Dopisy církvi v Tesalonice: 5. Příklad apoštolů

Průvodce studiem Bible Církve adventistů sedmého dne - 3/2012

Základní verš
„Bůh nás uznal za hodné svěřit nám evangelium, a proto mluvíme tak, abychom se líbili ne lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce.“ (1Te 2,4)

Hlavní myšlenka
Vysvětlením hlavních motivů své evangelizační práce nám Pavel pomáhá, abychom sami zkoumali svá srdce a pohnutky ve světle evangelia.

V této lekci si povšimneme toho, že poté, co se v úvodu dopisu Pavel zaměřil na své posluchače a jejich sbor (1Te 1,2–10), mění téma a hovoří o tom, co se svými spolupracovníky zažil v Tesalonice v době, kdy tam prvně zvěstovali evangelium (1Te 2,1–12). V předchozí kapitole Pavel vzdával Bohu díky za to, že Tesaloničtí následovali jeho osobního příkladu a sami se také stali příkladem pro ostatní. V textu pro tento týden (1Te 2,1–12) se Pavel snaží poukázat na praktické situace, kdy svým postojem chtěl jít ostatním spoluvěřícím příkladem.
I když existuje mnoho pohnutek, proč lidé hlásají evangelium, Pavel zde zdůrazňuje tu nejdůležitější z nich – touží po tom, aby se jeho služba líbila Bohu. Pavla ani tolik nezajímal početní růst církve, jako spíše její růst v duchovním poznání.
V této lekci tedy nahlédneme částečně do toho, co se odehrávalo v nitru apoštola Pavla. Může to být i pro nás příležitostí uvědomit si, jaké jsou naše touhy, sny a motivace, a jestli se vliv, který máme v životě na ostatní, opravdu líbí Bohu.