ho tedy v Pánu se vší radostí a takových bratří si važte; neboť pro dílo Kristovo se přiblížil až k smrti a nasadil život, aby doplnil to, v čem vy jste mi posloužit nemohli.“ (Fp 2,26.28-30)

Po Epafroditovi poslal Pavel filipským věřícím dopis, v němž jim poděkoval za jejich dary. Filipský sbor naplňoval Pavlovy potřeby nejštědřeji ze všech sborů. „I vy to ví te, Filipští,“ říká apoštol ve svém dopise, „že v počátcích evangelia, když jsem vyšel z Makedonie, ani jed na církev se nepodílela se mnou v pří jmech a vydáních, jen vy sami; vždyť i do Tesaloniky víc než jednou jste mi poslali na mé potřeby. Ne že by mi šlo o dary; jde mi o to, aby rostl zisk, který se připisuje k vašemu dobru. Dostal jsem tedy všecko a mám hojnost; jsem plně opatřen, když jsem přijal od Epafrodita dary, které jste mi poslali — jsou vůní příjemnou, obětí vhodnou, Bohu milou.“ (Fp 4,15-18)

„Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás a v každé modlitbě za vás všechny s radostí prosím; jsem vděčen za vaši účast na díle evangelia od prvního dne až doposud a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista. Vždyť právem tak smýšlím o vás všech, protože vás všechny mám v srdci jako spoluúčastníky milosti, i když jsem ve vězení, zodpovídám se před soudem a obhajuji evangelium. Bůh je mi svědkem, jak po vás všech vroucně toužím… A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.“ (Fp 1,2-11)

Když byl Pavel uvězněn, posilovala ho Boží milost, a tak se dokázal radovat i v utrpení. S vírou a jistotou napsal svým filipským bratřím, že jeho zajetí přispělo k dalšímu šíření evangelia. „Rád bych, bratří, abyste věděli,“ prohlásil, „že to, co mě potkalo, je spíše k prospěchu evangelia, takže po celém soudu i všude jinde je známo, že jsem vězněn pro Krista, a mnohé bratry právě mé okovy povzbudily, aby se spolehli na Pána a s větší smělostí mluvili beze strachu slovo Boží“ (Fp 1,12-14).

Tato Pavlova zkušenost obsahuje ponaučení i pro nás; zjevuje nám totiž, jak působí Bůh. Pán dokáže proměnit ve vítězství i to, co se nám jeví jako neúspěch a porážka. Pokud nebudeme s vírou hledět na neviditelné věci, hrozí nám nebezpečí, že zapomeneme na Boha a budeme se dívat jen na věci viditelné. Když nás postihne nehoda nebo neštěstí, okamžitě obviňujeme Boha, že na nás zapomněl nebo že je k nám krutý. Považuje-li Bůh za vhodné, aby v jistém ohledu omezil naši prospěšnost, naříkáme, aniž bychom si připustili, že to možná udělal pro naše dobro. Musíme pochopit, že trest je součástí úžasného Božího plánu a že křesťan, na kterého dopadají rány soužení, může někdy pro svého Mistra udělat víc, než kdyby pro něj pilně pracoval.

DOKONALOST V KRISTU

Pavel připomněl Filipským příkladný život Ježíše Krista: „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.“ (Fp 2,6-8)

„A tak, moji milí,“ pokračuje apoštol, „jako jste vždycky byli poslušní — nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti — s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí. Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování, abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět, držte se slova života, abych se vámi mohl pochlubit v den Kristův, že jsem nadarmo neběžel ani se nadarmo nenamáhal.“ (Fp 2,12-16)

Tato slova byla zapsána, aby byla posilou pro každého zápasícího člověka. Pavel zdůrazňuje, že naším cílem je dokonalost, a ukazuje nám, jak jí lze dosáhnout. Říká: „Uvádějte ve skutek své spasení. Neboť je to Bůh, který ve vás působí.“

Ke spasení je třeba společného úsilí, spolupráce mezi Bohem a kajícným hříšníkem. Tato spolupráce je nezbytná, máme-li vybudovat svůj charakter na správných zásadách. Člověk by se měl ze všech sil snažit překonat překážky, které mu brání v dosažení dokonalosti. Jeho úspěch však zcela závisí na Bohu. Lidské úsilí samo o sobě nestačí. Bez Boží pomoci a síly je marné. Člověk a Bůh musí působit společně. Úkolem člověka je odolávat pokušení; sílu k tomu však musí čerpat od Boha. A tak na jedné straně stojí nekonečná Boží moudrost, jeho slitování a moc, zatímco na druhé je lidská slabost, hříšnost a bezmocnost.

Bůh si přeje, abychom nad sebou získali kontrolu. Nemůže nám však pomoci, nejsme-li ochotni s ním spolupracovat. Boží Duch působí skrze síly a schopnosti, které byly člověku dány. Sami od sebe nejsme schopni uvést naše plány, touhy a sklony do souladu s Boží vůlí. Projevíme-li však ochotu k poslušnosti, Spasitel to pro nás učiní. Zboří „lidské výmysly a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha“. Uvede „do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista“. (2 K 10,4.5)

Kdo chce mít pevný a vyvážený charakter, kdo se chce stát vyrovnaným křesťanem, musí vše odevzdat Kristu a být ochoten učinit pro něj cokoli; Spasitel se totiž nespokojí s tím, budeme-li mu sloužit jen na částečný úvazek. Křesťan se musí každý den učit, co je to odevzdanost. Musí studovat Boží slovo, pochopit jeho význam a řídit se jeho pokyny. Jen tak může dosáhnout ideálu křesťanské dokonalosti. Každý den mu Bůh pomáhá vylepšovat jeho charakter, aby mohl obstát v době závěrečné zkoušky. Věřící zase každý den svědčí před lidmi a anděly o tom, jak úžasně může evangelium působit na hříšného člověka.

PAVLOVA VYTRVALÁ SLUŽBA

Pavel napsal: „Já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.“ (Fp 3,13.14)

Pavel toho vykonal mnoho. Od doby, kdy složil slib věrnosti Spasiteli, byl jeho život naplněn neúnavnou službou. Putoval od města k městu a z jedné země do druhé. Kázal o kříži, získával lidi pro evangelium a zakládal sbory. Neustále o ně pečoval a napsal jim mnoho dopisů, v nichž jim udělil další ponaučení. Občas se vracel ke svému řemeslu, aby si vydělal na živobytí. Přestože byl po celý svůj život velmi zaneprázdněný, nikdy neztratil ze zřetele svůj nejdůležitější záměr — získat cenu, jíž je Boží povolání. Stále měl před sebou jen jediný cíl — zůstat věrný tomu, který se mu zjevil před branami Damašku. Nic ho od něj nemohlo odvrátit. Jeho slova a činy byly inspirovány pouze jediným úmyslem — vyvýšit golgotský kříž.

Vysoký cíl, kterého se Pavel snažil dosáhnout navzdory utrpení a nesnázím, by měl vést každého křesťanského pracovníka k tomu, aby se cele zasvětil Boží službě. Svět se bude snažit odvrátit jeho pozornost od Spasitele svými svody; on však musí odhodlaně směřovat ke svému cíli a dokazovat světu, andělům i lidem, že naděje, že jednou spatří Boží tvář, stojí za veškeré úsilí i oběti, které jsou pro její splnění nezbytné.

I když byl Pavel ve vězení, nepropadal malomyslnosti. Z dopisů, které napsal sborům, když byl v Římě, zaznívá spíše vítězný tón. „Radujte se v Pánu vždycky,“ napsal Filipským, „znovu říkám, radujte se!… Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu.“ (Fp 4,4-8)

„Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši… Milost Pána Ježíše Krista buď s vámi.“ (Fp 4,19.23)

Zdroj informací: Poslové naděje a lásky, Bible - český ekumenickký překlad, BibleTV, Info-Bible.cz