Varování před pokrytectvím

Když učedníci zvěstovali pravdy evangelia v Jeruzalémě, Bůh se přiznával k jejich slovu a mnoho lidí uvěřilo. Mnozí z těchto prvních věřících ihned ztratili kvůli slepé náboženské nesnášenlivosti židů své přátele a byli vyloučeni ze svých rodin. Proto bylo třeba zajistit jim stravu a ubytování.

V Bibli máme zprávu, že „nikdo mezi nimi netrpěl nouzi,“ a dále je zde popsáno, jakým způsobem byly jejich potřeby naplňovány (Sk 4,34). Věřící, kteří měli peníze a majetek, radostně přinášeli oběti, aby pomohli druhým v tísni. Prodávali své domy nebo pozemky, přinášeli peníze a pokládali je apoštolům k nohám. „Z toho se rozdávalo každému, jak potřeboval.“ (Sk 4,35)

Tato štědrost ze strany věřících byla důsledkem vylití Ducha svatého. Všichni, kdo uvěřili evangeliu, „byli jedné mysli a jednoho srdce“ (Sk 4, 32). Spojoval je jeden společný zájem — úspěšně splnit úkol, jímž byli pověřeni. Chamtivost neměla v jejich životě žádné místo. Své bratry a věc, kterou zastávali, milovali víc než peníze a majetek. Svými skutky dosvědčovali, že lidé pro ně mají větší hodnotu než světský blahobyt.

A tak tomu bude vždy, když život člověka ovládne Duch svatý. Lidé naplnění Kristovou láskou se budou řídit příkladem toho, který se kvůli nim stal chudým, aby oni jeho chudobou zbohatli. Všechny dary přijaté od Boha, jako jsou pe níze, čas nebo moc, budou považovat pouze za prostředky k povznesení díla evangelia. Tak tomu bylo v prvotní církvi; a pokud se v dnešní církvi stane, že se členové pod vlivem Ducha odvrátí od věcí tohoto světa a budou ochotni přinášet oběti, aby mohli jejich bližní slyšet evangelium, pak budou mít zvěstované pravdy na posluchače mocný vliv. 

ANANIÁŠ A SAFIRA

V ostrém protikladu k projevům dobročinnosti věřících bylo chování Ananiáše a Safiry. Jejich příběh, který zaznamenal pisatel inspirovaný Duchem svatým, je temnou skvrnou v dějinách rané církve. Společně s ostatními měli tito domnělí učedníci tu přednost, že slyšeli evangelium, které kázali apoštolové. Spolu s ostatními věřícími byli u toho, když se po modlitbě apoštolů „otřáslo místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým“ (Sk 4,31). Všichni přítomní byli naplněni hlubokou vírou. Ananiáš a Safira pod přímým vlivem Božího Ducha slíbili, že darují Bohu zisk z prodeje jistého pozemku.

Později však Ananiáš a Safira zarmoutili Ducha svatého, protože podlehli sklonům k chamtivosti. Začali litovat svého slibu a brzy přišli o blahodárný vliv požehnání, které je tak nadchlo, že toužili vykonat pro Krista velké věci. Domnívali se, že byli příliš ukvapení a že by měli své rozhodnutí ještě jednou zvážit. A tak celou záležitost znovu společně probrali a rozhodli se, že svůj slib nesplní. Věděli však, že věřící si velmi váží těch, kdo se vzdali svého majetku, aby zmírnili nouzi svých chudších bratří. Styděli se před svými bratry přiznat, že ve svém sobectví odmítají dát Bohu to, co mu slavnostně zasvětili. Proto se vědomě rozhodli, že svůj majetek prodají a budou předstírat, že do společné pokladny vložili celý zisk, ale ve skutečnosti si jeho velkou část ponechají pro sebe. Takto si chtěli zajistit živobytí ze společné pokladny a zároveň získat velkou úctu svých bratří.

Bůh však nenávidí pokrytectví a faleš. Ananiáš a Safira svým jednáním podvedli Boha; obelhali Ducha svatého a jejich hřích byl potrestán rychlým a hrozným soudem. Když Ananiáš přinesl svůj dar, Petr řekl: „‚Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole? Bylo tvé a mohl sis je přece ponechat; a když jsi je prodal, mohl jsi s penězi naložit podle svého. Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!‘

Když to Ananiáš uslyšel, skácel se a byl mrtev; a na všechny, kteří to slyšeli, padla velká bázeň.“ (Sk 5,3-5)

„Bylo tvé a mohl sis je přece ponechat,“ řekl Petr. Ananiáše nikdo nenutil, aby svůj majetek obětoval pro společný prospěch. Jednal na základě svého rozhodnutí. Pokusil se však oklamat učedníky, a přitom lhal všemocnému Bohu.

„Asi po třech hodinách vstoupila jeho žena, netušíc, co se stalo. Petr se na ni obrátil: ‚Pověz mi, prodali jste to pole opravdu jen za tolik peněz?‘ Ona řekla: ‚Ano, jen za tolik.‘ Petr jí řekl: ‚Proč jste se smluvili a tak pokoušeli Ducha Páně? Hle, za dveřmi je slyšet kroky těch, kteří pochovali tvého muže; ti odnesou i tebe.‘ A hned se skácela u jeho nohou a zemřela. Když ti mládenci vstoupili dovnitř, našli ji mrtvou. Vynesli ji a pohřbili k jejímu muži. A velká bázeň padla na celou církev i na všechny, kteří o tom slyšeli.“ (Sk 5,7-11)

Ve své nekonečné moudrosti Bůh věděl, že tento mimořádný projev jeho hněvu je nutný, aby byla mladá církev uchráněna před mravním úpadkem. Počet jejích členů rychle rostl. Církev by byla ohrožena, kdyby se k ní při tak rychlém přírůstku věřících přidávali lidé, kteří by pod záminkou, že slouží Bohu, uctívali majetek. Tento soud potvrdil, že Boha nelze oklamat, protože odhaluje skryté hříchy, a že se mu nikdo nemůže vysmívat. Měl být výstrahou pro církev, aby se vyhýbala klamu a pokrytectví a vyvarovala se okrádání Boha.

Tento příklad měl být varováním nejen pro ranou církev, ale pro všechny budoucí generace. Každý by si měl uvědomit, jak velmi Bůh nenávidí lakotu, klam a pokrytectví. Ananiáš a Safira nejdřív podlehli chamtivosti. Touha ponechat si pro sebe část toho, co zaslíbili Bohu, je nakonec dovedla k podvodu a pokrytectví.

NEBEZPEČÍ SOBECTVÍ

Z Boží vůle je hlásání evangelia zá vislé na úsilí a darech jeho lidu. Zdrojem příjmů jsou v Božím díle dobrovolné dary a desátky. Z prostředků svěřených lidem Bůh požaduje určitou část — jednu desetinu. Ponechává na svobodné vůli každého člověka, zda přispěje větší částkou. Jestliže však člověk pod vlivem Ducha svatého složí přísahu, že daruje určitý obnos, pak již nemá na zasvěcenou část žádné právo. Jsou-li takové sliby dány lidem, pak jsou považovány za závazné; oč závaznější by pak měly být, jsou-li dány Bohu. Jsou snad sliby, k jejichž vyřčení nás vedl hlas našeho svědomí, méně závazné než písemné dohody uzavřené mezi lidmi?

Když neobyčejně jasné a mocné Boží světlo prozáří lidské nitro, navyklé sobectví ztratí svou moc a člověk je ochoten přinášet dary na Boží dílo. Nikdo by se však neměl domnívat, že svůj slib bude moci splnit, aniž by tím vyvolal satanův odpor. Satan nerad vidí, když se na zemi buduje Boží království. Proto našeptává lidem, že slib, který složili, je přehnaný, že může narušit jejich úsilí o získání majetku nebo uspokojení přání jejich rodin.

Bůh žehná lidem prostřednictvím majetku, aby mohli přispívat na podporu jeho díla. Sesílá sluneční svit a déšť a způsobuje růst rostlin. Dává člověku zdraví a schopnosti k získání prostředků. Veškerá požehnání pocházejí z jeho štědré ruky. Od člověka pak očekává, že mu projeví svou vděčnost tím, že mu část jeho požehnání vrátí ve formě desátků a obětí — děkovných obětí, dobrovolných darů a obětí za hřích. Kdyby podle Božího plánu proudily tyto prostředky — desátky ze všech příjmů a dobrovolné dary — do pokladny, pak by jich byl pro šíření Božího díla dostatek.

Ale lidé jsou stále zatvrzelejší a sobečtější a podobně jako Ananiáš a Safira jsou v pokušení ponechat si část toho, co náleží Bohu, a přitom předstírat, že plní Boží požadavky. Mnozí marnotratně rozhazují peníze za uspokojování svých vlastních žádostí. Myslí pouze na své záliby a plní si všechna svá přání, zatímco Bohu neochotně přinášejí skromné dary. Zapomínají, že Bůh si jednoho dne vyžádá přísné vyúčtování toho, jak naložili s jeho prostředky, a že skromnou almužnu, kterou vložili do pokladny, nepřijme, stejně jako nepřijal dar Ananiáše a Safiry.

Bůh chce, abychom si z krutého trestu, který stihl oba křivopřísežníky, vzali ponaučení, jak hluboce nenávidí jakékoli pokrytectví a klam a jak jimi pohrdá. Ananiáš a Safira předstírali, že dali vše, a tak lhali Du chu svatému. Proto ztratili tento i bu doucí život. Tentýž Bůh, který je po trestal, odsuzuje i dnes jakoukoli neupřímnost a opovrhuje lháři. Prohlašuje, že do svatého města „nevstoupí… nic nesvatého ani ten, kdo se rouhá a lže“ (Zj 21,27). Pravdomluvnost bychom měli brát vážně a pevně se jí držet. Měla by se stát součástí našeho života. Upravujeme-li pravdu podle svých momentálních potřeb a přetvařujeme-li se tak, jak se to hodí našim sobeckým plánům, naše víra upadá. „Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou.‘“ (Ef 6,14) Ten, kdo lže, lacino prodává svou duši. Může se zdát, že jeho lži ho zachraňují v nouzi; že dosáhl obchodních úspěchů, které by poctivým jednáním nikdy nezískal; nakonec se však dostane do situace, kdy nebude moci nikomu věřit. Protože sám lže, nevěří ani tomu, co říkají druzí.

Ananiáš a Safira byli za svůj pokus podvést Boha okamžitě potrestáni. Tentýž hřích se v pozdějších dějinách církve často opakoval a také v dnešní době se jej dopouští mnoho lidí. Přestože jej nemusí doprovázet viditelný projev Boží nelibosti, Bůh jím dnes neopovrhuje o nic méně než v době apoštolů. Byli jsme varováni; Bůh dal jasně najevo svůj odpor k tomuto hříchu; a všichni, kdo podléhají pokrytectví a chamtivosti, si mohou být jisti, že se řítí do záhuby.

Zdroj informací: Poslové naděje a lásky, Bible - český ekumenickký překlad, BibleTV, Info-Bible.cz