Pavel se odvolává k císaři

„Za tři dny po svém příchodu do provincie odebral se Festus z Cesareje do Jeruzaléma. Tam se k němu dostavili velekněží a přední Židé se žalobou proti Pavlovi. Žádali ho, aby jim prokázal laskavost a dal Pavla přivést do Jeruzaléma.“ (Sk 25,1-3) Tuto žádost předložili s úmyslem, že Pavla na cestě do Jeruzaléma přepadnou a zavraždí. Ale Festus si byl dobře vědom, jak zodpovědnou funkci zastává, a proto zdvořile odmítl pro Pavla poslat. Řekl: „Římané nemají ve zvyku odsoudit člověka, dokud není postaven před žalobce a nedostane možnost hájit se proti jejich obvinění.“ (Sk 25,16) Uvedl, že on sám „také brzo odcestuje“ do Cesareje. „Ať tedy vaši zástupci tam jdou se mnou a podají na toho člověka žalobu, jestliže se něčeho dopustil.“ (Sk 25,4.5)

Právě to však Židé nechtěli. Ještě nezapomněli na svou poslední porážku v Cesareji. V protikladu k apoštolovu klidnému chování a jeho přesvědčivým argumentům se jejich vlastní zlomyslnost a neopodstatněná obvinění projevily v nejhorším možném světle. Proto znovu naléhali, aby byl Pavel přiveden k výslechu do Jeruzaléma. Festus však pevně trval na svém rozhodnutí, že apoštol bude řádně souzen v Cesareji. Bůh ve své prozřetelnosti vedl Festovo rozhodnutí, a tak prodlužoval Pavlův život.

Jakmile se plány židovských vůdců zhroutily, okamžitě se začali připravovat, že budou proti Pavlovi svědčit před soudem místodržitele. Když se Festus po několikadenním pobytu v Jeruzalémě vrátil do Cesareje, „na druhý den zasedl k soudu a rozkázal přivést Pavla“. „Postavili se proti němu Židé, kteří přišli z Jeruzaléma, a vznášeli mnoho těžkých obvinění; nemohli je však nijak dokázat.“ (Sk 25,6.7) Tentokrát s sebou neměli žádného právního zástupce, ale přednesli svou žalobu sami. V průběhu přelíčení obžalovaný klidně, otevřeně a jednoznačně dokázal, že jejich tvrzení se nezakládají na pravdě.

Festus pochopil, že v tomto sporu jde výhradně o židovskou věrouku. I kdyby obvinění, která byla proti Pavlovi vznesena, mohla být dokázána, neobsahovala v podstatě nic, za co by si zasloužil trest smrti nebo jen uvěznění. Místodržiteli však bylo jasné, jaká bouře nevole vypukne, pokud apoštol nebude odsouzen nebo vydán do jejich ru kou. Chtěl se „zavděčit Židům“ (Sk 25,9), a proto se obrátil na Pavla a zeptal se ho, zda by byl ochoten vydat se do Jeruzaléma pod jeho ochranou, aby mohl být souzen před veleradou.

Apoštol věděl, že od lidu, který na sebe svými zločiny přivolává Boží hněv, nemůže očekávat žádnou spravedlnost. Věděl, že bude stejně jako kdysi prorok Elijáš ve větším bezpečí u pohanů než u těch, kteří zavrhli nebeské světlo a zatvrdili se vůči evangeliu. Jeho činorodý duch byl unavený vleklým sporem, takže jen stěží snášel opakované odklady a vyčerpávající průtahy v souvislosti se svým soudem a uvězněním. Pro to se rozhodl využít svého práva, které mu příslušelo jako římskému občanovi, a odvolal se k císaři.

Na místodržitelův dotaz odpověděl Pavel takto: „Stojím před císařským soudem, kde mám být souzen. Proti Židům jsem se v ničem neprovinil, jak i ty velmi dobře víš. Jestliže jsem vinen a spáchal jsem něco, za co si zasloužím smrt, nezdráhám se zemřít. Není-li však pravda, z čeho mě tito žalobci obviňují, nikdo mě jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři.“ (Sk 25,10.11)

Festus neměl ani ponětí o tom, že se Židé proti Pavlovi spikli a chtějí ho zabít. Proto ho jeho odvolání k císaři překvapilo. Apoštolova slova však ukončila veškerá soudní jed nání. „Nato Festus promluvil se svými rádci a pak odpověděl: ‚K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš.‘“ (Sk 25,12)

OBDOBÍ ZKOUŠEK

A tak se opět stalo, že fanatismus a samolibost zplodily takovou nenávist, která donutila Božího služebníka, aby hledal ochranu u pohanů. Stejná nenávist přiměla proroka Elijáše, aby vyhledal pomoc u vdovy ze Sarepty. Tatáž nenávist způsobila, že se poslové evangelia odvrátili od židů a začali zvěstovat evangelium pohanům. A se stejnou nenávistí se bude muset setkat i Boží lid žijící v dnešní době. Mnozí z těch, kdo o sobě tvrdí, že jsou Kristovými následovníky, jsou právě tak pyšní, pokrytečtí a sobečtí. Dopouštějí se stejných bezpráví, která v tak velké míře páchali židé. V budoucnosti se bude jednání údajných Kristových zástupců podobat jednání kněží a předních mužů s Kristem a apoštoly. Ve chvíli důležitého rozhodnutí, která brzy nastane, se věrní Boží služebníci setkají s toutéž zatvrzelostí a se stejně krutou odhodlaností a neústupnou nenávistí.

Všichni, kdo se v této těžké době budou chtít řídit hlasem svého svědomí a směle sloužit Bohu, musí být odvážní, houževnatí a musí znát Boha a jeho slovo. Ti, kdo budou Bohu věrní, budou totiž pronásledováni, jejich pohnutky budou zpochybňovány, jejich nejlepší snahy překrucovány a jejich jména očerňována. Satan se bude ze všech svých sil snažit lidi oklamat, ovlivnit jejich myšlení a zatemnit jim rozum, aby zlo vypadalo jako dobro a dobro jako zlo. Čím silnější a čistší bude víra Božích dětí, čím pevnější bude jejich odhodlání poslouchat Boha, tím zběsileji se bude satan snažit rozpoutat proti nim hněv těch, kdo o sobě sice tvrdí, že jsou spravedliví, ale ve skutečnosti pošlapávají Boží zákon. Kdo si bude chtít zachovat víru, která byla jednou dána svatým, bude potřebovat pevné přesvědčení a neotřesitelnou rozhodnost.

Bůh si přeje, aby se jeho lid na tuto rozhodující chvíli, která se rychle blíží, připravoval. Bude ji muset prožít každý, ať už bude připravený, nebo ne. V této době zkoušek a pokušení však mohou obstát pouze ti, kdo uvedli své životy do souladu s Božími kritérii. Až se světští vládcové spojí s náboženskými představiteli, aby zasahovali do otázek svědomí, pak se ukáže, kdo se skutečně bojí Boha a slouží mu. Až bude tma nejhlubší, zazáří světlo božského charakteru nejjasněji. Když už lidé nebudou moci věřit vůbec ničemu, vyjde najevo, kdo má neochvějnou víru v Boha. Zatímco nepřátelé pravdy budou sledovat Boží služebníky na každém kroku, aby jim mohli ublížit, Bůh je bude střežit pro jejich dobro. Bude pro ně „jako stín mohutné skály v žíznivé zemi“ (Iz 32,2).

Zdroj informací: Poslové naděje a lásky, Bible - český ekumenickký překlad, BibleTV, Info-Bible.cz