Pravé a falešné pokání

Průvodce studiem Bible na téma Oživení a reformace

¹⁶Ať nikdo není nevěrný a bezbožný jako Ezau, který prodal prvorozenství za jediný pokrm. ¹⁷Víte přece, že když se potom chtěl stát dědicem požehnání, byl odmítnut. Neměl už příležitost k nápravě, ačkoliv ji s pláčem hledal. (Žd 12,16.17)

Osobní studium
V Bibli máme zaznamenány i smutné příklady lidí, kteří se snažili činit falešné pokání. Plakali, byli smutní, vyznávali svůj hřích – ale neprožili odpuštění. Je to například příběh o faraonovi (Ex 12,29–32), Bileámovi (Nu 22,32–35), Ezauovi (Žd 12,17) či Jidášovi (Mt 27,4).
Myšlenka v Žd 12,17 vystihuje tuto bezútěšnou zkušenost. V souvislosti s Ezauem je zmíněno, že „se potom chtěl stát dědicem požehnání“ a kál se. Podobně jako faraon, Bileám a Jidáš, ani Ezauovo srdce nebylo zlomené bolestí, kterou svým hříchem způsobil rodině a Božímu srdci. Myslel jen na sebe a své právo prvorozeného, které ztratil. Bylo mu líto, že nedostal to, co – jak věřil – mu právem patřilo. Jeho pohnutky nebyly čisté. Litoval jen sám sebe. Falešné pokání se soustřeďuje na důsledky hříchu, ne na hřích samotný.
Hřích má strašné následky, ale tím, že jich litujeme, to nekončí. Neoddělitelnou součástí pokání je uvědomění si a vyznání, že naše hříšné konání a myšlenky zneuctily Boha a způsobily mu bolest.
Pravé pokání je vždy charakterizováno: (1) Lítostí, že náš hřích ranil Boží srdce. Trápíme se, protože jsme ublížili tomu, který nás tak velmi miluje. (2) Upřímným vyznáním konkrétního hříchu, kterého jsme se dopustili. Pravé pokání není „olemované“ výmluvami, nesvaluje vinu na někoho jiného. Bere zodpovědnost za své jednání. (3) Pravé pokání vždy zahrnuje rozhodnutí odvrátit se od hříchu a touhu po změně života. Na rozdíl od pravého pokání je při tom falešném člověk soustředěn na sebe, je zaměřen na důsledky hříchu. Prožívá smutek a žal, protože hřích má negativní následky. Vymlouvá se a svaluje vinu na někoho jiného. Nechce měnit vlastní jednání. Jediné, co by ho ke změně přivedlo, je nějaký prospěch či zisk.

Aplikace
Jakou podobnost vidíš mezi pokáním ve vztahu k Bohu a lítostí ve vztahu k člověku? Porovnej následující výroky: (1) „Ty toho naděláš, vždyť jsem toho až tak moc neudělal.“ (2) „Promiň, nějak mi to uteklo, nechtěl jsem to udělat.“ (3) „Promiň, že jsem ti ublížil a zarmoutil tě, mrzí mě to.“ V čem se tyto tři výroky odlišují? Komu ze svých blízkých dlužíš omluvu? Jak ji můžeš nejlépe projevit?