Odpadnutí Galatských

Když Pavel pobýval v Korintě, měl vážný důvod k obavám o některé z dříve založených sborů. Pod vlivem falešných učitelů, kteří se objevili mezi věřícími v Jeruzalémě, se v galatském sboru rychle šířilo rozdělení, mylné učení a smyslnost. Tito falešní učitelé směšovali židovské tradice s pravdami evangelia. Nedbali na rozhodnutí všeobecného shromáždění v Jeruzalémě a nutili obrácené pohany k zachovávání ceremoniálního zákona.

Situace byla na pováženou. Hrozilo nebezpečí, že zlo, které se zde rozmáhalo, brzy zničí galatské sbory.

Pavla toto zjevné odpadnutí křesťanů, které svědomitě vyučil zásadám evangelia, hluboce ranilo a vnitřně znepokojilo. Okamžitě napsal oklamaným věřícím dopis, v němž jim odhalil falešné učení, které přijali, a ostře napomenul ty, kteří ztráceli víru. Nejprve pozdravil Galatské slovy: „Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista.“ (Ga 1,3) Potom je takto přísně pokáral:

NAPOMENUTÍ

„Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!“ (Ga 1,6-8) Pavlovo učení bylo v souladu s Písmem a Duch svatý se přiznával k jeho práci. Proto varoval své bratry, aby neposlouchali nic, co by bylo v rozporu s pravdami, které jim zvěstoval.

Apoštol vyzval galatské věřící, aby se důkladně zamysleli nad tím, co prožívali na počátku svého křesťanského života. „Vy pošetilí Galatští,“ zvolal, „kdo vás to obloudil — vždyť vám byl tak jasně postaven před oči Ježíš Kristus ukřižovaný! Chtěl bych se vás zeptat jen na jedno: dal vám Bůh svého Ducha proto, že jste činili skutky zákona, nebo proto, že jste uvěřili zvěsti, kterou jste slyšeli? To jste tak pošetilí? Začali jste žít z Ducha Božího, a teď spoléháte sami na sebe? Tak veliké věci jste prožili nadarmo? A kdyby jen nadarmo! Ten, který vám udílí Ducha a působí mezi vámi mocné činy, činí tak proto, že plníte zákon, nebo proto, že jste slyšeli a uvěřili?“ (Ga 3,1-5)

Tak Pavel postavil galatské věřící před soud jejich vlastního svědomí a snažil se je v jejich jednání zadržet. Spoléhal na Boží zachraňující moc a odmítal uznat teorie odpadlých učitelů. Zároveň se snažil obrácené křesťany přesvědčit, že byli nestoudně oklamáni, ale že stále ještě mohou zmařit satanovy úmysly, pokud se vrátí ke své dřívější víře v evangelium. Postavil se rozhodně na stranu pravdy a spravedlnosti a jeho pevná víra a důvěra v poselství, které hlásal, pomohly mnohým, jejichž víra selhala, takže se opět přimkli ke svému Spasiteli.

Dopis, který Pavel zaslal Galatským, byl úplně jiný než dopis, kte rý předtím napsal korintskému sboru. Korintské věřící káral opatrně a laskavě, zatímco Galatské nelítostně kritizoval. Korintští podlehli pokušení. Nechali se oklamat, vyvést z míry a zmást vynalézavým důvtipem učitelů. Bludy, které jim tito falešní učitelé předkládali, totiž vypadaly na první pohled jako pravda. Naučit tyto křesťany rozlišovat pravdu od lži vyžadovalo šetrnost a trpělivost. Kdyby byl Pavel postupoval tvrdě, nerozvážně nebo ukvapeně, ztratil by vliv na mnohé, jimž toužil pomoci.

V galatských sborech však bylo poselství evangelia potlačováno zjevným, nijak nezastíraným omylem. Věřící se ve skutečnosti zřekli Krista, pravého základu víry, a nahradili jej zastaralými židovskými tradicemi. Apoštol věděl, že Galatští mohou být před těmito nebezpečnými vlivy, které je ohrožují, uchráněni jedině tehdy, budou-li učiněna rozhodná opatření a dostanou-li ty nejostřejší výstrahy.

Pro každého Kristova služebníka je velmi důležité, aby se naučil přizpůsobit svou práci těm, jimž chce pomoci. Laskavost, trpělivost, roz hodnost a pevnost jsou také potřebné; měly by však být projevovány s přihlédnutím k okolnostem. Správně jednat s lidmi různého smýš lení za různých podmínek je úkol, který vyžaduje moudrost a úsudek osvícený a posvěcený Božím Duchem.

Ve svém dopise galatským věřícím Pavel stručně připomněl hlavní události spojené s jeho vlastním obrácením a s jeho prvními křesťanskými zkušenostmi. Tím se jim snažil ukázat, že k poznání a přijetí úžasných pravd obsažených v evangeliu dospěl na základě zvláštního projevu Boží moci. K tak důraznému a jednoznačnému varování a napomenutí Galatských přiměl Pavla pokyn, který dostal od samotného Boha. Svůj dopis nepsal ani váhavě, ani s pochybnostmi, ale s jistotou, pevným přesvědčením a dokonalou znalostí. Jasně vysvětlil, jaký je rozdíl mezi tím, zda se necháváme poučit lidmi, a tím, zda přijímáme ponaučení přímo od Krista.

FALEŠNÍ VŮDCOVÉ

Apoštol naléhavě prosil Galatské, aby opustili falešné vůdce, kteří je svedli, a vrátili se k víře, kterou provázely nezvratné důkazy Božího souhlasu. Muži, kteří se je snažili odvrátit od víry v evangelium, byli pokrytci s neposvěceným myšlením, kteří vedli zkažený život. Jejich zbožnost spočívala v řadě obřadů, jejichž dodržováním si chtěli získat Boží přízeň. Netoužili po evangeliu, které předpokládalo poslušnost slova: „Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ (J 3,3) Cítili, že náboženství založené na takovém učení vyžaduje příliš velkou oběť. Proto setrvávali ve svých omylech a klamali sebe i druhé.

Nahradit čisté smýšlení a svatý život vnějšími náboženskými formami je dnes pro neobrácené lidi stejně lákavé jako v době oněch židovských učitelů. Dnes stejně jako tehdy existují falešní duchovní vůdcové, jejichž učení mnozí dychtivě naslouchají. Satan se pomocí svého důvtipu snaží lidi odvrátit od naděje na spasení skrze víru v Krista a poslušnost Božího zákona. V každé době přizpůsobuje úhlavní nepřítel člověka svá pokušení předsudkům a sklonům těch, které chce oklamat. V době apoštolů svedl židy k vyvyšování ceremoniálního zákona a k zavržení Krista. V současné době vede mnohé údajné křesťany k tomu, aby pod záminkou uctívání Krista pohrdali mravním zákonem a učili, že Boží přikázání lze beztrestně přestupovat. Povinností každého Božího služebníka je pevně a rozhodně vystupovat proti těmto padělatelům víry a s pomocí pravdivého Božího slova nebojácně odhalovat jejich bludy.

APOŠTOL JEŽÍŠE KRISTA

Pavel si chtěl opět získat důvěru svých bratří v Galacii, a proto obratně dokazoval, že je Kristovým apoštolem. Prohlásil o sobě, že je „apoštol povolaný a pověřený nikoliv lidmi, ale Ježíšem Kristem a Bohem Otcem, který Ježíše vzkřísil z mrtvých“ (Ga 1,1). Svůj úkol nedostal od lidí, ale od nejvyšší autority v nebi. Jeho postavení uznalo i všeobecné shromáždění v Jeruzalémě, jehož rozhodnutími se Pavel řídil v průběhu celého svého působení mezi pohany.

Těm, kdo popírali jeho apoštolství, předložil Pavel důkaz, že není „v ničem pozadu za těmi veleapoštoly“ (2 K 11,5). Nechtěl tím vyvýšit sám sebe, ale oslavit Boží milost. Lidé, kteří se snažili znevážit Pavlovo povolání a dílo, bojovali proti Kristu, jehož milost a moc se projevovaly skrze něho. Odpor nepřátel donutil apoštola, aby rozhodně vystoupil na obranu svého postavení a autority.

Pavel vyzýval ty, kteří kdysi ve svých životech zakusili Boží moc, aby se vrátili ke své první lásce k pravdě evangelia. Předkládal jim nezvratné důkazy a vysvětloval jim, jak velikou výsadou je, že se v Kristu mohou stát svobodnými muži a ženami. Všichni, kdo se plně podřídí Kristu, budou totiž díky jeho usmiřující milosti oblečeni do roucha jeho spravedlnosti. Zastával názor, že každý, kdo chce být spasen, musí prožít pravou, osobní zkušenost s Bohem.

Apoštolovy naléhavé prosby nezůstaly bez odezvy. Duch svatý mocně působil a mnozí, kteří se dostali na scestí, se vrátili ke své dřívější víře v evangelium. Od té doby se pevně drželi svobody, kterou jim vydobyl Kristus. V jejich životech se projevilo ovoce Božího Ducha — „láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání“ (Ga 5,22.23). Bylo oslaveno Boží jméno a v celém kraji se k věřícím přidávali mnozí další.

Zdroj informací: Poslové naděje a lásky, Bible - český ekumenickký překlad, BibleTV, Info-Bible.cz