V Efezu

Zatímco Apollos kázal v Korintě, Pavel splnil svůj slib a vrátil se do Efezu. Krátce navštívil Jeruzalém a nějakou dobu strávil v Antiochii, na místě svého někdejšího působení. Odtud cestoval přes Malou Asii, „procházel galatskou krajinou a Frygií“ (Sk 18,23), navštěvoval sbory, které sám založil, a posiloval víru všech bratří.

V době apoštolů byla západní část Malé Asie známá jako římská provincie Asie. Hlavní město Efez bylo významným obchodním centrem. V jeho přístavu kotvilo mnoho lodí a ulice se hemžily lidmi ze všech zemí. Efez byl stejně jako Korint slibným polem pro misijní působení.

Židé, kteří byli tehdy rozptýleni po všech civilizovaných zemích, všeobecně očekávali příchod Mesiáše. Když kázal Jan Křtitel, mnozí přicházeli do Jeruzaléma na oslavu každoročních svátků a vydávali se na břeh Jordánu, aby si ho vyslechli. Jan hlásal, že Ježíš je zaslíbený Mesiáš, a jeho posluchači šířili tuto zprávu do všech částí světa. Bůh tak ve své prozřetelnosti připravoval cestu pro působení apoštolů.

UČEDNÍCI JANA KŘTITELE

Po svém příchodu do Efezu vyhledal Pavel dvanáct bratří, kteří byli jako Apollos učedníky Jana Křtitele a kteří stejně jako on věděli něco o Kristově poslání. Nebyli sice tak schopní jako Apollos, ale snažili se stejně upřímně a se stejnou vírou šířit poznání, kterého se jim dostalo.

Tito bratři nevěděli nic o díle Ducha svatého. Když se jich Pavel zeptal, zda přijali Ducha svatého, odpověděli: „Vůbec jsme neslyšeli, že je seslán Duch svatý.“ „Jakým křtem jste tedy byli pokřtěni?“ otázal se Pavel; a oni mu řekli: „Křtem Janovým.“ (Sk 19,2.3)

Pak jim apoštol vysvětlil úžasné pravdy, které jsou základem křesťanské naděje. Vyprávěl jim o Kristově životě na této zemi a o jeho kruté a potupné smrti. Řekl jim, jak Pán života rozlomil pouta smrti a jako vítěz vstal z mrtvých. Přitom zopakoval, jakým úkolem pověřil Spasitel své učedníky: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.“ (Mt 28,18.19) Poukázal také na Kristovo zaslíbení, že sešle svým učedníkům Utěšitele, v jehož moci budou konat mocná znamení a zázraky, a vylíčil jim, jak slavně se toto zaslíbení naplnilo o let nicích.

Bratři s velkým zájmem a vděčností naslouchali Pavlovým slovům, žasli a radovali se. Vírou se chopili úžasné pravdy o Kristově oběti smíření a přijali ho za svého Vykupitele. Potom se dali pokřtít ve jméno Ježíše, a „jakmile na ně Pavel vložil ruce“ (Sk 19,6), byli pokřtěni také Duchem svatým. Tak získali schopnost hovořit jazyky jiných národů a prorokovat a mohli začít pracovat jako misionáři v Efezu a jeho okolí a hlásat evangelium v Malé Asii.

DUCHOVNÍ RŮST

Díky své pokoře a učenlivosti získali tito muži znalosti, které je uschopnily k misijní práci. Jejich příklad je pro křesťany cenným ponaučením. Mnozí lidé dělají ve svém duchovním životě jen malé pokroky. Jsou totiž příliš soběstační, než aby se nechali poučit. Spokojují se s povrchní znalostí Božího slova. Nechtějí měnit ani svou víru, ani své zvyky, a proto neusilují o větší poznání.

Kdyby Kristovi následovníci upřímně toužili po moudrosti, Bůh by jim odhalil pravdu v takové míře, jakou dosud nepoznali. Člověka, který se zcela odevzdá Bohu, povede božská ruka. Jestliže prostý a zdánlivě nenadaný člověk s láskou a důvěrou uposlechne každý příkaz, který je v souladu s Boží vůlí, Bůh očistí, zušlechtí a oživí jeho síly a rozmnoží jeho schopnosti. Bude-li si vážit ponaučení, které mu Bůh ve své moudrosti dává, bude pověřen svatým úkolem. Bude schopen žít svůj život k Boží slávě a stane se požehnáním pro tento svět. „Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti.“ (Ž 119,130)

Mnozí lidé dnes stejně jako věřící v Efezu nechápou působení Ducha svatého na člověka. O žádné pravdě však Boží slovo neučí jasněji. Tímto tématem se podrobně zabývali proroci a apoštolové. Sám Kristus nás upozorňuje na růst rostlin, aby nám názorně vysvětlil, jak na nás působí svým Duchem, aby udržoval náš duchovní život. Míza stoupá z kořenů vinné révy, proniká do větví a zajišťuje růst a vytváření květů a plodů. Stejně působí i životodárná síla Ducha svatého. Vychází ze Spasitele, prostupuje člověka, mění jeho pohnutky a sklony a uvádí do souladu s Boží vůlí dokonce i jeho myšlenky. Pak je člověk schopen nést vzácné ovoce dobrých skutků.

Původce svého duchovního života nevidíme a svou moudrostí nedokážeme přesně vysvětlit, jakým způsobem jsme tento život získali a jak je udržován. Duch svatý však vždy působí v souladu s tím, co o něm bylo napsáno. V duchovním světě je tomu stejně jako ve světě přírody. V každém okamžiku je život v přírodě udržován Boží mocí. Nedochází k tomu však žádným bezprostředním zázrakem. Stačí přijímat požehnání nacházející se v naší blízkosti. Podobně můžeme udržovat i svůj duchovní život, budeme-li využívat prostředků, které nám Bůh ve své prozřetelnosti poskytl. Chce-li Kristův následovník dorůst „zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti“ (Ef 4,13), musí jíst chléb života a pít vodu spasení. Musí bdít, modlit se a pracovat a ve všem poslouchat pokyny, které nám Bůh dal ve svém slově.

Ze zkušenosti obrácených židů si můžeme vzít ještě jedno ponaučení. Když je Jan pokřtil, plně nepochopili, že Ježíšovým posláním je nést hříchy lidstva. Dosud žili ve velkém omylu. Když se jim však dostalo většího poznání, radostně přijali Krista za svého Vykupitele. Jakmile udělali tento krok vpřed, stáli před zcela novými závazky. Přijali čistší víru, a tím se změnil jejich život. Na znamení této změny a na vyznání své víry v Krista se dali znovu pokřtít v Ježíšovo jméno.

EFEZ — STŘEDISKO MAGIE

Jak bylo Pavlovým zvykem, začal svou práci v Efezu kázáním v židovské synagóze. Působil zde tři měsíce, „rozmlouval s lidmi a přesvědčoval je o království Božím“ (Sk 19,8). Zpočátku se setkával s přátelským přijetím, ale stejně jako na jiných místech brzy narazil na tuhý odpor. „Někteří tvrdošíjně trvali na svém a nedali se přesvědčit, ba dokonce cestu Páně přede všemi tupili.“ (Sk 19,9) Protože se evangeliu vytrvale vzpírali, apoštol přestal v synagóze kázat.

Když Pavel pracoval pro své krajany, Boží Duch mu pomáhal a působil skrze něj. Předložil dostatek důkazů, aby přesvědčil všechny, kdo upřímně toužili po poznání pravdy. Mnozí se však nechali ovládnout předsudky a nevěrou a odmítli se podřídit i těm nejpádnějším důkazům. Pavel se obával, že pokud se věřící budou i nadále stýkat s těmito odpůrci pravdy, ohrozí to jejich víru. Proto se od nich oddělil, shromáždil učedníky do samostatného společenství a ve veřejném vyučování pokračoval v přednáškové síni váženého filozofa jménem Tyrannos.

Pavel viděl, že se mu zde otevírá „veliká a nadějná příležitost“, přestože „také protivníků je mnoho“ (1 K 16,9). Efez byl nejen nejnádhernějším, ale také nejzkaženějším asijským městem. Početné obyvatelstvo bylo ovládáno pověrami a smyslnými touhami. Ve stínu efezských chrámů nacházeli útočiště nejrůznější zločinci a bujely zde ty nejpřízemnější neřesti.

Efez byl střediskem uctívání bohyně Artemidy. Velkolepý chrám „efezské Artemidy“ byl proslulý nejen v celé Asii, ale na celém světě. Pro svou výjimečnou krásu byl pýchou nejen tohoto města, ale celého národa. O modle umístěné uvnitř chrámu kolovaly pověsti, že spadla z nebe. Byla popsána symbolickými znaky, jimž byla přisuzována veliká moc. Efezané napsali řadu knih, v nichž se snažili význam a použití těchto symbolů vysvětlit.

Mezi těmi, kdo tyto vzácné knihy důkladně studovali, bylo mnoho kouzelníků. Ti měli silný vliv na mysl pověrčivých lidí, kteří zbožňovali modlu nacházející se uvnitř chrámu.

Apoštol Pavel dostal během svého působení v Efezu zvláštní znamení Boží přízně. Jeho snahy provázela Boží moc a mnozí byli uzdraveni z tělesných nemocí. „Bůh konal skrze Pavla neobvyklé mocné činy. Lidé dokonce odnášeli k nemocným šátky a zástěry, kterých se dotkl, a zlí duchové je opouštěli.“ (Sk 19,11.12) Tyto projevy nadpřirozené moci byly mnohem silnější než cokoli, co Efezané až dosud zažili. Nedokázali je napodobit ani zruční kejklíři, ani kouzla čarodějů. Tyto zázraky byly konány ve jménu Ježíše Nazaretského, takže lidé mohli vidět, že nebeský Bůh je mocnější než kouzelníci uctívající bohyni Artemidu. Bůh tak přímo před očima modloslužebníků vyvýšil svého služebníka vysoko nad nejmocnější a nejoblíbenější kouzelníky.

Bůh, jemuž jsou podřízeni všichni zlí duchové, dal svým služebníkům nad nimi moc. Nyní hodlal připravit ještě větší potupu a porážku těm, kdo pohrdají jeho svatým jménem a zneuctívají ho. Mojžíšův zákon zakazoval kouzelnictví pod trestem smrti. Odpadlí židé je však čas od času tajně praktikovali. V době Pavlovy návštěvy v Efezu byli ve městě „někteří židovští zaříkávači, kteří cestovali od města k městu“. Když viděli, jaké zázraky Pavel koná, „pokusili se užívat ke svému zaklínání jména Pána Ježíše“. „Tak to dělalo sedm synů Skévy, prý židovského velekněze.“ (Sk 19,13,14) Vyhledali muže posedlého zlým duchem a zavolali na něj: „Zaklínáme [tě] Ježíšem, kterého káže Pavel.“ „Ale zlý duch jim řekl: ‚Ježíše znám a o Pavlovi vím. Ale kdo jste vy?‘ Tu člověk, v kterém byl ten zlý duch, se na ně vrhl, všechny je přemohl a tak je zřídil, že z toho domu utekli nazí a plní ran.“ (Sk 19,13.15.16)

Tak byl podán nezvratný důkaz o tom, jak svaté je Ježíšovo jméno a jakému nebezpečí se vystavují ti, kdo je vzývají, aniž by věřili v božské poslání Spasitele. „Na všechny padla bázeň a jméno Pána Ježíše bylo ve velké úctě.“ (Sk 19,17)

Nyní vyšly na světlo skutečnosti, které byly až dosud skryty. Někteří věřící sice přijali křesťanství, ale nedokázali zcela skoncovat s pověrami. Do určité míry se stále zabývali magií. Když se nyní „mnozí z těch, kteří uvěřili,“ přesvědčili o své chybě, přicházeli „a přede všemi vyznávali, že také oni dříve používali zaklínání“. Pod vlivem těchto událostí se obrátili dokonce i někteří kouzelníci: „Nemálo pak těch, kteří se zabývali magií, přinesli své knihy a přede všemi je spálili. Jejich cena se odhadovala na padesát tisíc stříbrných. A tak mocí Páně rostlo a rozmáhalo se jeho slovo.“ (Sk 19,18-20)

Spálením knih o magii dali obrácení efezští křesťané najevo, jak velmi nyní opovrhují věcmi, v nichž měli kdysi zalíbení. Právě magií nejvíce uráželi Boha a vystavovali své duše nebezpečí. Nyní vůči ní projevili odpor, což svědčilo o jejich skutečném obrácení.

Tyto spisy o věštění obsahovaly pravidla a způsoby dorozumívání se zlými duchy. Byly to předpisy pro uctívání satana — návod, jak ho prosit o pomoc a jak od něj získat zprávy. Kdyby si učedníci tyto knihy ponechali, vystavili by se pokušení; kdyby je prodali, mohli by jimi být svedeni druzí. Oni se však zřekli říše temna, a aby zničili její moc, nezalekli se žádné oběti. Pravda tak zvítězila nad lidskými předsudky a nad láskou člověka k penězům.

Když se takto projevila Kristova moc, křesťanství vybojovalo veliké vítězství v samotném středisku pověry. Vliv události, k níž zde došlo, zasahoval mnohem dál, než si Pavel uvědomoval. Z Efezu se zprávy roznesly do širokého okolí, což výrazně podpořilo Ježíšovo dílo. Ještě dlouho poté, co apoštol ukončil své působení, přežívaly tyto příběhy v paměti lidí a pod jejich vlivem se další obraceli na evangelium.

PŘETRVÁVAJÍCÍ NEBEZPEČÍ

Lidé často nekriticky přijímají názor, že pohanské pověry vymizely před nástupem civilizované společnosti 20. století. Boží slovo a nesporné skutečnosti však svědčí o tom, že čarodějnictví je dnes stejně běžné jako v době starých kouzelníků. Starobylý systém magie nebyl ve skutečnosti ničím jiným než tím, co nyní známe jako moderní spiritismus. K tisícům lidí přichází satan přestrojen za jejich zemřelé přátele, a tak získává přístup k jejich mysli. Písmo říká, že „mrtví nevědí zhola nic“ (Kaz 9,5). Jejich myšlení, láska i nenávist zanikly, a proto se nemohou stýkat se živými. Satan však zůstává věrný své staré lsti a zneužívá tohoto klamu k ovládnutí lidské mysli.

Prostřednictvím spiritismu komunikují mnozí nemocní, pozůstalí a zvědavci se zlými duchy. Všichni, kdo se toho odváží, vstupují na nebezpečnou půdu. Pravdivé Boží slovo nám říká, co si o nich myslí Bůh. Kdysi dávno vynesl přísný rozsudek nad králem, který si poslal pro radu do pohanské věštírny: „Což není Bůh v Izraeli, že se jdete dotazovat Baal-zebúba, boha Ekrónu? Proto Hospodin praví toto: Z lože, na něž jsi ulehl, nepovstaneš, ale zcela jistě zemřeš.“ (2 Kr 1,3.4)

Dnešní spiritistická média, jasnovidci a věštci jsou obdobou kouzelníků, kteří žili v době pohanství. Tajemné hlasy, které kdysi promlouvaly v Én-dóru a Efezu, stále ještě svádí Boží děti svými lživými slovy. Kdybychom mohli poodhalit závoj, který máme před očima, viděli bychom, jak zlí andělé využívají všech svých schopností k tomu, aby oklamali a zničili člověka. Svůdná satanova moc se projevuje všude tam, kde působí síly, pod jejichž vlivem má Bůh upadnout v zapomnění. Jestliže se lidé těmto silám podvolí, dříve než budou schopni uvědomit si hrozící nebezpečí, jejich mysl bude zmatená a jejich duše poskvrněná. Proto by apoštolovo napomenutí určené efezskému sboru měl brát vážně i Boží lid dnešní doby: „Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem.“ (Ef 5,11)

Zdroj informací: Poslové naděje a lásky, Bible - český ekumenickký překlad, BibleTV, Info-Bible.cz