Na svobodě

Zatímco Pavlova práce v Římě byla provázena požehnáním a vedla k obrácení mnoha lidí a k posílení a povzbuzení věřících, začínala se již stahovat mračna, která ohrožovala nejen jeho vlastní bezpečnost, ale také blaho církve. Po svém příjezdu do Říma byl apoštol svěřen pod dohled velitele císařské stráže, spravedlivého a poctivého muže, díky jehož shovívavosti mohl vcelku svobodně působit v díle evangelia. Ale ještě než uplynul druhý rok jeho uvěznění, byl tento muž vystřídán úředníkem, od něhož nemohl apoštol očekávat žádnou zvláštní přízeň.

Židé byli nyní ve svém úsilí zaměřeném proti Pavlovi aktivnější než kdykoli předtím. Schopnou pomocnici našli ve zvrhlé ženě, z níž Nero učinil svou druhou manželku. Přestoupila na židovskou víru a využila veškerého svého vlivu, aby podpořila vražedné úmysly, které spřádali židé vůči tomuto výjimečnému zastánci křesťanství.

Pavel měl jen malou naději, že se dočká spravedlnosti od císaře, k němuž se odvolal. Neronovy mravy byly zkaženější, jeho povaha podlejší a byl schopen ještě větších surovostí a krutostí než kterýkoli z předcházejících císařů. Vláda nemohla být svěřena despotičtějšímu panovníkovi. Již v prvním roce své vlády nechal otrávit svého mladého nevlastního bratra, který byl právoplatným následníkem trůnu. Nero se zaplétal do svých neřestí a zločinů a klesal stále hlouběji, až nakonec zavraždil svou vlastní matku a později i svou manželku. Neexistovala ohavnost, které by se nemohl dopustit, ani hanebnost, k níž by se nedokázal snížit. V každém počestném člověku vzbuzoval jen hnus a opovržení.

Nepravosti páchané na jeho dvoře byly příliš zvrhlé a hrozné, než aby bylo možné je podrobně popsat. Jeho podlost a nemravnost vyvolávaly odpor a ošklivost dokonce i v mnohých, kteří byli nuceni se na jeho zločinech podílet. Ti žili v neustálém strachu, jaké zrůdnosti by si mohl vymyslet příště. Přesto ani tyto Neronovy zločiny nedokázaly otřást důvěrou jeho poddaných. Byl uznáván jako neomezený vládce celého civilizovaného světa a kromě toho přijímal božské pocty a byl vzýván jako bůh.

Z lidského pohledu bylo Pavlovo odsouzení před takovým soudcem takřka jisté. Apoštol však cítil, že po kud zůstane věrný Bohu, nemá se če ho bát. Ten, který byl je ho ochrán cem v minulosti, ho mohl uchránit i před nenávistí židů a mocí císaře.

A Bůh skutečně svého služebníka opatroval. Obvinění, která byla proti Pavlovi během jeho výslechu vznesena, nebyla dokázána. Navzdory všeobecnému očekávání projevil Nero smysl pro spravedlnost, který byl v naprostém rozporu s jeho povahou, a prohlásil věz ně za nevinného. Apoštol byl zbaven svých pout a stal se opět svobodným člověkem.

Kdyby bylo soudní řízení i nadále odkládáno nebo kdyby byl Pavel z jakéhokoli důvodu zadržován v Římě až do následujícího roku, byl by nepochybně zahynul během pronásledování, které tehdy vypuklo. Když byl apoštol ve vězení, obrátilo se na křesťanství tolik lidí, že to upou talo pozornost úřadů a vyvolalo jejich nepřátelství. Císaře rozhněvala zejména skutečnost, že se obrátili čle nové jeho vlastní domácnosti. Proto si brzy našel záminku pro svou nemilosrdnou krutost vůči křesťanům.

V té době vypukl v Římě ničivý požár, při němž lehla popelem téměř polovina města. Proslýchalo se, že oheň nechal založit sám Nero. Aby od sebe odvrátil podezření, předstíral velkorysost tím, že pomáhal lidem, kteří přišli o střechu nad hlavou a octli se na mizině. Přesto však byl z tohoto zločinu i nadále obviňován. Lidé byli pobouřeni a rozhněváni. Aby se Nero ospravedlnil a přitom zbavil město skupiny lidí, které se bál a kterou nenáviděl, svalil vinu na křesťany. Jeho lest mu vyšla a tisíce Kristových následovníků — muži, ženy i děti — byli krutě připraveni o život.

Pavel byl tohoto hrozného pronásledování ušetřen, protože krátce po svém propuštění odešel z Říma. Poslední období svého života, které strávil na svobodě, využil k pilné práci pro sbory. Snažil se upevnit jednotu mezi řeckými a východními sbory a posílit věřící, aby byli schopni odolávat falešnému učení, které pronikalo do církve a ohrožovalo víru.

Zkoušky a starosti, kterými prošel, připravily Pavla o tělesné síly. Začaly se u něj projevovat nemoci stáří. Cítil, že jeho dílo bude brzy dokonáno. Čím více se jeho působení chýlilo ke svému závěru, tím usilovněji pracoval. Zdálo se, že jeho horlivost nezná hranic. Byl cílevědomý, odhodlaný a měl pevnou víru. Putoval od jednoho sboru ke druhému a navštívil mnoho zemí. Všemi prostředky, které měl k dispozici, se snažil posilovat věřící, aby věrně získávali lidi pro Ježíše a aby se v těžkých dobách, které právě nastávaly, pevně drželi evangelia a spolehlivě svědčili o Kristu.

Zdroj informací: Poslové naděje a lásky, Bible - český ekumenickký překlad, BibleTV, Info-Bible.cz