4. lekce - Původ zla

Evangelium pro dnešek - kurz studia Bible

Co je zlo a odkud pochází? Proč Bůh dovoluje jeho existenci?
1. Co je zlo
2. Odkud zlo pochází - Ez 28,12-19; Iz 14,12-15; Zj 12,7-12; Gn 3,1-7
3. Proč dobrý Bůh dovoluje existenci zla

Je hroznou realitou života, že se denně okolo sebe setkáváme se zlem nebo s jeho důsledky, jako je smrt, nemoc, násilí, sobectví, závist, nenávist a podobně. Tak jako jedna a jedna jsou dvě, tak jistě prožíváme na zemi boj mezi dobrem a zlem. Nejenže zlo je tady, ale ono chce vládnout a ničí vše krásné, protože zlo bojuje proti dobru, pravdě a lásce a ve své podstatě je to destrukce dobra.

1. Co je zlo
Zlo je negace dobra, jeho opak. Je to síla, která vše, co se dá, v konečném důsledku ničí.
Představte si krásný obraz od některého světoznámého malíře. Někdo by vzal kámen a udělal by v obraze díru. Nesmyslný, odsouzeníhodný, hanebný čin. V našem přirovnání obraz představuje dobro, díra v obraze zlo. Obraz může existovat i bez díry a jen bez tohoto kazu je vlastně krásný a splňuje svůj účel. Díra v obraze však sama o sobě existovat nemůže. Tak nemůže existovat zlo bez dobra, protože zlo žije jen na účet dobra, parazituje na něm. Zlo je v podstatě ničení dobra. Je to tedy cizí, disharmonický prvek. Je to vetřelec, jehož existenci nelze ničím obhájit nebo ospravedlnit. Bible nazývá zlo hříchem.

2. Odkud zlo pochází - Ez 28,12-19; Iz 14,12-15; Zj 12,7-12; Gn 3,1-7
Zlo a dobro nejsou dva rovnocenní partneři. Bůh dobra (Hospodin) a "bůh" zla (satan) nejsou na stejné úrovni. Bible nezná žádný takový dualismus. Písmo naopak líčí, jak krásná, inteligentní bytost, stvořená Bohem, se postavila proti svému Tvůrci.
Ez 28,13-17 popisuje prostřednictvím obrazu tyrského krále nejkrásnějšího cheruba plného moudrosti. Odhaluje jeho postavení v nebi. Je to stvořená bytost - cherub, který stál u Božího trůnu a který měl dbát na dodržování Božího řádu ve vesmíru. Všimněte si, že Pán Bůh nestvořil satana, ale dokonalou bytost, která se sama časem stala svým vlastním rozhodnutím ďáblem. Bible to vyjadřuje paradoxně. "Na svých cestách jsi byl bezúhonný ode dne svého stvoření, dokud se v tobě nenašla nepravost." (Ez 28,15) A dále líčí: "Pro tvou krásu se stalo tvé srdce domýšlivým, pro svou skvělost jsi zkazil svoji moudrost." (v. 17) Bůh tedy není přímo zodpovědný za vznik zla. Satan není čert s rohy, kopyty a ocasem. Nesmrdí a nečpí dýmem a sírou. Je to naopak přitažlivá a svůdná bytost.

Iz 14,12-15 pomocí postavy babylonského krále popisuje Lucifera (nositel světla, jitřenka), který se vyvyšoval ve svém srdci a chtěl být rovný Nejvyššímu. Pětkrát se ve verši 13 vyskytuje ve vztahu k této bytosti podmět "já". To je něco velmi nezdravého. Z textu je cítit určité překvapení. Ne však v tom smyslu, že by Bůh byl vznikem zla zaskočen. Úžas spočívá v tom, že něco tak strašného mohl začít ten, kdo byl Bohu tak blízký a milý jako právě Lucifer, který měl mezi stvořenými bytostmi nejvyšší postavení. Vždyť postavit se proti Bohu je naprosto nesmyslné a nelogické. Není přece možné, aby stvořená bytost, která má svůj počátek, chtěla být Bohem nebo si mohla na Boha hrát. Jak je to možné, že takováto inteligentní bytost začala žít v iluzi, v neskutečném světě? Zde se vlastně odhaluje podstata hříchu a zla - ten, kdo si zahrává s hříchem, žije mimo realitu, utápí se v sebeklamu.

Zj 12,7-12 ukazuje, jaký je důsledek vzpoury proti Bohu. Výsledkem hříchu je vesmírný konflikt mezi Kristem a satanem, mezi dobrem a zlem. Satan na svou stranu získal třetinu nebeských inteligentních bytostí (Zj 12,4). Satan a jeho andělé jsou však vyvrženi z nebe ven (v. 9). Poté, co satan v ráji svedl do vzpoury Adama a Evu (Gn 3,1-7), stal se vládcem tohoto světa (J 14,30). Země se stala místem přebývání pro satana a jeho anděly (Zj 12,9-12; viz také 2 Pt 2,4; Ju 6). Zlo tedy přichází na naši planetu odjinud - z nebe, z vesmíru. Nový zákon na čtyřech místech představuje ďábla jako původce zla a líčí jeho osud (J 8,44; 1 J 3,8; L 4,5-8; L 10,18).
Všichni lidé, kteří dávají satanovi zelenou a jednají podle jeho vzoru, nakonec zahynou v důsledku svého svévolného setrvávání v hříchu, protože odmítli řešit zlo ve svém životě. Otočili se zády k řešení, které nabízí Kristus, jenž za nás z lásky položil svůj život. Na kříži porazil satana a odhalil zřetelně jeho pravou podstatu.

3. Proč dobrý Bůh dovoluje existenci zla
Je to proto, že máme laskavého Boha, který dává všem stvořeným bytostem svobodu. On nestvořil roboty. Nikoho do ničeho nenutí a nevyžaduje slepou poslušnost. Proč Pán Bůh se zlem hned něco neudělá? Proč dovoluje války, koncentrační tábory, utrpení dětí a podobně?

Bůh se zlem nejedná tak, jak by si mnozí naivně přáli - silou, protože je právě obviňován ze zneužívání moci, a nikoli z nedostatku síly. Pánu Bohu nejde o to, aby ukázal svou sílu, ale o to, aby zjevil svůj charakter, aby se představil, kdo je a jaký je. Bůh chce v jednání se satanem, vzpourou, hříchem a hříšníkem prokázat, že je Bohem lásky, pravdy, spravedlnosti a svobody. Krása charakteru se nedá dokázat použitím síly.
Přesto Bůh v boji proti zlu už něco udělal a ještě udělá. Udělal to, že přišel doprostřed vlády zla a osobně se utkal se satanem (viz. např. Mt 4,1-11). Ukázal, že je možné žít v harmonii s Bohem, bez přitakání ke zlému, jednat s pevnou páteří. Trpěl s těmi, kteří trpí, a položil svůj život za člověka (Iz 63,9). Zemřel na kříži, aby ukázal svou lásku a odhalil zrůdnost zla. Hřích přivedl Lásku a Pravdu na smrt.

Pán Bůh pomáhá svou přítomností všem, kdo bojují proti zlu. Ujišťuje je o své péči, porozumění a lásce (Gn 3,15; Iz 41,13; Mt 28,20)
Bůh však také definitivně zničí zlo. Zlo již brzy přestane existovat. Bůh se vypořádá s tím, kdo uvedl hřích do vesmíru a na naši zemi, takže všichni - satan, jeho andělé a svévolní lidé, kteří se se zlem ztotožnili - budou zničeni. Bůh udělá za celou tragédií zla tečku a zlo už nikdy víckrát v dějinách vesmíru nevznikne (Na 1,9), protože všem bytostem ve vesmíru bude jasné, kdo je Bůh a jaký je. Proto Bůh bude moci definitivně a rázně vyřešit problém zla tím, že je zlikviduje (Ez 28,19; Zj 20,10.14.15). Bůh očistí naši zemi a celý vesmír od existence zla.

Bůh je vítěz. Na kříži už porazil ďábla. Avšak rozsudek nad satanem bude vykonán až po druhém příchodu Pána Ježíše. Bůh si přeje, abychom věděli, jak celé drama dopadne. Chce, abychom se pro něj rozhodli na základě dobrých důvodů. Svoboda je tam, kde si můžeme vybrat a nést za své rozhodnutí zodpovědnost. Dnes máme možnost si vybrat, na čí stranu se postavíme - zda na stranu satana, anebo na stranu Krista.

Výkladové poznámky

1.
Zlo je ve své podstatě nelogické. Je to iracionální, nerozumná veličina. Nedá se vysvětlit. Vysvětlit původ zla, najít důvod jeho existence by vlastně znamenalo zlo obhájit, a tudíž ospravedlnit. Původ zla zůstane navždy zahalen tajuplnou rouškou (2 Te 2,7), protože nikdy se nenajde důvod, proč bylo nutné, aby se Lucifer postavil proti Bohu. Kdyby se takový důvod našel zlo by přestalo být zlem, mělo by své opodstatnění, a tedy právo na existenci.
Zlo je jako nepořádek v místnosti. Smysl nepořádku logicky nezdůvodníme. Proč je např. v místnosti rozbité okno? (Není to kvůli větrání.) Proč jsou židle a stůl zpřeházené a převrácené? (Není to proto, aby se lépe sedělo a psalo.). Proč je na zemi plno papírků, odpadků a smetí? (Není to proto, abychom se v místnosti lépe cítili.) Nikdy se nenajde smysluplný důvod, proč se Lucifer vzbouřil proti Bohu.

2.
Nechtějme však vždy vysvětlit existenci zla v našem životě jen odkazem na satana, protože bychom odstranili prvek lidské odpovědnosti. Byli bychom jako malá holčička, které maminka řekla, aby před obědem nejedla cukroví. Když to přesto udělala a maminka jí napomínala, vymlouvala se: "Mami, to já ne, to satan mě k tomu navedl."
Je pozoruhodné, že Jakub, když líčí, proč hřešíme, neodkazuje na ďábla, ale na naše sobectví, žádostivost (Jk 1,13-15).

3.
Je to jen síla, anebo je to také osoba? Můžeme věřit v osobního ďábla? Zlo není jen nějaká destruktivní síla či energie. Zlo je zosobněno v postavě ďábla nebo satana. Od něj vychází veškeré zlo, u něj je vlastně prvotní příčina hříchu. V osobní zlo věříme na základě následujících důvodů: Když Kristus žil na této zemi, sám se osobně střetl s tímto nepřítelem (viz. např. když satan osobně pokoušel Pána Ježíše na poušti - Mt 4,1-11). O existenci zla je dále možné se přesvědčit ve chvíli, kdy se snažíme udělat něco dobrého. Okamžitě se proti nám vyrojí množství překážek. To není samo sebou. Na zahrádce není třeba pěstovat plevel, ten roste sám. Hodnotné věci je však třeba pěstovat a chránit. Rovněž okultismus a spiritistické praktiky jsou důkazem existence ďábla. Také hrozné, odporné činy některých lidí, jako např. zvěrstva páchaná na lidech v minulosti i dnes, se nedají vysvětlit jinak než démonskou posedlostí.
Jak jsme již řekli, satan ve svém odboji nezůstal sám. Na jeho stranu se připojily bytosti, které Bible nazývá anděly. Ti mu pomáhají v jeho díle svodu, klamu a boje proti dobru vůbec (2 K 11,14; Ef 6,12).

Praktický důsledek

Zlo je tady a je třeba s ním v životě vážně počítat. Když znám nepřítele, vím, s kým mám tu čest, a mohu si dát na něj pozor. Bůh nám odhaluje zlo a činnost satana, abychom si uvědomili, jak lstivě působí a jak zlo všechno prostupuje. Všechny naivně optimistické výhledy počítají s dobrotou lidstva, které si samo vyřeší uvědomělým způsobem své problémy, jsou tudíž zavádějící. Zlo je nadpřirozená moc, na kterou sami nestačíme. Pán Ježíš prohlašuje, že v boji proti satanu, zlu, hříchu a pokušení "bez něj nemůžeme nic udělat" (J 15,5). Bůh nás nenechává zlu napospas.

Boží způsob jednání se satanem, hříchem a bezbožníky ukazuje, že Boží systém vlády je otevřený, aby se každý mohl přesvědčit, že Bůh je láska a spravedlnost, že nevynucuje násilí kázeň a řád, že věří ve svobodu a touží po dobrovolné úctě a lásce. Bůh respektuje člověka a jeho rozhodnutí a zároveň ukazuje, že v boji proti zlu používá čestné zbraně - lásku, pravdu a svobodu.
Tyto skutečnosti hovoří o Boží síle a převaze, protože satanovi dovolil, aby předložil své důkazy a obhájil je před vesmírem. Bůh dává satanovi možnost projevit se, přestože jej mohl, kdyby chtěl, okamžitě zničit. Proč to neudělal? Je to proto, že obvinění, která proti němu satan vznesl, by se po takovém zásahu mohla zdát pravdivá a jakoby potvrzená. Takto by se zlo postavilo proti Bohu. Bůh respektuje svobodu, i když to znamená velké problémy - utrpení, nemoc, násilí, smrt. Bůh nakonec všechny tyto problémy spojené se zlem vyřeší. Avšak vyřešit je Boží metodou lásky, která jedině funguje, vyžaduje čas.