Příběhy z Bible: Ježíšovo dětství

Ježíš vyrůstal v chudých poměrech v horském Nazarete a nenabyl vzdělání v rabínských školách. Jeho učitelem byla matka, tesařská dílna, příroda a především Otec.


Ježíšovo dětství

Ježíš vyrůstal v chudých poměrech v horském Nazaretě a nenabyl vzdělání v rabínských školách. Jeho učitelem byla matka, tesařská dílna, příroda a především Otec.


Ježíš prožil dětství a mládí v malé horské vesničce. Pro každé místo na zemi by byl jeho pobyt velkou ctí. Jeho návštěva by byla vyznamenáním i pro královské paláce. Ježíš však pominul domy boháčů, dvory vladařů i vyhlášená střediska vzdělanosti a zvolil si za svůj domov zapadlý a opovrhovaný Nazaret.

Pozoruhodný je stručný záznam o jeho dětství: „Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním." (L 2,40) „Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem." (L 2,52) Na svůj věk byl mimořádně bystrý, chápavý, přemýšlivý a rozumný. Měl i obdivuhodně vyrovnanou povahu. Jeho tělesné i duševní schopnosti se rozvíjely postupně, úměrně jeho dětskému věku.

Jako dítě byl Ježíš neobyčejně milý, vždy ochotný pomoci druhým, nekonečně trpělivý a věrný, ničím se nedal zviklat. Byl velmi zásadový, a přitom nesobecký, laskavý a ohleduplný.

Marie pozorně sledovala Ježíšův vývoj a viděla v jeho povaze pečeť dokonalosti. S radostí podporovala jeho bystrost a vnímavost. Duch svatý jí dával moudrost, aby při výchově dítěte, jehož Otcem byl jedině Bůh, dokázala spolupracovat s nebesy.

Věrní Izraelci již od nejstarších dob věnovali velkou péči výchově a vzdělání mladých lidí. Bůh jim přikázal, aby děti od nejútlejšího věku učili o jeho dobrotě a velikosti a ukazovali jim, jak se tyto jeho vlastnosti projevovaly v dějinách Izraele, a především v jeho zákoně. Písně, modlitby i čtení Písma měli přizpůsobit schopnostem dětí. Rodiče měli vést děti k tomu, aby Boží zákon chápaly jako výraz Božího charakteru. Měli jim vysvětlit, že přijmou-li zásady Božího zákona do svého srdce, budou se rozvíjet k Božímu obrazu. Většinu naučení přijímaly děti z ústního podání, učily se však také číst hebrejské spisy a z pergamenových svitků se mohly seznamovat se Starým zákonem.

Města nebo obce, které se v době Ježíše Krista náležitě nestaraly o náboženskou výchovu mládeže, byly považovány za zatracené. Učení však postupně začalo klást důraz pouze na formální záležitosti. Písmo bylo do značné míry vytlačeno tradicí. Pravá výchova měla vést mladé lidi k tomu, aby hledali Boha, „zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt" (Sk 17,27). Židovští učitelé se však soustředili především na obřady. Zatěžovali své žáky zbytečnostmi, které pro nebe nemají žádný význam. Osobní zkušenost s Božím slovem neměla v tehdejším vzdělávacím systému žádné místo. Žáci byli zahlceni množstvím nepodstatných informací a neměli klid ani čas na osobní společenství s Bohem. Neslyšeli Boží hlas, který promlouval k jejich srdci. Na své cestě za poznáním míjeli Zdroj moudrosti. Židé zapomínali na pravou podstatu bohoslužby i na zásady Božího zákona. Tak se vzdělání, na kterém si tolik zakládali, stalo vlastně největší překážkou skutečného rozvoje. Rabínská škola ubíjela schopnosti žáků, ochromovala jejich mysl a zužovala jim obzor.

VÝCHOVA

Ježíš nezískal vzdělání v židovských školách. Jeho prvním učitelem na zemi byla matka. Z jejích úst a z prorockých spisů poznával nebeské věci. Na jejím klíně se dozvěděl to, co kdysi sám vzkázal Izraeli po Mojžíšovi. Ani v době dospívání nenavštěvoval rabínské školy. Nepotřeboval je, jeho učitelem byl Bůh.

Otázka vznesená v průběhu Spasitelova působení na zemi: „Jak to přijde, že se vyzná v Písmech, když ho tomu nikdo neučil?" (J 7,15) neznamená, že by Ježíš neuměl číst, ale jen to, že neměl rabínské vzdělání. Učil se stejně, jako se můžeme učit i my. Jeho důkladná znalost Písma ukazuje, jak pečlivě se už v dětství věnoval studiu Božího slova. Otevírala se mu celá knihovna Božího stvoření. Kristus, který všechno stvořil, se nyní učil o tom, čím se jeho ruka zapsala na zemi, na obloze i v moři. Oproštěn od světských zájmů nabýval hlubokého poznání zkoumáním přírody. Věnoval se studiu života rostlin, živočichů i lidí. Od útlého věku sledoval jeden cíl - žít pro druhé. Inspiraci nacházel v přírodě. Když pozoroval život rostlin a živočichů, napadaly ho nové myšlenky. Neustále se snažil použít to, co viděl, k objasnění a přiblížení Božího slova. Podobenství, jejichž prostřednictvím tak rád představoval lidem pravdu, svědčí o tom, jak silně se nechával ovlivnit přírodou a jak dokázal čerpat duchovní naučení z každodenního života.

Snažil se pochopit smysl všeho, s čím se setkal, a tím se učil chápat význam Božího slova i Božího díla. Na zemi ho neustále provázely nebeské bytosti. Rád přemýšlel i hovořil o svatých věcech. Od chvíle, kdy jako dítě začal vnímat svět kolem sebe, neustále duchovně rostl.

Stejně jako Ježíš může získávat poznání každé dítě. Budeme-li chtít poznat nebeského Otce a hledat ho v jeho slovu, přiblíží se k nám andělé. Nalezneme duchovní sílu a získáme lepší povahu. Budeme se více podobat svému Spasiteli. Pochopíme-li krásu a velikost přírody, naše láska k Bohu se prohloubí. Poznání Boha v jeho díle nás naplní bázní a zároveň nám dodá sílu. Modlitební spojení s Bohem podpoří rozvoj našich duševních i mravních schopností a hloubáním o duchovních záležitostech obohatíme svůj duchovní život.

Ježíš prožil svůj život na zemi v souladu s Bohem. Když byl ještě dítě, myslel a mluvil jako dítě. Boží obraz v něm nebyl narušen ani náznakem hříchu. Přesto musel čelit pokušení. Obyvatelé Nazareta byli známí svou bezbožností. O jejich pověsti svědčí Natanaelova otázka: „Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?" (J 1,46)

V takovém prostředí byl Ježíš vystaven neustálým zkouškám. Musel být pořád ve střehu, aby si uchoval svou čistotu. Prošel všemi nástrahami, kterým musíme čelit my, a proto je pro nás příkladem v dětství, mládí i ve zralém věku.

Satan se vytrvale snažil Dítě z Nazareta přemoci. Ježíše od nejútlejšího věku chránili nebeští andělé, a přesto byl jeho život neustálým bojem proti mocnostem zla. Jediný život prožitý na zemi bez hříchu by byl pro knížete temnot urážkou a velikou ranou. Využil všechny prostředky k tomu, aby Ježíše svedl. Bůh už od nikoho z lidí nebude žádat, aby žil svatým životem za tak silného pokušení, jakému čelil náš Spasitel.

Ježíšovi rodiče byli chudí a žili z toho, co si vydělali každodenní namáhavou prací. Ježíš dobře znal chudobu, sebezapření i nedostatek. Tato zkušenost mu v mnohém pomáhala. Jeho život byl plný práce. Využíval každé chvíle, a proto mu nezbýval čas na pochybnou společnost a na zahálení, které otevírá dveře pokušení. Chránil se před pokušitelem, jak jen mohl. Žádný zisk, záliba, úspěch či opovržení ho nemohly svést ke špatnému činu. Za všech okolností byl schopen rozpoznat zlo a vždy měl dost síly se mu postavit.

Kristus byl jediný, kdo žil na zemi bez hříchu i přesto, že téměř třicet let strávil mezi bezbožníky v Nazaretě. To by si měli uvědomit zejména ti, kdo si myslí, že bezhříšný život závisí na prostředí, majetku či úspěchu. Právě pokušení, chudoba a protivenství napomáhají rozvoji čistoty a věrnosti.

JEŽÍŠ A PRÁCE

Ježíš vyrůstal ve venkovské rodině. Spolehlivě a rád plnil všechny své domácí povinnosti. On - vládce nebes, jemuž se s radostí podřizovali andělé, se stal ochotným služebníkem a milujícím a poslušným synem. Vyučil se řemeslu a pracoval s Josefem v tesařské dílně. Do práce i z práce chodil ulicemi města v obyčejném oděvu, jaký tehdy nosili všichni dělníci. Nikdy nepoužil své božské moci, aby si ulehčil svůj úděl nebo usnadnil práci.

Práce v dětství a mládí přispěla k rozvoji jeho tělesných i duševních schopností. Nikdy neplýtval silami, ale dbal na to, aby si uchoval zdraví a mohl všechno dělat co nejlépe. Nechtěl nic pokazit, a proto ani s nářadím nezacházel ledabyle. Byl stejně dokonalý v povaze jako v práci.

Na svém vlastním životě nám ukázal, že pracovitost je naší povinností a že všechno máme dělat pečlivě a svědomitě, neboť jen důkladná práce si zaslouží uznání. Výchova, jež vede mladé lidi k užitečné práci a učí je nést jejich životní úděl, je posiluje a přispívá k rozvoji jejich schopností. Každý by si měl najít nějakou činnost, která by ho uspokojovala a zároveň prospívala druhým.

Velké množství lidí věnuje
pozornost jen Ježíšovu veřejnému
vystupování a zapomíná
na poučení, které si můžeme
vzít z jeho dětství

Práce má být pro člověka požehnáním. Skutečnou radost a uspokojení ze života může mít jen ten, kdo pracuje důkladně. Bůh si cení dětí a mladých lidí, kteří rádi plní své domácí povinnosti a pomáhají rodičům. Takové děti budou jednou k prospěchu celé společnosti.

Ježíš po celou dobu svého života na zemi svědomitě a vytrvale pracoval. Očekával mnoho, a proto mnoho podstoupil. Na počátku své služby řekl: „Musím konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat." (J 9,4) Ježíš se nevyhýbal práci ani odpovědnosti, jako to dělají mnozí křesťané. Nejsou ochotni podrobit se kázni jako on, a proto jsou slabí a neužiteční. Mohou mít spoustu dobrých vlastností, být milí, ale nejsou schopni zvládat problémy a překonávat překážky. Kázní, které se podrobil Kristus, můžeme i my získat spolehlivou, pevnou a silnou povahu. Milost, které se mu dostalo, je připravena i pro nás.

Za svého pobytu na zemi Ježíš sdílel osud chudých. Z vlastní zkušenosti znal jejich starosti a těžkosti a mohl je tedy utěšovat a povzbuzovat. Ten, kdo správně pochopil poselství Ježíšova života, nikdy nebude mít potřebu rozlišovat lidi podle majetku a dávat bohatým přednost před chudými.

JEHO VLIV

Ježíš pracoval s radostí a citem. Žít podle biblických zásad doma i v zaměstnání, nést tíhu světských starostí a neztrácet přitom ze zřetele Boží slávu vyžaduje velkou trpělivost a duchovní sílu. Kristus lidem v tomto směru velmi pomáhal. Nikdy se nenechal zcela pohltit světskými záležitostmi, ale vždy si našel čas na rozjímání o nebeských věcech. Často z radosti zpíval žalmy a jiné duchovní písně. Lidé z Nazareta slýchávali, jak chválí Boha a děkuje mu. Zpěvem udržoval společenství s nebem, a když byli jeho přátelé unaveni prací, potěšil je milou melodií. Jeho chvalozpěvy jako by zaháněly zlé anděly a jako kadidlo kolem sebe šířily příjemnou vůni. Myšlenky posluchačů se odpoutávaly od pozemských starostí a nechávaly se unášet k nebeskému domovu.

Ježíš byl zdrojem uzdravující milosti a jeho život v zapadlém Nazaretu byl plný soucitu a lásky. Staří, trpící, hříchem obtížení lidé, hravé děti, lesní zvěř i tažný dobytek - zkrátka všechno stvoření se v jeho přítomnosti cítilo lépe. Kristus, jehož slovo bylo tak mocné, že udržovalo světy, se skláněl k raněnému ptáčeti. Nebylo nic, co by mu nestálo za povšimnutí, nebyl nikdo, komu by odmítl pomoc.

Ježíš rostl v moudrosti a síle a získával si stále větší přízeň Boha i lidí. Měl pochopení pro každého člověka, a lidé ho proto měli rádi. Pro každý dům, do kterého vešel, byl požehnáním, přinášel naději a povzbuzení. Často býval v sobotu v synagoze vyzván, aby četl z prorockých spisů. Posluchači pak vždy viděli důvěrně známý text z Písma v novém světle a byli dojati.

Ježíš však stále zůstával stranou. Po celou dobu svého pobytu v Nazaretu nevykonal jediný zázrak. Nešlo mu o postavení, neusiloval o tituly. Z jeho tichého a skromného života i z mlčení Písma o jeho dětství si můžeme vzít velké ponaučení. Čím klidnější a skromnější je život dítěte, čím méně je v něm nepřirozených vzruchů a čím více souladu s přírodou, tím lépe se rozvíjejí jeho tělesné a duševní schopnosti i duchovní síla.

Ježíš je nám příkladem. Velké množství lidí věnuje pozornost jen jeho veřejnému vystupování a zapomíná na poučení, které si můžeme vzít z jeho dětství. Právě Ježíšův život doma v rodině je vzorem pro všechny děti a mladé lidi. Spasitel sestoupil na zem a žil v chudobě, aby nám ukázal, že i v těch nejtěžších životních podmínkách můžeme být spojeni s Bohem. Žil ke cti a radosti svého Otce a oslavoval ho ve všedním běhu každodenního života. Své dílo započal tím, že svědomitě vykonával práci řemeslníka, který si vydělával na živobytí namáhavou prací. V tesařské dílně pracoval stejně na Božím díle, jako když mezi davy konal zázraky. Na každého mladého člověka, který následuje Krista a snaží se být věrný a poslušný, jako byl doma v chudé rodině on, se vztahují Boží slova: „Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení." (Iz 42,1)

 

Zdroj informací: Touha věků, Bible - český ekumenický překlad, BibleTV, Info-Bible.cz


Psát příspěvky smějí jen přihlášení
Žádný komentář dosud nebyl vložen

Sociální sítě BibleTV

Podpořte BibleTV

Pomozte nám financovat realizaci a další rozvoj internetové televize BibleTV

Číslo účtu: 1725482339 / 0800

Přihlášení

Page generated in 1.3947 seconds.
Redakční systém teal.cz naprogramoval Vítězslav Dostál