Poslové evangelia

Pavel a Barnabáš byli vysvěceni bratry v Antiochii a potom, „posláni… Duchem svatým, odešli… do Seleukie a odtud se plavili na Kypr“ (Sk 13,4). Tak začala jejich první misijní cesta.

Kypr byl jedním z míst, kam uprchli věřící z Jeruzaléma, když začali být po Štěpánově smrti pronásledováni. Právě z Kypru přišli někteří muži do Antiochie „zvěstovat Pána Ježíše“ (Sk 11,20). I Barnabáš byl „původem z Kypru“ (Sk 4,36) a nyní v doprovodu svého příbuzného Jana Marka a Pavla navštívil tento ostrov.

Markova matka se obrátila na křes ťanskou víru a její útulný domov v Jeruza lé mě se stal útočištěm pro učedníky. Věděli, že v jejím domě jsou vždy vítáni a mohou si zde kdykoli odpočinout. A právě během takové návštěvy obou apoštolů v domě Markovy matky se Marek nabídl, že bude Pavla a Barnabáše doprovázet na jejich misijní cestě. Cítil, že je pod vlivem Boží milosti, a chtěl svůj život cele zasvětit službě evangelia.

KOUZELNÍK ELYMAS

Když apoštolové „dopluli do Salaminy, zvěstovali tu slovo Boží v židovských synagógách… Pak prošli celým ostrovem až do Páfu. Tam se setkali s jakýmsi židovským kouzelníkem, který se vydával za proroka; říkali mu Barjezus. Byl u dvora místodržitele Sergia Paula, muže vzdělaného. Ten k sobě povolal Barnabáše a Saula, protože chtěl slyšet Boží slovo. Ale Elymas, ten kouzelník — tak se totiž vykládá jeho jméno —, vystoupil proti nim a snažil se odvrátit místodržitele od víry“. (Sk 13,5-8)

Satan nedovolí, aby bylo Boží království zde na zemi budováno bez boje. Síly zla se bez ustání snaží přemoci ty, kdo byli vyvoleni k hlásání evangelia. Nejsnaživější jsou mocnosti temna tehdy, když je pravda zvěstována váženým a poctivým lidem. Tak tomu bylo i ve chvíli, kdy Sergius Paulus, kyperský místodržitel, uslyšel evangelium. Nechal si předvolat apoštoly, aby se seznámil s poselstvím, které přinášeli. A právě tehdy se ho síly zla, působící skrze kouzelníka Elymase, pokusily zlověstným našeptáváním odvrátit od víry, a tak zmařit Boží záměr.

Tímto způsobem se padlý nepřítel neustále snaží udržet si vlivné lidi na své straně; kdyby se totiž obrátili, mohli by pro Boží dílo vykonat mnoho užitečného. Věrný služebník evangelia se však nemusí obávat, že ho nepřítel porazí; jeho výhoda spočívá v tom, že bude obdařen Boží mocí, díky které dokáže odolat jakémukoli satanskému vlivu.

Přestože satan na Pavla zběsile útočil, měl Pavel odvahu napomenout toho, skrze něhož nepřítel působil. Apoštol „byl naplněn Duchem svatým, upřel na Elymase zrak a řekl: ‚Ty svůdce všeho schopný, synu ďáblův, nepříteli Boží spravedlnosti, kdy už přestaneš podvracet přímé cesty Páně? Nyní na tebe dopadne Boží trest: Oslepneš a neuzříš sluneční světlo, dokud se nad tebou Bůh neslituje.‘ Tu Elymase náhle obestřela mrákota a tma, tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku. Když místodržitel uviděl, co se stalo, uvěřil, pln údivu nad učením Páně.“ (Sk 13,9-12)

Kouzelník zavíral oči před důkazy o pravdivosti evangelia. Nyní ho Bůh ve svém spravedlivém hněvu připravil o tělesný zrak, aby neviděl denní světlo. Jeho slepota nebyla trvalá, ale jen dočasná. Měla pro něj být výstrahou a vzbudit v něm lítost, aby hledal odpuštění u Boha, proti kterému se tak těžce provinil. Okolnosti ho natolik zmátly, že lstivé triky, které použil proti Kristovu učení, pozbyly účinku. Skutečnost, že kolem sebe tápal v naprosté tmě, byla pro všechny důkazem, že zázraky apoštolů, které Elymas označil za kejkle, byly vykonány v Boží moci. Místodržitel se přesvědčil, že učení apoštolů je pravdivé, a přijal evangelium.

Elymas sice nebyl vzdělaný, ale byl mimořádně způsobilý ke konání satanova díla. Ti, kdo hlásají Boží pravdu, se setkají se lstivým nepřítelem v mnoha různých podobách. Někdy bude satan působit skrze vzdělaného člověka, častěji však skrze nevzdělané lidi, z nichž si vychoval užitečné nástroje ke svádění. Kristův služebník je povinen v Boží bázni a moci věrně plnit svůj úkol. Jen tak může uvádět satanovy zástupy ve zmatek a vítězit v Ježíšově jménu.

MARKŮV ODCHOD

Pavel a jeho společníci pokračova li ve své cestě a přišli do Perge v Pamfylii. Jejich cesta byla namáhavá; setkali se s potížemi, trpěli nedostatkem a na každém kroku byli ohroženi. Ve městech a vesnicích, jimiž procházeli, i na opuštěných cestách na ně číhala zjevná i skrytá nebezpečí. Ale Pavel a Barnabáš se už naučili spoléhat na Boží zachraňující moc. Byli naplněni vřelou láskou k hynoucím lidem. Jako věrní pastýři hledali ztracené ovce a vůbec nepomýšleli na svůj vlastní klid a pohodlí. Zapomněli sami na sebe a neztráceli odvahu, ani když byli vyčerpaní, hladoví a když jim byla zima. Jejich zrak byl upřen jen k jedinému cíli — zachránit ty, kteří zabloudili daleko od stáda.

Právě tady přemohl Marka strach a malomyslnost, takže na určitou dobu zaváhal, zda byl jeho úmysl zasvětit svůj život cele Božímu dílu správný. Nebyl zvyklý na potíže, a proto ho nebezpečí a strádání, kterým museli na své cestě čelit, sklíčilo. Úspěšně pracoval za příznivých podmínek; ale nyní, když narážel na odpor a nástrahy, které tak často obklopovaly průkopníky Božího díla, nedokázal se vyrovnat s těžkostmi a zápasit jako dobrý bojovník pro Kristovu věc. Ještě se bude muset naučit statečně snášet hrozby, pronásledování a protivenství. Když apoštolové postupovali kupředu a obávali se stále větších potíží, Marek se nechal zastrašit. Ztratil veškerou odvahu. Odmítl pokračovat v cestě a vrátil se zpátky do Jeruzaléma.

Pavel Marka kvůli jeho útěku hodnotil velmi nepříznivě, a po určitou dobu ho dokonce ostře kritizoval.  Barnabáš se však snažil Markovo jednání omlouvat jeho nezkušeností. Bál se, aby Marek neopustil kazatelskou službu, protože věděl, že má vlohy k tomu, aby se stal užitečným Kristovým služebníkem. Po několika letech byla jeho starost o Marka bohatě odměněna, protože tento mladý muž se bezvýhradně odevzdal Bohu a hlásal evangelium na obtížných misijních polích. S Božím požehnáním a díky moudrému Barnabášovu vedení se z něj stal schopný spolupracovník.

Pavel se později s Markem usmířil a přijal ho za svého pomocníka. Dokonce ho jako spolupracovníka „pro království Boží“, který je jeho „útěchou“, doporučil Koloským (Ko 4,11). Krátce před svou smrtí o Markovi znovu řekl, že mu je „užitečný jako pomocník“ (2 Tm 4,11).

V PISIDSKÉ ANTIOCHII

Po Markově odchodu navštívili Pavel a Barnabáš Pisidskou Antiochii. V sobotní den vešli do židovské synagógy a posadili se. „Po čtení ze Zá kona a Proroků vybídli je představení synagógy: ‚Bratří, máte-li slovo povzbuzení, promluvte k lidu.‘“ (Sk 13,15) Když byli takto vyzváni, aby promluvili, Pavel „povstal…, pokynul rukou a řekl: ‚Muži izraelští a s nimi vy, kteří ctíte jediného Boha, slyšte mne!‘“ (Sk 13,16). Následoval působivý proslov. Pavel vyprávěl, jak Bůh v průběhu historie jednal se Židy. Začal vysvobozením z egyptského otroctví a hovořil o tom, že jim byl zaslíben Spasitel z rodu Davidova. Směle prohlásil, že „z Davidova potomstva dal Bůh Izraeli podle svého slibu Spasitele Ježíše. Před jeho vystoupením kázal Jan všemu izraelskému lidu, aby se odvrátili od svých hříchů a dali se pokřtít. Když Jan končil své poslání, řekl: ‚Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Za mnou přichází někdo, jemuž nejsem hoden rozvázat řemínek na jeho nohou.‘“ (Sk 13,23-25) A tak Pavel s velikou mocí kázal, že Ježíš je Spasitel lidstva a Mesiáš, o němž hovoří proroctví.

Po tomto prohlášení Pavel dodal: „Bratří z rodu Abrahamova i vy, kteří s nimi ctíte jediného Boha, nám bylo posláno toto slovo spásy. Ale obyvatelé Jeruzaléma a jejich vůdcové Spasitele nepoznali, odsoudili ho, a tak naplnili slova proroků, která se čtou každou sobotu.“ (Sk 13,26.27) Pavel neváhal a o zavržení Spasitele židovskými vůdci jim řekl čistou pravdu. „Ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti,“ prohlásil apoštol, „vymohli si na Pilátovi, aby ho dal popravit. Když udělali všechno přesně tak, jak to bylo o něm v Písmu napsáno, sňali jej z kříže a položili do hrobu. Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých a on se po mnoho dní zjevoval těm, kteří s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svědky před lidem.

My vám přinášíme radostnou zprávu,“ pokračoval apoštol, „že slib, daný našim praotcům, splnil Bůh nám, jejich dětem, a vzkřísil Ježíše; vždyť je o něm psáno v druhém Žalmu: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.‘ To, že jej vzkřísí z mrtvých, takže se už nepromění v prach, slíbil těmito slovy: ‚Věrně vám splním zaslíbení, která jsem dal Davidovi.‘ A pak na jiném místě říká: ‚Nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach.‘ David sloužil Bohu za svého života, potom podle jeho vůle zemřel, byl uložen k svým předkům a rozpadl se v prach. Ten však, kterého Bůh vzkřísil, se neobrátil v prach.“ (Sk 13,28-37)

Když jim Pavel takto objasnil naplnění známých proroctví o Mesiáši, začal jim kázat o pokání a odpuštění hříchů skrze zásluhy Ježíše Krista, jejich Spasitele. Řekl: „Budiž vám tedy známo, bratří, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění všech hříchů, a to i těch, jichž vás nemohl zprostit Mojžíšův zákon. Ale v něm je ospravedlněn každý, kdo věří.“ (Sk 13,38.39)

Boží Duch působil skrze tato slova a dotýkal se nitra posluchačů. Apoštol se odvolával na starozákonní proroctví a tvrdil, že se naplnila ve službě Ježíše Nazaretského. Tím se mu podařilo přesvědčit mnohé, kteří toužili po příchodu zaslíbeného Mesiáše. Svým ujištěním, že „radostná zpráva“ o spasení neplatí jen pro židy, ale také pro pohany, vzbu dil naději a radost těch, kteří podle svého původu nepatřili k Abrahamovým dětem.

„Když Pavel a Barnabáš vycházeli ze synagógy, všichni je prosili, aby k nim o tom všem znovu promluvili příští sobotu.“ Shromáždění se konečně začalo rozcházet a „mnoho židů i obrácených pohanů“, kteří toho dne přijali radostnou zprávu, kterou slyšeli, „doprovázelo Pavla a Barnabáše; ti s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby se drželi Boží milosti“ (Sk 13,42.43).

Pavlův proslov vzbudil v Pisidské Antiochii takový zájem, že „příští sobotu přišlo skoro celé město slyšet Boží slovo. Když židé viděli tolik lidí, naplnila je závist a začali Pavlovým slovům odporovat a rouhat se.

Ale Pavel a Barnabáš směle prohlásili: ‚Vám židům mělo být slovo Boží zvěstováno nejprve. Protože je odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete k ztrátě věčného života, obracíme se k pohanům. Vždyť Pán nám přikázal: »Ustanovil jsem tě, abys byl světlem pohanům a nesl spásu až na sám konec země.«‘

EVANGELIUM MEZI POHANY

Když to pohané uslyšeli, radovali se a velebili slovo Páně; ti pak, kteří byli vyvoleni k věčnému životu, uvěřili.“ (Sk 13,44-48) Pohané byli velmi potěšeni, že je Kristus přijal za Boží děti, a s vděčností naslouchali kázání. Ti, kdo uvěřili, se o evangelium horlivě dělili s dalšími, takže „slovo Páně se šířilo po celé krajině“ (Sk 13,49).

Takovou žeň pohanů předpověděli pisatelé naplnění Duchem svatým již o mnoho staletí dříve. Lidé však těmto prorockým výrokům nerozuměli. Ozeáš řekl: „Izraelských synů bude však zase jak mořského písku: nikdo je nezměří, nikdo je nesečte. Na místě, kde se jim říká: ‚Nejste lid můj‘, bude se jim říkat: ‚Synové živého Boha‘.“ Dále Ozeáš uvádí: „Vseji jej pro sebe do země, Neomilostněné budu milostiv, těm, kdo Nejsou lid-můj, řeknu: ‚Tys můj lid‘, a on řekne: ‚Můj Bože!‘“ (Oz 2,1.25)

Šíření evangelia mezi pohany předpověděl během své pozemské služby i sám Spasitel. V podobenství o zlých vinařích řekl zatvrzelým Židům: „Boží království vám bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.“ (Mt 21,43) Po svém vzkříšení přikázal Ježíš učedníkům: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky.“ Všichni měli být varováni, a proto měli učedníci kázat „evangelium všemu stvoření“. (Mt 28,19; Mk 16,15)

Přestože se Pavel a Barnabáš v Pisidské Antiochii zaměřili na pohany, nepřestali pracovat ani pro židy. Obraceli se na ně, kdykoli existovala naděje, že je vyslechnou. Později zvěstoval Pavel a jeho spolupracovníci evangelium židům i pohanům v Tesalonice, Korintu, Efezu a v dalších důležitých městech. Jejich úsilí se však od této chvíle soustředilo především na vybudování Božího království v pohanských oblastech, mezi národy, které toho o pravém Bohu a jeho Synu věděli jen málo nebo vůbec nic.

Pavel a jeho pomocníci hluboce soucítili s těmi, kdo „byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě.“ Díky neúnavné službě apoštolů mezi pohany se „cizinci a přistěhovalci,“ kteří byli „kdysi vzdálení“, dozvěděli, že se „stali blízkými pro Kristovu prolitou krev“ a že skrze víru v jeho oběť smíření mohou získat „právo Božího lidu“ a „patřit k Boží rodině“. (Ef 2,12.13.19)

Pavel rostl ve víře a bez ustání pracoval na vybudování Božího království mezi těmi, které učitelé Izraele zanedbávali. Neustále vyvyšoval Ježíše Krista jako Krále králů a Pána pánů (viz 1 Tm 6,15) a napomínal věřící, aby v něm zapustili kořeny, na něm postavili základy a pevně se drželi víry (viz Ko 2,7).

Pro ty, kdo věří, se Kristus stal pevným základem. Na tomto živém kameni mohou stavět jak židé, tak pohané. Je dost velký pro všechny a dost silný na to, aby unesl tíhu a bře meno celého světa. Je zřejmé, že tuto skutečnost zakusil ve svém životě i sám Pavel. Když se apoštol v závěru své služby v dopise obracel na skupinu věřících pohanů, kteří vytrvali ve své lásce k pravdě evangelia, napsal: „Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš.“ (Ef 2,20)

Když se v Pisidii šířilo radostné poselství, nevěřící Židé z Antiochie, zaslepení svými předsudky, „pobouřili vznešené ženy, které také ctily jediného Boha, pobouřili i přední muže toho města, podnítili tím proti Pavlovi a Barnabášovi nepřátelství a vyhnali je ze svého kraje“ (Sk 13,50).

Apoštolové se tímto jednáním nenechali odradit; vzpomněli si totiž na slova svého Pána: „Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.“ (Mt 5,11.12)

Evangelium se šířilo a apoštolové měli důvod k radosti. Jejich působení mezi obyvateli Pisidské Antiochie bylo bohatě požehnáno a věřící, které zde zanechali, aby po nějakou dobu pokračovali v práci sami, „byli naplněni radostí a Duchem svatým“ (Sk 13,52).

Zdroj informací: Poslové naděje a lásky, Bible - český ekumenickký překlad, BibleTV, Info-Bible.cz