Dopisy církvi v Tesalonice: 6. Opravdoví přátelé

Průvodce studiem Bible Církve adventistů sedmého dne - 3/2012

Základní verš
„…ať posílí vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými.“ (1Te 3,13)

Hlavní myšlenka
Pavel popisuje všechno dobré, co u tesalonických křesťanů vidí, a povzbuzuje je, aby vydrželi i uprostřed pronásledování, kterému musí čelit.

Z toho, co jsme zatím mohli prostudovat, je zřejmé, že křesťané v Tesalonice nebyli pro Pavla pouze členy stejné církve, ale považoval je za své osobní přátele. Bylo mezi nimi hluboké emocionální pouto, které se apoštol snaží stále rozvíjet. Ujišťuje je o své opravdové lásce, čímž se je vlastně snaží připravit na to, aby dokázali unést i konstruktivní kritiku, ke které se brzy také dostane.
Tuto část Pavel začíná i končí modlitbou. Dalo by se říci, že celá tato pasáž je napsána s myšlenkou na modlitbu. Klíčovým tématem je Pavlova touha, aby jeho přátelé z Tesaloniky mohli být při Ježíšově druhém příchodu shledáni jako „bezúhonní a svatí“ (1Te 3,13; viz také 1Te 2,19.20).
Přátelství mezi Pavlem a tesalonickými křesťany bylo hlubší než běžné pozemské přátelství. Do jisté míry přesahovalo hranice času a pozemských dějin. Pavel se těšil na to, že s nimi bude moci prožít celou věčnost. A právě tato touha je jedním z důvodů jeho hlubokého a upřímného zájmu o jejich život a víru. Měl je upřímně rád a chtěl, aby byli připraveni na Kristův návrat.