Smrt a vzkříšení

Ježíšovo učení 3/2014 - kurz studia Bible

Texty na tento týden
Kaz 9,5.6; Ž 104,29.30; J 5,24–29; L 16,25–31; 1K 15,17–20

Základní text
„Ježíš jí řekl: ‚Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.‘“ (J 11,25)

Lidé mají vrozený odpor ke smrti. Je to proto, že jsme byli stvořeni k životu. Neměli jsme umírat. Smrt je vetřelec. Smrt tu neměla být.
Ježíš během svého působení na zemi projevoval vůči těm, kteří přišli o své blízké, nejen velký soucit, ale dával jim i naději. Když viděl vdovu z městečka Naim, která se právě chystala pochovat svého jediné- ho syna, „bylo mu jí líto a řekl jí: ‚Neplač!‘“ (L 7,13). Zdrceného otce dvanáctiletého děvčátka, které právě zemřelo, Kristus utěšoval těmito slovy: „Neboj se, jen věř!“ (Mk 5,36). Vždy, když zemře někdo z našich blízkých, Ježíše se hluboce dotýká náš žal. Jeho soucitné srdce pláče s námi.
Kristus však činí víc. Protože svou vlastní smrtí a vzkříšením porazil smrt, má od ní klíče. Slíbil, že každý, kdo v něho věří, vstane k věčnému životu. To je největší zaslíbení, jaké jsme v Božím slově dostali. Kdyby smrt měla poslední slovo, celý náš život by byl marný.